ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Srpen / 2023

NOVÉ ŠTĚNĚ VERSUS „STARÝ“ PES

Myslivost 8/2023, str. 38  Lucie Kolouchová
Znáte to, jednou se nám doma objeví budoucí nástupce našeho dlouholetého loveckého pomocníka a nám nanovo začne výcvikové kolečko. Vyvstává otázka, co se může mladý pes naučit od „hotového“ lovce, kterého máme doma, ať už v dobrém nebo zlém?
Ať už štěně pořizujeme proto, že nám náš dosavadní pes stárne a my chceme, aby si ještě pomohl vychovat následovníka, nebo rozšiřujeme smečku o vlastní odchov nebo novou krev, druhý pes k již hotovému má svá specifika a hodně výhod (a pár nevýhod). Pro náš text předpokládejme, že štěně je stejného plemene nebo skupiny plemen, jako starší pes. 

Kolouchova-2.jpg
 
Očekávání versus realita
 
V prvé řadě je dobré připomenout, že bychom neměli psy srovnávat. I pokud budeme mít štěně stejného plemene nebo potomka svého staršího psa, nebude to jeho klon. Nebude mít stejnou povahu, nebude se učit stejně rychle a ve stejných situacích reagovat stejně. Nebuďme proto zklamaní, když štěně nebude mít v půl roce zájem o zvěř jen proto, že starší pes už v jeho věku pomalu mohl na zkoušky vloh. Každý organizmus se vyvíjí jiným tempem. Štěně bude takové, jaké má geny, a také, jaké mu budete vy poskytovat podněty a jaké získá v raném věku zkušenosti. 
 
Jak štěně přijme starší pes?
 
I tady dopředu nemějme přehnaná očekávání. Nejspíš to nedopadne tak, že váš pes bude se štěnětem od prvního dne nejlepší kamarád a vám bude vděčný, že jste mu kámoše opatřili. Může se stát, že mu bude nějakou dobu trvat, než štěně akceptuje (samozřejmě pokud nejde o matku a potomka). Dejte jim čas, nenuťte staršího psa k interakci se štěnětem, pokud ji sám nevyhledává a štěně naopak brzděte, aby dospěláka moc neotravovalo, zvlášť pokud je třeba starší a má už nějaké ty neduhy. Ideální je, aby každý ze psů měl své místo – pelíšek, kotec nebo na doma pro štěně klec jako jeho klidovou zónu, kde si v bezpečí odpočine. 

Kolouchova-1.jpg
 
Jak trénovat
 
Když se štěně doma otrká, pomalu s ním začneme pracovat, rozvíjet jeho vlohy. Štěňata z loveckého chovu si již svými dispozicemi přinášejí do nového domova mnohé s sebou. Ve většině případů je mladý pes přiveden do nové smečky v přechodné fázi mezi imprintingem a socializací (tedy ve věku 8 až 12 týdnů). Pokud je doma vyrovnaný a poslušný starší pes, může naši snahu o trénink štěněte výrazně podpořit, ať už v běžném provozu domácnosti nebo rozvíjení vloh a poslušnosti.
Na otázku, zda by měl být starší pes obecně přítomen při výcviku mladých psů, nelze odpovědět paušálním „ano“ nebo „ne“. Záleží na plemeni, povaze psa a tomu, čemu se při konkrétním cvičení věnujete. Obecně se osvědčil následující postup: Po krátké seznamovací fázi je štěně neustále společně se staršími psy. Nejprve pod dohledem a později samostatně. Mladý pes se díky neustálému kontaktu velmi rychle naučí respektovat staršího psa. Zároveň si ale často s mladým psem hrajeme sami, aby se na nás lépe fixoval. Při hrách, které jsou předstupněm výcviku, se starší pes samozřejmě opět zapojuje, například při tréninku slídění, u ohařů pak u vystavování na letku na udičce. Mladý pes se učí napodobovat chování staršího psa. Když jsme si jistí, že mladý pes pouze neběhá za starším, ale používá nos a hlavu, začneme ho brát i samostatně.
Když lovec učí lovce
 
„Starý praktik“ pomůže štěněti seznámit se i s různými prostředími, ve kterých se bude v budoucnu pohybovat. Provede štěně prvními kontakty s vodou i hledáním v houštinách, a to hravě a bez nátlaku, prostě v souladu se smečkovým pudem následuje staršího kamaráda. Mladý pes se naučí, že pomocí svého nosu a systematického hledání může najít stopy a také zvěř, která k nim patří, a také to, jak se vracet po stopě zpět k pánovi. U plemen, kde je žádoucí hlasitost na stopě, se u mladého psa, kde je ovšem hlasitost vrozená, tato vloha také následováním vzoru probouzí rychleji. Tímto napodobováním a později spoluprací se štěně učí lovit způsobem, který ho žádný člověk nemůže naučit. 
Pozor ale na to, aby starší pes byl opravdu spolehlivý a nestrhával štěně k nežádoucí činnosti jako je štvaní zvěře, když to po něm nechceme. Nesporné výhody společného tréninku se pro mladého psa mění v jejich pravý opak a pes se učí, že nejlepší je lovit sám, s kamarádem a bez pána. Horší začátek si neumíme představit. Mladý pes se musí naučit, že loveckého úspěchu může dosáhnout pouze ve spolupráci s pánem. 
Starý pes tedy učí mladého psa jak lovit, učí ho pracovat před výstřelem, poslušnost a práce po výstřelu by naopak měly být trénovány častěji individuálně, případně tak, že mladý pes jen pozoruje, jak starší aportuje a pak přijde sám na řadu. Často štěně ani nemusíme učit na píšťalku, naučí se na ni reagovat podle staršího psa, i nácvik chůze u nohy je se spolehlivým starším psem jednodušší. Nezapomínáme ale střídat společné tréninky, kdy starší pes pomáhá probouzet vlohy nebo kdy štěně pozoruje dospělého kolegu při aportech a učí se čekat v klidu, až na něj přijde řada, s individuálním cvičením, kdy budujeme vztah s mladým psem a učíme ho pracovat s námi a pro nás. Velkou výhodou samozřejmě je starší pes jako vzor při provozních záležitostech jako je cestování autem, čekání doma nebo třeba odložení pod posedem. 
 
Spolupráce při lovu
 
Postupně si vychováme parťáka na lov pro sebe i pro svého staršího psa. Pokud spolu psi trénují, a pak přejdou oba do praxe, postupně si rozdělí role – jeden má lepší nos, druhý je zas rychlejší apod. V první společné sezoně bude stále mladší hodně napodobovat staršího, což nám usnadní zavádění do praxe, kdy se mladý pes bude řídit starým a lépe se naučí nové návyky a nebude jen zběsile lítat po lese nebo poli jako mnoho mladých zvířat po zkouškách. 
 
Co když jsem si pořídil/a úplně jiné plemeno? 
 
Většina výše napsaného platí, pokud si pořídím štěně stejného plemene nebo skupiny plemen (tedy druhého ohaře, slídiče, jezevčíka apod.). Pokud si pořídím ohaře k jezevčíkovi, spolu mohu cvičit maximálně vodění na řemeni a provozní dovednosti, na společné pouštění v honitbě si dám pozor, aby jezevčík nenaučil ohaře štvát zvěř a případně mu nekazil první náznaky vystavování. Také štěně jezevčíka pouštěné s ohařem není dobrý nápad – starší pes by měl mít klidy před zvěří a štěně by naopak mělo štvát – tj. výsledkem bude buď příliš utažené štěně nebo rozlovený dospělák. Poměrně dobře se doplní slídič s ohařem, co se týče tréninku slídění/hledání v poli a aportu, opět ale pozor, aby štěně co nejčastěji chodilo do pole a do zvěře s námi samo a učilo se při navětření zvěře ji vypíchnout a hnát (slídič) nebo naopak vystavit (ohař).
Pokud je starší pes dobře vycvičený, ušetří nám hodně práce jak při výchově, tak při pozdějším výcviku. Pokud ale má mezery, bohužel se může stát, že vedle štěněte zvlčí, a my budeme řešit ještě jeho. Nezapomínejme ani na to, věnovat se štěněti hodně individuálně, abychom se pak na zkouškách nedivili, že nám mladý pes neběhá, když doma, s druhým psem je na poli jak tryskáč… Každopádně ve většině případů platí, že dva jsou víc, než jeden, takže si druhého (třetího, čtvrtého – o smečkách zas někdy jindy) parťáka pořiďte, nebudete se nudit a určitě ani litovat. 
Lucie KOLOUCHOVÁ
Snímky autor a Marcela Podrazilová
 
Zpracování dat...