Na letošní Natura Viva jsem na stánku Nikon objevil najednou něco, co vypadalo jako docela blízký bratranec swarovského STC 17-40x56. Nikon Prostaff 3 16-48 x60 je také přímý kompaktní pozorovací monokulár. Takže jsem se dohodl na testu monokuláru a následující text vás seznámí, k čemu jsem v parném létě došel.
Můj první dojem byl, že Nikon je lehký. Monokulár sám je o trošku větší, než byl Swarovski, má průměr 74 mm a výšku 313 mm, zatímco Swarovski měl jen průměr 62 mm a výšku 285 mm. Ačkoliv je Nikon větší, má sotva 2/3 hmotnosti Swarovského. Jak je to možné, nemám potuchu. Faktem ale zůstává, že Prostaff váží pouhých 620 gramů, to je porovnatelné s půllitrovou plechovkou nějakého nápoje.
Tvar Nikonu je rozdělený na přední objektivovou část o větším průměru a zadní, o něco málo štíhlejší část okulárovou. Přibližně uprostřed je na spodní části kvadratický výstupek, asi jako větší krabička od zápalek, která v sobě má závit pro upevnění monokuláru na stativ.
Konec okulárové části je mírně osazený a má na sobě dva ovládací kroužky. Kroužek více vepředu je určen na nastavení zvětšení, kroužek zcela vzadu ovládá ostření. Na vnějším povrchu mají kroužky středně hrubé vroubkování, které zlepšuje úchopové vlastnosti.
Povrch celého monokuláru je potažený matnou černou poloměkkou syntetickou pryží.
Objektiv kryje pryžová krytka se dvěma oušky, upevněná pryžovým páskem na prstýnek z toho samého materiálu kolem těla dalekohledu. Okulár chrání krytka z tuhého plastu, do které by si pravý Ital klidně nechat naservírovat jedno pravé
ristreto. Dalekohled je dodáván s jednoduchým stativem a přenosnou brašnou z vypolstrované kordury.
Napřed jsem celý dalekohled pečlivě prohlédl. Výrobek je solidně vyrobený, elegantně se výrobce vyrovnal s otřepy na dělicích rovinách plastů a pryžového povlaku, které jsou chytře ukryty do designových linií. Monokulár je sice vyráběn v Číně, ale to mu na kvalitě neubírá. Ostatně, design může být (a pravděpodobně je) japonský nebo evropský. Obecně ale Prostaff 3 považuji za důkaz, že Čína se naučila vyrábět kvalitně a teď už jede.
Protože dalekohled je naplněný inertním plynem a podle výrobce by měl být spolehlivě vodotěsný (podle výrobce by měl bez průniku snést až 10 minut ve vodě hluboké 1 metr), následoval můj standardní klimatický test.
Takže napřed jsem nechal monokulár pořádně rozehřát na okenním parapetu. Letošní léto test hezky přitvrdilo - monokulár byl při vzetí do ruky už opravdu nepříjemně horký - a pak s ním do sprchového koutu, pověsit na poličku osprchovat se. Dalekohled je vystaven odraženým kapkám vody a vzduchu plnému vodní páry po celou dobu, než se osprchuji.
Pak jsem dalekohled přemístil do chladničky a nechal do zchladnout na asi 5 °C. Zorné pole zůstalo čisté, jasné, bez jakékoliv stopy po kondenzaci vlhkosti způsobené chladem. Testovaný Prostaff 3 je tedy těsný. Pohled na vnější čočku objektivu ale ukázal, že voda se na povrchu drží velice dobře, bez tendence shluknout se do kuliček a skutálet se mimo zorné pole. Takže tam zjevně není žádná vodoodpudivá vrstva, nebo aspoň není příliš účinná.
Už hodně dlouho jsem netestoval optický přístroj, který by neměl vodoodpudivé vrstvy a jen opravdu spřátelená cena Prostaff 3 mě s touto skutečností smiřuje.
Následně jsem přemístil monokulár do igelitového sáčku (aby nepřimrznul k poličce) a dal mrazáku, do -18 °C, kde jsem jej nechal přibližně hodinu prostoupit chladem. Po vyjmutí jsem zkusil ovládací prvky. Jak chod ostření, tak chod nastavování zvětšení zatuhly, ovládání rukou v pletené rukavici bylo již obtížné, odpor kolísal. Ale ovládat se Prostaff dal, holou rukou bez problémů.
Monokulár Nikon Prostaff 3 16-48 x60 tedy prošel klimatickým testem úspěšně, ačkoliv pro spolehlivé ovládání zmrzlého dalekohledu jsem musel sundat rukavici.
Následně jsem přešel ke zkoumání optických vlastností. Obraz je poměrně barevně věrný, ovšem na okrajích zorného pole zjevně ztrácí ostrost a má poduškovou vadu. Kontrasty jsou měkčí a výrazné kontrastní hrany mimo střed mají svatozář (nekorigovanou aberaci). Úplně na okraji žlutou, blíže směrem ke středu lehce namodralou. Ale není to úplně rušivé, pozorovatel si je uvědomí až při větších zvětšeních nebo když vady hledá. Každopádně, za normálních denních světelných podmínek je obraz dobře čitelný.
V porovnání se Swarovským má Prostaff menší hloubku ostrosti, při přejíždění obrazem musíte o něco častěji přeostřovat. Ostření je plynulé, ale při velkých zvětšeních (nad 40x) již je hodně citlivé a pokud chcete opravdu ostrý obraz, musíte si s ostřicím knoflíkem víc pohrát. Mám pocit, že knoflík ostření měl malou vůli při přechodu z jednoho směru pohybu do druhého. Doporučuji proto vědomě zjevně přejet bod, kdy se obraz blíží k ostrosti a pak se pomalu, pomaloučku vracet v protisměru a soustředit se na dění ve středu obrazu.
Obraz je pořád ještě dostatečně čitelný i pro čtení nástřelek ráže 7,62 mm na více než 200 m, srnčí se dá dobře číst ještě až za 300 m (měřeno laserovým dálkoměrem).
Bylo by naivní očekávat, že Nikon Prostaff 3 16-48 x60 bude stejně opticky dokonalý jako byl monokulár STC od Swarovského. Není, ale navzdory zjištěným optickým vadám obraz nepůsobí špatně, s nedokonalostmi jsem schopen žít, střed obrazu je v pořádku a obraz jako celek je pro mysliveckou praxi dobře použitelný.
Postup pro zkoumání světelné propustnosti jsem si vymyslel už při testování Swarovského STC 17-40x56. Jak etalon jsem opět použil svůj Leupold 10x50 Tactical, takže výsledky jsou přímo porovnatelné, k hodnocení jsem využil testovací obrazec ISO 12233.
Napřed jsem našel pro etalon i pro zkoumaný dalekohled čtvereček s nejjemnějším šrafováním, které jsem ještě rozeznal jako šrafování, ne jako již splývající šedou barvu. Ten byl základem pro další posuzování. Pochopitelně, pracoval jsem ze stativu. Rozdíl mezi etalonem (pozorování oběma očima) a Nikonem byl tři stupně šrafování při nastavení monokuláru na zvětšení 30x a dva stupně šrafování při zvětšení 16x, tedy hodně podobné, jako u Swarovského. To dokazuje, že Nikon Prostaff 3 18-48 x60 není opticky úplně špatný, jen dalo víc práce zaostřit přesně pozorované políčko.
Pak jsem sledoval, kdy mi šrafování pracovního políčka v obou přístrojích s nastupujícím soumrakem splyne. Na rozdíl od Swarovského mě výsledek Prostaffu nepřekvapil, spíš se mi naplnila očekávání. Při nastavení na největší zvětšení monokulár ztratil vnitřní šrafování v políčku asi o 10 až 12 minut dříve než etalon (Swarovski STC vydržel naopak o asi 5 až 8 minut déle) než etalon, při nastavení na nejmenší zvětšení Nikon Prostaff 3 držel s mým věrným Leupoldem krok plus mínus nějaká minuta, bylo to nerozhodné (Swarovski vydržel o 10 minut déle).
Monokuláry při zhoršených světelných podmínkách prostě příliš nevynikají (malá výstupní pupila a dvě oči proti jednomu), Swarovski je obecně absolutní špička a Nikon spíš slušná střední třída. Můj kdysi špičkový Leupold je dnes sotva průměrný dalekohled (pokrok v optice jde stále dál), Swarovski jej překonal, Nikon byl mezích očekávaného a jeho světelnou propustnost odhaduji někde kolem 80 %, možná těsně pod. Ale opět, pro běžnou loveckou praxi to stačí.
Dovolte mi nyní několik subjektivních vjemů. Především Nikon Prostaff 3 16-48 x60 STC je prostě monokulár střední, možná lehce nižší střední třídy. Postrádal jsem u něj například nějaké poutko na nosnou šňůru nebo popruh. Ale to se dá řešit pomocí poutka na rychloupínací destičce ke stativu nebo dokoupením fotografického stativového šroubu (1/4“) a jeho zašroubováním do příslušného otvoru. Stativový šroub s očkem je investice kolem 100 Kč.
Monokulár nemá výsuvnou očnici, ale přiznám se, že to mi tak moc nevadilo. Při malém zvětšení (16x) má dalekohled bezproblémový oční odstup (výrobce uvádí 19 mm), který se s rostoucím zvětšením zmenšuje, až se mi obočí skoro začalo dotýkat okraje okuláru.
Krytka okuláru je zvláštní. Občas se při nasazení na okulár vzpříčí a nechce se nechat sejmout. Není s monokulárem nijak spojená a protože je poměrně velká, nedá se ani pořádně strčit do kapsy. Konstruktéry od Nikonu nenapadl ten elegantní trik udělat krytky tak, aby se daly zasunout do sebe - chybí snad milimetr nebo dva. Škoda.
Dalekohled Prostaff není o tolik větší než Swarovski STC, rozdíl je 12 mm v průměru a 28 mm na délku. Do jisté míry je to výhoda. Při držení máte větší rozevření rukou, delší základnu, takže se vám méně chvěje obraz. Současně to ale stačí, aby se vešel méně pohodlně do lovecké brašny, chlopeň už pořádně nedovřu.
Přenosná brašna je docela rozměrná, to je dané skutečností, že obsahuje i jednoduchý stativ. Vnitřek brašny je vodorovně dělený, ale stativ je i ve zcela složeném stavu o trochu delší, než je monokulár. Přepážka se zapíná na suchý zip, zase škoda, suchý zip nerozepnete potichu.
V porovnání se Swarovskim STC 17-40x56 je zorné pole Nikonu malé, při minimálním zvětšení tak asi 60 % Swarovského, při velkém zvětšení je situace podobná. Jenže Swarovski je se svým zorným mimořádný (taky si za to nechá zaplatit), zkusil jsem tedy porovnávat se dvěma Fomei Leader s 60mm (20-60x) a 70mm (23-70x) objektivem. Fomei proto, že cenově je poměrně blízký, 60mm objektiv proto, protože má stejný průměr objektivu a 70mm objektiv protože ho běžně používám.
Všechny tři monokuláry začínají někde kolem 4 m zorného pole, ale Fomei začínají na zvětšení kolem 20x a subjektivně se víc chvějí, dá to víc práce je „srovnat s cílem“. U Nikona je příjemný při malém zvětšení velký průměr výstupní pupily, monokulár je pohotovější v přiložení k oku a zahájení pozorování. S rostoucím zvětšením se zorné pole zmenšuje a narůstají potíže s ostřením. Ale do asi 30 až 35násobného zvětšení jsem schopen Nikon udržet jen v ruce.
Nemalým kladem je dobré zorné pole. Samozřejmě, Swarovski má větší, ale jeho zorné pole je zcela mimořádné.
Jedinou slabinou Nikonu Prostaff 3 je poměrně dlouhá minimální ostřicí vzdálenost, uváděná jako 10 metrů. Moje testy ukazují spíš na asi 8 metrů, ale pořád je to v porovnání s konkurencí dost. Drbal jsem si nad tím hlavu, ale pak jsem na tím mávl rukou. Opravdu potřebuji koukat dalekohledem na tyhle vzdálenosti? Na takhle krátkou vzdálenost už se buď ujišťuji naposledy přes zaměřovač nebo mám smůlu, každý pohyb hrozí zrazením zvěře.
Pozorování pohybujících se subjektů je usnadněné přímou konstrukcí Nikonu, přece jenom to jde snáz než u zalomené konstrukce Fomei. Od zvětšení někde kolem 30x je složité udržet v zorném poli klusající zvíře. Fomei bude mít převahu na velké vzdálenosti danou větším zvětšením. A to i když vezmu v potaz, že obraz na horní hranici rozsahu zvětšení u většiny mě známých monokulárů viditelně ztrácí kvalitu.
Osobně pro běžnou praxi vidím pro Nikon Prostaff 3 rozumnou horní hranici zvětšení asi 42 až 45x, pro Fomei 70 maximálně 60 až 65x. Nad těmito zvětšeními už se budete trápit se zaostřením. Pokud ale mám po ruce nějakou solidní oporu (strom, posed nebo batoh, položený na zemi), mohu pracovat s Nikonem až do onoho zmíněného zvětšení 45x. To ještě pořád velmi dobře čtu srnce knoflíkáče na 200 metrů. Pokud chci víc a dál, potřebuji větší zvětšení a hlavně potřebuji nějaký stativ. Pro práci ze stativu bývá ovšem pohodlnější lomený monokulár.
Přiložený stativ je lehounký, poměrně pohotový a pokud jej budete používat pouze při prvním stupni výsuvu nožiček, je i dostatečně tuhý. Při druhém stupni je to již na hraně, stativ měkne a při plném vysunutí nožiček se i při nepříliš silném větru chvěje. Stativová hlava má rychloupínací destičku a jednoduchou kruhovou vodováhu, ale nějak jsem nepochopil, proč je ovládací rukojeť kolmá na podélnou osu monokuláru.
Je příjemné, že aretace stativu ve všech osách se ovládá otáčením jedné jediné ovládací rukojeti. Bohužel (aspoň u mnou zkoušeného kusu), k zajištění polohy monokuláru jsem musel rukojetí otáčet o víc než jednu celou otáčku. To je pro praxi nepohodlné.
Kdyby výrobce vypustil jednu úroveň výsuvu nohou stativu, mohl sjednotit složeného stativu a monokuláru (klidně, stativ stejně není a nebude plnohodnotný klasický vysoký stativ) obojí dalo vložit do kratší, menší brašny, která by byla pohodlnější a praktičtější na nošení. Nevadí, stativ přikládaný k monokuláru je jaký je, svoji práci odvede a podobně jako monokulár sám, je lehoučký. Hlavně ho máte hned, naučíte se na něm pracovat s monokulárem a až budete mít víc zkušeností, vyberte si to, co bude přesně vyhovovat vašim potřebám. Pokud během používání narazíte na jeho meze, můžete s koupit jiný. Pro svoje užití bych dal přednost něčemu kompaktnějšímu, solidnímu a hlavně tuhému, abych stativ případně mohl použít i jako oporu předpažbí zbraně při střelbě. Pravidelní čtenáři již mají jistě jasno: „Bude zase básnit o stativu LeoFoto“. Budu. Tenhle tuhý a kompaktní stativ s rychloupínací destičkou mi přesně vyhovuje. Ale netvrdím, že moje volba je nutně univerzální.
Teď zkusím moje poznatky shrnout. Pokud s sebou chci nosit velký stativ, pokud budu lovit na podzim v posekaných polích, třeba ve dvojici, pak budu uvažovat o lomeném monokuláru a v dané třídě a hlavně cenové kategorii bude Fomei dobrá volba - osobně na svého Fomei Leadera 23-70x70 nedám na podzim dopustit.
Pro pohyblivý způsob lovu, šoulání, bych však dal přednost přímému monokuláru. Swarovsky STC 17-40x56 mě nadchl, moc nadchl. Ale co dělat, když na Swarovského chybí peníze? Nikon Prostaff 3 16-48x60 mi bude stačit i na střelnici do asi 200 až 250 metrů s mladýma očima i dál. Jako šoulající lovec se budu hodně těšit z minimální hmotnosti monokuláru, marně jsem hledal něco jiného takhle hmotnostně příznivého.
Díky přiloženému stativu je Prostaff 3 šikovnou vstupní branou do pozorování zvěře na dálku. Pokud jsem ve spojitosti se Swarovským STC 17-40x56 napsal, že pokud budu lovit v otevřeném terénu a budu na pušce mít dobrý zaměřovací dalekohled začínajícím zvětšením 2 až 3x a končícím někde mezi 10 až 15x, byl bych schopný s touto kombinací asi žít, platí to do velké míry i o Nikonu, ačkoli v jeho případě bych byl omezen jeho horší světelnou propustností.
Nikon Prostaff 3 16-48x60 je podle mě dobrá volba, která vám posune zase o kousek dál vaše možnosti. Není tak dokonalá, jako Swarovski, ale práci odvede a světe div se, nezruinuje vaši peněženku. Porovnatelný přímý monokulár, s touto kvalitou obrazu, dost odolný aby snášel strázně loveckého používání a cenou pod 9000 Kč, jsem hledal na našem trhu marně (tím neříkám, že neexistuje, ale nenašel jsem ho).
Ing. Martin HELEBRANT
