I my se zapojujeme do aktivní ochrany srnčat před senosečí jako každý rok.
Návodů, diskuzí a zvládnutých technik je k dispozici mnoho. Avšak bez komunikace a včasné informace, kdy bude senoseč prováděna, je šance bezpečně vyhnat srnčata minimální a s tím jsou spojeny i techniky vyhánění. I když zemědělci komunikují, musí často měnit plány i z hodiny na hodinu, kam pojedou sekat, neboť počasí a jiné faktory jsou nepředvídatelné.
Každý se snaží pomoci podle svých možností, proto zde uvedu náš osvědčený postup, který nám funguje.
Proto jsem si vypůjčil „terminus technicus“ z potravinářství tzv. bariérové metody. V čem tkví? V aplikaci několika postupů, které jednotlivě nejsou sice nejsou stoprocentní, ale jejich kombinací lze docílit velmi vysoké účinnosti, aniž by byly neúměrně nákladné.
Osobně si myslím, že metody vyhánění srnčí zvěře lze kategorizovat do dvou hlavních metod - pasivní a aktivní.
Pasivní metoda je taková, kdy zařídíme, aby srny vůbec nekladly srnčata do luk těsně před sečením, a nebo aby je samy včas odvedly pryč do bezpečí. Tato metoda je vždy pro srnčí zvěř méně stresující a lze jí provádět s dostatečným časovým předstihem a lze ji dobře plánovat. Mezi metody pasivní lze zařadit aplikaci pachových, zvukových, viditelných plašičů, či osobní zapachování večer před sekáním luk. Na druhou stranu, pokud je srnče opravdu čerstvě nakladené, lze jen těžko očekávat, že ho srna do druhého dne odvede. K tomu jsou nejlepší nové aktivně vyhledávající technologie.
Aktivními metodami je vyhánění zvěře těsně před sekáním a vynášení nalezených srnčat z travního porostu. Srnčata lze hledat podle nových vyhledávacích postupů (drony s termovizí nebo optická zařízení instalovaná přímo na žacích strojích). Tyto metody již vyžadují velmi organizovaný přístup a kladou důraz na časovou náročnost, protože se musí odehrávat za přesných časů, kdy traktory sekají louky a musí být vždy přítomen někdo, kdo bude aktivně vyhledávat srnčata.
V následujícím textu se pokusím opsat jednotlivé metody a okomentovat klady či zápory včetně našich zkušeností.
Aplikace Hagopuru pomocí smotků dřevité vlny
Nejdéle pět dnů před senosečí lze aplikovat Hagopur do louky pomocí smotků dřevěné vlny. Rozteč jednotlivých smotků se doporučuje asi 30 x 30 metrů. Podle článků vyšlých v Myslivosti stačí aplikovat vstříknutím Hagopuru a pohozením do porostu, je to relativně snadná metoda, rozhodně jsou na tento postup kladná stanoviska různých mysliveckých spolků.
Tím si zajistíme časovou flexibilitu, neboť většinou zemědělci plánují senoseče do jednoho týdne, takže odpadá složité dohadování, kterou loukou se začíná. V sobotu navečer lze válečky aplikovat do louky a celý pracovní týden je pokryt, což dává časový prostor pro jiné úkony.
Samozřejmě tento postup vyhovuje i zemědělcům, kteří mají spoustu jiné práce a touto aplikací se složitost hlášení a plánování i pro ně zjednoduší. Minimálně se vyvarujeme toho, že občas v shonu zapomene zemědělec včas senoseč nahlásit.
Výhodou této aplikace je, že se k ní využívá naprosto přírodní materiál, který se rozloží, takže nemusí mít zemědělci ani nikdo jiný strach, že dochází ke znečišťování prostředí. Zároveň i chemický přípravek je deklarován povinnými atesty jako nezávadný přírodní produkt, takže ho lze bezpečně používat pohozený v trávě, aniž by znehodnocoval krmivo nebo vytvářel nevhodné chemické toxiny v krmivu a způsoboval zdravotní potíže hospodářským zvířatům.
Velmi důležitá je také znalost prostředí a zkušenost, ve kterých místech často srny srnčata kladou.
Nicméně ani tato velmi účinná a v podstatě velmi levná metoda není stoprocentní a v některých případech i tak dochází k vysečení srnčat a nebo návyku některých srn, které pach přípravku ignorují. Byly pozorovány srny se srnčaty, které se pohybovaly v porostech hned druhý den poté, kdy byl Hagopur aplikován.
To navzdory tomu nemění nic na faktu, že se tímto způsobem zachrání 80 až 90 % srnčat, která by jinak zůstala v porostech.
Když louky podivně pípají
Pokud zemědělci dají vědět alespoň den až dva dny dopředu, že pojedou sekat konkrétní porost, je dobré doplnit chemické plašiče i plašiči zvukovými, které velmi nepříjemně pípají a vydávají různé nahrané zvuky. Jejich účinnost je poměrně vysoká, ale na krátkou dobu, než si na ně srnčí zvykne. Máme vypozorované, že zvukové nebo kombinované plašiče fungují tak maximálně jeden den až dva dny a pak si na něj srnčí velmi rychle navyká.
Zvukové plašiče mají několik nevýhod, které je dobré zmínit. Jejich pořizovací cena je relativně vysoká, ale dají se opakovat použít na několik let. Dále je třeba myslet na baterie pro zdroj energie.
Dostáváme se asi k největšímu problému - plašiče musíme rozmístit na vhodná stanoviště, nejlépe na taková, kde nebudou překážet zemědělcům při práci, ale zároveň splní svůj účel pokrytí celého porostu. U klasických luk, které bývají na rozhraních polí, lesů a doplněny o remízky, je relativně jednoduché umístit tyto plašiče právě tam. Problém však nastává, když se jedná o jetelotravní nebo vojtěškové pole uprostřed ničeho.
Další nevýhodou je, že se po splnění úkolu, ale hlavně ještě před sekáním porostu, se musí dojít plašiče sebrat. A pozor, kradou se! Sice nevíme, k čemu to mohou lidé používat, ale kradou se.
Pokud zemědělec nahlásí večer, že jede ráno sekat louku, výhodou je rychlá aplikace plašičů třeba jen jedním člověkem, stačí pár kusů na několik hektarů, což během chvíle jeden člověk hravě zvládne. Pamatovat je ale třeba, že se musí plašiče posbírat ještě před příjezdem sekaček a nebo odebírat v průběžně v průběhu sekání.
Klasické procházení luk se psy
Byť předchozí dvě metody skutečně fungují, některé louky jsou na srny jako magnet a nepomůže zcela vůbec nic. Z toho důvodu některé úseky luk procházíme i večer před sečením. Výsledek skutečně funguje. Ve spojení s aplikací zvukových a chemických plašičů se jedná o velmi důležitou kombinaci.
Zde ovšem narážíme opět na časový pres před sečením. Jelikož se sečení nedá dlouhodoběji plánovat, je těžké se sejít narychlo v hojném počtu lidí. Ano, existují aplikace (
STOP sečení srnčat, nebo
Zachraň srnče před sekačkou), které využívají dobrovolníky z řad veřejnosti, což velmi pomáhá, nicméně při dnešním výkonu žacích strojů, kdy jsou zemědělci za jeden až dva dny schopni posekat několik desítek hektarů, je velmi náročné během jednoho večera vše prochodit, nemluvě o tom, zda jsou schopni přihlášení dobrovolníci v podstatě obratem přijet a pomoci s procházením.
Ani tato metoda není stoprocentní, neboť v některých lokalitách je permanentní rušení zvěře lidmi se psy a srnčí si zvyká na pohyb lidí, proto i po pečlivém procházení byly srny nad ránem spatřeny v lukách.
Je potřeba zmínit a pochválit elektronické aplikace, které sdružují a kontaktují řady dobrovolníků, myslivců a zemědělců. Díky tomu se ukázalo, že většině veřejností není lhostejný osud volně žijící zvěře a problematika se široce zpopularizovala, což kromě jiného vedlo k většímu povědomí jak veřejnosti, tak i obsluh zemědělských strojů, že existuje problém týkající se nebezpečí usmrcení nebo zranění srnčat při sečení.
Popsanou kombinací plašicích metod ošetřujeme louky v našem spolku, samozřejmě existují i jiné možnosti. Vše je ale o personálním obsazení, pořizovacích nákladech a dalších aspektech, které se mnohdy liší v závislosti na místních podmínkách.
Nové technologie jako pomocník, nebo spása?
Velmi účinným nástrojem pro boj o záchranu životů je dron s termokamerou. Ale ani toto zařízení není zcela ideální. Limitem jsou vysoká pořizovací cena, proškolená obsluha, která musí mít zkoušky a především drony lze bezpečně užívat pouze brzo ráno, dokud nejsou louky ohřáté a teplotní rozdíly se nevyrovnají. V sluncem prohřátých porostech je problematické účinně vyhledávat srnčata, přičemž zemědělci sečou v běžné pracovní dny od rána a následně i celý den a právě za teplého počasí. Dron musí obsluhovat někdo, kdo si může dovolit být doma z práce, což je pro spoustu lidí velmi omezující.
To nic nemění na faktu, že jsou drony hudbou budoucnosti a postupem času bude asi docházet i ke zlevnění těchto zařízení a jistě přinesou spoustu zachráněných životů. Příkladem je třeba OMS Havlíčkův Brod, který si pořídil dron a vyškolená obsluha z řad myslivců vyhledává srnčata v okolí Chotěboře (viz článek v časopisu Myslivost).
Optický senzor na žacích strojích
Nejnovějším trendem v oblasti nových technologií je aplikace optického senzoru přímo na žací stroje. O tomto vyšla také informace na stránkách časopisu a postupně se již prodalo několik sestav žacích strojů, které jsou vybaveny senzory pracujícími na principu rozeznání typické barvy srnčat v porostu před lištou. Skutečně tato metoda funguje a její hlavní výhodou je, že senzory nejsou nijak limitovány rozdíly teplot, jak je tomu u termovizí, a mohou být využívány po celý den.
Lovu zdar a srnčatům život!
Ing. Ladislav ŠTĚPÁNEK,
jednatel Lovecké platformy Huntastic,
www.huntasticzech.cz
info@huntasticzech.cz