Biologický fenomén v oblasti produkčních schopností srnčí zvěře (II).
Cévní systém
Mezi lýčím a rostoucím kostním základem parůžku leží bohatě rozvětvená síť cév, jimiž krev přivádí do parůžku stavební látky. Nejjemněji jsou cévy rozvětveny v chrupavčité tkáni růstového vrcholu parůžku. Odtud probíhají cévy odvádějící krev do dřeně parůžků a posléze do dřeně pučnice a čelní kosti a z části se vracejí stěnou parůžku zpět do lýčí. Na snímku schematického modelu je patrný detail vaskularizace parůžků.
Chrupavčitý vrcholek parůžků je na srncově těle nejintenzivněji prokrveným orgánem. V době růstu je měkký, na dotek velmi citlivý a výrazně prokrvený. Tuto skutečnost zcela přesvědčivě dokazuje zjištění jednoho z veterinárních lékařů, při kterém byla integrita lýčí a okostice narušena vpichem chirurgické jehly. Po vytažení jehly z místa vpichu intenzivně vytéká krev z vrcholových vlásečnic a kapilár.
Experiment v oblasti oběhové soustavy
Pro pochopení všech souvislosti spojených s oběhovým kardiovaskulárním systémem je na tomto místě nutno položit si otázkou, zda by bylo možné prostřednictvím růstových vrcholků parůžků imobilizovat srnce injekční aplikací sedativa. V lednu 2005 jsem za tímto účelem provedl za asistence veterinárního lékaře pokus, při kterém byla do růstových vrcholků tříletého srnce aplikována imobilizační látka přípravku Rometar v množství 2x1 ml.
Cílem experimentu bylo zjistit, zda dojde k transferu imobilizační látky (prostřednictvím parůžků) do krevní oběhové soustavy a srnce tímto způsobem uspí. Výsledek experimentu byl velice zajímavý a na poli mysliveckého výzkumu přinesl velmi cenná a zajímavá zjištění.
První příznaky se u srnce začaly projevovat přibližně deset minut po aplikaci sedativa. Srnec měl výrazně narušenou motoriku a koordinaci, což později vedlo k jeho ulehnutí. Vzpřímeně držená hlava a otevřená světla však reflektovaly skutečnost, že účinek látky se neprojevil naplno. Za dalších deset minut účinek zintenzivnil, srnci začala výrazně „padat“ hlava a na hlasové projevy a rušivé podněty již nereagoval. Přibližně za dvacet minut po aplikaci sedativa srnec upadl do úplné imobilizace. Na doprovodných snímcích je zachycen průběh tohoto experimentu.
Shrnutí experimentu a závěr
Experiment zcela jasně dokázal, že v rostoucích parůžcích, resp. spongiózní tkáni, leží bohatě rozvětvená síť kapilár a cév, díky kterým byl úspěšně transferován imobilizační prostředek do krevní oběhové soustavy srncova těla. V důsledku této skutečnosti byl srnec plně imobilizován.
Nejúčinnější efekt imobilizace prostřednictvím růstových vrcholků parůžků je ale možné docílit pouze v době časného vývoje, tedy v době, kdy jsou parůžky nízké a báze lodyh nejsou zmineralizované. V té době jsou totiž pučnice jakožto nosné základny parůžku celé demineralizované, jsou křehké a výrazně porézní. Imobilizační látka prostřednictvím těchto dvou úseků snáze prostoupí a dostane se do krevní oběhové soustavy – centrálního krevního řečiště.
V závěrečné fázi vývoje, kdy jsou parůžky dorostlé do konečné podoby, a je aktivován sofistikovaný mineralizační proces, je transfer uspávacího prostředku nemožný, neboť prostřednictvím zkostnatělé tkáně parůžků a současně změn charakteru pučnic, se imobilizační látka do krevní oběhové soustavy jedince již nedostane.
Fakta a poznatky v oblasti parožení
Na rostoucím paroží jelenovitých byla v minulosti provedena celá řada pokusů s cílem objasnit fyziologii tohoto jevu a poskytnout zásadní informace o anatomické stavbě rostoucích parůžků. Doprovodné snímky podélných a příčných řezů parůžků v lýčí, které jsem získal díky uhynulým jedincům, jsou unikátním zdrojem informací a potvrzují všeobecně platné zákonitosti.
Hlavní cévy, které se mi podařilo stáhnout z lýčí, mají silnou stěnu z pružných svalových vláken a v tahu značně odolávají mechanickému přetržení. Podle literárních pramenů tlak v cévách vedoucích pod kůži pučnic během roku silně kolísá. Nejvyšších hodnot dosahuje právě v době, kdy jsou parůžky dorostlé do konečné podoby.
Zaškrtíme-li nějakým způsobem (gumičkou apod.) cévy vedoucí pod lýčím v počáteční fázi ronění, nebrzdí tato skutečnost růst parůžků, protože krev v podobě stavebních látek je rozváděna prostřednictvím pučnice. Tato skutečnost je dobře patrná na detailu řezu pučnice v době intenzivního růstu, kde je zachycena struktura pučnice a jsou dobře viditelné známky její perforace, poréznosti a křehkosti.
V pozdější době, kdy dřen parožní hmoty částečně zmineralizuje a změní se v kost, škrtící páska způsobí odumření parůžku, protože přívod krve byl již částečně pučnicí přerušen.
Mechanická poranění parůžků v době růstu a jejich důsledky
Přítok krve do paroží při poranění může být centrální nervovou soustavou jednostranně regulován či dokonce reflexivně zastaven. Tuto skutečnost výstižně dokládají snímky, kde jsou zachycena mechanická poranění parůžku různých rozsahů a charakterů.
V první fázi vážnějšího poranění okostice a současně cévního systému vytéká krev z poraněné cévy v rytmu pulzující činnosti srdce. Za několik vteřin je však krvácení centrální nervovou soustavou jednostranně regulováno a později zcela spontánně zastaveno. Pokud by tento ochranný mechanismus u srnců neexistoval, došlo by při rozsáhlém, resp. zcela destruktivním poranění obou lodyh k vykrvácení a úhynu postiženého jedince.
Pokud u srnce dojde pouze k povrchovému poranění vyživujícího lýčí a okostice včetně cévního systému zůstanou neporušeny, nemívá tato skutečnost na přirozený růst a tvar parůžků žádné negativní následky. Pokud je však v nějakém rozsahu integrita okostice rostoucího parůžku narušena, například mechanickým poraněním (natržením lýčí apod.), bývá toto exponované místo po ukončení růstu vždy nějakým způsobem mechanicky poznamenané.
Pokud však dojde vlivem rozsáhlé destrukce ronících parůžků, například nárazem na pevnou překážku apod., k poranění cévních a nervových center, dochází ihned k intenzivnímu krvácení a následné regeneraci všech poškozených tkání. V důsledku této skutečnosti pak mohou vyrůstat rozsáhlé patologické formy a útvary, známé pod názvem abnormality.
Měkký a krví prosycený růstový vrchol je velmi snadno především tlakem zranitelný, a proto k jeho poškození může dojít i při zcela nevýznamném poranění. Lehká poškození tlakem, úderem nebo nepatrné tržné rány v lýčí se většinou vyhojí rychle a bez vážných následků pro celkový vzhled parůžků. Nesmí však dojít k vážnějšímu poranění lýčí nebo poškození cévního a nervového systému.
Vážnější mechanická poranění vyživujícího lýčí, resp. hluboké tržné rány na ronícím paroží, zanechávají na vyzrálých parůžcích již zřetelné a zpravidla také trvalé následky v podobě různých optických defektů či jizev. Pokud se k mechanickému poškození paroží, vzniklému v období raného růstu, přidá i často druhotná infekce, mívá to většinou za následek deformaci lodyh různého rozsahu a charakteru.
Poranění parůžků v časné fázi vývoje
Jak jsem již uvedl výše, nejcitlivější a mechanicky nejzranitelnější je právě růstový vrchol parůžků. Tato výrazně měkká a současně velmi prokrvená oblast je již pro svoji exponovanou polohu zvláště náchylná k jakémukoliv poranění. Následkem prudkého nárazu na tuto růstovou oblast může dojít k výrazné mechanické destrukci ronící tkáně a k rozsáhlému vnitřnímu nebo vnějšímu krevnímu výronu. Stupeň, rozsah a způsob poranění pak rozhoduje o tom, jakým směrem se budou nově tvořené parůžky dále vyvíjet.
Obecně lze konstatovat, že čím dříve od započetí ronění nového paroží dojde k mechanickému poranění, tím větší a rozsáhlejší abnormalita vzniká.
Při destruktivním poranění růstové tkáně, například nárazem na tvrdou překážku, začne z otevřené rány intenzivně vytékat velké množství krve. Podle charakteru a rozsahu poranění cévního systému tak může srnec během krátké doby utrpět ztrátu i několika desítek mililitrů krve. Krev z poraněné cévy z počátku vytéká v rytmu pulsující činnosti srdce.
Schopnost zástavy krvácení při mechanickém poranění
Přísun krve do parůžku při poranění může být centrální nervovou soustavou jednostranně regulován či dokonce reflexivně zcela zastaven. Krvácení je tedy sofistikovanou centrální nervovou soustavou velmi významně regulováno a podle rozsahu a charakteru daného poranění cévního systému dále usměrňováno. Proto je naprosto nemožné, aby srnec následkem mechanického poranění rostoucích parůžků zcela vykrvácel. A to ani v případě totální destrukce parožní tkáně rostoucích parůžků a současně destrukce nervového systému. V těchto případech se na „likvidaci“ utrpěného zranění významně podílí i srážlivost krve a reflexivní schopnost zástavy krvácení.
Na doprovodných snímcích jsou zachyceni srnci s různými rozsahy a charaktery poranění rostoucích parůžků, při kterých jedinci utrpěli ztrátu určitého množství krve. Tato poranění výrazně ovlivnila fyziologický vývoj parůžků a vedla k tvorbě atypických útvarů v podobě abnormalit.
Typický příklad reakce okostice na narušení její integrity při mechanickém poranění dokládají snímky srnce s poraněnou levou lodyhou nebo případ srnce s frakturou lodyhy. Vlivem těchto poranění vyprodukovali jedinci (po úspěšné regeneraci cévního a nervového systému) parůžky výrazně atypické formy.
Nervový systém parůžků
Rostoucí parožní hmota je bohatě inervována. Vlastní růst parůžku je řízen centrální nervovou soustavou, přičemž růst každé lodyhy je řízen samostatně. Parůžky jsou inervovány nadočnicovou a spánkovou větví trojklaného nervu, díky čemuž srnec vnímá mechanické dotyky a reaguje na bolest.
Tuto skutečnost jsem si několikrát ověřil u krotkých srnců chovaných v zajetí v době růstu parůžků. Na jemné mechanické doteky rukou srnec (v domácím chovu) reaguje srnec velmi klidně, pokud však lodyhy, resp. jejich růstové vrcholy, zmáčkneme větší silou, čímž docílíme omezení průtoku krve a parůžek částečně deinervujeme, způsobíme srnci krátkodobou bolest. Po uvolnění sevření dojde k reaktivaci cévních a nervových center a srnec se opět zklidní.
Pokusy deinervace paroží provedli Wislocký a Singer (1946) tím, že přerušili jelenci viržinskému na rostoucím paroží nadočnicovou a spánkovou nervovou větev. Navzdory této skutečnosti se růst paroží nezastavil a vytloukání a shazování proběhlo v obvyklém časovém období. Na té straně, kde byly nervy přerušeny, však docházelo k častému mechanickému poškozování rostoucího parohu. Na počátku období růstu jakoby jelenec úmyslně otíral deinervovaný paroh o různé překážky. Následkem mechanických poškození na straně, kde byly nervy přerušeny, vyrostl paroh menších rozměrů a částečně deformovaný.
Rychlost regenerace nervových vláken
Rychlost regenerace nervových vláken v rostoucích parůžcích srnce je fenomenální. Nejvyšší parůžky srnce z mého chovu dosáhly délky 26 cm. Srnec parůžky této délky dokázal vyprodukovat za neuvěřitelných 60 dnů intenzivního růstu (počítáno od vizuálních hrbolků na pučnici po ukončení růstu), což dělá přírůstek 4,3 mm denně, a stejnou rychlostí dorůstají i senzitivní nervy.
U ostatních jelenovitých přežvýkavců je regenerace nervových vláken a současně cév ještě rychlejší. Například u jelena wapiti s rekordní délkou parohů 164 cm a časového úseku růstu 100 dnů dosahoval přírůstek parožní hmoty a paralelně i nervových vláken fenomenálních 1,64 cm za den!
Je pozoruhodné, že srnec i po vytlučení dokáže s parůžky velmi obratně zacházet, přestože parůžky nejsou inervovány. Byl jsem svědkem, když byly agresivnímu dvouletému srnci, chovanému v zajetí, uřezány oba parůžky ve stupni vidláka těsně nad růží. Srnec si tuto skutečnost zpočátku vůbec neuvědomoval, a když útočil, počínal si úplně stejně jako by parůžky měl nasazené v jeho obvyklé délce a před sokem, resp. překážkou vždy zastavil na distanční vzdálenost rovnající se délce odřezaných parůžků. Teprve po třech dnech si tuto skutečnost uvědomil a naučil se obratně útočit a zasazovat tvrdé rány samotnými růžemi.
Pokračování v dalším čísle
Pavel SCHERER
člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí a Klubu autorů
Privátní výzkum biologie Srnčí zvěře
popis k č. 1: Na snímku schematického modelu je opticky patrná vaskularizace a inervace parůžků (červená barva – cévní systém, modrá barva – nervový systém).
popis k č. 2,3,4: Chrupavčitý vrcholek parůžků je nejintenzivněji prokrveným orgánem na celém srncově těle. Tuto skutečnost zcela přesvědčivě dokazuje triviální pokus, při kterém byla integrita lýčí narušena vpichem jehly
popis k č. 5,6,7,8: Experiment, při kterém byla do růstových vrcholků parůžků aplikována dávka sedativa v přípravku Rometar. Pokus ukázal, že prostřednictvím kapilár a cév došlo k transferu imobilizační látky do hlavní oběhové soustavy srnce.
popis k č. 9: Podélný řez lodyhou a pučnicí uhynulého ročního srnce v závěrečné fázi vývoje. Na bázi lodyhy je opticky patrný průběh mineralizace parožní tkáně (světlé zóny).
popis k č. 10: Kůže lýčí je v místě členění přední výsady silná až 7 mm
popis k č. 11: Příčný řez vrcholkem lodyhy uhynulého srnce. Za povšimnutí stojí tloušťka kůže lýčí a délka ochlupení.
popis k č. 12 Kůže lýčí po odstranění spongiózní parožní tkáně. Na vnitřní straně lýčí je opticky patrný cévní systém.
popis k č. 13: V lýčí rostoucího parůžku leží bohatě rozvětvená síť cév, kterými jsou do parůžku přiváděny stavební látky.
popis k č. 14 a 15: Na snímcích jsou zachyceny příčné řezy pučnicí v době intenzivního růstu parůžků (před a po vyvaření). Pučnice je tou dobou demineralizovaná, porézní a křehká.
popis k č. 16,17,18: Mechanická poranění parůžků v době růstu bývá z důvodu poškození cévního systému velmi krvácivá. Vážnější mechanická poranění se tak mohou významně promítnout do celkové podoby parůžků. Na snímcích jsou zachycena zcela nevýznamná povrchová poranění, která nevedla k atypickým formám v podobě abnormalit.
popis k č. 19,20,21,22,23,24: Na obrázcích je zachycen vývoj parůžků po mechanickém poranění levé lodyhy a narušení integrity okostice. Vlivem úrazu došlo k rozdvojení bazální části parůžku a růstu dvou samostatně vyvíjejících se lodyh. Po úspěšné regeneraci okostice a poškozené tkáně vyrůstala odlomená část parůžku proti směru gravitace. Snímky byly pořízeny přibližně v týdenních periodách.