Časopis Myslivost

Srnec z Jižní Moravy
 
O trofeji srnce, který při mezinárodní myslivecké výstavě v Budapešti zajistil Československu druhé pořadí nejsilnějších trofejí na světě, se šířilo několik příběhů. V době, kdy se tato trofej, díky rodině zesnulého lovce dostala až na mezinárodní výstavu, se nenašel nikdo, kdo by se pokusil získat věrohodné informace o této trofeji. Je to škoda, protože v současnosti, kdy už nežijí pamětníci a trofej je neznámo, kde v Německu, možná v pozůstalosti rodiny lovce Friedricha Haaseho, nelze dohledat, ani v archivech, nebo kronikách měst Opatovice, Rajhrad a Židlochovice, věrohodné informace.
Podle osobních sdělení, která se také různí, byl lovec srnce Friedrich Haase vlastníkem blíže nespecifikované továrny nebo statku. Pravděpodobně žil v Brně.
Z několika osobních sdělení vyplynulo, že srnec byl chován na zahradě F. Haaseho a v době srnčí říje se mu podařilo překonat oplocení zahrady. Krátce na to byl pozorován v blízkém okolí a vlastník srnce jej našel a ulovil.
Pokud je pravdou, že srnec, kterého ulovil v roce 1938 Friedrich Haase, pochází z krotkého chovu, tedy ne z volné honitby, nebo obory, neměl být hodnocen. Protože tyto údaje mezinárodní komise v Budapešti v roce 1971 neměla k dispozici, trofej srnce ohodnotila.
Zpětně tuto trofej vyřadit pro určité podezření, že srnec nebyl uloven jako volně žijící druh, by nebylo moudré ze dvou důvodů. Především bychom přišli o jedinou trofej srnce, která přesáhla hladinu 200,00 b. CIC a za druhé nemáme věrohodný důkaz, že srnec byl opravdu chován v zajetí, které nebylo ani oborou, ani volnou honitbou.
Není proto důvod k tomu, abychom požadovali revizi závěru mezinárodní komise pro hodnocení trofejí. Díky tomu zůstane v tabulce význačných parůžků srnce obecného jediná česká trofej srnce s hodnotou 201,70 bodů CIC.
 
Trofej srnce byla pro československého zástupce, člena výstavní komise v Budapešti Ing V. Richtera velkým překvapením, protože o její existenci nikdo nevěděl. Proto Ing. Josef Lochman, CSc., poslal z hodnocení článek do časopisu Myslivost (Myslivost č. 8 st. 172, Lochman, J.):  
„A právě u těchto tro­fejí došlo k překvapení, a to přede­vším pro nás. Ze západního Německa byla poslána do Budapešti trofej srn­čí zvěře s tímto označením: Rok ulo­vení 1938, lokalita Brno, země Česko­slovensko. A tato trofej byla ohodno­cena více než 201 CIC bodem, takže jsme zemí, ze které pochází druhý nejsilnější srnec všech dob! Přijímali jsme gratulace našich kolegů poně­kud se smíšenými pocity, protože tu­to trofej jsme vůbec neznali. Ale to na věci nic nemění, trofej byla řádně přijata, ohodnocena a zemí původu je Československo“.
Mezinárodní komise dostala trofej od rodiny F. Haaseho, která žije v Německu. O tom, jaká reakce komise byla na dodatečně zaslanou trofej k ohodnocení, nejlépe vystihuje citace z publikace: Lovecké trofeje českých zemí – Hromas, J., Lochman, J., Macourek, J. (1974) str. 154 a 155:
„Na prvním místě mezi nejsilnějšími oficiálně bodovanými trofejemi z českých zemí je vynikající trofej, druhá nejlepší na světě, ohodnocená na Světové výstavě v Budapešti na 201,70 bodu CIC. Tato trofej je tak výjimečná, a právě tak i okolnosti kolem jejího vystavení, že se u ní chvíli zdržíme.
Nejzáhadnější na této trofeji je ta okolnost, že o ní nikdo kromě majitele přes třicet let vůbec nevěděl, že nebyla nikdy a nikde u nás popsána a publikována. Pak také jako lokalita ulovení je uváděno Brno, což také není zrovna nejvhodnější místo k lovu srnců. Dosud nám není přesná lokalita ulovení srnce známa. Majitel trofeje, F. Haase z NSR, poslal trofej do Budapešti bez nějakého bližšího vy­světlení a také bez našeho vědomí.
Trofej byla „objevena" teprve při práci mezinárodní hodnotitelské komise v Budapešti. Při předběžném třídění trofejí v sekci pro srnčí zvěř byla naše trofej dokonce vyřazena s odůvodněním, že pochází již z roku 1938 a že až do této doby nebyla zveřejněna.
Teprve při závěrečné kontrole prací hodnotitelské komise byla tato trofej opět zařazena do soutěže a ohodnocena. Předsednictvo mezinárodní hodnotitelské komise totiž shledalo, že jsou splněny čtyři základní předpoklady pro vystavování této trofeje. Je známa lokalita ulovení, doba ulovení i lovec a trofej pochází z čistého srnce evropského.
Tímto rozhodnutím byla ČSR určena jako země původu druhé nejsilnější trofeje srnčí zvěře na světě. Škoda, že se tato trofej neobjevila již dříve, mohli jsme mít světové prvenství, až do roku 1965, kdy byl v Maďarsku uloven srnec, jehož trofej byla ohodnocena na 228,68 bodu CIC.
Naše nejsilnější trofej zůstává sice stále v NSR, byla však po určitou dobu po budapešťské výstavě k dispozici našim odborníkům, kteří zhotovili její přesné a výstižné kopie. Byl také získán slib, že později se tato trofej vrátí trvale k nám.“
 
Mezinárodní komise pro hodnocení trofejí na Mezinárodní výstavě Vadászati Világkiállítás, Budapest (1971) byla zastoupena osmi hodnotiteli: z Maďarska (Szabó János, Balázs István, Szidnai Lászsló), Německé spolkové republiky (Walter Rieck - SRN), Německé demokratické republiky (Siegfried Mehlitz -NDR), Polska (Jozef Szczepkowski), Švédska (Sven Fredka) a Československa (Vojtěch Richter).
 
Uvádím doposud zjištěné informace o této legendární trofeji srnce z Jižní Moravy, ale zda příběh chovu a lovu srnce odpovídá ve všech bodech historické události, nelze s jistotou potvrdit. Může se časem získat nová informace, která upřesní to, co je dnes sestaveno většinou z osobních a literárních citací.
V případě, že některý čtenář získá, nebo má nové informace, nebo doklady o chovu tohoto srnce, místě ulovení, nebo o tom, kdo byl Fridrich Haase, budeme vděčni za upřesnění tohoto příběhu.
 
Srnec také z Jižní Moravy
 
Z mnoha katalogů výstav je známé, že srnčí zvěř z Moravy dosahuje významných trofejí a nejinak tomu je zejména z oblasti Bílých Karpat. I tento příběh srnce a jeho trofeje má poněkud zvláštní osud. Byl součástí populace srnčí zvěře obývající Bílé Karpaty v okolí Bystřice pod Lopeníkem.
Příběh srnce a jeho trofeje pocházejícího z Bílých Karpat je v začátku podobný se srncem Friedricha Haase. Místní občan z Bánova při pochůzce honitbou Troják na pokraji Bílých Karpat nalezl v květnu 1970 srnče, které považoval za opuštěné. Proto jej vzal a předal místnímu myslivci. Ten srnče přivezl do Bánova, kde měl u svého domu velkou zahradu, v které choval již několik let srnu.
O srnče pečoval po dobu téměř pěti let. Díky jeho dokonalé péči srnec již ve druhém roce nasadil vysoké parůžky s dlouhými výsadami a na pravé lodyze se zadní výsada začala členit. Po vytlučení parůžků se každým rokem jeho agresivita zvyšovala. Obětí jeho agresivity se stala i srna, s kterou žil společně v zahradě dva roky. Po shození parůžků agresivita ustoupila a srnec byl velmi přítulný a vynucoval si pozornost pečovatelů.
V roce 1974 po vytlučení parůžků se opět změnilo jeho chování z „mazlíčka“, na urputného „bojovníka“. Paroží dosahovalo délky 30 cm, ale tělesná hmotnost byla odhadována pouze na 18 až 20 kg. Pečovatelé uvažovali o vyřešení tohoto chování kastrací, případně vypuštěním do honitby.
V té době už probíhalo jednání mezi chovatelem srnce a Ing. Zdeňkem Fišerem z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti (dále jen VÚLHM), který měl zájem získat srnce pro reprodukční účely v honitbě lesního závodu v Červeném Poříčí (okres Klatovy).
Pro posílení genetického potenciálu místní populace srnčí zvěře vybudoval tehdejší ředitel lesního závodu Ing. Jiří Štich obůrku, která byla určena pro řízenou reprodukci geneticky cenných jedinců srnčí zvěře. Poradci tohoto chovatelského projektu byly Ing. Zdeněk Fišer a Ing. Václav Hanuš z VÚLHM ve Strnadech – Jílovišti.
Na základě doporučení garantů projektu tedy ředitel lesního závodu Červené Poříčí koupil v Bánově srnce z domácího chovu, který splňoval kvalitativní kritéria mimořádně silnými parůžky. Srnec byl po transportu z Bánova vypuštěn do dvouhektarové aklimatizační obůrky, která byla za tímto účelem vybudována na polesí Kaliště
Podle informací Josefa Hnáta, bývalého lesníka lesního závodu Červené Poříčí, polesí Kaliště, který působil v honitbě Velký Teplý les, byl srnec z Bánova po krátkém pobytu v aklimatizační obůrce, vypuštěn do obůrky o výměře přibližně 12 ha.
V obůrce žili dva geneticky perspektivní srnci a několik srn. Jaká byla reakce stávajících srnců na vpuštění srnce z Bánova, není doloženo. Lze předpokládat, že mezi srnci, kteří patří mezi teritoriální zvěř, vznikly ostré vnitrodruhové vztahy. Zda docházelo k soubojům, není opět doloženo. K personálu, který zajišťoval přikrmování srnčí zvěře v obůrce, se srnec z Bánova choval velmi agresivně, proto lze předpokládat, že i ke dvěma srncům, žijícím v obůrce se choval velmi nadřazeně.
Při průběžné kontrole chovného zařízení prováděné ředitelem lesního závodu bylo zjištěno, že srnec z Bánova nebyl několik dnů spatřen. Proto se několik zaměstnanců polesí vydalo do obůrky hledat srnce, který byl posléze nalezen uhynulý. O pitvě, pokud byla provedena veterinárním lékařem, se nedochoval žádný protokol.
Nejčastěji prezentovaná informace o úhynu byla údajně způsobena otravou vody v potoce protékajícím obůrkou. Zda to byla chlévská mrva z nedalekého hospodářského objektu, nebylo laboratorně potvrzeno. Druhou variantou (ústní sdělení) byl příčinou úhynu úraz, který si srnec způsobil stálým narážením do oplocení ve chvílích, kdy uviděl osoby, které přicházely k obůrce za účelem pozorování srnců. Třetí variantou může být i to, že srnci žijící společně se srncem z Bánova, mohli při soubojích, které jsou běžné v době teritoriálního období, srnce poranit tak, že tomu zranění podlehl.
Srnčí parůžky tohoto „Bánovského“ srnce byly opravdu impozantní. Genetický záměr, dobře myšlený a dobře připravený, se nevydařil. Vyvstala otázka, jak ohodnotit parůžky, které pochází z uhynulého srnce, ale patří k mimořádně silným. Při rozhodování bylo nutné přihlédnout k platné kupní smlouvě, která mněla podmínku navrátit parůžky dřívějšímu chovateli. Dohoda o prodeji srnce pro chovatelské účely byla totiž sjednána s podmínkou, že po skončení „plemenářského“ poslání, budou parůžky srnce vráceny rodině Novákových do Bánova. To se ale nestalo.
Po zvažování, jak ohodnotit trofej srnce se přistoupilo k řešení, vystavit trofej srnce na výstavě v Českých Budějovicích v roce 1976. V této době bylo nutné přidat k trofeji jméno lovce. (Do roku 2019 bylo zásadou metody hodnocení trofejí, že se trofeje z uhynulé zvěře nebudou hodnotit. To platilo i v době konání výstavy v Českých Budějovicích (1976). Protože se jedná o mimořádně silné, význačné srnčí parůžky, tak se hodnotitelská komise výstavy rozhodla, přidat k srnčím parůžkům jméno lovce, a tak se trofej srnce stala oficiální, druhou nejsilnější v České republice. Od roku 2019 je už povoleno hodnotit i trofeje uhynulé zvěře, pokud jsou význačné, nebo významné svým tvarem a původem. V případě, že se jedná o trofeje, kde není znám lovec, nebo trofej pochází z uhynulé zvěře, uvede se místo jména lovce: Anonymous).
Na výstavě v Českých Budějovicích byly parůžky srnce z Bánova ohodnoceny mezinárodní komisí s garanci CIC na 191,80 b. CIC a touto hodnotou se zařadila tato trofej na druhé místo v České republice
Při osobním jednání se zástupci honitby Bystřice pod Lopeníkem bylo připomenuto, že se neoprávněně uvádí v tabulkách a katalogu z Českých Budějovic (1976) místo původu Bánov, ale měla by být uvedena honitba Bystřice pod Lopeníkem.
Parůžky srnce byly zařazeny bodovou hodnotou na významné druhé místo v celkovém přehledu srnčích trofejí v ČR, a proto byly prezentovány i na výstavě v Bukurešti 1978. Po této výstavě se na určitou dobu trofej srnce ztratila. Kde a kdo ji zadržoval, není dosud známo. V současné době je trofej ve vlastnictví dědice.
Po výstavě v Českých Budějovicích byly zhotoveny čtyři kopie parůžků. Jedna kopie parůžků je v Moravském muzeu v Brně, druhá je vypreparovaná s krátkým krkem u bývalého předsedy zemědělského družstva. Zbývající dvě jsou neznámo kde. V roce 2021 byly podle originálu zhotoveny další dvě kopie, které jsou v expozici Jelenovitých v Mysliveckém muzeu Artemis v Uhlířských Janovicích.
Doc. Ing. Miloslav VACH, CSc.
 

1. Fotografie originálu trofeje srnce na krátké lebce, uloveného F. Haasem, jak byla předložena k hodnocení na výstavě v Budapešti (1971). trofej je v majetku rodiny F. Haaseho v SRN
2.  
3. 
4. Kopie trofeje srnce na celé lebce, uloveného F. Haase, která byla pořízena v roce 1971 po výstavě v Budapešti (expozice jelenovitých muzeum Artemis, Uhlířské Janovice)
5.  
6. 
7. Kopie trofeje srnce na polodlouhé lebce, uloveného F. Haaseho, která byla pořízena v roce 1971 po výstavě v Budapešti (expozice loveckých trofejí v sídle lesního závodu v Židlochovicích)

1. Fotografie originálu trofeje srnce z Bánova na celé lebce, jak byla předložena k hodnocení na výstavě v Českých Budějovicích (1976)

1. Kopie trofeje srnce na celé lebce z Bánova, která byla pořízena v roce 1976 po výstavě  v Českých Budějovicích  (expozice jelenovitých muzeum Artemis, Uhlířské Janovice)