Jak se v požadavcích na zkušebnu projevilo omezení olověných broků, resp. použití zbraní pro ocelové broky?
Samozřejmě se zvýšil zájem o zkoušení zbraní k provedení zkoušky na ocelové broky. Jedná se o samostatnou zkoušku, která prakticky znamená zatížit zbraň velmi vysokým tlakem, který je nutný pro udělení požadované hybnosti ocelových broků. Zkouška je zakončena vyražením speciální zkušební značky ve tvaru lilie. Ne každá broková zbraň, která je dnes používaná, tuto zkoušku ale vydrží. Je potřeba si uvědomit, že zkouška může být destruktivního charakteru, tedy může dojít i k fatálnímu znehodnocení zbraně a ta již nebude pro výkon práva myslivosti použitelná.
A stává se to často?
Ono se nejedná až tak o nějaké roztržení hlavně a na první pohled jasnou destrukci. Starší zbraně nebyly konstruované na vyšší tlaky, které jsou vyvíjené při střelbě s ocelovými broky. Při tormentační zkoušce může dojít např. ke zvětšení uzamykací vůle (vůle při uzamčení brokového náboje v hlavni před výstřelem) do hodnoty, která je již nepřípustná. Každá ráže má stanovené toleranční pole pro tyto hodnoty. V případě, že uzamykací vůle překročí povolenou hodnotu, zbraň neověříme.
Které zbraně nemá cenu vůbec dávat na zkoušku? Třeba zbraně s pevným plným zahrdlením…
Pokud jsou hlavně brokovnice plně zahrdlené, tak zbraň nelze na ocelové broky ověřit. Výhodu mají ti, kteří mají zbraně novější s výměnným zahrdlením.
Berte to tak, že zbraň a náboj jsou celek konstruovaný konstruktérem k tomu, aby se dosáhlo maximální efektivity střelby, ať z hlediska přesnosti, krytí nebo dalších balistických vlastností střeliva, které používáte.
Výrobce zároveň určuje, jaké střelivo je pro zbraň určeno a logicky výrobci starších zbraní nepočítali s tak vysokými hodnotami tlaků, které dosahují brokové náboje s ocelovými broky. Zbraně jsou sice konstruované a výrobci navržené tak, aby snesly vyšší zatížení, ale ne donekonečna.
A už jen to, že zbraň necháte podrobit zkoušce na vyšší tlak, znamená, že zbraň bude extrémně zatížená. Při vlastní zkoušce používáme zhruba o třetinu vyšší tlaky, než vyvíjí standartní náboj s ocelovými broky a dále se namísto dvou výstřelů z každé hlavně střílí tři náboje. Pokud přistoupíte ke zkoušce na ocelový brok, mějte toto vše na zřeteli.
Konkrétně například u velmi rozšířených brokovnic ZH nebo ZP mezi myslivci bych tuto zkoušku velmi zvažoval. Přesto, že se jedná o vcelku zdařilé zbraně, mají své limity.
Je třeba vzít v úvahu rovněž délku nábojové komory. ZP byly vyráběny s délkou komory 65 mm, ale ocelové broky se zkouší na délku komor 70 mm nebo 76 mm. Takže kratší komory vám ani neodzkoušíme.
Takže ZP, ZH, případně další zbraně vyřazujete automaticky?
Je na vás, jaké zbraně si necháte přezkoušet. Některé zbraně zkoušku snesou, ale jsou s tím vždy spojena rizika. Je potřeba hlídat délky komor. V případě že budou nevyhovující, zbraň přejímací technik automaticky vyřadí ze zkoušky. Vždy provádíme předběžnou prohlídku a mnohdy se vás dotážeme, zda na zkoušce trváte i přesto, že zbraň je ve stavu, kdy zkoušku nemusí vydržet. Konečné rozhodnutí je ale na předkladateli zbraně, zda trvá na provedení zkoušky a chce nést s tím spojená rizika.
Myslivci se tedy probudili, zvýšila se poptávka zkoušení?
Zatím se začínajícími kachními hony spousta myslivců narychlo telefonuje a sonduje, jak to vlastně se zkouškou je. Očekáváme nárůst konkrétních žádostí o zkoušky i přesto, že bylo stanoveno dvouleté přechodné období a o potřebě zkoušek byla všeobecná známost.
Jaké jsou nejčastější závady u loveckých zbraní?
U kulových zbraní se jedná o závěrová vůle. Závada se projevuje spíše u starších anebo často používaných kulovnic, které mívají závěrovou vůli velkou, mimo toleranci. Další závady jsou zejména vydutí hlavně nebo u starších kulovnic praskliny kovových částí.
U brokovnic se jedná rovněž o závěrové vůle, skoro každý závěr po určitém čase a po určitém počtu ran povolí. Samozřejmě i u brokovnic bývají vydutiny, praskliny, občas si někdo doslova „odstřelí“ zahrdlení, s počtem ran roste také vypalování přechodových kuželů vlivem tepelné abraze.
Poznáme, jak se kdo o zbraň stará, spousta lidí zbraně nečistí a důsledkem jsou ve vývrtu vypadaná pole, doslova „vyžrané“ hlavně rzí. Mnohdy tomu nechtějí majitelé ani věřit. K prohlídkám vývrtů zbraní používáme moderní defektoskopické metody, zejména se jedná o digitální boroskopy se schopností přenést zjištěný defekt do vizuální podoby a zákazníkovi jsme poté schopni doložit stav jeho zbraně.
Setkáváte se s extrémy z hlediska značek zbraní, provedení zbraní, případně ráží?
To jsou pro nás běžné standardní věci, musíme být připraveni na všechno. Neobvyklé zbraně sem chodí zejména po vyhlášení zbraňové amnestie. Lidé nám nosí řadu zajímavostí. Mnohdy se jedná o celou plejádu historických zbraní. Jsou to převážně krátké zbraně, loveckých zbraní se tolik neobjeví.
Kolik zkouška stojí a jak dlouho trvá?
Provozujeme objednávkový systém. Naším cílem je, aby majitel měl zbraň vyzkoušenou v den, kdy ji k nám přinese. Majitel zbraně po objednání přijede, předá zbraň technikovi, který majiteli sdělí, kdy bude zbraň ověřená. U krátké zbraně je cena zkoušky 540 Kč, u dlouhé 600 Kč nebo 650 Kč podle ráže.
Doba se vyvíjí, jsou nové materiály, vývoj přináší nové konstrukce, nejmenujme značky, ale jsou některé typy zbraní nebo výrobců z vašeho pohledu problematičtější z hlediska zkoušení?
U každého výrobce se mohou najít dílčí problémy. Jsou typy zbraní, které nejsou řešeny zcela šťastně nebo není konstrukce úplně dobře domyšlená, ale že by byla vyloženě firma nebo zbraň, která by znamenala zásadní problémy, s tím se nesetkáváme. A jmenovat nebo veřejně hodnotit už vůbec nemůžeme, ze zákona jsme povinni dodržovat mlčenlivost. Neřešíme kvalitu, ale naší prioritou je zajištění technické bezpečnosti zbraní, které jdou na trh a které jsou v používání.
Nové systémy zbraní samozřejmě přichází a i my se musíme neustále učit novým věcem.
Systém a postup zkoušení je jednoznačně určený. Při zkušební střelbě střílíme po jednom zkušebním náboji a každou ránu vyhodnocujeme. Zkoumáme stav nábojnice a další projevy výstřelu, zda nedošlo k nějaké nebezpečné změně na zbrani. Ke každé zbrani musíme přistupovat se stejnou zodpovědností a respektovat podmínky zkoušky.
A to zda starší vystřílená zbraň projde a nebo neprojde souvisí třeba i s tím, zda má kulovnice odsuvný nebo otočný závěr? Lze nějakou takovou souvislost vůbec vysledovat? Nebo má vliv nějaký druh konstrukce zbraně?
To je různé, podobně jako u aut, máte auta dobrá i horší, je na vás, co si pořídíte a co potřebujete. A rozdíl může být i u jednotlivých kusů stejných zbraní, nějakou zkušenost či doporučení nelze obecně určit. Typů a konstrukcí zbraní je obrovské množství, navíc si uvědomme, kolik zbraní bylo původně konstruovaných jako vojenské pro náboje vojenských ráží a které se z původně vojenských staly loveckými. Opravdu se proto nějaké zobecňující hodnocení pro určitou skupinu, značku či typ lovecké zbraně nedá stanovit. Lze vycházet ze známých hodnot vyjádřených ranivostí konkrétní ráže a konstrukce náboje, ale to je již obecně známé. Je na každém, který druh náboje a ráže zbraně mu vyhovuje a za jakým účelem si zbraň pořizuje. Vždy je to i o ceně zbraně.
Jak řešíte, když vám přinesu nějakou naprosto nestandardní ráži? Třeba vezmu nábojnici 7,64 a stáhnu na průměr 5,6?
V takovém případě musí žadatel doložit kromě jiného stanovenou technickou dokumentaci, musí dodat vzorky střeliva a my provedeme tzv. typovou zkoušku podle postupů CIP. Pokud není střelivo zařazeno do tabulek ráží v CIP, řešíme typovou zkoušku obdobně s tím rozdílem, že střelivo je možné uvádět na trh pouze v ČR na základě přidělené národní značky, která platí pouze v ČR.
Takže odzkoušíte jakoukoliv ráži?
Ano, ale příprava je na žadateli, který musí poskytnout stanovenou dokumentaci a předložit vzorky střeliva. Následně proběhne typová zkouška střeliva. Je to řečeno velmi zkráceně. V případě zbraně provedeme kusové ověření, při kterém se postupuje standartním způsobem; žadatel spolu se zbraní předloží rovněž vzorky střeliva.
Stává se vám to často?
Netradiční ráže přibývají, zejména z USA. Smyslem či snahou ale je, aby se anglo-americké ráže dostaly co nejdříve do systému používaného v CIP. Na úrovni CIP a USA zastoupené organizací SAAMI jedná pracovní skupina CIP, která se zabývá transpozicí anglo-amerických ráží do systému CIP. CIP je v tolerancích rozměrů náboje a nábojové komory přísnější než jsou tolerance rozměrů nastavené SAAMI, zejména se jedná o závěrové vůle.
Předmětné zbraně, které jsou v USA vyrobeny a jsou přivezeny do ČR, podléhají ověření. Nemůžeme však vycházet čistě z rozměrů užívaných v obou systémech. Hodnoty technických rozměrů jsou postaveny na jiných bodech měření konkrétního rozměru a na jiných úrovních. A přesto, byť obtížně, týmy zastupující obě strany dále vyjednávají, hledají řešení a mají za cíl najít takové ráže, které se mohou přejímat a současně mají stanovit za jakých podmínek. Těžko si lze ale představit, že se budou měnit rozměry ať na jedné nebo druhé straně, to ani dost dobře nejde. Vždy se bude jednat o technický kompromis.
CIP je institut společných postupů pro ověřování zbraní a střeliva které jsou vzájemně uznávané. Členské státy CIP garantují, že výrobek označený značkou CIP splňuje bezpečnostní požadavky na vysoké úrovni a může jít bez dalšího na trhy v těchto státech. CIP tvoří aktuálně 14 členských států a další mají zájem se stát členy. Je zde navíc celá řada států, které zbraně či střelivo označené značkami CIP uznávají, i když nejsou jeho členy.
Vraťme se z k ocelovým brokům. Když myslivci chtějí střílet, chtějí vyhovět novým nařízením, co mají udělat?
Musí si zvolit zbraň a jedná se o to, zda se starší zbraní podstoupí zkoušku s vědomím např. možné destrukce zbraně nebo zda přejdou na jinou zbraň, která už byla buď odzkoušená anebo je již přímo od výrobce konstruována pro střelbu ocelovými broky. Na našich webových stránkách je podrobná informace o postupu a obsahu zkoušky na ocelové broky.
Ale upřímně a v souvislosti se znalostmi zde ze zkušebny, se většinou snažíme vysvětlit, že je nejlepší si koupit novou zbraň. A tu starou přece může každý využít na drobnou bažantí zvěř, na zajíce, potrénovat na střelnici.
Vím, že to mnozí neslyší rádi, ale taková je realita a byť jsme upozorňovali na problémy spojené s náhradou olova v nábojích, byli jsme jasně proti zákazu olova, tak hlasování v rámci Evropy dopadlo tak, jak dopadlo a nelze nic jiného dělat.
Pojďme v druhé části rozhovoru ještě k jednomu tématu. Vím, že jste zapojen do tvorby nové názvoslovné normy zbraní a střeliva. Můžete prosím stručně čtenářům Myslivosti vysvětlit?
Nový zákon o zbraních o střelivu prochází legislativním procesem. Jeho účinnost se očekává v roce 2026. Máme tedy před sebou ještě dva roky práce.
V rámci turbulentního vývoje na poli regulace zbraní v poslední době přišla spousta pojmů a obratů, které se začaly nově používat. Bylo tedy potřeba položit základní kámen ve smyslu propojení stávajících termínů v návaznosti na termíny nové. Měli jsme poměrně dlouhé období „klidných vod“ ohledně zbraní a střeliva, ale vyvstala potřeba zajistit správné používání nových pojmů a jejich včlenění do systému pojmosloví oboru.
Inicioval jsem založení normotvorné technické komise TNK 155 pro palné zbraně a střelivo v rámci České agentury pro standardizaci. ČÚZZS je centrem technické normalizace a současně odborným gestorem technických norem ČSN třídy 39, což jsou normy na zbraně a na střelivo. Součástí této řady norem je i norma terminologická, která se však již přežila.
Inicioval jsem tedy vznik technické normalizační komise, v níž jsou zastoupeny strany odborného charakteru - vzdělávání, resortů a odborných orgánů státní správy, podnikatelské veřejnosti, odborných svazů apod.
Práce odborníků v TNK nakonec vyústila ve smysluplný aktuální terminologický, ale i výkladový slovník, kde každý pojem má jasně daný výklad a význam. Je velmi důležité, aby se zúčastnění pojmově zorientovali ať už se jedná o legislativce při přípravě právních předpisů, nebo o výrobce, kteří používají pojmy např. v konstrukční či technologické praxi. Je nutné jednoznačné pojmenování různých částí zbraní a až když dokážu správně pojmenovávat konkrétní část či součást zbraně, tak ji mohu i právně uchopit. Jedná se o prevenci stavu, kdy u jednoho termínu jsou aplikovány různé výklady. Cílem bylo vytvořit technickou podporu právnímu systému, což se hodí zrovna v této době při projednávání zákona o zbraních a o střelivu, tedy aby byla vytvořena technická základna pro právní nadstavbu a byla jí oporou.
Říkal jste, že zákon o zbraních a střelivu jde do meziresortního řízení, takže zákon asi dozná nějakých změn. Přitom ale terminologie normy a zákona by měla být jednotná…
Přesně tak, ale je na legislativcích, jak to uchopí. Termíny použité v normě se používají v procesech upravených zákonem o ověřování zbraní a střeliva. Obecně, pokud bude probíhat posuzování a rozhodování různými institucemi a nastane právní nedostatečnost, přihlédne se k ustanovení v technických normách. Tyto nejsou v řadě případů závazné, ale jsou určitým rozhodujícím faktorem při posuzování dané materie.
Co se stane, neboť naši páni poslanci jsou tvůrci zákonů, když se do zákona o zbraních a střelivu na poslední chvíli dostanou pojmy, které nebudou odpovídat normě? Bude se přizpůsobovat norma nebo se bude dělat novela zákona?
Norma není dogma a pokud poslanci včlení do zákona nové termíny, např. dojde k lepšímu vyjasnění, tak norma logicky zareaguje. Vždy je vyšší právní silou zákon a norma je jeho technickou podporou. S návrhem nového zákona o zbraních a střelivu probíhají rovněž změny souvisejících zákonů, kdy aktualizovaná terminologie dává oporu i v tomto případě.
Můžete uvést, co se pro myslivce pojmoslovně mění?
Terminologická norma obsahuje více než 800 hesel. Některé terminologické změny se týkají přímo i zbraní k výkonu mysliveckého práva. Změny se ale týkají spíše výrobců a prodejců zbraní.
Asi nemá význam aktuálně zacházet do podrobných výkladů, ale budeme se snažit na stránkách časopisu postupně většinu těch zásadnějších změn názvosloví a pojmů čtenářům vysvětlit. Myslím si, že toto bude mít vliv i na zkoušky adeptů z předmětu střelectví.
Máme snahu rovněž vydat komentář k normě a pro poučení těch, kteří to budou potřebovat, vysvětlit i správný výklad a používání některých pojmů. Smyslem je, aby v rámci edukace myslivců postupně došlo nejen k poznání, ale hlavně praktickému používání správných terminologických pojmů.
s poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA