Jaký je Váš názor na novelu zákona o myslivosti?
Jako myslivci voláme po novele zákona o myslivosti již mnoho let. A to hlavně z důvodu změn legislativy, možnosti dálkových přístupů mysliveckého výkaznictví, změn zemědělského hospodaření, lesního hospodaření po kalamitách, změn techniky lovu a změn technologie loveckých zbraní.
Ovšem pokaždé, když jsme předložili Vládě návrh zákona vypracovaný odborníky v oblasti myslivosti a ochrany přírody, přidaly se lobbistické skupiny malých soukromých zemědělců a obecních vlastníků půdy s návrhem o snížení minimální výměry honitby z 500 ha na 250 ha. Prvotními důvody bylo myslivecky hospodařit na vlastní půdě. Dnes se přidaly i církve, které nedávno získaly v restituci pozemky nedosahující 500 ha.
Jako důvod dnes společně všichni udávají snížení počtu spárkaté zvěře a tím snížení škod způsobených na lesních a zemědělských pozemcích. Jedná se přitom ale jen o malou skupinu vlastníků, díky kterým, pokud by prošla novela zákona, dojde k rozvratu společenstevních honiteb a tím k úbytku velkého počtu myslivců.
Proč se bráníte snížení výměry honiteb?
Změnou zemědělského hospodaření ve velkých polních celcích došlo k úbytku drobné zvěře, která se v současných honitbách prakticky neloví. Hlavní zvěří je zvěř spárkatá, kterou ale nelze chovat na minimální výměře 500 ha, snad to lze s jistými výhradami jen u zvěře srnčí. Pro dnes se stále více rozšiřující daňčí zvěř je potřeba minimálně 1000 ha a pro zvěř jelení minimálně 3000 ha, ale to jsou opravdu rozlohy minimální, logické z pohledu zvěře a hospodaření ve větších celcích by byly ještě větší rozlohy honiteb.
Snahou myslivců je vytvářet zvěři takové podmínky, které potřebuje ve svém teritoriu, které přitom ale přesahuje hranice honiteb. Proto se zmenšením minimální požadované výměry souhlasit jako myslivci nemůžeme.
Jelikož se při své činnosti pohybuji i v soukromých honitbách, jsem přesvědčen, že zmenšením výměry honiteb by ve většině případů došlo naopak ke zvýšení počtu zvěře, neboť naprosto logicky každý, kdo si soukromě pronajme honitbu, bude chtít mít v honitbě trofejovou zvěř. A aby mohlo dojít k nárůstu trofejové zvěře, dojde logicky k nárůstu počtu i zvěře holé. Nakonec není třeba jít pro příklad daleko do minulosti, přesně tak to dopadlo u honiteb pronajatých státem s jelení zvěří.
S jakými dalšími návrhy v novele nesouhlasíte?
Dalo by se uvést vícero návrhů, nad kterými lze jen kroutit hlavou, ale uvedu jen některé. Jedním z diskutabilních návrhů je umožnění lovu uživateli souvislých pozemků 30 ha bez jakékoliv finanční či pracovní účasti na provozování honitby. Je to jako byste pronajali zemědělcům 10 ha polí a přišli jste si zadarmo sklidit půl hektaru obilí.
Jestliže valná hromada honebního společenstva jakožto orgán vlastníků pozemků rozhodne o úplatném pronájmu honitby, nemůže přece dále bez souhlasu nájemce v honitbě hospodařit a ani lovit. Nájemce má jasně dané schválené plány chovu a lovu a jen nájemce může vydat povolenku k lovu s tím, že všichni musí respektovat pravidla nastavená nájemcem z hlediska chovu, lovu a péče o zvěř v rámci celého nájemního období. Když pronajmu pastvinu farmáři pro pastevní odchov masného dobytka tak si přece také nemohu jít odvézt na jatka z titulu vlastníka části pozemků ten nejsilnější kus.
Navrhovatelé těchto změn se odvolávají na snížení počtu zvěře z důvodu škod, ale náhrady za škody způsobené zvěří z důvodu špatného hospodaření jsou zakotveny již v současném zákoně, stejně jako ostatní porušení nájemní smlouvy, které mohou vést až k jejímu vypovězení. A nemluvě o tom, že honební společenstvo je tím subjektem, které každoročně schvaluje nájemci plány chovu a lovu a může jménem vlastníků naprosto jednoduše změnit plány lovu. Jiná věc je ale to, že si toto vlastníci nejenže neuvědomují, ale hlavně nevyužívají, v podstatě většina vlastníků ani nemá zájem se o těchto věcech informovat. Takže proto já vidím navrhovanou změnu jen jako záležitost několika s dovolením křiklounů, kteří vůbec neznají další souvislosti a kteří ani nevědí, že zvěř není vázána k nějakému pozemku, není prostě součástí jejich hektarů půdy a nemohou o zvěři rozhodovat a lovit si ji jako její vlastníci.
Velmi diskutabilní je také návrh na sankcionování uživatelů honiteb při nedodržení výše lovu…
V současné době se minimální a normované stavy zvěře sestavují podle tzv. úživnosti honiteb s ohledem na velikost a strukturu lesních a zemědělských pozemků. Z těchto stavů se každoročně na základě sčítání zvěře v zimních měsících a koeficientu přírůstku vypočítávají odlovy zvěře, tak aby konečné stavy zvěře neklesly pod minimální a nepřerostly normované stavy. Tyto stavy se mohou upravovat, dojde-li k nějaké změně, například po kalamitním stavu. Na návrh honebního společenstva (tj. vlastníků) ustanovuje toto státní správa.
V současném návrhu ale je, že povinnou výši lovu spárkaté zvěře bude určovat stát na základě způsobených škod na lese. Když pominu naprostý nesmysl, jak a podle čeho se toto bude uplatňovat v typicky polních honitbách, kde není mnohdy ani kus lesa, nedokážu si technicky představit, jak by stát určil, jaký druh zvěře a v jakém počtu, způsobil okus na sazenicích.
Nicméně za nesplnění předepsaného odlovu hrozí myslivcům desetitisícové pokuty. V osmdesáti procentech honiteb v České republice přitom vykonávají myslivci právo myslivosti zadarmo, ve svém volném čase, za své finanční prostředky, a to vše podle pokynů státní správy. Kromě jiného se zadarmo starají o to, aby zemědělci měli co nejmenší škody na polích, a to i přesto, že na polovině pozemků zasejí zemědělci řepku a na druhé kukuřici. Obecně se zemědělci neptají myslivců, klidně zasejí kukuřici až ke hraně lesa a pak jen nárokují škody.
Uvědomuje si pan ministr, že současné zemědělství přineslo do krajiny nekonečné lány polí a výtečné krytové a potravní podmínky pro zvěř? Že se neskutečně zvýšil energetický potenciál krajiny, na což logicky příroda reaguje zvýšenými stavy zvěře? Opravdu je vina jen na straně myslivců?
A za to vše by chtěl pan ministr myslivce ještě pokutovat?
Je v návrhu vůbec něco pozitivního?
Samozřejmě ano. Nicméně některé z návrhů při dnešním počtu zaměstnanců státní správy a technického vybavení nejsou ani uskutečnitelné. V každé honitbě jsou myslivečtí hospodáři, kteří mají vyšší myslivecké vzdělání, žijí v honitbách a jsou v kontaktu s vedením honebních společenstev a státní správou. Například po zavedení datového přenosu mysliveckého výkaznictví by se tato komunikace měla ještě urychlit. Začátky nebudou samozřejmě jednoduché, ale věřím, že společnými silami to zvládneme.
Co byste řekl na závěr?
Myslivost je veřejností vnímána jako zájmová činnost, ale ve skutečnosti je to práce jako každá jiná. Myslivost vidí veřejnost jen jako lov a snižování stavů zvěře v přírodě, ale už nevidí, že je to dlouhodobé hospodaření s přírodním produktem jménem zvěř. Myslivci jsou hospodáři v přírodě stejně tak jako zemědělci a lesníci, nejedná se jenom o lov, který se provádí podle přísných pravidel, ale o zimní přikrmování, budování mysliveckých zařízení včetně slanisek, budování krytů a napajedel a odběrů vzorků pro veterinární vyšetření, hospodaření na zvěřních políčcích a osazování krajiny zelení. Kromě stáních podniků a parků je tato činnost vykonávána bezplatně a jak již jsem řekl ve volném čase. Myslivci si za možnost výkonu práva myslivosti platí nemalé peníze a vynakládají finanční prostředky ve prospěch přírody a zvěře. Jak dlouho to budou ale ještě trpět? Dobrovolných myslivců ubývá a společnost místo toho, aby jim tvořila podmínky a byla vděčná za jejich činnost naopak myslivce ještě odrazuje. Nevím, zda si zákonodárci uvědomují, že až poctiví svědomití myslivci nebudou, bude se muset o hospodaření v honitbách a regulaci počtu zvěře postarat stát. Pokud někdo tvrdí, že to dnes šedesát tisíc myslivců nezvládá, kdo a za kolik toto bude vykonávat potom?
A mohli bychom se také bavit o tom, jaká je role myslivců ve společenském životě na venkově, jakou úlohu na vesnicích plní myslivecké spolky. Bohužel ale návrhy na změny překládají většinou ti, kteří ani venkovský život neznají a myslivost posuzují z obrázkových knih anebo pohledem z oken městských obydlí.
Myslivcům proto přeji pevné nervy a víru v to, že Českomoravská myslivecká jednota dělá vše pro to, aby nezdařená novela nebyla Sněmovnou schválena.
připravila Marcela KASINOVÁ