Léčení vyžaduje léky a léky musí mít registraci. To je první závažný a věcný problém. Vývoj léku je jedna věc a jeho následná registrace druhá. Ta je finančně nesmírně náročná, podstatně dražší než samotný vývoj. Jedná se o výsledky farmakologických a toxikologických testů a pak klinických studií. Kdysi se jednalo o miliony, později desítky milionů. Po určité době lék (léčivá látka) ztrácí patentovou ochranu a stává se generikem. Lék je pak mnohem levnější, už není u jiného výrobce zatížen těmito náklady. Výrobce musí pouze prokázat, že se dané léčivo chová v organismu stejně jako originální lék. Typický účinným a levným generikem je třeba acylpyrin. I slavná viagra už má cenově přijatelná a fyziologicky účinná generika. Tento zdánlivě zbytečný odstavec musí předvést jinou skutečnost, a sice, proč máme k dispozici pouze několik málo legálně použitelných antiparazitik.
Naše území je příliš malé na to, aby pro všechny druhy a kategorie domácích a hospodářských zvířat i volně žijící zvěře měli k dispozici ideální, široce a účinně využitelné spektrum léčivých látek proti většině chorob, včetně parazitóz. Astronomické náklady na registraci by se nemohly vrátit. Někde snad či nakonec legislativa připouští použití stejného antiparazitika uvnitř určité biologicky a vývojově stejné skupiny – třeba hrabaví, takže můžeme použít stejné antikokcidikum pro bažanty či perličky (v minulosti i pro kuřata, což vyřešily vakcíny BRI), podobně pro chov hus a kachen. Musíme si ale uvědomovat, že fyziologické rozdíly skutečně existují, a to i v takové nuanci, kdy přežvýkavci prodělávají vývoj předžaludků a před jejich plným rozvinutím jsou jejich mláďata „jen“ monogastry. A léčit je musíme jinými léčivými látkami. A také, že je-li určitý lék registrován pro telata nebo jehňata třeba do půl roku věku, nemůžeme jej použít v oboře pro daňčata či muflončata. Není podstatné, že by byl účinný. Není pro ně registrován.
I úplnému laikovi je jasné, že častěji onemocní zvíře, které je oslabeno. Příčinou bývá nedobrý genofond, nebo se vyvíjelo a žije v podmínkách, které neodpovídají prostředí jeho fylogenetického vývoje. A to všechno můžeme zcela věcně i oprávněně říct o většině naší zvěře. A jsme u úvahy zda léčit či neléčit…?
První a nejúčinnější léčení by bylo napravit stav přírody, který fungoval miliony let: Obnovit klid a potravní zdroje zvěře, vytvořit dostatek úkrytů. Proti přemnožení býložravců umožnit přiměřené stavy přirozených predátorů. Protože je to z pochopitelných důvodů nereálné, musíme se pokusit zvěř léčit produkty farmaceutického průmyslu a v rámci naší legislativy. Abychom tak složité téma opanovali, nezbývá je než rozdělit podle skupin zvěře.
Pernatá zvěř
Základním problémem je stav odchoven a zoohygiena prostředí. Začátku odchovu musí předcházet skutečně profesionální, ve smyslu účinná dezinfekce, dezinsekce a deratizace (DDD), ale ne tak, že podlahu objektu pokropíme trochou roztoku chloraminu z děravé konve, deratizaci svěříme hladové kočce a děravé sítě v oknech nebo ventilace se opraví až příště. V dřívější době se některé objekty doporučovalo vzhledem ke specifickému živočišnému osídlení i použitým stavebním materiálům a věku pravidelně a účinně asanovat.
Díky opomíjení preventivní zoohygieny bohužel tradičních chovů podstatně ubylo. Chloramin, SAVO, chlorové vápno a podobné spíše pro domácnost určené přípravky jsou sice běžně dostupné v drogeriích, ale to je skutečně jediná výhoda. Do náročných podmínek chovu drůbeže, včetně odchoven bažantů či jiné pernaté zvěře se z mnoha důvodů skutečně nehodí.
Máme tu netradiční fenomén a ohrožení chovů drůbeže a pernaté zvěře, ptačí chřipku. Opatření uvedená na stránkách SVS jsou jistě do značné míry účinná a je třeba skutečně je dodržovat, ať už jako závazný pokyn nebo ze zdravého rozumu:
Chovatelé, kteří chovají drůbež jako podnikatelé, mají z veterinárního zákona povinnost chránit chovy před nebezpečnými nákazami zvířat – umístěním vhodných zařízení, která zabraňují průniku volně žijících zvířat (např. zasíťováním otvorů, umístěním sítí, plašičů), vytvářením vhodných podmínek pro nakládání zvířat k přepravě a k jejich vykládání a pro zabezpečení skladů krmiv před zvířaty; při výskytu nebezpečné nákazy anebo při podezření z jejího výskytu vstupními a vjezdovými dezinfekčními prostředky; podáváním vody a krmiva drůbeži a ptákům chovaným v zajetí uvnitř zařízení, hal nebo pod přístřešky a odděleným chovem vodní drůbeže od ostatní drůbeže a ptáků chovaných v zajetí a dbát na to, aby o zvířata pečovaly osoby, které k tomu mají potřebné znalosti a zkušenosti.
Jenže, neměli bychom se těmito pravidly řídit vždy, jako zásadním preventivním opatřením? Relativně snadná péče a dodržení jednoduchých pravidel zamezí složitým a nákladným řešením s důsledkem utracení celého chovu v případě zavlečení ptačí chřipky nebo jiných nebezpečných či systémových nákaz. To si nikdo nepřeje. Ale i mimo toto ohrožení máme návod k významné a účinné prevenci proti proniknutí většiny cizopasníků i chorob do našich chovů.
KOKCIDIÓZA
Nejznámější a nejčastější metla chovů pernaté zvěře je kokcidióza. V mysliveckém povědomí je závažným limitem odchovu bažantů, v minulosti i divokých kachen. Původci:
Eimeria colchica, E. duodenalis, E. phasian, u kachen
E. anatis. Snad stojí za zmínku, že kokcidie jsou problémem i pro tetřevovité (
E. lyruri, E. ventriosa).
Kokcidie porušují funkčnost sliznice střevního traktu, narušují resorpci živin, způsobují dehydrataci organismu, ztrátu krve, zvýšenou vnímavost k jiným patogenům a při těžkých infekcích úhyn. Primární nákaza imunosupresivními
Adenoviry (EDS a imunosuprese),
Birnaviry (infekční bursitida) nebo
Herpesviry (Markova nemoc), krátký životní cyklus kokcidií a jejich vysoký reprodukční potenciál umožňuje výskyt kokcidiózy v drobných amatérských i intenzivních velkochovech. Používání účinných kokcidiostatik při prvních výskytech omezí úhyny i subklinický průběh. Ale to zdaleka nestačí. Ke škodám a úhynům existuje výstižný výrok: „…
jen blbec bude v chovu místo kuřat krmit kokcidie…“
Vývoj kokcidií probíhá v jediném hostiteli. Je relativně složitý, znalost jeho detailů nepřinese chovateli žádnou výhodu. Je pouze třeba vědět, že trusem vyloučené oocysty dozrávají za vhodné teploty, vlhkosti a přístupu vzduchu i ve vnějším prostředí, tedy mimo tělo hostitele do infekce schopného stavu a kontaminace nově naskladněné pernaté zvěře je bez účinných opatření nevyhnutelná.
Kokcidie pronikají do střevní sliznice, kde se napřed opakovaně rozmnožují nepohlavně a následně pohlavně, konečným produktem je stádium oocyst, které s trusem hostitele opouští. Ve vnějším prostředí probíhá další vývoj (sporulace na sporozoity) parazita, což trvá 1 až 2 dny.
Pokud se oocysta dostane do střeva, rozpadá se a uvolněné sporozoity napadnou buňky střevní sliznice a celý cyklus se opakuje. Cizopasník to stihne za 5 dní po nakažení jedince.
Kokcidie dokáží pronikat i do funkční tkáně (
epitelu) ledvin (kokcidióza housat). Další komplikací je skutečnost, že narušení střevní sliznice usnadňují průnik a kolonizaci střeva choroboplodnými bakteriemi
Clostridium perfringens a
Salmonela typhimurium. Někdy je prostě moc dobrého najednou…
Základním faktorem pomnožení je vysoká koncentrace bažantíků v odchovnách, což je pro umělý odchov charakteristické. Primární zanesení oocyst do chovu má mnoho cest. Kokcidie jsou druhově specifické. Aktivně mohou být sice zavlečeny jen bažanty, ale pasivní cesty jsou různé (člověk, pomůcky, hmyz, jiné druhy ptáků, hlodavci). Oocysty jsou druhým nejodolnějším patogenem na světě. Díky extrémní odolnosti ve vnějším prostředí a „nalepení“ na podlahu, v krmítkách i pítkách přežívají jak v neasanovaném, tak ve špatně dekontaminovaném prostředí.
Oocysty přežívají v neasanovaném prostředí. Vzhledem k obrovské účinnosti pomnožení a odolnosti spor v prostředí se jejich zanesení do běžného chovu nelze vyhnout. Kokcidie jsou obaleny dvojitou stěnou: Vnější vrstva chrání oocysty před mechanickými vlivy, vnitřní před chemickými. V optimálních podmínkách stájového klimatu oocysty přežívají po mnoho týdnů. Rychle hynou při teplotách nad 55
oC nebo po hlubokém zamrazení.
Zkušenosti z velkochovů drůbeže ukazují na velmi nepříjemnou a účinnou cestu oocyst – přenos personálem. A mělo by být pravidlo: Kdo má domácí chov drůbeže, nepatří do odchovny bažantů. Účinným řešením proti přenosu veškerých patogenů člověkem, včetně oocyst, je hygienická smyčka s kompletním převlečením včetně pokrývky hlavy a důsledná dekontaminace obuvi a rukou. I přesto bývá lidský faktor vždy rizikem.
První příznaky se snad dají pozorovat z netypického chování bažantíků, což je nejisté. Pokud se objeví průjmový až vodnatý trus, později s příměsí krve a kuřata působí apaticky, máme kokcidiózu v chovu. Úhyny prudce narůstají. To už je na účinné léčení pozdě, z chovu zbydou trosky a vyjdou slabí, neatraktivní bažanti.
Pro diagnostiku onemocnění je kromě klinických příznaků a pitevního nálezu důležité parazitologické vyšetření trusu, ve kterém se zjišťují velká množství vylučovaných oocyst. U nejmladších bažantích kuřat nemusí být v době úhynu ještě plně vyvinuté oocysty a pro diagnózu onemocnění je nutné provádět seškraby, resp. otiskové preparáty ze změněných částí střevní sliznice a v nich hledat vývojová stádia kokcidií nebo vyšetřením trusu.
Kokcidióza se objeví mezi 2. až 8. týdnem věku kuřat. V dobře vedené chovatelské praxi se můžeme setkat buď s včasným parazitologickým vyšetřením trusu už od ukončeného prvního týdne věku nebo u menších chovů lze doporučit preventivní léčebnou kůru. Při vyšetření trusu se jako toxický bere výsledek přesahující 50 000 OPG (oocyst na gram trusu).
Mezi chovateli se za poněkud (snad) méně účinné považovaly přípravky Sulfadimidin, Sulfakombin, za profesionální Baycox, ESB3. Všechny jsou vázány na předpis veterinárního lékaře.
Předpis je legální či formální částí úspěchu, skutečné potlačení kokcidiózy vychází z dobré věcné spolupráce s vet. lékařem, který stanovuje opakování léčebných, ale raději preventivních zásahů.
Stejně podstatnou podmínkou je vždy úzkostlivá hygiena krmných zařízení a napáječek. Kromě toho je vhodné dbát na dobrou kondici bažantích kuřat. To znamená umožnit vylíhlým kuřatům přístup ke krmivu od prvního dne. Vzhledem vysokým nárokům bažantů na obsah bílkovin je vhodné využívat kompletní směsi s obsahem kvalitní rybí moučky nejméně 6 týdnů. Ideálním řešením výživy jsou v prvních asi deseti dnech prestartéry, směsi s maximem obsahu esenciálních aminokyselin, energie a vitaminů A, D, E, C.
Amatérské nebo svépomocné léčení nepřináší úspěch. Dodnes se ve velkochovech drůbeže aplikují kokcidiostatika jako součást kompletních krmných směsí. Na jednu stranu jsou relativně účinná, jsou ale také metodicky náročná, mají různou toxicitu pro drůbež a je nutné je předem otestovat na inkompatibilitu s jinými chemoterapeutiky.
Při dlouhodobém (několikaměsíčním) podávání jednoho typu kokcidiostatik vzniká rezistence. Z tohoto důvodu by se měla provádět pravidelná pitva. V případě zjištění začínající rezistence se kokcidiostatika musí obměňovat. Ve velkochovech drůbeže se používaly rotace a obměny většinou dvou typů během výkrmu nebo odchovu. Většina tradičních antikokcidik má několikadenní ochranné lhůty. Tentýž způsob se využíval v odchovu bažantů, ale současná legislativa to neumožňuje.
K potlačení kokcidiózy může být výhodné použití kompletní krmné směsi s antikokcidikem lasalocid sodný (Avatec), povolená doplňková látka pro bažanty, perličky, křepelky, koroptve) s pětidenní ochrannou lhůtou. Z pohledu nákladů nepředstavuje významné finanční zatížení krmné směsi.
Úspěšným a zavedeným způsobem je také podávání léčivé látky přes napáječky. To vyžaduje jejich bezvadný stav, pravidelnou kontrolu, pravidelné účinné mechanické i chemické ošetření mezi zástavy a kvalitní zdroj pitné vody. Samozřejmostí je přesné dávkování.
V současné době jsou klasická kokcidiostatika nahrazována přírodními rostlinnými látkami – fytoncidy – rostlinnými extrakty a jejich frakcemi, které jsou standardizované na obsah účinných látek. Speciální skladba účinných látek poskytuje sekundární účinek vůči prvokům, plísním a bakteriím. Jedním z nich je už běžně a úspěšně používaný ADICOX s protizánětlivým, inhibičním účinkem vůči kokcidiím, prvokům, bakteriím a plísním, konkrétně pro prevenci infekcí vyvolaných především anaerobními bakteriemi rodu
Clostridum, Bacteroides a
Mycoplasma. Adicox se přidává do obvyklých krmných směsí.
Nicméně, v odchovech bažantů je i tak kvalitní přípravek třeba považovat za vedlejší a doplňkovou metodu a spolehnout se na účinná kokcidiostatika aplikované ve spolupráci s veterinárním lékařem.
V návaznosti na probíhající infekce kokcidiemi či těsně po prodělané infekci se u bažantů ve stádiu „rekonvalescence“ často objevují další protozoární infekce, především trichomonóza.
TRICHOMONÓZA
Původcem je prvok bičenka drůbeží (
Trichomonas gallinae). V přírodě jsou nejzávažnějším a trvalým zdrojem infekce holubi, pro původce parazitujícího v horní části trávicího traktu je ideálním způsobem množení infekce „holubím mlékem“ a podobně snadno se přenáší u většiny krmivých ptáků.
Onemocněním trpí mnoho druhů divokých ptáků včetně dravců, u domestikovaných druhů papoušci, kanáři. Kromě přímého přenosu (prvok nemá mezihostitele) se v chovech drůbeže a také bažantů šíří kontaminovaným krmivem, napájecí vodou, prachem, pomůckami. Pro chovatele dravců jsou vždy rizikem holubi. Před asi deseti lety vzplanutí infekce téměř zlikvidovalo populaci zvonka zeleného, původce se údajně rozvlekl z kontaminovaných krmítek.
U bažantů je původcem
Trichomonas phasiani, u hus byly popsány
T. anatis a
T. anseris u divokých kachen
.
Bažanty trichomonóza obvykle ohrožuje po 3. týdnu života a je možná i ve věku 10 týdnů a později, včetně letálního průběhu. Nejčastěji se infekce objevuje v delším období horkých letních dnů. Narušení střevní sliznice kokcidiemi snižuje obranyschopnost (mimo jiné) i pro invazi trichomonád. U bažantů se projevuje ospalým temperamentem, vysedáváním se svěšenými křídly, vyhledáváním teplých míst. Nepřehlédnutelný je světle hnědý, vodnatý, lehce zpěněný trus.
K úhynům při akutním průběhu dochází, hlavně u mladší populace, už po několika hodinách. Hyne většina postižených jedinců. U dospělých bažantů nemusí být onemocnění patrné, ale takoví dospělci mohou být zdrojem infekce.
Prevencí je zamezení přístupu divokých ptáků. V chovu musíme dbát na pravidelnou častou hygienu krmítek, napáječek a pomůcek.
Terapie má smysl jen samém začátku onemocnění, podobně jako u jiných invazí vždy ve spolupráci s vet. lékařem. Dřívější aplikaci metronidazolu, popř. jiných léčivých látek současná legislativa neumožňuje. Experimentálně se ověřují nové látky, které by bylo možné u ptáků použít.
Preventivně je nutné dodržovat především zoohygienické parametry v chovech bažantí zvěře, příp. koroptví, tj. držet v odchovnách přiměřené množství zvěře (nepřekračovat kapacitu odchoven), mladé bažanty držet na suché podestýlce, zajistit kvalitní krmení a napájení nezávadnou vodou, udržovat správné mikroklima v odchovných zařízeních (nebezpečné je především přehřívání objektů) a pravidelně mechanicky čistit a následně dezinfikovat krmná a napájecí zařízení. Velmi důležitá jsou preventivní, resp. terapeutická opatření proti kokcidióze.
SYNGAMÓZA
Potlačili jsme kokcidiózu a můžeme čekat další parazitární onemocnění. Nejznámější je syngamóza, původcem je hlístice (
Nematoda) srostlice trvalá,
Syngamus trachea. Dospělec samice + samec tvoří trvale srostlý útvar tvaru písmene Y, asi 20 až 35 mm dlouhý a 1 mm široký. parazitují v průdušnici, působí zánět dýchacích cest. Příznakem je kýchání, lapání po dechu, mhouření světel, otevřený klovec, dušení. Úhyny udušením v důsledku ucpání průdušnice (
trachei) dospělými červy nebo vyčerpáním.
Možností zavlečení invaze do chovu je několik. Přímo v chovu larvou nebo vajíčkem, které v hostiteli přežívá 2 až 3 měsíce. Vajíčka ptáci vykašlávají, ale hleny vznikající podrážděním sliznice s vajíčky také polykají a pak neporušená vajíčka odcházejí trusem. V dýchacích cestách za 7 dní po infekci cizopasníci kopulují, za 10 až 14 dní další generace dospívá. Za 17 až 20 dní opouští tělo hostitele další generace vajíček. Larvy, které se potravou dostaly do střeva ptáka, pronikají do krevního řečiště až do plic, tam se 2x svlékají a migrují do průdušek a průdušnice.
Do voliér cizopasníka zanesou divocí ptáci u nás obvyklých a hojných druhů (havrani, špačci, hrdličky). Z vajíček se v půdě líhnou larvy, která ve vajíčku dozrává při teplotě nad 20 °C za 8–14 dní, jsou spolu s půdou pozřeny mezihostiteli, nejčastěji mušími larvami,
žížalami, slimáky nebo jinými
plži. Synagógou jsou postiženy i domestikované druhy hrabavých, což opět přispívá hlavně u drobných chovatelů k dalšímu rozvlečení invazních stádií.
V minulosti se syngamóza léčila třídenní aplikací léčivé látky
mebendazol, v souvislosti s legislativou EU a jejími reziduální limity se přešlo na krmné směsi medikované
ems potřebnou týdenní aplikací. Dnes pro použití
flubenolu je potřeba zažádat ÚSKVBL o povolení dovozu léčivé látky, která není na našem území registrována z jiného členského státu EU, kde je registrována. Proto to je třeba se nad rizikem syngamózy zamyslet s předstihem, již v období líhnutí kuřat. Při prvních příznacích syngamózy, jak je uvedeno výše v textu, není v našich silách dodat medikovanou krmnou směs.
Z pohledu chovu bažantů je kokcidióza a syngamóza reálným ohrožením, se kterým je nutné počítat. Využití léčebných preparátů je více či méně komplikované. Proto je velmi důležité nezapomínat na účinnou prevenci prostřednictvím zoohygienických opatření vytvořených pro tento účel.
HISTOMONÓZA
Histomonóza, z chovatelské praxe je známé laické synonymum černohlavost krůt. Tento název má souvislost s vybarvením kůže na hlavě krůt do tmavých až modročerných odstínů v posledních stádiích před úhynem, čehož si jejich zvláště pečliví držitelé vždy okamžitě všimnou. Uvnitř postižených krůt jsou charakteristické změny na slepých střevech a játrech.
Původcem je bičivka krocaní, v hostiteli parazituje na sliznici nebo v luminu (tj. uvnitř trubice, v prostoru) slepých střev a v játrech. Neplést s pojmem osvícený držitel – lumen, který krůťata napřed posílí promícháním kompletní směsi se šrotem a pak, aby měly společnost, nechá je ve výběhu s žížalami a slimáky. Zvlášť vítaný kamarád může být roup kuří.
Histomonóza napadá kromě krůt většinu hrabavých, rozhodně se nevyhýbá bažantům, ani koroptvím, křepelkám, tetřevům a pávům.
Původce – histomonády se množí podélným dělením a z těla hostitele odcházejí trusem. Infekce z trusu je v horších hygienických podmínkách možná, ale ne příliš pravděpodobná pro minimální a krátkodobou odolnost – několika minut – zárodků ve vnějším prostředí. Významná je ale existenční vazba histomonád na roupa kuřího a několika druhů dešťovek.
Přenos vajíček histomonád prostřednictvím roupa kuřího je skutečným majstrštykem projektantů a vývojářů Konstrukční a vývojové kanceláře přírody - samci roupa přenášejí histomonády při kopulaci na samice a ty pak pronikají do vajíček před jejich dozráním. Tam jsou chráněny před vnějšími vlivy. Pozře-li hostitel infikované (roupí) vajíčko, napadají infekční larvy roupa (
heterakidy) sliznice slepých střev a zároveň tak do střevního prostředí pronikají také histomonády.
Dešťovky jsou dlouhodobým transportním hostitelem heterakid a zároveň i histomonád. Spolu s roupy jsou tak významným rezervoárem (něco jako kamion) histomonád v chovu hrabavých ptáků. Uvážíme-li, že tyto typy přenosu je možno eliminovat pouze důslednou desinfekcí profesionálními přípravky a hygienou chovu, pak jsou pravými šiřiteli onemocnění nedbalí držitelé drůbeže.
V této situaci je řešení asanace půdy klasickými a účinnými dezinfekce vůči larválním stádiím neúčinné. Jednou z možností je použití látek typu specifických larvicidů s účinnou látkou cyromazin, který omezuje přechod mezi juvenilními stádii ve vnitřních prostorech nebo vyhrazených prostorách typu hnojiště, výběh voliéra. Typickým hojně používaným zástupcem je přípravek Maggots GR.
HETERAKIDÓZA
Původcem je roup kuří, oblý červ parazitující ve slepých nebo tlustých střevech ptáků. Hostiteli jsou hrabaví i vrubozobí včetně volně žijících ptáků, taxonomie rozlišuje několik druhů. Chovy bažantů ohrožuje hlavně
H. gallinarum s asi 1 až 2 cm dlouhým s ostře špičatým ocasem, preanální přísavkou a s výrazným
pohlavním dimorfismem . Samci jsou menší a kratší, měří kolem 9 mm na délku, s jedinečným zahnutým ocasem. Samice jsou statnější a delší, měří zhruba 13 mm na délku, s rovným koncem ocasu.
Barva bíložlutá, obvyklá lokalizace slepé střevo. Má přímý vývoj, tj bez mezihostitele, nicméně pozřou-li vajíčka dešťovky apod, považujeme je za roznašeče. Vývoj vajíček po opuštění těla hostitele je závislý na podmínkách prostředí. Při teplotách pod 10
oC se zastavuje, při 18 až 30
oC trvá vývoj infekční larvy 2 až 3 týdny. Vůči suchu jsou vajíčka relativně odolná, několik dní vydrží úplné vysušení, ve vlhké půdě přežívají 8 až 9 měsíců.
Po pozření se působením teploty a trávicích enzymů uvolní larvy a dostávají se do slepých střev, zavrtávají se do sliznice, po 4 až 10 dnech se uvolní a zůstávají volně v luminu střev. Pohlavně dospívají za 4 až 5 týdnů. Vývojový cyklus spolu s vývojem ve vnějším prostředí tak trvá v průměru dva měsíce. Ve volném prostředí v době příznivých teplot stihnou tři generace za rok. Během vývoje zraňují sliznici střev, odebírají krev hostitele a produkují odpadní látky s toxickým působením. Stejně negativním efektem je zvýšení průniků a rozvoje patogenů (Clostridium, Coli…) a jak výše zmíněno, vývojově osvědčené zanesení histomonád.
Příznaky nejsou výrazné, projevuje se páchnoucí průjem nižší živá hmotnost, výrazným projevem onemocnění je pro řadu držitelů až zvýšený úhyn. Diagnostika spočívá v mikroskopickém vyšetření trusu u uhynulých kusů nález parazitů v obsahu slepých střev. Léčení je možné přípravkem Fenbendazol. Cermix již není na trhu a Ivermix není na léčbu tohoto onemocnění registrovaný. Vet. lékař, pokud to uzná za vhodné (tj. neexistuje jiné léčivo), ho může předepsat.
Prevencí je oddělení chovu mladé a generační (staré) drůbeže, hlavně však pečlivá sanace prostředí.
Ing. Martin MOHELSKÝ