Hájovna je první velkou stavbou nového areálu Kolibiska, který představuje život a hospodaření v horských oblastech Beskyd. Její podoba a vybavení odpovídá situaci po roce 1955, v celém muzeu nikde nic tak nového neuvidíte.
V roce 2018 proběhl transfer stavby, celý srub muzejní pracovníci rozebrali, jednotlivé trámy označili kovovými štítky. Následnou rekonstrukci prováděla firma Juráň v Ústí u Vsetína, kde byla hájovna znovu postavena, poškozené dřevo nahradily nové prvky. Na jaře 2021 se začalo se stavbou ve Valašském muzeu v přírodě přípravou základů s kamennou podezdívkou. Stavba o půdorysu 10 x 18 m byla citlivě zasazena do terénu, který se blíží původnímu umístění. V květnu 2022 byly stavební práce dokončeny, v létě byly místnosti vymalovány hlinkovými barvami, ozdobené starými malířskými válečky s plošnými vzory, které doplňuje šablonová malba, jak bývalo běžné v 50. letech.
Byt hajného Františka Stančíka je zařízen věrně podle vzpomínek jeho dcery Jindřišky Dolášové, která v hájovně prožila své dětství. Rodina jejího otce hajného Stančíka tam bydlela od roku 1942 až do roku 1968.
Hajný – to byl především dobrý hospodář, který se staral o les. Začínalo se už před sázením: sběrem semen stromů a pěstováním sazenic. Po jejich výsadbě se několik dalších desetiletí les pěstuje, ochraňuje nejen proti kůrovci, ale třeba i proti škodám způsobeným zvěří. Průběžně se poráží slabé stromy, aby se za sto let mohl pokácet celý les. K tomu ještě patřila údržba lesních cest i potoků a samozřejmě myslivost. Ta neznamená jen lov, ale hlavně starost o zvěř, v létě sušení sena, v zimě zásobení krmelců, organizace honů. Práce po celý den a po celý rok.
Kromě bytu hajného je zde umístěna také kancelář, ze které se organizoval chod celého polesí. Hájovna proto patřila k důležitým budovám v obci.
Je vybavena tak, jak asi vypadala po roce 1955, kdy ji používali vedoucí polesí, jeho zástupce – technik a někdy také hajný. Ten většinu času trávil v lese. Proto i v síni nechybí jeho motorka Jawa 250 kývačka.
Při vybavování kanceláře se vycházelo z dochovaných inventářů polesí a vzpomínek hajného Antonína Jurči. Množství pomůcek bylo nově získáno z vyřazených inventářů lesnické školy Hranice a také od starších lesníků. Nové zařízení se tu míchá se starým, část pochází ještě z období první republiky, třeba velký trezor, nebo nástěnný telefon s klikou umožňující spojení jen mezi hájovnami a centrálou v Rožnově pod Radhoštěm. V té době už byly zdejší lesy zestátněné. Polesí Valašská Bystřice patřilo pod Lesní závod Rožnov pod Radhoštěm.
Za hájovnou stály ve Valašské Bystřici na obou rozích dvě kůlny, které byly využívány k uskladnění dřeva na zimu a zčásti sloužily jako kurník s králikárnou. V muzeu zatím postavili pouze jednu větší kůlnu, která je uzpůsobena jako domácí dílna vybavená pásovou pilou získanou v Loučce u Valašského Meziříčí, hoblicí a dalším drobným nářadím k opracování dřeva. V kůlně je také uloženo nářadí potřebné k práci v lese, nářadí užívané v lesní školce a další lesnické pomůcky.
Společně s hájovnou se otevřely také další tři stavby nového areálu Kolibiska. Patří k nim dva letní chlévy z Nového Hrozenkova a chlév z Bylnice Lazů. Jsou posledními příklady hospodaření dříve intenzivně využívané horské krajiny Valašska.
