V roce 2020 jsme jako organizace ČMMJ přijali na Sboru zástupců nové znění stanov. Domnívám se, že je vhodné se po třech letech na chvíli zastavit, ohlédnout se zpět a zamyslet se, zda se naplnila všechna očekávání, která s novými stanovami byla splněna, zda se osvědčily provedené změny v praktickém životě, fungování a hlavně rozhodování našeho spolku.
Dovolím si tedy přinést svůj osobní pohled jakožto člena Myslivecké rady, a to plně s vědomím, že ne každý s mým pohledem musí souhlasit. Plně respektuji názory jiných, koneckonců je naprosto normální, že diskuze končí i tak, že si strany ponechají svůj názor. Ale jen konstruktivní diskuzí se můžeme dobrat dalšího pozitivního posunu ve prospěch celého spolku. Pokud by totiž byly menšinové nebo opoziční názory potlačovány, bylo by to jen důkazem nezdravého klimatu.
Princip volby Dozorčí rady a Myslivecké rady
Volby Dozorčí rady a Myslivecké rady jsou v principu rozdílné. Členové Dozorčí rady jsou voleni v režimu jeden zástupce za každý kraj a volba probíhá na republikovém volebním sněmu, což je podle mého názoru smysluplné a logické.
U členů Myslivecké rady – kolektivního statutárního orgánu spolku je ale volba ve dvou úrovních.
Zástupci za příslušný kraj jsou voleni zástupci okresních mysliveckých spolků na jednáních krajských koordinačních rad, tedy mimo jednání celorepublikového volebního sněmu, resp. Sboru zástupců. Na Sboru je voleno toliko předsednictvo ve složení předseda spolku a dva místopředsedové.
Nikdy jsem nedokázal pochopit tento postup a to, že si nejvyšší orgán spolku nechal vzít ze svého rozhodování volbu svého statutárního orgánu.
Změna kompetencí a rozhodování
Díky novým stanovám také došlo jak ke změnám kompetencí v rámci Myslivecké rady a předsednictvem, tak i kompetencí mezi mysliveckou radou a sborem zástupců
Předsednictvo podle stanov řídí běžnou činnost spolku mezi jednáním Rady, řídí sekretariát, zřizuje odborné komise, připravuje program jednání Rady. Stanovy určují, že Myslivecká rada zasedá minimálně čtyřikrát ročně a ponechám v tuto chvíli stranou, zda to je dostatečné.
Myslivecká rada je ale podle mého názoru jeden sedmnáctičlenný orgán, byť složený ze dvou částí rozdílně volených a Myslivecká rada podle stanov v období mezi jednáními Rady dohlíží na činnost předsednictva. Zatím mi nikdo ale nedokázal objasnit, co tím je fakticky myšleno, jaké kompetence člena Rady jsou s dohlížením spojeny. Stanovy toto totiž nijak blíže nespecifikují a v rámci dosavadních jednání zatím nedošlo k jednotnému výkladu akceptovanému všemi sedmnácti členy Rady.
Oproti minulosti ale také členové Rady nemají určeny odborné úseky, které řídí a za které odpovídají (kynologie, myslivost, ekonomika, střelectví, právo, kultura, propagace, … ). Systém ve smyslu všichni za vše a nikdo za nic je z mého pohledu pro činnost a rozhodování jen a jen komplikující.
Je sice pravda, že Myslivecká rada svým většinovým usnesením delegovala na předsednictvo některé své působnosti, ale bez stanovení následné kontroly a zodpovědnosti, čímž z hlediska řízení organizace došlo fakticky k centralizaci rozhodování a řízení. Nějak mi proto uniká smysl 17členné Myslivecké rady, když v reálném životě spolek vlastně řídí tři lidé, navíc ze tří členů předsednictva je jeden zaměstnán na manažerský úvazek a zastává spojenou funkci předsedy a jednatele zároveň.
Je třeba ale naprosto otevřeně říci, že takový model řízení a spojení funkcí je možný, v obchodních společnostech běžný, je ale otázkou, jak je vydefinován vztah a odpovědnost vůči orgánu, jehož je předsednictvo součástí, ne samostatnou částí, a také to, zda členové spolku toto opravdu chtějí, a zda má spolek na takovýto stav nastaveny kontrolní mechanismy. Myslím, že by o tom měl velmi důsledně diskutovat Sbor zástupců na svém blížícím se jednání.
Tímto nechci hodnotit, jak předsednictvo řídí spolek, pouze konstatuji, k jaké změně v řízení spolku došlo.
Sloučení funkcí předsedy a jednatele
V minulosti byla Myslivecká rada tím orgánem, který řídil ČMMJ a zaměstnanec na pozici jednatele měl na základě pracovní smlouvy v náplni řízení sekretariátu a v případě potřeby, jednal za organizaci navenek na základě pověření Myslivecké rady.
Stanovy ale umožnily v podstatě zrušit pozici jednatele, delegáti Sboru zástupců rozhodli o tom, že funkce předsedy je výkonná a náleží mu za ní odměna. Cílem bylo, aby sekretariát byl přímo řízen a předseda spolku jednal osobně za spolek navenek.
Při rozsahu požadavků na výkon funkce předseda ale jedná často mimo sídlo a realita pak ukazuje, jak chybí samostatná pozice jednatele při osobním řízení pracovníků sekretariátu, při zajištění běžného chodu sekretariátu, ale také hlavně při vnitřní komunikaci centra s okresními mysliveckými spolky. V podstatě se velmi omezila pravidelná komunikace s jednateli a okresními mysliveckými radami v rámci běžného celoročního provozu.
Stranou záměrně ponechám k případné budoucí diskuzi, jak se vlastně projevilo sloučení funkcí a profesionalizace předsedy na nákladech, nejen mzdových. Myšlenka na úsporu je bohužel mylná, naopak došlo ke zvýšení mzdových nákladů.
Postavení krajského zástupce a krajských koordinačních rad
Stanovy také nově upravily postavení krajských koordinačních rad. Dovolím si vyslovit názor, že KKR je naprosto logická a potřebná volba, která může velmi podstatně zlepšit fungování celé ČMMJ. Je ale zásadní, aby bylo ve stanovách naprosto jasně popsáno postavení KKR, jejich kompetence a hlavně základní body a formy rozhodování. Momentálně je postavení KKR ve stanovách naprosto vágní.
Zcela neodmyslitelně se ale s postavením KKR váže postavení a fungování krajských zástupců.
V prvé řadě je třeba říci, že není a nebyla asi nikdy snaha o vytvoření nějakých krajských organizací se svými sekretariáty, jednateli, tedy vytváření dalších nákladů. Volba to byla ale naprosto logická, neboť bylo třeba, aby ČMMJ reagovala na změnu krajského státního uspořádání. Na krajské úřady přešla celá řada kompetencí a rozhodovacích pravomocí a je třeba, abychom jako myslivci s krajskými úřady jednali.
Domnívám se tedy, že by ve stanovách mělo být zcela jasně určeno postavení KKR, která by se měla skládat z předsedů OMS v kraji a zcela jasným členem, a já se domnívám, že přímo předsedou KKR, by měl být zvolený krajský zástupce v Myslivecké radě. Tak trochu je to vlastně podobný systém v krajském pohledu, jako je Myslivecká rada v celorepublikovém pohledu.
KKR by měl být tedy jasně definovaný orgán se svými pravomocemi s tím, že by předseda a zároveň krajský zastupitel byl tím, který může jménem a za KKR s krajským úřadem jednat, uzavírat smlouvy a dohody, být prostě plnohodnotným představitelem myslivců a OMS v příslušném kraji.
Rozhodnutí KKR by mělo být závazné jak směrem nahoru, tedy ke krajskému úřadu, tak i Myslivecké radě, ale stejně tak závazné a rozhodné směrem dolů k OMSům v kraji. KKR by měla koordinovat činnost myslivců a OMS v rámci kraje, spolupodílet se na rozhodování o termínech a podmínkách všech hlavních mysliveckých akcí.
KKR by měly mít ve stanovách jasně deklarovány způsoby rozhodování, četnost zasedání, stanoveny hranice své kompetence a vazby jak nahoru, tak i dolů. Jen tak se mohou stát KKR respektovaným stupněm ve struktuře ČMMJ.
Organizační struktura ČMMJ
Organizační struktura ČMM j byla převzata kdysi podle územního uspořádání státu do okresů v době, kdy ČMMJ měla asi 110 000 členů. Dnes máme členů přibližně polovinu a jasně se ukazuje, že pro velkou část OMS už velmi obtížné ufinancovat fungování z vlastních zdrojů.
Pokud ale nebudou peníze na vlastní obslužnost členů spolku a stane-li se spolek závislý z hlediska činnosti na penězích od státu, přestane být rovnocenným partnerem pro jednání. Už naši předkové říkali koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Podle mne nastává čas k vážné a odpovědné debatě, jak si zachovat nezávislost na cizích zdrojích a tím uchovat svobodu v rozhodování.
Je třeba se vážně zamyslet nad tím, zda současná organizační struktura podle bývalých okresů je dlouhodobě udržitelná, zdůvodnitelná, logická, ufinancovatelná, zda je vhodná pro členy spolku z hlediska územního uspořádání. Proto se na řadě míst projevují naprosto logické názory, že už nastala doba na slučování okresních spolků do větších regionálních celků.
Přitom ale není pravdou názor, šířený oponenty takové změny, že se tím sníží servis pro členy. Je přece naprosto reálné, aby se třeba sloučení dvou, tří či čtyř dosavadních menších okresních spolků vytvořila regionální struktura, kdy zůstanou zachovány úřední hodiny v bývalých okresních městech a vše bude obsluhovat jeden slušně zaplacený jednatel objíždějící jednotlivá místa, spojí se síly aktivních členů bývalých okresních mysliveckých rad, společně se budou organizovat střelecké, kynologické a jiné akce, zkoušky adeptů a aktivity pro děti.
Stavy zvěře a novela zákona o myslivosti.
Mediálně je ze všech stran slyšet, že stavy zvěře jsou neúnosně vysoké a uměle se vytváří bublina nutné novelizace zákona o myslivosti a volání po větších právech vlastníků pozemků.
Je otázka, zda se vůbec tvoří nový zákon o myslivosti anebo zákon o lovu. Z pohledu na les jako továrnu na dřevo a posuzování kvality lesa podle dosažené výše zisku jsou argumenty na totální redukci hlavně spárkaté zvěře pochopitelné, ale za prvé není pravdou, že by všude zvěř byla přemnožená, za druhé je zcela prokazatelné, že vlastníci pozemků na jedné straně volají po větších právech, ale ani ta, která mají už dnes daná zákonem, nevyužívají. Chyba tedy není v zákoně, ale je, kromě jiného, i v nepochopení role vlastníků pozemků.
To, že zvěř má vliv na les, je nezpochybnitelné, ale zároveň by mělo být nezpochybnitelné, že zvěř a i jiní živočichové do lesa patří. Péče o zvěř by se neměla omezovat pouze na její redukci.
Vše záleží na úhlu pohledu. Jinak se na stavy zvěře dívá někdo, kdo platí statisíce za pronájem honitby, jinak ten, pro koho je ukousnutá větvička takřka důvodem k srdečnímu kolapsu, jinak zemědělec, který má spasenou část úrody, jinak lidé kteří ve svém volném čase vynášejí srnčata mimo dosah žacích strojů, jinak rodiče s dětmi z paneláku na procházce v lese, kdy potkají srnče nebo zajíce. A tak by se dalo pokračovat takřka do nekonečna. Proto trvejme na tom, že chceme zákon o myslivosti, ne zákon o lovu a redukci zvěře, jak se nám snaží vnutit oponenti!
Hledat shodu je nekonečný úkol. Zákon vždy někoho omezuje a jeho porušení sankcionuje. Do zákona se různé zájmové skupiny vždy snaží prosadit svoje zájmy a mnohdy je vydávají za zájmy všech. Zákon o myslivosti má přitom působnost napříč celou společností.
V současné době je již ze strany ministerstva zemědělství připravena základní kostra novely, Bohužel o některých odborných záležitostech se bude v rámci legislativního procesu rozhodovat zřejmě až v poslanecké sněmovně, kdy se ale mnohdy rozhoduje ne na základě odborných pohledů, ale většinou na základě politických a lobbistických tlaků. Emocí bude více než je obvykle, věcné argumenty budou upozaďovány.
Bude tedy záležet na tom, jak se ČMMJ podaří přesvědčit zákonodárce o našem pohledu, a v tomto se obávám, že ani zdaleka nevyvíjíme dostatečný tlak, a hlavně nejsme schopni naše názory dostatečně jasně a srozumitelně nemyslivecké veřejnosti a zákonodárcům vysvětlit. Argumentačně i mediálně s našimi oponenty prohráváme.
Jedním z nejvíce je diskutovaných témat je a bude velikost honitby. Zejména ze strany Asociace soukromých zemědělců, Sdružení vlastníků obecních lesů a Lesů České republiky je tlak na snížení výměry honitby na 250 ha s argumentací, že to povede ke snížení stavů spárkaté zvěře.
Ke snížení výměry honiteb přitom v minulosti již ze strany LČR došlo, snížení stavů jelena evropského a jelena siky však nepřineslo, přesto je to jako cíl opět zdůvodňováno.
Novela zákona předpokládá také, že stavy zvěře bude určovat stav lesa. I toto je podle mne další bod k diskuzi. Zemědělská půda s výměrou 3,9 milionů hektarů představuje 57 % honebních pozemků, lesní půda s výměrou 2,5 milionů hektarů 37 %. Zvěř nežije jen v lese a neuspokojuje své životní potřeby jen v lese a například stavy černé zvěře nelze už vůbec řešit z pohledu stavu lesních porostů.
Připravuje se také elektronická evidence myslivosti jako součást digitalizace státní správy. Toto je, myslím, naprosto neoddiskutovatelný posun, byť zejména ze strany zejména starších myslivců zaznívá plno výhrad. Bylo by ale nelogické se změně bránit, doba takovou změnu vyžaduje. V ten moment ale nastává úloha ČMMJ, která musí jménem všech myslivců logicky, jasně a razantně argumentovat, aby přechod na elektronickou evidenci byl co nejvíce uživatelsky příznivý. Nebraňme se tedy změně, ale zasaďme se o co nejlepší uživatelskou přívětivost.
Využijme proto nadcházející Sbor zástupců ke zhodnocení kroků, které jsme v rámci novely zákona udělali. Pobavme se i o návrzích jiných subjektů i o tom, proč co a v koho zájmu je prosazují. Diskutujme o našich zásadách a požadavcích na zákon a vydejme k tomu jasné, pochopitelné a zdůvodnitelné stanovisko.
Dejme zároveň jasně najevo, že budeme sledovat legislativní proces, vnímat kdo a jaké pozměňovací návrhy podá, jak a kdo bude o finálním znění hlasovat a že naše paměť vydrží i do následujících voleb.
Děkuji všem, kteří dočetli výše uvedené řádky a jsou si vědomi, že v současné době se rozhoduje o budoucnosti ČMMJ, a zejména o tom, podle jakých pravidel se bude řídit myslivost v následujících letech. Musíme ukázat, že ČMMJ má jako spolek smysl a že není jenom platebním místem pro pojištění. Kdy jindy se projevit než teď a kde jinde než na republikovém Sboru zástupců.
Ing Vladimír NECHUTNÝ
člen Myslivecké rady ČMMJ
bývalý předseda OMS Plzeň
vlastník zemědělských i lesních pozemků
prokurista společnosti vlastnící stovky hektarů zemědělských pozemků
starosta honebního společenstva
myslivecký hospodář
Pár poznámek k úvahám Ing. Vladimíra Nechutného
Přečetl jsem si úvahy kolegy ing. Vladimíra Nechutného, člena Myslivecké rady ČMMJ, o Stanovách ČMMJ, její struktuře a o dalším směřování myslivosti. S většinou jeho myšlenek souhlasím, přesto si dovolím k jeho úvahám přičinit několik poznámek.
Změna stanov, ke které Sbor zástupců jako nejvyšší orgán ČMMJ přistoupil v roce 2020, byla důsledkem volání po zefektivnění řízení Jednoty. Výkonným a statutárním orgánem ČMMJ byla do té doby patnáctičlenná Myslivecká rada, která zasedala zpravidla jednou měsíčně. Vzhledem k pracovnímu vytížení některých členů se nezřídka stávalo, že Myslivecká rada se nesešla v dostatečném počtu nebo v průběhu zasedání museli někteří členové jednání opustit a Rada nebyla usnášeníschopná. Vznikl tak požadavek na změnu stanov, aby řízení bylo pružnější.
Návrhů na změnu bylo několik a o výběru rozhodoval Sbor zástupců. Ten vybral model, který byl následně vtělen do stanov platných v současnosti. Protože jsem se tehdy přípravy stanov i jednání Sboru zástupců účastnil, vím, že konečnému hlasování předcházela rozsáhlá diskuze a nejednalo se nějaké náhlé či neuvážené rozhodnutí.
Součástí tohoto vybraného modelu byl i způsob volby předsedy, místopředsedů a členů Myslivecké rady, kdy předsedu a místopředsedy volí Sbor zástupců na svém jednání, ostatní členové Myslivecké rady jsou voleni pobočnými spolky – OMS příslušného kraje tak, že v Myslivecké radě je 14 zástupců krajů.
Tato varianta byla zvolena se záměrem, aby každý „krajský“ člen Rady mohl pružně přenášet rozhodnutí a informace do OMS ve svém kraji a naopak. Okresním mysliveckým spolkům v daném kraji tak bylo umožněno vybrat si svého zástupce v MR podle vlastní úvahy. Byla jim však zároveň dána i možnost tohoto zástupce v případě nespokojenosti s jeho prací z funkce odvolat, aniž by bylo nutné svolávat celý Sbor zástupců. To bychom také měli mít na paměti.
V červenci 2020 pak Sbor zástupců novelu Stanov ČMMJ téměř dvoutřetinovou většinou schválil. Jako předseda OMS a delegát Sboru zástupců nemohu souhlasit se závěrem kolegy Nechutného, že si nejvyšší orgán ČMMJ nechal vzít ze svého rozhodování volbu svého statutárního orgánu. Sbor zástupců si totiž tento způsob volby sám vybral a takto rozhodl.
Nové stanovy také nově zavedly funkci předsedy ČMMJ tzv. na plný úvazek. O tom, že to byl krok správným směrem, mě přesvědčila nedávná jednání o novele zákona o myslivosti. Tato jednání byla velmi náročná a někdy i tvrdá a bylo jen dobře, že zástupce ČMMJ vystupoval jako nejvyšší představitel našeho spolku.
Nemyslím si, že by v poslední době došlo k omezení komunikace centra s okresními mysliveckými spolky proto, že sekretariát už neřídí jednatel jako dříve. Jako předseda OMS mám pocit právě opačný, ale každý z nás může mít jiné zkušenosti.
Trochu zavádějící mi přijdou úvahy o tom, že v důsledku profesionalizace předsedy ČMMJ došlo k nárůstu nákladů. Přece pokud v minulosti pracoval v ČMMJ jednatel, také pobíral mzdu, jezdil autem apod.
Za velmi cenou část Vladimírova příspěvku považuji úvahy o postavení krajských koordinačních rad (KKR) ve strukturách ČMMJ.
Je pravdou, že KKR nejsou žádným orgánem ČMMJ a nemají téměř žádné pravomoci (pominu-li fakt, že stejní zástupci OMS, kteří se schází na KKR, volí „svého“ člena do Myslivecké rady ČMMJ). Aby tomu tak nebylo, museli bychom napřed vyjasnit otázku, zda to mají být orgány hlavního spolku nebo spolků pobočných, jaká by měla být jejich činnost a komu by se měly zodpovídat. Tato diskuze nás ještě čeká a určitě nebude jednoduchá.
Že by předsedou KKR mohl být „krajský“ člen Myslivecké rady si představit dovedu a dokonce se domnívám, že takovým neformálním předsedou by měl být i za daného stavu, kdy to stanovy přímo neříkají. Že by ale rozhodnutí KKR mělo být závazné směrem nahoru ke krajskému úřadu, jak uvádí kolega, si představím jen těžce.
Byť v současnosti nemáme postavení KKR jako orgánu ČMMJ definováno, můžeme říci, že v některých krajích KKR pracují velmi dobře i ve vztahu ke krajským úřadům a nedostatek jejich formálního zakotvení jim nijak zvlášť nechybí. Na druhé straně však jsou i případy, kdy KKR v daném kraji nefunguje vůbec. Zda je to vinou příslušných OMS nebo jejich zástupce v Myslivecké radě, nevím, nicméně stav je to nedobrý.
Souhlasím, že ekonomická situace a úbytek členů v budoucnu může vést některé OMS k úvahám o sloučení do větších regionálních celků. Takové rozhodnutí je však výhradně v rukou konkrétních pobočných spolků – OMS. Na tomto místě si dovolím jednu připomínku.
Podle platných stanov rozhoduje o přeměně nebo zrušení OMS okresní sněm, přičemž k přijetí rozhodnutí o přeměně je potřeba, aby se sněmu účastnila alespoň polovina všech na OMS registrovaných členů. A tak se ptám, zda jsou všechny OMS schopny v případě potřeby takovou účast vůbec zajistit?
Poslední část Vladimírových úvah je věnována stavům zvěře a novele zákona o myslivosti. Souhlasím prakticky se vším, zejména s tím, že bude záležet na tom, jak se podaří ČMMJ přesvědčit zákonodárce, aby zohlednili naše požadavky a připomínky. Už nyní se o to při všech příležitostech snažíme. Této snaze může ale přispět každý člen ČMMJ, každý myslivec. Všichni bydlíme v nějakém volebním obvodu, který v poslanecké sněmovně zastupuje nějaký poslanec. Zkusme se proto předtím, než bude novela ve Sněmovně projednávána, se svým poslancem spojit, promluvit s ním na téma novely zákona o myslivosti a přesvědčit jej, že v zájmu nejen nás myslivců, ale celé společnosti, je přijmout zákon o myslivosti a ne zákon o lovu.
JUDr. Petr VALENTA
místopředseda ČMMJ
předseda OMS Praha 2