Klub v těchto listopadových dnech slaví narozeniny, a proto jsme paní doktorku požádali o rozhovor, aby nám řekla, jak to vlastně s těmi mysliveckými kmety, seniory, bylo, je a bude.
Paní doktorko, před dvaceti lety, třetího listopadu 2005 jste založila Klub mysliveckých 
kmetů. Co bylo prvotním podnětem k tomuto bezesporu odvážnému a svým způsobem netradičnímu kroku?
„Prvotní podnět vznikl náhodou při oslavě sedmdesátých pátých narozenin Josefa Adama, takže to všechno začalo takříkajíc od Adama. Při vyslovení pětasedmdesátky se dosud aktivní pan Adam téměř hroutil se slovy: To je strašný, to už jsem úplný kmet! Tak jsem se mu snažila vysvětlit, že na mysliveckého kmeta je ještě příliš mladý, a abych ho tedy mohla nazvat opravdovým mysliveckým kmetem, musela jsem pro něho hledat výjimku. Tou výjimkou bylo, že Josef Adam obsahuje ve jméně Starý i Nový zákon a je tedy dost starý na to, stát se skutečným mysliveckým kmetem.“
Vy sama pocházíte z myslivecké rodiny? Jste aktivní myslivkyně?
„Ano. Můj tatínek byl myslivec. Můj dědeček i pradědeček z otcovy strany byli rovněž myslivci. Dále se mi nepodařilo zjistit, který další předek byl myslivcem, ale dá se to předpokládat, vzhledem k době, ve které žili. Aktivní myslivkyně jsem, vždyť kde jinde zažijete tolik různých příhod a situací, než v přírodě. Málokdy se co opakuje, je to napínavé, vyžaduje to znalosti, soustředění a sebeovládání a je to zábava, uspokojení a odpočinek.“
Co bylo Klubu dáno svatým Hubertem do vínku? Kdo se může stát jeho členem a za jakých podmínek? Jak probíhá přijímací ceremoniál?
„Možná to, že jak Hubert lovec po životních tragédiích byl osloven jelenem a prohlédl, tak i já si uvědomila, že myslivost je nejen lov a péče o zvěř, ale i kultura, tradice a v neposlední řadě také zájem o dříve narozené myslivce. A to vše se vlastně odráží i v našich přijímacích a členských podmínkách.
Členem se může stát myslivec, jenž dosáhl kmetského věku, to je minimálně sedmdesát let, ale lze ve zvláštních případech udělit výjimku.
Členství v Klubu mysliveckých kmetů je vždy oceněním práce konkrétního myslivce, konkrétní myslivecké osobnosti, poděkováním za jeho celoživotní dílo na poli myslivosti, za propagaci myslivosti a za udržování krásných mysliveckých tradic. Z oněch tradic vychází i přijímací ceremoniál. Od počátku se snažím, aby byl slavnostní, důstojný, tak aby byl pro kmeta nezapomenutelným zážitkem a evokoval krásnou vzpomínku.“
Už v samotném pojmenování „myslivecký kmet“ je ukryta zkušenost, tradice, morální síla osobnosti. Kolik takových lidí už Klubem prošlo? Můžete některé z nejvýraznějších postav jmenovat?
„Za celou dobu trvání Klubu mysliveckých kmetů bylo přijato a do knihy kmetů byly zapsány sedmdesát čtyři myslivecké osobnosti. Někteří kmeti se již, bohužel, vydali do svatohubertského revíru, například profesor Josef Hromas, docent Jaromír Kovařík a mnozí další. Z žijících nebudu jmenovat nikoho, protože všechny jmenovat nemohu a těm nejmenovaným by to mohlo být třeba líto.“
Kolik členů má Klub v současnosti? Jaký je v něm poměr mužů a žen? Kdo je aktuálně „nejkmetovatější“?
„V současnosti Klub eviduje třicet šest členů. Převažují muži. Za dvacet let trvání Klubu byly přijaty čtyři ženy. Jediná současná členka, ctihodná dáma kmetů a skutečná dáma české myslivosti v pravém slova smyslu, je devadesátičtyřletá Marta Nebeská z Prostějovska. Je tedy i nejkmetovatější mezi námi.“
Jak byste po dvaceti letech činnosti Klub charakterizovala? Co se vám podařilo a čem vidíte rezervy?
„Klub mysliveckých kmetů sdružuje zkušené a vzdělané myslivce, kteří mají potenciál předávat své životní moudrost a zkušenosti, ale bohužel nejsou často vyslyšeni a je na ně pohlíženo s opovržením a ironickým úsměvem.
A co se mi podařilo? Jsem ráda, že Klub již dvacet let funguje, a že i v důchodu dovedu zajistit chod Klubu. Rezervy, no, těch by bylo. Vždycky se dá jít dál a vymýšlet nové aktivity.“
Myslíte si, že je v mysliveckých spolcích i celé stavovské organizaci odborný i etický potenciál seniorů dostatečně využíván?
„Myslím, že ne. Zvláště v dnešní hektické době. Na staré lidi není čas. Jsou opomíjeni, jejich zkušenost a moudrost je často přehlížena.“
Jsou podle vás členové Klubu výrazně zastánci filozofie, že v myslivosti primární je přátelství a až sekundární jsou peníze? Nebo se tento postoj v běhu času mění?
„Domnívám se, že ano, i když v dnešní době nelze finance opomíjet. Naše generace dokázala vytvořit hodnoty dobrovolně, bez nároků na odměnu. Co jen brigádnických hodin se odpracovalo. Dnes je to mnohdy složitější. Ale myslím, že v dobře fungující myslivecké společnosti přátelství a pohoda převažuje. Bojím se, že se zhoršujícími se mezilidskými vztahy se to může změnit. Je na generaci následující, v čem se jí bude žít lépe.“
Kontakty mezi členy Klubu jsou vzhledem k vzdálenosti, kde žijí a pracují, ale samozřejmě i věku do jisté míry omezené a více se orientují na osobní vazby. Pokud ale vím, připravujete výroční, jubilejní setkání. Kdy se uskuteční a s jakým programem?
„Kontakty mezi členy udržujeme pochopitelně na osobní bázi, ale i prostřednictvím telefonů, e-mailů i písemně. Ano, připravujeme jubilejní setkání u příležitosti dvacátého výročí založení Klubu mysliveckých kmetů. Bude se konat v Dubu nad Moravou 15. a 16. listopadu tohoto roku a bude to splnění snu nejen mého, ale domnívám se, že i jeho účastníků.“
Nevadí vám, že Klub nemá „mládežnickou“ odnož? Jak si vyhlížíte novou členskou základnu?
„Mládežnickou odnož, jak to myslíte? Jako mladé myslivce, kteří by za kmety chodili a připravovali pro ně program? Vždyť v Klubu jsou kmeti mladíci a kmeti starci. Někdo je aktivní, jiný méně, ale mnohdy najdete čtyřicetiletého starce a devadesátiletého mladíka. Vždyť kmeti jsou vzdělaní a přiměřeně se stále vzdělávají a udržují se v aktivitě. Žasl byste, jak jsou někteří kmeti mnohdy aktivní a vitální.
Jak si vyhlížím novou členskou základnu? Nového člena si vytipuji podle jeho osobnosti, výsledků jeho práce, zásluh, chování, atd. Na různá doporučení už nedám, už jsem se v minulosti několikrát takříkajíc spálila.“
S čím Klub pod vaším vedením vstoupí do příštích dvaceti let?
„S heslem, že ve zdravém těle je zdravý duch a naopak. Beru si vzor z těch dříve narozených, z toho, jak oni berou život, jak zvládají těžkosti stáří a různé choroby. Snaží se bojovat a nevzdávají to. Ukazují nám, jak se i my máme postavit k přibývajícím letům a jak máme zvládat těžkosti, které prodlužující se věk přináší.
Je třeba si uvědomit, že když kmet cítí zájem o jeho osobu, žije se mu radostněji a necítí se opuštěn a zapomenut. Má snahu se udržovat aktivní, a to je podle mne nesmírně důležité.“
Děkuji za rozhovor.
připravil Oldřich KOUDELKA