Skončila sezona společných lovů, během které byli naši čtyřnozí pomocníci v permanentní zátěži. Po jejím ukončení se kondice a vytrvalost našeho psa často zhoršuje.
Poradíme vám, jak udržet kondičku a pohyblivost vašeho psa po celý rok, a tak ho co nejlépe připravit na sezonu příští – anebo na nadcházející zkoušky. Nezapomínejme, že náš lovec je v podstatě psím sportovcem, a jako takový musí klouby a svaly udržovat v dobré kondici po celý rok, aby se své práci mohl věnovat co nejlépe, a také co nejdéle.
Trénovaný lovecký pes podává dlouhodobě dobré výkony a je méně pravděpodobné, že se zraní. Pokud provedete základní vyšetření u dvou psů po krátkém běhu, rozdíly jsou často pozoruhodné: u netrénovaného čtyřnožce se tepová frekvence zvyšuje, u psa v permanentním tréninku zůstává nízká. Individuální reakce organizmu závisí na fyzických podmínkách, zdravotním stavu, výkonnosti a stavu trénovanosti konkrétního psa. Jednoznačnou výhodu mají psi, kteří jsou trénováni celoročně. Ne každému myslivci se však daří zařadit výcvik čtyřnožce do svého denního režimu. Často je ale poměrně snadné podporovat vytrvalost, koordinaci, sílu, rychlost a obratnost – jen vědět, jak na to.
Vytrvalost
Vytrvalost vyžaduje zdravý kardiovaskulární systém, který zásobuje tkáně dostatečným množstvím krve a kyslíku. Díky vytrvalostnímu tréninku je (nejen) pes fyzicky výkonnější, rychleji regeneruje po fyzické námaze a je méně náchylný ke stresu. Vytrvalostní trénink má také vliv na rychlost reakce na podnět a na celkový zdravotní stav. Netrénovaný čtyřnožec se rychleji unaví, je méně odolný a častěji se zraní. Trénovat vytrvalost můžete snadno i za pomoci jízdního kola. Variace podporuje tréninkový efekt. S kolem trénujte – konstantní střední rychlostí (asi 10 km/h), při různých rychlostech (6 až 10 km/h) nebo s přizpůsobením rychlosti podle terénu. Zařaďte do tréninku zátěžové a nezátěžové fáze v intervalech. Jako ideální dlouhodobé tempo se doporučuje střední rychlost klusu, zatímco pomalý klus slouží k regeneraci – tréninková doba by měla být minimálně půl hodiny v klusovém tempu. Cílem vytrvalostního tréninku je kromě jiného dosažení optimálního výkonu po delší dobu a co nejdelší udržení maximální rychlosti. Zároveň trénink posiluje okysličovací schopnost organizmu a zvyšuje kapacitu plic. Pokud jste sami vytrvalostní běžci, zařaďte běžecké tréninky se psem – opět ideálně delší vzdálenosti v klusu. Pro jízdu na kole či běh se psem tam, kde nemůže být pes na volno, doporučujeme pořízení postroje a amortizačního vodítka, které připevníme ke kolu (ideálně přes bezpečnostní vidlici) anebo k běžeckému opasku. Při běhu na běžném obojku a vodítku vyvíjíme, pokud pes táhne, nepřiměřený tlak na jeho krční páteř.
Rychlost
Rychlostní trénink umožňuje čtyřnožci provádět koordinované pohyby v co nejkratším čase. Kromě genetických a anatomických vlivů – například rozložení různých typů svalových vláken – závisí také na fyziologických vlivech, jako je rychlost vedení nervů a zásobování energií, a také na motivaci psa. Pokud chcete trénovat rychlost psa, musíte rozlišovat mezi rychlostí reakce a rychlostí pohybu. Rychlost reakce znamená, jak rychle dokáže pes reagovat na zadaný podnět (např. zvuk, pach, signál, dotek) svalovým pohybem. Rychlost pohybu je naproti tomu schopnost provést pohyb v co nejkratším čase. Lze ji trénovat prostřednictvím aerobních, sprinterských cvičení. V závislosti na cvičení můžete optimalizovat reakční a akcelerační schopnosti i rychlost sprintu. Pozor, pes by – stejně jako lidští sportovci – měl být před rychlostním tréninkem rozehřátý, je dobré ho například rozklusat a pak teprve, když jsou svaly zahřáté, přejít do sprintů, ať už se psem poběžíte vy nebo bude běhat například na dráze za návnadou, aby se snížilo riziko zranění. Stejně tak by pes neměl být trénován do únavy a vyčerpání. U tréninků rychlosti se můžeme inspirovat třeba u psího sportu zvaného coursing, kde pes v terénu (písek či tráva) běhá za motorkem na navijáku taženým střapcem. Tohoto sportu se koneckonců účastní i mnoho psů právě loveckých plemen, případně můžete okouknout co a jak a improvizovat.
Koordinace
Koordinace pohybů je získaná vlastnost, – tj. lze ji trénovat a optimalizovat – a popisuje souhru centrální nervové soustavy a svalů při cílených pohybech. Umožňuje psovi jednat při lovu rychle a účelně. Díky cílenému tréninku koordinace potřebuje čtyřnožec k práci méně energie. Zároveň se pohybuje efektivněji: sekvence pohybů jsou zautomatizovány, takže se pes pomaleji unaví a jeho pohyb je vyváženější. Riziko zranění v terénu se tak velmi účinně snižuje. S výcvikem koordinace pohybu se doporučuje začít již v mladém věku. Pokud se v něm pokračuje i v seniorském věku, koordinační schopnosti se udrží dlouhodobě. Koordinační schopnosti lze snadno procvičovat v každodenním životě. Prostě nechte psa během každodenních procházek běhat po různých typech povrchu: lesní cesty, mechové porosty, kamenité povrchy, louky, hluboký písek, asfalt, hlína, dřevěná prkna a mělké potoky. Užitečné jsou také procházky podrostem, kde pes musí překonávat padlé stromy nebo se pohybovat po nerovných cestách s hlubokými výmoly.
V úvahu připadá i improvizované „fitko“ na zahradě nebo v terénu, které je zábavné jak pro čtyřnohého psa, tak pro psovoda: pomocí kavalet a slalomových tyčí, příček ležícího žebříku nebo dokonce trampolíny lze vytvořit jednoduchou, ale pestrou dráhu. Vaší fantazii se meze nekladou. Cvičte nejprve v chůzi, později v klusu. Doporučujeme překážky překonávat z různých stran. Vždy tak vzniknou nové podněty, na které musí pes reagovat, což zlepšuje koordinaci a koncentraci.
Síla
Silový trénink umožňuje efektivní využití svalů a rychlý a dynamický pohyb těla. V terénu tak pes může překonávat padlé stromy nebo aportovat zvěř. Síla vyžaduje přesně vyladěnou koordinaci jednotlivých svalových skupin (flexorů a extenzorů). Při tréninku jde tedy především o optimalizaci koordinace jednotlivých skupin svalových vláken uvnitř svalů. Koordinační trénink je tedy zároveň účinným silovým tréninkem.
Flexibilita
Flexibilita je důležitá pro optimální provádění pohybů. Zároveň snižuje riziko, že si čtyřnohý běžec natáhne sval. To, jak je pes flexibilní, závisí do značné míry na volnosti pohybu jednotlivých kloubů. Pokud jsou příliš pohyblivé, vyžaduje jejich stabilizace velkou svalovou práci a pes se může v terénu snadněji zranit. V opačném případě, například při artróze, je pohyblivost kloubů omezená. Síla, vytrvalost, koordinace a rychlost proto nemohou být plně využity. Tím se zvyšuje riziko zranění.
Flexibilitu lze trénovat pomocí aktivně dynamických protahovacích cvičení: motivujte psa k těsnému otáčení do kruhu v obou směrech nebo k střídavému probíhání mezi vašima nohama v osmičkových obratech (slalom). Pro protažení páteře pohybujte před sedícím psem pamlskem střídavě nahoru do vzduchu a dolů k hrudní kosti, také střídavě doprava a doleva k rameni a stehnu. Pes sleduje potravu čenichem a protahuje se tak příslušným směrem.
Bonusem všech výše popsaných cvičení je kromě lepší psí – a mnohdy i vaší – fyzičky také zlepšení vašeho vztahu – společnými aktivitami se na vás pes lépe naváže a bude s vámi lépe komunikovat a spolupracovat. Takže vytáhněte kolo nebo běžeckou obuv a vyrazte spolu do lesa nebo na louku!
Lucie KOLOUCHOVÁ
Ilustrační snímky L. Kolouchová, M. Migos