Časopis Myslivost

 
JUDr. PETR VALENTA
místopředseda ČMMJ
Stoleté výročí naší největší myslivecké organizace je bezpochyby důvodem k oslavám. Současně to může být příležitost k rekapitulaci a k úvahám o budoucnosti. Ostatně, i v souvislosti s letošním výročím slýchávám úvahy o tom, co všechno se musí změnit, aby ČMMJ v dalších letech obstála. Jak praví staré přísloví, kdo nezná své vlastní dějiny, je odsouzen k tomu, je opakovat. A to včetně všech chyb a omylů - dodávám já.
Kdy jindy než letos bychom se tak měli začíst do poutavého příběhu vzniku Jednoty? Popřemýšlet o tom, jak na to šli myslivečtí bardové před sto lety, v čem byla jejich situace jiná a v čem se naopak naše problémy i výzvy podobají?
To první, a z mého pohledu zásadní, je obsaženo ve slově jednota. Každý adept by už u základních zkoušek z myslivosti měl vědět, že organizace vznikla sloučením několika různých spolků a klubů. Jejich členové tenkrát vsadili na spolupráci neboli jak je dnes moderní říkat synergický efekt. Dokázali nalézt kompromis, podřídit partikulární zájmy tomu skutečně podstatnému.
Jestliže jsme dnes v situaci, kdy se začíná projednávat nové znění zákona o myslivosti, myslím, že právě toto poučení z historie je velmi případné. Kromě loveckých a mysliveckých spolků tenkrát u zrodu Československé myslivecké jednoty stály i jiné organizace. V první řadě to byli kynologové, kteří disponovali řadou význačných osobností. Dále to pak byly spolky, které sdružovaly posluchače lesního inženýrství nebo lesních, lovčích a rybničních zřízenců. Jednota tedy byla od samého počátku úzce napojena na univerzitní prostředí a její důležitou součástí byli ti, kteří měli myslivost a lov jako součást výkonu svého povolání.
Toto jsou inspirativní momenty pro nás. Zejména mezi mladou generací roste procento těch, kteří si cestu k myslivosti hledají jiným způsobem, než je klasický lov. S tím, jak roste obliba chovu loveckých plemen psů, přichází k nám řada kynologů, kteří sami lovit nechtějí, ale snaží se dopřát toto vyžití svým čtyřnohým kamarádům. Umíme pro ně vytvořit podmínky, aby se cítili vítáni a využiti?
Podobnou výzvou pro nás může být zapojení posluchačů a absolventů středních a vysokých škol se zaměřením na lesnictví a myslivost. Kde jinde než mezi nimi hledat budoucí Žalmany, Komárky, Lochmany a Hromase? Kdo jiný by měl v budoucnu do naší organizace vnášet odbornost a moderní trendy?
Moje poslední ohlédnutí se pak váže k tomu, že od samého počátku byla se vznikem naší organizace svázána existence časopisu. Dá se proto bez nadsázky říci, že vzdělání a propagace byly základními kameny myslivecké jednoty. Ano, vím - dnes se nám to občas nedaří, narážíme na předsudky, nepochopení i ideologickou zášť. Pereme se s tím všelijak. Ale přesto to nesmíme vzdát. A pokud si snad někdy klademe otázky po samotném smyslu myslivecké jednoty, tuším, že právě v těchto základech se skrývá ta správná odpověď.
Při narozeninách se samozřejmě sluší pogratulovat. Jenže co přát organizaci, byť se stoletou historií? Vždyť bez lidí, kteří ji tvoří, by byla jen prázdným obalem bez obsahu. A tak jí přeji spoustu těch, kteří milují myslivost nade vše a jsou ochotni pro ni hodně obětovat. Lidi, kterým se sluší poděkovat za to, co všechno dělají pro zvěř, krajinu i své okolí. Lidi, na kterých naše myslivost stojí a vždycky stát bude.
Pomyslně připíjím vám všem a provolávám MYSLIVOSTI A ČMMJ ZDAR!
 
Ing. Jiří CHMEL,
člen MR ČMMJ za Jihočeský kraj
Vážené kolegyně, kolegové myslivci z Čech, Moravy a Slezska, v letošním roce slavíme stoleté výročí založení jednotné myslivecké organizace a časopisu Stráž myslivosti.
Po vzniku Československa jakožto samostatného státu měl sdružovat české a slovenské lovecké a kynologické spolky Československý lovecký a kynologický říšský svaz se sídlem v Praze. V letech 1920 až 1922 jeho činnost ochromoval osobní a spolkový nesoulad, který vyvrcholil na schůzi 26. prosince 1922.
Delegáti spolků vyslovili myšlenku o založení nového samostatného ústředí pro myslivost – Československou mysliveckou jednotu. Její ustavující schůze byla 22. dubna 1923 v Brně. Tolik krátký výtah z článku Josefa Žalmana, ústředního jednatele, otištěného ve Stráži myslivosti v roce 1933.
Během uplynulých let jednotná myslivecká organizace několikrát změnila svůj název, stanovy, ale vždy prosazovala a obhajovala myšlenky a priority myslivosti, rozumné ochrany přírody a spolkové činnosti.
Přeji naší Českomoravské myslivecké jednotě do dalších desetiletí a století mnoho nadšených a odborně zdatných členů, aby i do budoucna byla myslivost vážená součást života společnosti v České republice.
 
Mgr. Bc. František STEJSKAL
člen MR ČMMJ za Pardubický kraj
Chtěl bych naší myslivosti do dalších let popřát, aby se do našich řad opět vrátila úcta k mysliveckým tradicím a zvykům. Pokud dojde k této nápravě – vrátí se zpět radost z naší práce, pohoda, humor, přátelství a posílí se opět naše jednota ve spolkové činnosti.
Myslivosti zdar!                      
 
Ing. Václav VOMÁČKA
člen MR ČMMJ za Ústecký kraj
Když jsem se zamýšlel nad přáním ke stoletému výročí založení Českomoravské myslivecké jednoty, prošel jsem si staré vydání Stráží Myslivosti a časopisu Myslivosti, na památku mi věnované mým tatínkem a dědečkem. Prvních lidí, kteří mne k myslivosti dovedli a učili.
Dýchla na mě atmosféra předválečné myslivosti, prosycená optimismem se vznikem samostatného Československa a i hrdostí nad právě vzniklou jednotnou mysliveckou organizací.
Kdysi jsem četl, že Češi si neumí úplně vážit své historie, nejsou hrdí plně na tradice a nectí osobnosti. A to je první moje přání ke stoletému výročí založení ČMMJ.
Přeji Jednotě, aby všichni čeští myslivci, ať jsou její členové nebo nečlenové, byli hrdí na svoji Jednotu a Jednota se pro nás všechny stala stejným mysliveckým zvykem a mysliveckou tradicí, jako je zelená barva přírody, kterou tak rádi nosíme na mysliveckém oblečení, myslivecká mluva, kterou od předků již od středověku popisujeme zvěř i zážitky a prožitky se zvěři v přírodě, pasování, zálomky, úlomky, troubení a všechny ostatní myslivecké zvyky a tradice.
Založení a vznik Jednoty je zajímavý příběh, někdy s napínavým dějem. V minulosti stačilo velmi málo a Jednota by vůbec nevznikla. Jednota vznikla, aby se sjednotila funkčnost tehdejších spolků a aby se také sjednotila myslivecká legislativa tehdy mladého prvorepublikového Československa. Jen díky tomu měla v pozdějších letech ČSMJ zastání a sílu při projednávání prvních tehdejších mysliveckých zákonů.
V současnosti se připravuje novela zákona o myslivosti. Nechci být špatným prorokem, ale až bude novela platit a my jí budeme naplňovat v praxi, možná si mnozí myslivci uvědomí, jak při projednávání chyběla síla jednotné myslivecké organizace daná počtem jejích členů. Bohužel možná až pozdě si uvědomíme, co se z myslivosti vytratilo a kam musela myslivost ustoupit před osobními zájmy předkladatelů.
„Jsme jedné krve Ty a Já“ se píše v dětské literatuře. Mým druhým přáním je, zapomeňme na půtky, výhody a nevýhody plynoucí ze členství v Jednotě a výši pojištění. Buďme všichni hrdí myslivci v jedné společné myslivecké organizaci a společně braňme základní atributy české myslivosti.
Nevím, kolik se v naší republice vydává časopisů se stoletou tradicí. Přiznám se, že když beru do ruky právě vyšlé číslo, ještě vonící novotou, uvědomuji si, že držím v ruce náš stavovský časopis, časopis Myslivost, Stráž myslivosti, který četly a vzdělávaly se z něj po desetiletí generace českých myslivců a příznivců myslivosti. Přeji proto časopisu, aby ho i nadále tvořil kolektiv zapálených obětavců pro věc a aby i v dnešním přetechnizovaném světě přečkal všechny úskalí elektronické konkurence, protože držet v ruce časopis vonící tiskem, číst naživo slova v řádcích a prohlížet si obrázky má své neopakovatelné kouzlo, které obrazovka nikdy nenahradí.
Českomoravskou jednotu ale netvoří jen její vedení a činovníci, kteří jsou jen víc vidět. Českomoravskou jednotu tvoří všichni její členové ve všech spolcích a klubech na všech úrovních. Vám všem si proto na závěr dovoluji popřát mnoho spokojených chvil strávených v naší přírodě, ať při lovech, společenských akcích nebo pracovní činnosti zvelebující přírodu. Jen tak pokračujeme v odkazu našich předků a jen tak pokračujeme v tradici Českomoravské myslivecké Jednoty.
Lovu Zdar !
 
Ing. Daniel ŠVRČULA
místopředseda ČMMJ
Českomoravská myslivecká jednota v letošním roce slaví 100 let od svého založení. Již 100 let se naši myslivci sdružují v zájmové organizaci, která má jako své hlavní poslání rozvoj a ochranu myslivosti jako kulturního dědictví, ochranu volně žijící zvěře, ochranu životního prostředí a práci s dětmi a mládeží.
Během těchto let se svět výrazně proměňoval a spolu s ním se měnila i Českomoravská myslivecká jednota. Tisíce myslivců a členů ČMMJ se během doby zásadně podílelo na jejím rozvoji, a za to jim patří obrovský dík, protože bez nich by naše organizace nemohla vůbec fungovat.
Velký dík patří také těm, kteří pracují na rozvoji ČMMJ dnes, a to za jejich ochotu a vůli věnovat svůj čas práci v okresních mysliveckých spolcích, pořádat myslivecké aktivity s dětmi a mládeží, věnovat se myslivecké osvětě a mnohým dalším aktivitám.
Věřím, že Českomoravská myslivecká jednota bude nás a naše budoucí generace provázet nejméně dalších sto let a bude plnit svou nenahraditelnou funkci. Naším úkolem bude se na jejím rozvoji nadále podílet, protože Českomoravská myslivecká jednota je postavená na spolkové činnosti, tedy na práci jejích členů a pokud zde nebudou lidé, kterým na její existenci záleží, nebude existovat ani ona.
Závěrem přeji naší Českomoravské myslivecké jednotě, aby i dalších sto let dokázala úspěšně hájit zájmy a tradice naší myslivosti a aby pečovala o její trvalý rozvoj.
Myslivosti zdar!
 
Ing. Josef PROKEŠ
člen MR ČMMJ za Kraj Vysočina
I když naše Českomoravská myslivecká jednota slaví stoleté výročí, stále ji považuji za mladou. Dokázala reagovat na společenské změny a pokrok, potřeby a zájmy svých členů, a to vše s ohledem na zvěř, její životní podmínky a prostředí. Společně s historií prověřenými mysliveckými zvyky a tradicemi proto zaujímá významné místo ve společnosti.
Členem Jednoty jsem přes padesát let a vždy jsem byl na členství hrdý a vážil jsem si toho. Coby celoživotní optimista přeji Jednotě optimistické dny příští s výraznější podporou myslivců a pochopením celé společnosti.
 
Ing. et Ing. Jiří JANOTA, Ph.D.
člen MR ČMMJ za Prahu
V letošním roce si připomínáme krásně kulaté výročí založení organizace, která měla za cíl zastřešit a sjednotit vystupování myslivců při prosazování odborných názoru a zájmů, a to nejen před veřejností, ale i na nejvyšších místech řízení státu.
Když se blíže podíváme na zakládající organizace a jejich vystupování v roce 1923, zjistíme, že v porovnání s dneškem se tolik myslivost nedistancovala od lesnictví, zemědělství a přírodních věd obecně. Bylo snahou myslivost definovat jako samostatnou činnost, avšak pořád ve vazbě na hospodaření v přírodě. Myslivost patřila k lesnictví a zemědělství, proto i lesník nebo zemědělec byli zároveň často myslivci.
I donedávna ve vzdělávacích programech byla myslivost součástí lesnických či agronomických oborů, tedy myslivost nebyla vyčleňována. V tomto směru se bohužel vytváří pomyslný příkop mezi profesemi, kdy se pak zájmy jednotlivých oborů od sebe vzdalují. A to zde pomíjíme nově vzniklou a rozšiřující se společenskou kategorii v myslivosti, tou je lovec. Jeho zájmy a cíle jsou pak odlišné od myslivce, natož od lesníka nebo zemědělce. Bohužel politika státu a osobní přístupy ke snahám řízení myslivosti na nejvyšších stupních státní správy tomu velice nahrávají, dokonce cíleně svými pobídkami i podporují.
Když se řekne sto let, století, osobně si za tím představím několik generací svých předků, kteří v myslivosti a lesním hospodářství působili. Ať již je to prapradědeček, který působil jako hajný na panství v jihozápadních Čechách, dědeček, který byl dlouholetým aktivním členem a činovníkem na obvodním mysliveckém spolku v Praze, stejně tak tatínek, který byl zanícený myslivcem. A v neposlední řadě má maminka, která několik let působila na Českém mysliveckém svazu a je celý život členkou organizace. Je to právě ona, která mě od útlého věku k vnímání tradiční myslivosti vedla. Vždy mi v praxi ukazovala, že myslivost je především o ochraně a péči o zvěř, včetně jejího chovu, o vytváření vhodných podmínek pro její život v souladu s přírodou, vyvážeností a zdravým rozumem, a to po celý myslivecký rok.
Ano, i lov je přirozenou součástí mysliveckého hospodaření, které je nutné provádět. Avšak není to jediné, to na prvním místě, co bychom měli jako správní myslivci bezhlavě dělat.
Hodnoty české myslivosti s jejími zvyky a tradicemi a mysliveckého hospodaření v krajině jsou poslední léta v ohrožení. Nyní jsou o to zranitelnější, jelikož se připravuje v pořadí již několikátá novela zákona o myslivosti, té hlavní právní normy na ochranu zvěře, druhů zvěře a hospodaření se zvěří daného historickými zkušenostmi a praxí, včetně možností lovu. S ohledem na významné osobnosti české myslivosti, které není nutné jednotlivě jmenovat, na své předky, ale hlavně se zřetelem na naše potomky, nesmíme dopustit zničení toho, co zde po desítky generací bylo budováno a tvořeno.
Česká myslivost s ohledem na současnou podobu krajiny a způsoby hospodářského a volnočasového využívání krajiny potřebuje jisté úpravy v nastavení právních předpisů. Myslivci by však měli mít po generace stále stejné zájmy na hospodaření v krajině, v lese i na poli, ve spojení s hospodařením a chovem zvěře na témže místě – jedné společné krajině. A jak se na jedné straně například řeší lokálně zvýšené početních stavy vybraných druhů spárkaté zvěře, tak na druhé straně se opomíjí problematika zvěře drobné. Ale to je jen jeden příklad z mnoha.
Nesmíme dopustit, aby mocenský boj a nepřejícnost vybraných jednotlivců protěžujících jen své oborové zájmy spolu s liknavostí těch, co se bojí svou připoutaností k židli o čemkoli rozhodnout a často raději bez vlastního názoru se snaží z pozice státu zalíbit všem, zapříčinilo nevratný proces zničení předky budovaného přírodního bohatství.
Českomoravské myslivecké jednotě bych proto do dalších let rád popřál, aby měla dostatek osobních i duchovních kapacit při snahách tvoření jednoty a sounáležitosti ve společnosti. Aby se dařilo společným úsilím stmelovat myslivce, odbornou i laickou veřejnost, aby se v duchu zakladatelů dařilo svorně prosazovat odborně správné názory ve vztahu ke zvěři a ochraně prostředí. Rovněž aby se v dnešní mnohdy individualistické společnosti podařilo podporovat a rozvíjet spolkovou činnost, a to nejen na vesnici, ale i ve městě. Osvěta, propagace a práce nejen s dětmi a mládeží jistě mohou přispět ke zlepšení vnímání myslivosti a myslivce jako hospodáře v krajině, který ctí pravidla, etiku a profesionálně vystupuje za každých okolností.
Nenechme si vzít českou spolkovou myslivost našich předků…
Ať i v budoucnu se nám, každému myslivci, daří hrdě provolávat „Myslivosti ZDAR!“
 
Miroslav DUCHÁČEK
člen Dozorčí rady ČMMJ
Smeknout klobouk či podat ruku všem mysliveckým přátelům u příležitosti našich společných narozenin není možné. Proto si dovoluji prostřednictvím našeho časopisu, který narozeniny oslaví jen o pár týdnů později, poslat alespoň pár osobních vyznání.
Sté výročí založení jednotné myslivecké organizace, Československé myslivecké jednoty (později Českomoravské myslivecké jednoty), rozhodně není pouhý důvod k oslavám, příležitost zasunout si za stuhu mysliveckého klobouku stavovský úlomek či organizování kulturně společenských akcí a výstav na všech úrovních. Je to především důstojná chvíle k zamyšlení.
Zejména je třeba uvědomit si s plnou pokorou, kolik toho myslivci za posledních deset desetiletí pro naši přírodu, les, zvěř, krajinotvorbu a vůbec společnost dokázali vykonat. Že se stali primárními a skutečnými ochránci přírody, ekologickými učiteli dětí a mládeže a nositeli kulturně společenského života zejména na venkově. A také že je myslivost jedním z klenotů národního kulturního a přírodního bohatství.
V Dozorčí radě ČMMJ zastupuji Pardubický kraj, Okresní myslivecký spolek Svitavy, region, z něhož pocházejí takové osobnosti naší myslivosti, jako byl Josef Žalman, Karel Podhajský, Vilém Sallač, Antonín Bubeník, Miroslav Matějka a další. Jsem na to náležitě hrdý a vážím si této spřízněnosti. O vysokou úroveň naší myslivosti, přesahující hranice domácích regionů, ale i naší vlasti, se v běhu času zasloužily stovky myslivců. Osobnosti známé i méně známé, ale zejména všichni ti, kteří vždy zdůrazňovali a zdůrazňují úkol nést pomyslnou štafetu zakladatelů jednotné myslivecké organizace v moderním věku, rozvíjet jimi budované tradice a navazovat na vše pozitivní po našich dědech a otcích, aby jedna generace myslivců úspěšně střídala následující.
Buďme proto hrdí na společné dílo, které nikdy nezestárne, a usilujme o to, aby tomu tak bylo i nadále. Aby naše myslivost žila a zůstávala v pevném zdraví!