Nové značky dnes typicky vyrábějí „kdesi v Asii“, někdy podle vlastní konstrukce, někdy jen šikovným „přebalením“ nebo „přelakováním“ již někde existujícího a vyráběného designu. Výrobců, kteří dodnes vyrábějí od návrhu po konečné zabalení v Evropě, je jen hrstka. Na výrobě „kdesi v Asii“ v principu není nic špatného, z uživatelského hlediska si uživatel jenom musí odpovědět na dvě klíčové otázky:
První otázka: Jak moc je pro mě výrobek z Asie klíčový, jsem v případě nouze schopen ho nahradit? A odkud? Uplynulá koronavirová krize i konflikt na Ukrajině ukázaly, že přesun výroby „někam do Asie“ může znamenat, že dodavatelský řetězec vedoucí přes půl zeměkoule se může velmi snadno přerušit. A vy se pak budete smutně drbat se ve vousu a čekat, kdy že se oprava vyřídí.
Otázka druhá: Jaký je poměr výkonu k ceně? A do výkonu nelze počítat jen výkon optický, ale i výše zmíněná možnost snadné opravy nebo reklamace, komunikace s výrobcem v případě, kdy se něco děje jinak, než jak bychom potřebovali.
Jednou z nových značek na našem trhu je slovenská značka Tetrao (latinsky tetřev), nabízená v ČR prostřednictvím obchodního řetězce Ibo. Tetrao začal nenápadně dalekohledy a zaměřovači nižší střední cenové kategorie, ale v nedávné době představil novou řadu Tetrao Elanus.
V okamžiku, kdy píšu tento článek nabízí dva dalekohledy – binokulár dnes asi nejprodávanější kategorie 10x42 a k němu binokulár do šera špatných světelných podmínek vůbec, 8x56. Oba jsou deklarované jako HD. Tahle písmena nemají přesně kodifikovaný význam, je to marketingový konstrukt, ale obecně je lze vnímat jako označení výrobku, který má prvky své optické soustavy z fluoridového skla. Výsledkem by měl být lepší, ostřejší obraz.
Jenže sklo není všechno, zejména světelná propustnost je významně ovlivněná zejména kvalitou antireflexních vrstev na čočkách a hranolech, které omezují rozptyl a ztráty vnitřního světla. HD by měl prostě dávat celkově lepší obraz, než jaký nabízí dalekohled bez přívlastku HD. Tedy, aspoň teoreticky, jak už jsem řekl, není žádný závazný předpis, co je a co není HD.
Začnu napřed tím, co je oběma dalekohledům společné. Oba dalekohledy mají jeden centrální můstek, ostření centrálním koflíkem s dioptrickou korekcí na pravém tubusu, okuláry mají výsuvné očnice (mušle), jejich výsuv je třech stupních.
Tělo je potažené sytě hnědou syntetickou pryží. Vnější povrch je zdrsněný jemným pískovým desénem. Z přední strany můstku je pod závitovou krytkou závitový otvor pro uchycení držáku na stativ.
K dalekohledům je standardně dodávaná utěrka z mikrovlákna, krytky okulárů i objektivů, nosný popruh z měkké syntetické pryže a přenosná brašna z měkké syntetické pryže. To vše v elegantní převážně bílé kartonové krabici, zaplombované přelepkou.
Po odplombování drží závěrnou chlopeň kartonu vlepený permanentní magnet. Nosný popruh se upevňuje na dalekohled tradičními průvlečkami.
Dalekohledy jsou plněné netečným plynem – dusíkem, čímž se brání riziku zamlžení zorného pole vlivem případného průniku vzdušné vlhkosti dovnitř do tubusu a následné kondenzace na optických prvcích.
Dioptrická korekce (vyrovnání dioptrického rozdílu mezi pravým a levým okem) se dělá tradičně. Napřed zavřete pravé oko, levým tubusem se dívejte na výrazný předmět vzdálený asi 30 až 50 metrů a obraz centrálním knoflíkem pečlivě zaostřete. Nyní otevřete pravé oko a zavřete levé oko. Pomocí kroužku dioptrické korekce na pravém tubusu, bez pohybu centrálním ostřicím knoflíkem, zaostřete obraz v pravém tubusu (přitom sledujete pořád stejný předmět).
Oba dalekohledy jsem podrobil svému standardnímu improvizovanému klimatestu. Napřed položím dalekohled (respektive dalekohledy) na topení a nechám jej tam aspoň 30 minut, aby se dalekohled pořádně prohřál a teplem se roztáhly případné spáry.
Pak dalekohled položím na poličku ve sprše a nechám pořádně se osprchuji. Voda odražená od mého těla může volně dopadat na testovaný dalekohled. Pozor, to neznamená, že by voda ze sprchy přímo tryskala na dalekohled.
Aniž bych vodu oklepával, vložím dalekohled do igelitového sáčku a ten do chladničky s teplotou asi 5 °C. Po půl hodině zkontroluji zorné pole. Ani jeden ze zkoumaných „tetřevů“ se nezamlžil, a tak jsem přendal dalekohledy do mrazáku do asi -17 °C.
Rychlým pohledem (než se skla ojíní) zkontroluji zorné pole – i teď nejevilo žádné náznaky nějakého průniku vzdušné vlhkosti a zamlžení.
Nyní jsem zkoušel funkci seřizovacích prvků. Centrální ostřicí knoflíky očekávatelně zatuhly, ale funkci si zachovaly, ačkoliv ruka v pletené rukavici po povrchovém zdrsnění kvadratickými výstupky měla s ovládáním už potíže. Kroužky dioptrické korekce si zachovaly funkci, ale tady už jsem musel pletenou rukavici sundat a seřízení provádět holou rukou.
Výsuvné očnice na „malém“ Terao 10x42 byly plně funkční, u „velkého“ Tetrao 8x56 jedna z očnic byla přimrzlá. Držel jsem ji asi 20 sekund v ruce, teplem dlaně očnice pak povolila a funkce se plně obnovila. Seřizování mezioční vzdálenosti („zlomení“) dalekohledu zatuhlo, ale funkci si zachovalo. Takže oba dalekohledy prošly klimatickým textem bez zaváhání.
Nyní byl čas na testování optických vlastností dalekohledů. Jako etalon jsem použil tradičně svůj dalekohled Leupold 10x50 Tactical, který používám pro tyto účely již dlouhá léta. Používání stále stejného etalonu má tu výhodu, že (pokud se mi nějak významně nezhorší zrak) jsou výsledky testů různých dalekohledů porovnatelné.
K testu používám zkušební obrazec ISO 12233 vyvinutý původně pro hodnocení digitálních kamer a fotoaparátů, ale plně použitelný i pro moje potřeby.
Jako první krok jsem se zaměřil na popsání rozdílu mezi třemi (dva Tetrao a můj Leupold) zkoumanými dalekohledy za i ideálního světla. Rozdíl mezi 10x zvětšujícími dalekohledy byl minimální, rozdíl mezi 8x56 Tetrao a oběma 10x42 dalekohledy byl přibližně jeden stupeň šrafování.
Malý Tetrao má obraz bez zjevné poduškové nebo soudkové vady, barevné podání je poměrně věrné. Pochvalu zaslouží i korekce barevných aberací (orámování kontrastních hran obrazu žlutou, modrou nebo červenou „svatozáří“), která se projevuje jen na okraji obrazu a u opravdu kontrastních hran.
Zorné pole 113 m / 1000 metrech je dnešním dobrým standardem a umožní pohodlně sledování i zvěře v rychlém pohybu – mimochodem můj starý věrný Leupold Tactical má jenom asi 90 m . Obraz malého Tetrao je měkký – je to takový zvláštně měkký obraz, který mi připomněl nový Swarovski NL Pure. Zdůrazňuji, nemyslím, že obraz malého Tetrao Elanus 10x42 HD je stejně kvalitní jako u Swarovského aktuální vlajkové lodi, dalekohledu Pure. To je přece jenom úplně jiná liga. Ale je tu jistá podoba v té těžko uchopitelné měkkosti obrazu.
Příčinu neznám, u Swarovského se nabízí vysvětlení v podobě extrémního zorného pole, ale malý Tetrao je z tohoto pohledu normální. Ona měkkost obrazu není neostrostí nebo nečitelností obrazu. Spíš je to souhrnný výsledek ostrosti, barevného podání, kontrastu apod. konkrétního přístroje.
Pomocí testu obrazce ISO 12233 zkoumám míru světelné propustnosti. Testovací obrazec umístím na svislou stěnu ve vzdálenosti asi 20 metrů a za nadcházejícího soumraku sleduji, kdy se mi uvnitř obrazce začne šrafování slévat do šedé plochy. Z rozdílu času mezi zkoumaným dalekohledem a etalonem pak lze usuzovat na světelnou propustnost.
Ačkoliv etalon Leupold má 50mm objektiv, Tetrao 10x42 HD si vnitřní kresbu podržel ještě asi o 8 minut déle. Lze tedy usuzovat, že světelná propustnost Tetrao bude lehce přes 85 %.
Velký Tetrao má obraz jiný. Barevné podání je věrné, barvy jsou živé s výrazným kontrastem. Na samém okraji zorného pole lze nají lehounkou poduškovou vadu. Obraz je dobře čitelný, čistý. Po měkkosti obrazu není ani památky. U výrazně kontrastních hran jsou lehounké aberace, střed zorného pole je čirý. Jako celek je obraz velmi dobrý, tak jak bych u dalekohledu pro špatné světelné podmínky chtěl a očekávám.
Test pomocí obrazce ISO 12233 byl poměrně jednoznačný. Pokud hodnotím podle ztráty vnitřní kresby nejjemnějšího čtverce viditelného velkým Tetrao za plného světla, začalo se vnitřní šrafování slévat o 18 minut po Leupoldu. Tady je na místě říci, že velký Tetrao má menší zvětšení než etalon a za plného světla viděl vnitřní strukturu o jeden stupeň nižší než etalon. Pokud jsem hodnotil oba dalekohledy na stejném políčku hodnoticího obrazce ISO 12233, tak byl výsledek hodně podobný. Možná dokonce ještě o trochu lepší.
Shrnuto, velký Tetrao bude mít světelnou propustnost spíš kolem 90 %, možná i mírně nad, tedy velmi dobrou. Přičítám to především hranolovému systému Abbe König, který má v porovnání se systémem Schmidt Pechan o jeden lom méně.
Řekl bych také, že povrchové antireflexní vrstvy jsou na obou dalekohledech stejné (vypadalo tak již po sprchovém testu). Opakuji, že obraz je jednoznačně odlišný od malého Tetrao. Tím neříkám, že je horší nebo lepší. Prostě je jiný.
Rozdílné je vyvážení obou dalekohledů. U obou dalekohledů je třeba, aby ukazováček mohl ovládat centrální ostřicí knoflík. Malý Tetrao je vyvážený přibližně na střed můstku, velký Tetrao má můstek posunutý vzad a jeho těžiště leží kousek před přední hranou můstku. Přirozený úchop malého Terao je tedy palcem pod můstkem, malíčkem před přední hranou můstku, prostředníček a prsteníček položené na horní ploše můstku. Velký Tetrao si přirozeně sedne do ruky velmi podobně, ale i tady jsou prostředníček a prsteníček na horní ploše můstku, ale podstatně větší průměr tubusu vám více otevírá úchop. Ovládání je pořád pohodlné, ale hmotnost po nějaké době palce unaví. Posun těžiště u velkého Tetrao je dán jinou hranolovou koncepcí.
Oba dalekohledy mají krytky okulárů v podobě dvojice pryžových čepiček spojených do jednoho celku malým vlnovcem. Celek je navléknut na jednom rameni nosného popruhu. Drží na očnicích tak akorát na to, aby dobře chránil čočky okulárů, ale zase ne tak pevně, aby se nedal pohotově shodit palce při zvedání dalekohledu k očím. Na objektivech jsou dvě krytky, každá přichycená k jednomu tubusu. Chrání sice dobře čočky objektivu a nehrozí jejich ztráta, ale jejich snímání (uvolnění zorného pole dalekohledu) ani zdaleka není tak pohotové, jako u krytek okuláru. Každý z nás můžeme mít na krytky objektivů jiný názor, ale já bych je asi na posedu otevřel a zavíral je jen při skladování dalekohledu. Ostatně, čočky objektivu jsou při normálním přenášení na krku skloněné k zemi a znečišťují se mnohem méně než čočky okulárů.
Oba dalekohledy jsou dost kvalitní na to, aby byly hlavním pozorovacím přístrojem myslivce. Přesto nejsou vzájemně zaměnitelné. Pokud lovíte s oblibou pohyblivým způsobem, šouláte, pak jasně zvolte malý Tetrao Elanus 10x42 HD, hovoří pro něj jak rozměry, tak (alespoň z mého hlediska) hlavně hmotnost. Malého Tetrao ponesete na krku hodiny a nepřijde vám těžký. Je kompaktní a pohotový, prostě dobrý parťák na vycházku.
Upřímně řečeno, můj hlavní dojem z malého Tetrao je vhodné spojení malých rozměrů, nízké hmotnosti a dobrého obrazu.
Velký Tetrao Elanus 8x56 HD je macek, se svojí hmotností se při dlouhodobém nošení, zejména na krku, záhy dost pronese. Pokud jste ale noční kancobijec, posedový typ, pak neváhejte a sáhněte po velkém Tetrao. Vůbec se přitom nebojte o něco menšího zvětšení. V noci zase tak daleko nekoukáte a nečtete srnečka špičáčka.
Dalekohledy se soustavou Abbe König vyrábí jen málo výrobců, ačkoliv její přínos je podle mě zjevný. Vzal jsem si velký Tetrao za úplňku na posed a bylo to opravdu mimořádně příjemné posezení. Hmotnost nevadí, na posedu si můžete položit dalekohled vedle sebe. Volba velkého Terao se vám odvděčí citelně lepším optickým výkonem za zhoršených světelných podmínek. Ostatně, za šera také nelovíte na velké vzdálenosti.
Měkká přenosná pouzdra jsou příjemná, neklepají, ale mají pouze průvlečku na opasek, nikoliv nějaký kotevní prvek na nosný popruh. U velkého Terao s jeho hmotností vysoko přes 1 kg bych možnost připojení popruhu na pouzdro přivítal.
Obě pouzdra jsou zavíraná na suchý zip. Je to nepochybně funkční řešení, ale suchý zip (velcro pásku) potichu neotevřete. Pro lovecké použití proto dávám přednost starému dobrému knoflíku nebo háčku a gumové smyčce.
K dalekohledům Tetrao se dodává i nosný popruh, který má část dosedající na krk z měkkého „neoprénu“, nějaké syntetické pružné pryže. Bohužel dosedací část není střižená do oblouku, na krku sedí díky své pružnosti. Kupodivu jsem se pod ní ani moc nepotil, zejména u malého Tetrao, který je lehoučký. U velkého Tetrao popruh za chvíli začne nepříjemně řezat, hmotnost se prostě nezapře. Minimálně u velkého Tetrao bych dal přednost nějakému křížovému postroji, který jeho nemalou hmotnost roznese na celá záda uživatele.
Co říci na závěr?
Oba přístroje jsou dobrými reprezentanty dnešní střední třídy loveckých dalekohledů, ačkoliv ještě před takovými patnácti lety by mohly úspěšně atakovat prémiovou třídu. K tak významnému kvalitativnímu posunu vpřed za tu dobu došlo. Ani jeden není sám o sobě špatnou volbou. Aby vám ale byl Tetrao platným pomocníkem a poskytl vám skutečnou radost z pozorování zvěře, je třeba zvolit dalekohled odpovídající vašemu způsobu lovu.
Ing. Martin HELEBRANT