Minulá etapa výběrových řízení na pronájem státních honiteb byla pro mnohé myslivecké spolky úplnou katastrofou. Síla peněz zatlačila do pozadí všechna ostatní kritéria předložených nabídek. Myslivecké spolky nebyly schopné konkurovat až nehorázně vysokým nabídkám výše nájemného. Nebyla jim nic platná zásada přednostního jednání.
Aby totiž ve výběrovém řízení zvítězily, musely by dorovnat svoji nabídku na úroveň nabídky nejvyšší. Snadno je přeplatily bohaté právnické osoby nebo solventní fyzické osoby v situaci, kdy finanční prostředky mysliveckých spolků jsou tvořeny z převážné části jen příjmy z prodeje zvěřiny, poplatkových lovů nebo z výtěžků ze společenských akcí. Chybějící peníze na dorovnání tak vysokého nájemného, mnohdy přesahujícího i 1000 Kč/ha, nebyly schopny získat ani formou členských příspěvků, protože pro většinu z členů to byly sumy nad jejich finanční možnosti.
Tak byly z dalšího hodnocení vyřazeny dlouhodobě hospodařící myslivecké spolky i přesto, že do té doby neměl držitel honitby, většinou Lesy České republiky, žádné námitky proti jejich výkonu práva myslivosti a ani k plnění smlouvy o pronájmu. Mnoho mysliveckých spolků svoji činnost muselo ukončit a s aktivní myslivostí byli nuceni skončit i mnozí jejich členové. Zanikla tak bohužel i jejich tradiční spolková činnost jako poslední leče, oblíbené myslivecké plesy, veřejné oslavy Dne myslivosti, výstavy trofejí nebo podíl na jiných společenských akcích na venkově typu jako jsou různé dětské dny, městské slavnosti, venkovské a spolkové akce, poutě apod. atd.
Takovýmto excesům by mělo podle předkladatele zabránit nové znění § 32, odst. 5). V Důvodové zprávě k vládnímu návrhu Novely Zákona o myslivosti, zaevidovanému v Poslanecké sněmovně jako Sněmovní tisk č. 732-0, se ve Zvláštní části na str. 75 k § 32 odst. 4 a 5 píše:
„Pronájem honiteb u právnických osob, které hospodaří s majetkem státu je realizován na základě výběrového řízení. Doposud byla hlavním kritériem nabízená výše nájemného. Nově navrhovaná úprava reflektuje závěry Veřejného ochránce práv v této věci, kdy právnické osoby, které hospodaří s majetkem státu, jsou povinny ve výběrovém řízení zohlednit kromě jiných skutečností (zamýšlený způsob výkonu práva myslivosti v honitbě a výše nájemného) také další parametry, a to u žadatelů, kteří jsou mysliveckými spolky.
Těmito navrhovanými parametry jsou doba, po kterou se myslivecký spolek věnuje myslivosti, počtu členů mysliveckého spolku, kteří jsou držiteli loveckého lístku, vzdálenost skutečného sídla mysliveckého spolku od honitby, čímž se zajistí určitý vztah místních osob k provádění výkonu práva myslivosti v jejich oblasti. Stejně tak počet členů s bydlištěm v místě honitby a osvětová činnost ve vztahu k myslivosti přispívá k silnější vazbě k dané honitbě pro místní obyvatele a zároveň se zohledňuje společenský přínos mysliveckého spolku ve smyslu osvěty myslivosti veřejnosti.
Tímto budou mít myslivecké spolky, které působí v honitbě nebo jejím okolí, větší šanci na úspěch při výběrovém řízení o pronájmu honitby a posílí se udržování mysliveckých tradic“.
Tato šalamounsky formulovaná poslední věta ale vlastně znamená, že i nadále bude mezi všemi uchazeči rozhodovat nabídnutá výše nájemného (někdy možná i myslivecký záměr) a uvedené další parametry budou rozhodovat jen mezi přihlášenými mysliveckými spolky.
Úmyslně jsem uvedl doslovné znění, aby bylo možno porovnat, jak se měnilo znění § 32, odst. 5) v průběhu legislativního procesu a co z toho je skutečně v předloženém návrhu Novely obsaženo.
Ze stejného důvodu budu citovat i měnící se texty tohoto odstavce.
1. Původní znění, k němuž právě směřovala připomínka Veřejného ochránce práv bylo následovné:
„(5) Osoby uvedené v odstavci 4 jsou povinny ve výběrovém řízení na pronájem honitby zohlednit v rámci hodnocení záměru kromě jiných skutečností souvisejících se zamýšleným způsobem výkonu práva myslivosti v honitbě a výší nájemného, jde-li o myslivecký spolek, také:
a) datum vzniku mysliveckého spolku,
b) počet členů, kteří jsou držiteli loveckého lístku,
c) vzdálenost sídla od honitby,
d) počet členů s bydlištěm v místě honitby, a
e) pedagogickou a osvětovou činnost ve vztahu k myslivosti“.
(poznámka k textu: odstavec 4 uvádí „
Právnické osoby, které hospodaří s majetkem státu nebo majetek státu spravují…“).
Tvrzení Důvodové zprávy o tom, že
„tímto budou mít myslivecké spolky, které působí v honitbě nebo jejím okolí větší šanci na úspěch při výběrovém řízení o pronájmu honitby a posílí se udržování mysliveckých tradic“ je tedy nepravdivé, i nadále bude o vítězi rozhodovat výše nájmu. Rozhodující jsou zde totiž slova „
jde-li o myslivecký spolek“, která znamenají, že kritéria pod písmeny a) až d) se vztahují pouze na myslivecké spolky, a to jen v případě, kdy by se ve výběrové řízení na tutéž honitbu mělo rozhodovat mezi několika spolky.
Nejedná se tedy o zohlednění mysliveckých spolků oproti ostatním uchazečům z řad fyzických a právnických osob.
Stejnou obavu vyjádřil právě Veřejný ochránce práv v Mezirezortním připomínkovém řízení slovy:
„…myslivecké spolky v souvislosti s pronájmem honiteb nejvíce tíží výše nájemného, protože nemusí být schopny konkurovat jiným nabídkám“ a pokračoval
„… zohlednění navrhovaných kritérií samo o sobě nezvýší možnost úspěchu spolků ve výběrových řízení, jestliže zároveň nebudou právnické osoby hospodařící s majetkem státu zákonem omezené v tom, jakou maximální váhu mohou přikládat výši nájemného ve výběrovém řízení…“.
Ministerstvo zemědělství ale tuto připomínku neakceptovalo, protože údajně
„pevné stanovení váhy nájmu v nájemních smlouvách by bylo přílišným zásahem do práv pronajímatele, resp. držitele honitby“.
Tady upozorňuji na další nepřesnost ve vypořádání připomínky, protože Veřejný ochránce práv nepíše o stanovení váhy nájmu v nájemních smlouvách, nýbrž ve výběrovém řízení. Je tato záměna nepochopením nebo záměrem?
Cožpak stát jako vlastník honebních pozemků nemá právo právnické osobě, která s jeho majetkem hospodaří, např. Lesům České republiky, určit pravidla, jak s tímto majetkem hospodařit?
Neděje se to už teď třeba stanovením pravidel lesního hospodářství?
Proč by to tedy nešlo u pravidel mysliveckého hospodaření?
Ministerstvo zemědělství zdůvodňuje zamítnutí připomínky také špatnou vymahatelností, nárůstem administrativy a rovněž údajným problematickým prokazováním správného vyhodnocení ostatních kritérií, což uzavírá větou, že:
„…takové posuzování bude náležet výhradně právě pronajímateli – držiteli honitby“.
Pozoruhodný je i dovětek, že:
„…účelově by tak mohlo docházet k situacím, kdy budou jednotlivá kritéria hodnocena právě tak, aby vyšla nejlépe u uchazeče s nejvyšší nabídkou“.
Co tohle má znamenat? Nezavání to vlastně přiznáním, že zadávání podmínek výběrového řízení může být tzv. ušito na míru jednomu konkrétnímu uchazeči? Třeba umožněním neomezené výše nabízeného nájemného, kterému myslivecký spolek nemůže konkurovat?
Není pochyb o tom, že posuzování nabídek bude náležet výhradně pronajímateli – držiteli honitby, ale stanovením váhy cenové nabídky pod 50 % ve vztahu k ostatním hodnoceným zadáním výběrového řízení by větší šanci na úspěch měl ten, kdo podá nejlepší a v daných podmínkách nejefektivnější záměr mysliveckého hospodaření. Předchozí pozoruhodný dovětek by tak ztratil smysl.
Nezbytnost státem zřetelně stanovených zásad hodnocení podaných nabídek přiznává samotné Ministerstvo zemědělství vyjádřením, že:
„výsledný efekt by proto bez jasně stanoveného postupu hodnocení všech kritérií státem pravděpodobně nebyl dosažen“ a pokračuje:
„S tímto se však… nepočítá“.
V souvislosti s podporou úspěchu mysliveckých spolků ve výběrovém řízení Veřejný ochránce práv zároveň navrhl přeformulovat část § 33 odst. 3 tak, aby
„myslivecké spolky nemusely dorovnávat výši nájemného vzešlou z výběrového řízení“. Ani tato připomínka však nebyla Ministerstvem zemědělství v připomínkovém řízení akceptována ani komentována.
Jak již bylo zmíněno, v Důvodové zprávě se píše, že
„nově navrhovaná úprava reflektuje závěry Veřejného ochránce práv“. Proč se zde ale nezmiňuje i zásadní připomínka Ministerstva spravedlnosti, když právě výsledkem jejího vypořádání je další formulace odstavce 5 paragrafu 32. Toto ministerstvo totiž podobně jako Veřejný ochránce práv ve své připomínce uvádí, že:
„navržená formulace nestanoví, jaká kritéria jsou pro výběr nájemce primární…. a z praktického hlediska tak zákonem určeným osobám nic nebrání v tom i po novelizaci pronajmout honitbu na základě nejvyšší nabídky“.
2. Druhé znění odstavce 5 z pera Ministerstva zemědělství jako výsledek vypořádání připomínky Ministerstva spravedlnosti je následující:
(5) Osoby uvedené v odstavci 4 jsou povinny ve výběrovém řízení na pronájem honitby podporovat spolkovou myslivost tím, že v rámci hodnocení předložených záměrů preferují myslivecké spolky, které:
a) se věnují myslivosti nejdelší dobu,
b) mají nejvyšší počet členů, kteří jsou držiteli loveckého lístku,
c) mají sídlo nejblíže honitbě,
d) mají nejvyšší počet členů s bydlištěm v místě honitby, nebo
e) se nejvíce věnují osvětové činnosti ve vztahu k myslivosti.“
Z tohoto znění je už jasnější, že držitel státní honitby musí preferovat myslivecké spolky, i když ani zde není stanovena váha nabízeného nájemného, a tak není vyloučeno, že zadavatel vybere zájemce s nejvyšší nabídkou bez ohledu na to, zda je to fyzická nebo právnická osoba či myslivecký spolek.
Ve skutečnosti tedy ani v tomto případě vůbec nejde o upřednostnění mysliveckých spolků. Peníze nadále dominují.
V další části Vypořádání připomínky Ministerstva spravedlnosti Ministerstvo zemědělství uvádí, že:
„…není žádoucí stanovit pevnou váhu jednotlivých kritérií s ohledem na rozličné potřeby jednotlivých honiteb, váha jednotlivých kritérií se předpokládá stanovit prostřednictvím pokynu zakladatele, tedy Ministerstva zemědělství, státnímu podniku Lesy České republiky, s. p.
Lze předpokládat, že v honitbách v blízkosti aglomerací bude akcentována spíše pedagogická a osvětová činnost, zatímco v honitbách s vyšší početností zvěře naopak počet členů s loveckým lístkem a počet členů bydlících v blízkosti honitby“.
Stanovit taková kritéria se zdá být logické, ovšem novelou se taková povinnost ministerstvu neukládá.
Druhé znění odstavce 5 paragrafu 32 bylo předloženo k posouzení Legislativní radě Vlády. Ta však z nějakého důvodu, který ve zveřejněných dokumentech není uveden, text změnila.
3. Závěrečné znění, které Vláda do Poslanecké sněmovny poslala má následující podobu:
„(5) Osoba uvedená v odstavci 4 ve výběrovém řízení na pacht honitby zohlední
a) dobu, po kterou se myslivecký spolek věnuje myslivosti,
b) počet členů mysliveckého spolku, kteří jsou držiteli loveckých lístků,
c) vzdálenost skutečného sídla mysliveckého spolku k honitbě,
d) počet členů mysliveckého spolku s bydlištěm uvnitř honitby nebo v její blízkosti,
e) rozsah osvětové činnosti vykonávané mysliveckým spolkem ve vztahu k myslivosti a
f) zda myslivecký spolek je pachtýřem jiné honitby, jejímž držitelem je osoba oprávněná nakládat s majetkem státu.“
K tomu Legislativní rada vlády přidala ještě poznámku, že:
„není zřejmé, v jakém vztahu jsou navrhovaná kritéria, jež se mají zohlednit“. Tu ale Vvláda nevysvětlila.
Do Poslanecké sněmovny tak putoval odstavec 5, který už vůbec neobsahuje slova
„jsou povinny“ a slovo
„preferují“ bylo nahrazeno slovem
„zohlední“.
Při výkladu textu právní normy a jejího praktického uplatnění přitom obvykle rozhoduje význam každého slova. Záměna slova „preferuje“ za slovo „zohlední“ tak dává textu úplně jiný význam, protože podle Internetové jazykové příručky Ústavu pro jazyk český AVČR slovo „preferovat“ znamená „dát přednost něčemu“, kdežto slovo „zohlednit“ znamená jen „vzít ohled na něco“.
Tento odstavec už neobsahuje ani další důležitá a rozhodující slova „jsou povinny“, což se vykládá jako „úkol, který
musí být vykonán“.
Nejedná se tedy o nějaké zohlednění a už vůbec ne o preferenci mysliveckých spolků a podporu spolkové činnosti, jak se píše v Důvodové zprávě!
Finální text proto tak i nadále zadavatele nezavazuje upřednostnit ve výběrovém řízení myslivecké spolky a stále umožňuje držitelům státních honiteb pronajímat honitby za nejvyšší nabídnuté nájemné. Nic nového pod sluncem…
Ing. Alexandr VÍT