Svolání valné hromady honebního společenstva po zániku funkce honebního starosty a místostarosty
V současné době se nacházíme v období, kdy končí nájmy honiteb (míněno desetileté nájmy, které nebyly ukončeny z jiných důvodů před uplynutím doby), což v mnoha případech spadá v jedno s obdobím, kdy se konaly valného hromady honebních společenstev, které tyto nájmy honiteb schvalovaly, přičemž se na těchto valných hromadách současně volily i orgány honebních společenstev.
Časově omezené období výkonu funkce na dobu 10 let má podle ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb, o myslivosti, v platném znění (dále jen „zákon o myslivosti“ nebo „zákon“) pouze honební starosta a honební místostarosta. Citované ustanovení zákona o myslivosti sice hovoří o „zástupci“ honebního starosty, ale z dalšího znění zákona (§ 23 odst. 6), jakož i celkového kontextu je zřejmé, že se jedná o místostarostu.
Honební starosta i místostarosta mají jedno zásadní oprávnění nebo případně i povinnost, a tou je svolání valné hromady honebního společenstva, jak je upraveno v ustanovení § 22 zákona o myslivosti.
Dovolím si zde, vzhledem k aktuálně probíhající „periodě“ u nájmů honiteb tvrdit, že nebude v ČR až tak ojedinělé, že honební společenstva, která schválila pronájem honitby před deseti lety, se ve své činnosti následně pouze omezila na minimalistické úkony v podobě jednoduchých daňových přiznání a žádnou další činnost nevykonávala. V mnoha případech se ani v uplynulých deseti letech nekonaly žádné valné hromady, což může ve svém důsledku znamenat, že honebnímu starostovi i místostarostovi zanikla funkce.
V tom případě však nastává zcela zásadní otázka, kdo a jak může svolat valnou hromadu, když honební společenstvo nemá starostu ani místostarostu, kteří valnou hromadu sami svolávají anebo jí svolávají na žádost tzv. kvalifikovaného člena nebo členů honebního společenstva, jejichž hlasy činí alespoň 10 % všech hlasů.
Tito členové totiž podle ustanovení § 22 odst. 1 zákona o myslivosti mohou sami svolat valnou hromadu, pouze pokud honební starosta nesvolá valnou hromadu ve třicetidenní lhůtě od jejich žádosti.
Zákon však nijak neupravuje situaci, jak postupovat, pokud honebnímu starostovi i místostarostovi zanikla funkce, což nemusí nutně být pouze uplynutím jejich funkčního období, ale i jiným způsobem zániku jako například vzdáním se funkce nebo úmrtím. Nelze totiž využít ani ostatní členy honebního výboru nebo honební výbor jako takový, kteří ze zákona oprávnění svolat valnou hromadu nemají.
Touto situací se relativně nedávno zabýval Nejvyšší soud ČR, a to v rozhodnutí č.j. 27 Cdo 3611/2020-490 ze dne 21.10.2021, který mezeru v zákoně o myslivosti překlenul výkladem podle účelu zákona, a to takto: „V případě, že funkce honebnímu starostovi zanikla, požádá kvalifikovaný člen honebního společenstva o svolání valné hromady honebního místostarostu. Zanikly-li funkce jak honebnímu starostovi, tak místostarostovi, nemá honební společenstvo orgán, který by kvalifikovaný člen honebního společenstva mohl požádat o svolání valné hromady. Za této situace odpovídá (výše vyloženému) smyslu a účelu § 22 odst. 1 zákona o myslivosti závěr, podle něhož při neexistenci orgánu honebního společenstva, který by mohl svolat valnou hromadu, může valnou hromadu honebního společenstva svolat sám kvalifikovaný člen honebního společenstva.“ Jedná se tedy o jednoznačnou odpověď na to, jak konkrétně v této situaci postupovat.
Lze mít totiž zásadní pochybnosti o tom, zda-li by valná hromada, resp. všechna její usnesení, včetně pronájmu honitby, svolaná honebním starostou nebo místostarostou, kterým již skončila funkce, byla platná a v případě žaloby by u soudu obstála. Je proto jednoznačně zapotřebí zvolit v podstatě jediný možný postup ve světle výše uvedeného výkladu Nejvyššího soudu ČR a valnou hromadu svolat prostřednictvím členů honebního společenstva, kterým náleží alespoň 10 % všech hlasů na valné hromadě.
Pokud se honební společenstvo, tj. jeho valná hromada (eventuálně honební výbor, pokud na něj byla tato pravomoc valnou hromadou dle ustanovení § 21 odst. 2 zákona o myslivosti delegována) znovu rozhodne honitbu pronajmout na dalších 10 let, lze rozhodně doporučit, aby honební společenstvo nebylo pouze „mrtvou schránkou“ a sledovalo minimálně doby a obsazení statutárních orgánů, ale stejně tak i případné řádné dodržování povinností nájemce honitby, poněvadž statutární orgány honebního společenstva jsou statutární orgány právnické osoby jako každé jiné, které nesou za výkon funkce plnou odpovědnost, a to nejen ve smyslu zákonné povinnosti postupovat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře.
V ČR totiž na mnoha místech stále přetrvává trochu již archaický model, kdy honební společenstvo jednou za 10 let pronajme honitbu mysliveckému spolku (často shodného názvu) za symbolické nájemné, které vůbec nemusí odpovídat reálné hodnotě nájemného za takovou honitbu, přičemž se někdy může jednat o násobně nebo i řádově jiné částky. Mezi základní práva člena honebního společenstva totiž patří i právo na podíl na čistém výtěžku a je možno si dost dobře představit uplatňování takových nároků, nakolik to doposud nebylo příliš běžné.
Při přípravě podkladů pro valnou hromadu, zejména má-li být honitba znovu smluvně pronajata, je proto vhodné věnovat náležitou pozornost nejen procedurálním otázkám, ale zacházet s nájemní smlouvou na honitbu jako s jakýmkoliv jiným kontraktem a rozhodně si ověřit, zda navrhované nájemné (bez ohledu na to, komu se bude honitba pronajímat) není nepřiměřeně nízké a nezkracuje tím eventuální práva členů honebního společenstva na podíl na čistém výtěžku.
Výše nájemného se podle ustanovení § 33 odst. 2 zákona o myslivosti stanoví dohodou smluvních stran a zákon, ač na to odkazuje, jinde způsob určení výše nájemného za honitbu neupravuje a jedná se o výlučné oprávnění pronajímatele a nájemce honitby, na jaké výši nájemného se dohodnou. Odpovědnost statutárních orgánů honebního společenstva za nevýhodně pronajatou honitbu je proto nabíledni.
V současné době je navíc možné sledovat trend přednostně provozovat honitby na vlastní účet, kdy např. i LČR neprodlužují nájmy řady honiteb, ale i postupné změny vlastnictví honebních pozemků během uplynulých let nebo i zájmy stávajících vlastníků honebních pozemků směřují k většímu uplatňování práv, než tomu bylo v minulosti. O to důležitější bude mít obhajitelným způsobem nastavena všechna pravidla a podmínky případného pronájmu honitby.
V tomto článku popisovaný způsob svolání valné hromady honebního společenstva tak, aby její usnesení obstála při eventuálním soudním přezkumu, je věcí jednou a plnění či dodržování ostatních povinností honebních společenstev, která nevykonávají právo myslivosti ve vlastní společenstevní honitbě, je věcí druhou a rozhodně by se v obou případech nemělo jednat pouze o formality konané jednou za deset let.
Výše uvedený příklad vadně svolané valné hromady, by s největší pravděpodobností byl stižen neplatností všech usnesení takové valné hromady a tím i samotné smlouvy o nájmu honitby se všemi s tím souvisejícími komplikacemi.
JUDr. Roman RÁCZ