A tak již 1. června 1923, jen v podstatě za měsíc a kousek po založení ČSMJ, vyšlo první číslo spolkového časopisu Stráž myslivosti.
Autorem názvu Československá myslivecké jednota, resp. Stráž myslivosti byl jeden z jejích zakladatelů lesní rada Josef Žalman. A byl to také on, kdo na post editora a prvního šéfredaktora navrhl třebíčského středoškolského profesora Jaroslava Svobodu. Jako graduovaný filolog měl náročné měřítko na jazykovou úroveň časopisu, který první rok vycházel jako měsíčník, od druhého pak jako čtrnáctideník. Svoboda jej při své pedagogické práci dokázal redigovat téměř čtvrt století úplně sám, byť samozřejmě ke spolupráci na časopise přizval mnoho mysliveckých odborníků své doby. Navíc, jelikož majitel tiskárny neměl záruku úspěchu nového mediálního titulu, ručil mu za případnou ztrátu svým vlastním majetkem.
Během století vydávání časopisu se na postu šéfredaktora vystřídalo celkem pět vedoucích redaktorů, pět mysliveckých osobností. Prolistujme si v kostce jejich životy, které byly a jsou bezprostředně spojeny s časopisem nebývalé tradice, vysoké odborné i novinářské úrovně a širokého mediálního záběru.
Profesor
Jaroslav Svoboda se narodil v Únanově na Znojemsku, krátce před Štědrým dnem, 20. prosince 1883. Jelikož se jeho rodiče stýkali s mysliveckou veřejností, bylo jen otázkou času, kdy se stane zapáleným myslivcem. Stalo se tak již v raném mládí a k lesu ho táhla zejména obrovská láska k loveckým psům. Už v roce 1921 dal podnět k založení odbočky Lovecko-kynologického spolku pro Moravu a Slezsko v Třebíči. Rozsah jeho osobních zájmů však byl mnohem širší a nezahrnoval pouze myslivost, ale rovněž historii, geografii a jazyky, ostatně češtinu, němčinu, latinu a řečtinu vystudoval na pražské Karlově univerzitě.
Jeho pedagogická aprobace a šíře zájmů dávaly ty nejlepší předpoklady k tomu, aby úspěšně vedl nový časopis. Úkolu se zhostil s mimořádnou pokorou, což v roce 1933 osobně ocenil i jeho dlouholetý konkurent a sám vydavatel Josef Václav Rozmara, když časopis pod Svobodovým vedením označil za jedinečný, nejlepší myslivecké minulosti i té doby.
Od roku 1926 redigoval Svoboda navíc Knihovnu Stráže myslivosti. Ve funkci vedoucího redaktora působil do května 1948, kdy byl z politických důvodů odvolán, coby člověk „ze staré školy“. Ale nezatrpkl. Útěchu našel, kde jinde, než v myslivosti a lovecké kynologii. Vrátil se k tomu, čím začal. Cvičil, choval, vedl, byl rozhodčím hrubosrstých ohařů. Společně se svým přítelem a rovněž zapáleným kynologem Františkem Houskou úspěšně spolupracoval na vyšlechtění původního domácího plemene hrubosrstého ohraře – českého fouska. Profesor Svoboda zemřel šestadvacátého dubna 1968 v Třebíči.
Poúnorová doba chtěla tomu, aby prvního šéfredaktora vystřídal přesvědčený komunista, byť zkušený novinář, publicista a umělec, absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Akademie výtvarných umění, akademický malíř
Bohumil Paša.
Narodil se třináctého dubna 1901 v Praze, věnoval se sportu a skautingu, jezdil do skautských osad na Sázavu a Berounku, zajímal se o zbraně, hrál na kytaru, maloval romantická přírodní zákoutí, les a zvěř. Po absolvování Akademie v roce 1929 se začal věnovat volné tvorbě, karikatuře a knižní ilustraci, začal ale tvořit i literárně. Patřil k levicově orientovaným umělcům a počátkem třicátých let se stal členem komunistické strany.
Přispíval do předválečných levicových novin a časopisů orientovaných na přírodu a mládež. V roce 1941 ilustroval na tehdejší dobu občansky a autorsky velmi odvážnou knihu Bohuslava Čepeláka Dvacet roků trampování.
Vydal řadu knih, které si sám ilustroval, za všechny jmenujme Den v lese, Věčný les, Ptačí budky, Národ ve zbrani, Na hradech a pod hrady, Lov kdysi a dnes, Stopy zvěře, Proč se stavěly hrady aj.
Ještě před válkou se stal členem Československé myslivecké jednoty. Když ho poúnorové vedení stavovské organizace jmenovalo šéfredaktorem Stráže myslivosti, počal se časopis pod jeho vedením výrazně měnit. Před odborností byla jasně upřednostňována stranickost, poukazování na jednoznačně pozitivní zkušenosti sovětských myslivců a loajalita k novému režimu. V mnoha svých úvodnících kastoval myslivce a volal po očistě v duchu stalinské politiky přelomu čtyřicátých a padesátých let.
Vedoucím redaktorem byl však jen do roku 1950, kdy post dobrovolně opustil. Přes ne jeho zrovna šťastné působení v redakci je však nezbytné ocenit jeho spisovatelskou a výtvarnou činnost, především ve vztahu k mládeži, které se naplno věnoval po odchodu ze Stráže myslivosti. Historicky nejkratší dobu „sloužící“ šéfredaktor zemřel šestého května 1976.
Třetím v pořadí byl
Josef Géza Novotný, rodák z Dobrovic na Mladoboleslavsku, kde přišel na svět čtvrtého března 1915. V dětství často s rodiči navštěvoval Jabkenickou oboru a jezdil na výlety do Českého ráje. Na gymnáziu se v něm začaly projevovat literární sklony. Ještě za vysokoškolských studií na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze se stal držitelem loveckého lístku a začal vykonávat právo myslivosti. Začal psát, vedle drobných přírodních próz se stále častěji prezentoval články z oblasti lovecké kynologie.
Byl pozorným čtenářem Stráže myslivosti a obdivovatelem jejího prvního šéfredaktora. Již ve válečném čase v něm uzrála touha zapojit se jednou do řad spolupracovníků časopisu., aby mohl mezi mysliveckou i nemysliveckou veřejnost šířit své dosavadní praktické zkušenosti a lásku k lesu a zvěři. Za blíže neznámých okolností se tak stalo prvního června 1951, kdy byl dosazen do funkce šéfredaktora.
Na stránkách časopisu i přes jisté relativní politické a společenské uvolnění nemohl a možná ani nechtěl opustit některá politická témata, ale rozhodně se přičinil o to, že se mediální titul Československé myslivecké jednoty změnil na jeden z nejčtenějších časopisů v zemi. Měl zásadní podíl na celkové modernizaci periodika, přechodu na barevnou obálku, v roce 1953 pak v přeměně názvu ze Stráž myslivosti na Myslivost. Více prostoru dostávaly v časopise kynologické materiály, články o konkrétních druzích zvěře, zprávy z regionů a literární příspěvky.
Ve funkci zůstal až do odchodu do důchodu v roce 1976. Nadále však pracoval ve Státním zemědělském nakladatelství, kde své novinářské zkušenosti a poznatky z myslivosti a ochrany přírody předával nastupující redaktorské generaci. Zemřel osmnáctého března 1983 v Praze.
Vzhledem ke své myslivecké erudici byl k prvnímu lednu 1977 jmenován vedoucím redaktorem časopisu Myslivost
Ladislav Janoštík, který se narodil 22. června 1928 v moravském Hulíně. Po válce působil nejprve jako lesní praktikant v revíru Chvalčov Arcibiskupských lesů v Olomouci, poté u státních lesů v Krnově a na zemědělském odboru Okresního národního výboru v Šumperku. Jako dobrý znalec zemědělství, myslivosti, života a kultury moravského venkova byl v roce 1954 povolán jako redaktor Státního zemědělského nakladatelství v Praze.
Ve funkci šéfredaktora Myslivosti zůstal až do odchodu na penzi na podzim 1989. Významně se zasloužil o to, že v době, kdy nebylo možné vydávat periodika jinde, než ve schválených vydavatelstvích, což v případě Myslivosti bylo Státní zemědělské nakladatelství, odborná úroveň časopisu neměla sestupnou, ale naopak vzestupnou úroveň a po obsahové stránce se výrazně profesionalizovala. V časech, kdy myslivecká organizace ovlivňovala časopis prostřednictvím politicky volené myslivecké rady, rozšiřoval autorský kolektiv o přední myslivecké odborníky, přední literáty, fotografy a výtvarníky. Měnil obsah i podobu titulu, vymýšlel nové, čtenářsky zajímavější rubriky.
V roce 1983 začal časopis vycházet na čtyřiadvaceti stranách a poprvé také s barevnými fotografiemi, byť zpočátku byl jejich počet limitován a úroveň v konfrontaci s nekvalitním papírem nebyla vždy nejlepší. V roce 1989 také náklad poprvé přesáhl sto tisíc výtisků.
Ladislav Janoštík se výrazně zasloužil o pozitivní medializaci a propagaci myslivosti i v jiných dobových titulech. Zemřel 1. června 2020 v Praze.
Posledním z dosavadních pěti šéfredaktorů, ale současně i rekordně „sloužícím“ je
Ing. Jiří Kasina, narozený 15. května 1963 v Praze. Absolvent Agronomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Praze, zemědělský inženýr, nastoupil do redakce Myslivosti v září 1986, po vojně v roce 1988 byl redaktorem zootechnického časopisu Náš chov, kde ale nepobyl dlouho. Prvního listopadu 1989 převzal šéfredaktorskou štafetu po svém předchůdci a následně si svoje praktické zkušenosti s novinařinou rozšířil postgraduálním studiem žurnalistiky.
Pod jeho přísným dohledem se postupně zformoval pracovitý, profesionálně zdatný a stabilní redakční kolektiv, stejně jako široký a fundovaný kolektiv stálých redakčních spolupracovníků. Úroveň časopisu, nesoucího jeho zásluhou název Myslivost/ Stráž myslivosti, se zvedla směrem k dnešní vysoké kvalitě, a to nejen po stránce rozsahu, grafické úpravy, moderního polygrafického zpracování, ale zejména po stránce obsahové.
K samotnému časopisu postupně přibývaly samostatné přílohy, jako je Lovecký pes, Myslivecké zábavy či Malá myslivost.
Osobně se v roce 1994 zasloužil o založení společnosti Myslivost, s.r.o., která se zabývá vydáváním mysliveckých monografií, kalendářů, Magazínu Myslivosti. Podílel se na vzniku Klubu autorů při ČMMJ i Klubu vábičů a v běhu času se stal významnou osobností i mimo hranice časopisu, jeho jméno je spojeno s akcemi typu Natura Viva, Národní myslivecké slavnosti, Zlatý jelen Slávy Štochla, Myslivecká Třeboň, Evropská myslivecká pouť, národní mistrovství a Mistrovství Evropy ve vábení jelenů aj. Osobně se angažuje v upevňování přátelských vztahů se slovenskými mysliveckými médii, slovenskými a evropskými myslivci.
U příležitosti stého výročí zahájení vydávání časopisu si uvědomme, že díky pětici šéfredaktorů, kteří za něj v různých dobách nesli osobní zodpovědnost, byl pravidelným společníkem široké myslivecké rodiny, vstupoval do domácností přátel přírody, lesa a zvěře, aby byl zdrojem inspirací a poučení, ale aby také přispíval k tříbení a sjednocování názorů na aktuální témata provázející myslivost, její postavení ve společnosti i její stavovskou organizaci.
Za to, že vždy stála tato pětice na stráži při Stráži myslivosti, resp. Myslivosti si zaslouží poděkování a konstatování, že se svou prací pro tradiční českou a československou myslivost zařadila mezi trvalé osobnosti této lidské činnosti.