Stále mi nedá spát stav příprav novely mysliveckého zákona. Znovu jsem se důkladně zabýval problematikou chápání a právního postavení naší myslivosti i v souvislosti jinými právními předpisy a dospěl jsem k pro mě překvapivým závěrům. Zásadní problém je pravděpodobně už v příliš obecném definování myslivosti jen jako souboru činností a dosavadním postavení myslivosti jen jako práva jejího výkonu.
Výkon myslivosti – právo, nebo povinnost?
Před dvěma lety v Myslivosti 3/2021 v článku Unikátní studijní programy na FLD ČZU v Praze doc. Hart napsal, že budoucnost naší myslivosti vidí v přeměně chápání myslivosti jako takové. Dále dodává, že by hlavním cílem měla být péče o životní prostředí zvěře, o kterou následně pečovat.
S tím lze jen souhlasit, ale je také potřeba změnit současném postavení myslivosti. Zákon o myslivosti v §2b) označuje zvěř jako přírodní bohatství při čemž Ústava ČR v č.7 stanoví, že
„Stát dbá o … ochranu přírodního bohatství“. Takže zvěř je pod ochranou státu a ten jí Zákonem o myslivosti uložil vlastníků honebních pozemků, resp. držitelů honiteb jako povinnost formou výkonu myslivosti.
Potvrzuje to i
§3 odst. 2 Zákona o myslivosti, kde je napsáno, že
„uživatel honitby je povinen zajišťovat v honitbě chov zvěře…“. Jinak řečeno výkon myslivosti je povinností vlastníků honebních pozemků, nikoliv jejich právem, otázkou libovůle či jakousi výsadou.
Potvrzuje to i Ing. Janota, předseda ČMMJ v Myslivosti 3/2023, když v článku K zákonu o myslivosti píše, že vlastníci pozemků jsou podle judikátů Ústavního soudu vázáni povinností strpět na svých pozemcích výkon myslivosti. Tento výklad chápání myslivosti také předznamenává i další nutné změny, související s výkonem myslivosti.
Myslivost a podnikání
Myslivost, resp. výkon práva myslivosti není v žádném právním předpise uveden jako předmět podnikání. Proto se také do obchodního rejstříku zapisuje jako „předmět činnosti“, jak je ostatně uvedeno i v §32 odst. 3c Zákona o myslivosti.
Z toho lze vyvodit, že myslivost není podnikáním, ale je neziskovou činností, při které si nemůže držitel ani jiný uživatel honitby vytvořený zisk přivlastnit, ale musí ho použít jen k účelu, pro který byla honitba schválena, a tím je myslivost.
Například i myslivecký spolek je neziskovou organizací, byl založen hlavně pro výkon myslivosti a zisk z činnosti spolku lze podle Nového občanského zákoníku použít pouze pro hlavní spolkovou činnost, kterou je výkon myslivosti nebo pro správu spolku.
Dalším důkazem, že myslivost není podnikáním, je §19 odst.2 Zákona o myslivosti, kterým se Honebnímu společenstvu jako subjektu, založenému k výkonu myslivosti podnikání přímo zakazuje.
Pronajímání honiteb
Jsme svědky toho, jak se čím dál víc z výkonu myslivosti stává podnikání, kde rozhodují peníze. Při rozhovoru pro časopis Myslivost č. 10/2012 vyslovil Dr. iur et JUDr. Jaroslav Vondráček, Ph.D., znalec právních ustanovení výkonu myslivosti v Čechách obavu, že česká myslivost je stále více o penězích. Peníze bohužel také stále rozhodují o tom, komu držitel honitbu pronajme.
Ze znění §2 odst. i) lze odvodit, že honitba je spojení honebních pozemků za účelem povinného výkonu myslivosti, nikoliv ke tvorbě zisku pro držitele honitby. Držitel honitby na ní může podle §32 odst.1 současného zákona myslivost vykonávat sám, nebo jí za nájemné pronajmout. Jinou možnost zatím nemá. Honitba je ale žadateli uznává primárně k výkonu myslivosti, nikoliv k výdělku formou jejího pronájmu. Nájemné je tak neopodstatněným ziskem držitele honitby. A navíc, pronájem honitby s povinností myslivosti nemá logiku. Přirovnat to lze např. k povinnosti zimní údržby chodníku. Jeho vlastník, třeba obec, tuto povinnost provádí sama nebo si někoho na to zjedná za dohodnutou odměnu. Těžko si lze představit situaci, že by to ten někdo za obec vykonával, a ještě obci za to platil.
Je zde i další možný problém. Je-li držitelem honitby státní podnik, musí na pronájem honitby vyhlásit výběrové řízení. V jeho podmínkách hraje rozhodující roli výše nabídnutého nájemného. Při letošních výběrových řízeních se výše nájemného vyšplhala už do astronomických výšin. Není výjimkou, že za 1 hektar dostává držitel honitby i téměř 1000 Kč ročně. Otázkou je, zda to není v rozporu zákonem o cenách č. 526/1990 Sb., podle kterého pronajímatel nesmí zneužít svého hospodářského postavení k nepřiměřenému zisku.
Dávám proto ke zvážení, zda by neměla být výhradní možnost pronájmu honitby nahrazena možností dočasného přenechání výkonu myslivosti jinému a myslivost jednoznačně definovat jako činnost neziskovou.
Myslivost jako samostatný obor
Výsledky bádání ve všech oblastech myslivosti, zejména vědomosti o celkové biologii zvěře, jejímu chování ve volné přírodě, potřebách ve vztahu k současným změnách jejího životního prostředí postoupily tak daleko, že myslivost už nelze chápat jen jako soubor určitých činností. Velice rychle a radikálně dochází i ke změnám v obšírné oblasti lovectví, závratnou rychlostí se mění kvalita loveckých zbraní a střeliva, ale i pozorovací a zaměřovací techniky. Mění se i myslivecká kynologie atd. To vše si zasluhuje celkovou změnu chápání myslivosti a z pouhého souboru činností jí definovat jako samostatný obor se všemi důsledky.
K novele Zákona o myslivosti
Při rozhovoru K aktuálním otázkám stavu projednávání novely zákona o myslivosti vytištěném v Myslivosti č. 6/2023 vyslovil Ing. Janota několik stále sporných momentů.
Jedním z nich je §2, jak definovat myslivost. Vymezení pojmu myslivost je základním a nejdůležitějším ustanovením zákona, z něhož se pak ostatní odvozují. Proto by definice měla zahrnovat vše podstatné, co myslivost tvoří.
Měla by především zakotvit ústavní povinnost ochrany zvěře jako přírodního bohatství a potvrdit, že myslivost je samostatný obor, který není podnikáním, ale náleží do sféry neziskových činností.
Proto dávám ke zvážení, zda by § 2 odst. a) neměl vypadat třeba následovně:
myslivostí neziskový obor plnící ústavní povinnost ochrany volně žijící zvěře jako přírodního bohatství, zaměřený na její chov, zušlechťování a péči o její životní prostředí, vykonávaný v souladu se zemědělskou a lesnickou činností a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví.
K tomu ještě „poznámka na okraj“, možná trochu kacířská. I současný zákon v §2 odst. a) uvádí, že myslivost se vztahuje k volně žijící zvěři čili ke zvěři, která v přírodě není nijak omezena v pohybu – překonávání vzdáleností. Splňuje tento předpoklad i obora? Neměla by obora být chápána jako farmový chov a nikoliv honitba, a mělo by i to být předmětem novely?
Ze skutečnosti, že výkon myslivosti je povinností držitele honitby vyplývají i změny některých dalších ustanovení zákona. Především v §2 odst. h) změnit právo myslivosti na výkon myslivosti a místo obecné formulace práv a povinností oddělit konkrétní práva od povinností. Zmíněný odstavec by mohl tedy znít např:
výkonem myslivosti na honebních pozemcích povinnost zvěř chránit, cílevědomě chovat, dbát o její životní prostředí a právo zvěř lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží.
S tím souvisí např. i změna znění §2 odst.
i), definující honitbu, a to v tom smyslu, že je i tady potřeba zdůraznit a opět potvrdit povinnost držitele honitby vykonávat na ní myslivost. Tento odstavec by pak mohl znít:
honitbou je soubor souvislých honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků vymezený v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti, na němž jsou povinni vykonávat myslivost podle tohoto zákona.
Dalším výrazným a přitom zatím nezmiňovaným problémem novely by mělo být samotné
využití honitby. Současný zákon o myslivosti v § 32 odst.
1) dává držiteli honitby na vybranou jen mezi tím, že jí bude využívat sám nebo pronajme. Pronájem je chápán jako smluvně dohodnuté dočasné užívání konkrétní věci pronajímatele nájemcem k jeho vlastnímu prospěchu. Vzhledem k tomu, že výsledkem výkonu myslivosti nemůže být zisk pro držitele honitby (pronajímatele), tedy ani nájemce, pak i pronajmutí honitby nemá opodstatnění.
Není pochyb o tom, že držitel honitby může výkon myslivosti svěřit jinému, ale ve světle předchozího nikoliv jako pronájem, ale formou jiné dohody. Pak by výše uvedený odstavec 1 paragrafu 32 mohl znít:
držitel honitby může honitbu využívat sám nebo výkon myslivosti na ní dočasně přenechat dohodou jinému.
Pár slov závěrem
Autoři článku Novela zákona o myslivost z pohledu mysliveckých hospodářů v čísle 7/2023 Myslivosti považují za nejpodstatnější problematiku jednání o novele tlak na snížení minimální výměry honitby pod 500 ha. Byl by to jistě velice závažný negativní zásah do kvality budoucího výkonu myslivost, k němuž jsem se vyjádřil již v Myslivosti č. 5/2023, ale podle mého názoru ne zcela zásadní. Ve světle mých současných zjištění považuji za prvotní, nejdůležitější a rozhodující změnu definice myslivosti, ze které pak vycházejí všechna další, zásadní ustanovení zákona a navazujících vyhlášek.
Jsem si vědom a oceňuji obrovské úsilí vedení ČMMJ při jednání o připravované novele i dosažených výsledků a kompromisů. Přesto si myslím, že by se měla zvážit možnost některé dohodnuté kompromisní návrhy uvést do života jinou formou a přípravu novelizovaného znění zákona neuspěchat.