Ještě k § 36a
V minulém čísle Myslivosti jsem se zabýval smyslem, lépe řečeno neopodstatněností a zbytečností, § 36a Novely ZOM, zejména nedomyšlenou povinností uživatele honitby vydávat celoroční povolenky (dále jen nároková povolenka) lidem, kteří v honitbě plnohodnotně nevykonávají myslivost.
Později jsem narazil ještě na jiné a možná závažnější důvody, které tento paragraf zpochybňují, nebo ho činí zcela nepoužitelným. Jedná se jednak o evidovaný počet půdních bloků různých velikostí a z toho plynoucí nárok na nereálné množství nárokových povolenek, a jednak především o zásadní rozpor mezi pojmy honební pozemek a půdní blok, který Novela používá jako hlavní a jedinou plošnou jednotku pro vydávání nárokové povolenky.
Důvodová zpráva uvádí, že § 36a významným způsobem posiluje práva vlastníků honebních pozemků a hospodařících osob, ale odstavcem 9 se pojem honební pozemky ztotožňuje s pojmem půdní bloky.
Tak to ve skutečnosti ale není, protože půdní blok není vymezen hranicemi honebních pozemků, nýbrž terénními hranicemi. Pokusím se proto popsat některé další, podle mého názoru zcela zásadní důvody nedomyšlenosti a zbytečnosti celého § 36a.
Půdní bloky nejsou totéž, co honební pozemky
Honebními pozemky se rozumí pozemkové parcely, evidované v Katastru nemovitostí podle vlastnických vztahů, kdežto půdní bloky, sestávající z dílů půdních bloků, jsou evidovány v Evidenci půdy, a to z hlediska jejího využití, ale bez ohledu na hranice a vlastnictví pozemkových parcel (honebních pozemků).
Tuto odlišnost potvrzuje materiál Ministerstva zemědělství nazvaný „Vzájemná provázanost katastru nemovitostí a evidence využití půdy LPIS“, kde se píše, že „využití pozemku konkrétním farmářem (uživatelem) je evidováno pomocí dílů půdních bloků, které jsou definovány podle uživatelských vztahů a jsou odlišné od definic platných pro evidenci Katastru nemovitostí.“
Půdní blok podle Zákona o zemědělství č. 252/1997 Sb. §3a, odst. 3 představuje v Evidenci půdy souvislou plochu zemědělské půdy zřetelně v terénu oddělenou zejména lesním porostem, zpevněnou cestou, pozemní komunikací, vodním útvarem povrchových vod…“ (Agrovenkov o.p.s. 7.11.2021). Půdní blok tak zahrnuje honební pozemky různých vlastníků a může ho obhospodařovat i několik hospodařících osob.
Právo na vydání nárokové povolenky je ale podle odst. 2 § 36a Novely podmíněno právě obhospodařováním honebních pozemků (podle odst. 9 § 36a nazývaných půdním blokem) výhradně touto nárokující hospodařící osobou. Rozpor v množství osob hospodařících na půdním bloku vidím právě jako zásadní překážku pro použití půdního bloku coby hlediska při vydávání nárokových povolenek.
Nesrovnalost vidím i v to, že podle odst. 2 by měly hospodařící osoby nárok na vydání jedné povolenky na každých i započatých 30 ha souvislých honebních pozemků (půdního bloku) na kterých hospodaří, ale podle odst. 8 se lov podle nárokové povolenky umožňuje těm osobám, které hospodaří nejméně na 30 ha souvislých honebních pozemků.
Krátkodobost platnosti hranic půdního bloku, resp. dílu půdního bloku
Podle již zmiňovaného ministerského materiálu se zákresy dílů půdních bloků aktualizují průběžně celý rok. Tím se také mohou celoročně měnit hranice i výměra půdních bloků. To pak může působit nedorozumění a značné problémy mezi držitelem nárokové povolenky a uživatelem honitby, protože odstavec 9 § 36a stanoví, že výměrou půdního bloku se rozumí výměra honebních pozemků, ze kterých je půdní blok složen. Povolenka je však vydávána na celý myslivecký rok v době momentální platnosti hranic půdního bloku.
Tato nestálost hranic a výměry je proto ještě závažnějším důvodem nepoužitelnosti půdního bloku jako základní jednotky pro vydávání nárokových povolenek.
O nedomyšlenosti paragrafu 36a svědčí i vykonstruovaný termín „hospodařící osoba“, když zmíněný ministerský materiál pro tutéž osobu již užívá termín „uživatel“.
Velké množství půdních bloků
Podle zjištění Doc. Branta bylo k roku 2018 v ČR okolo 265 000 půdních bloků o velikosti do 40 ha a jen 25 000 nad 40 ha (Brant a kol. Agromanual.cz 2.7.2018). Teoreticky to znamená, že v asi 90 % případů, kdy jsou půdní bloky menší než 30 ha, může, podle § 36a, odst. 8 Novely, dojít i k bezvýslednému dohadování, kdo z vlastníků bude ostatními pověřen lovit i na jejich pozemcích, nebo koho jiného k tomu pověří.
Mnoho nárokových povolenek, málo vlastníků loveckých lístků
Vezme-li se v úvahu paragrafem 36a odst. 2 předepsanou povinnost vydat jednu povolenku na každých i započatých 30 ha, pak by to odhadem znamenalo vydání celkem asi 150 000 povolenek, aby nikdo neztratil nárok na náhradu škod zvěří. V Důvodové zprávě se totiž píše, že „ztráta nároku na náhradu škody na všech obhospodařovaných honebních pozemcích zaniká i v případě, kdy hospodařící osoba využije svého práva zčásti, resp. požádá o vydání méně povolenek, než na kolik má právo“. Kde však tolik myslivců vzít, když např. podle sumáře výkazu Mysl 1-01 za myslivecký rok 2022-23 vykonávalo myslivost v honitbách rezortu Ministerstva zemědělství jen necelých 88 000 vlastníků loveckých lístků. Tuto nesrovnalost vidím jako další příklad nedomyšlenosti celého § 36a a důvod ho z Novely vyřadit.
Souhrnem
Zjištění, že podle předložené Novely nejsou půdní bloky totéž, co honební pozemky, nebo krátkodobost platnosti hranic půdního bloku, nebo rozpor mezi odstavcem 2 a 8, nebo velké množství půdních bloků a mnoho nárokových povolenek při nedostatku vlastníků loveckých lístků, to jsou další důvody, svědčící o ukvapenosti a nedomyšlenosti § 36a.
V Myslivosti 2/2024 jsem předložil návrh na jiné, podle mého názoru jednoduché a přitom systémové řešení, umožňující všem vlastníkům honebních pozemků, bez ohledu na velikost, ochránit své pozemky před nadměrnými škodami zvěří i lovem. Postačilo by k tomu pouze přiznat jim právo plnohodnotné účasti na výkonu myslivosti na honitbě s jejich honebními pozemky, a to buď jako členům honebního společenstva nebo členům mysliveckého spolku. Rozdíl je pouze v tom, že v mysliveckém spolku mohou mít všichni vlastníci stejnou hlasovací sílu, kdežto v honebním společenstvu se počet hlasů jednotlivým členům odvíjí od velikosti vložených honebních pozemků.
Takovéto řešení by navíc odstranilo spekulativní pronajímání honiteb a s tím související jejich drancování pod rouškou boje proti škodám a redukce stavů zvěře. Zásadním způsobem by se myslivost opět stala součástí spolkového života ve venkovských komunitách podobně, jak se na něm stále ještě podílejí třeba hasiči, zahrádkáři nebo rybáři.
Toto všechno vidím jako dostatečný důvod pro vyřazení § 36a z předkládané Novely a jeho nahrazení navrhovanou jednoduchou změnou znění odstavce 1 v § 32 Zákona o myslivosti, které jsem také zdůvodnil už v minulém vydání Myslivosti.
Pokračování příště.
Ing. Alexandr VÍT