Zde novou kapitolu dějin začali před dvě stě sedmdesáti pěti lety psát Koháryovci, kteří zde vybudovali rodinné sídlo, aby je později, když vymřeli po meči, vystřídali Coburgové, kteří rozsáhlému šlechtickému sídlu vtiskli jim vlastní vkus, nebývalou eleganci, vyváženost, střídmost a dobovou, ale mimořádně nadčasovou modernost.
Interiéry barokního zámku, jeho romantické exteriéry společně s barokním anglickým parkem se v běhu času, přesně v roce 1991, staly ne nadarmo jedinečnou kulisou mimořádné muzejní lesnické a myslivecké expozice a rovněž mezinárodního svátku patrona lovců a myslivců. Zdejší Dny svatého Huberta letos oslavily, jak se říká Kristova léta, třiatřicáté narozeniny.
Mnoho míst, kam se díky vzdělanosti a citu konkrétních lidí uchýlila minulost, aby ji do zapomnění neodvál proud času, má svoje tradující se příběhy. O svätoantonském zámku se říká, že má prý tolik oken, kolik je do roka dnů, tolik pokojů, kolik je v roce týdnů, tolik komínů, kolik je v roce měsíců a tolik vchodů, kolik je ročních období. Byť různé přestavby realitě tohoto příběhu maličko ubraly, legenda přežívá dodnes.
Muzeum obecně je vždy paměť sídla, obce, regionu a společnosti, konkrétních kulturně zájmových institucí. Je úžasná instituce, neboť přes pohled do historie dokáže poradit, jak žít a konat teď i poté. Je to živý most mezi minulým, dnešním a budoucím. O Muzeu ve Svätom Antone to platí dvojnásobně, protože je dokořán otevřenou živou encyklopedií poučení i potěšení, co nechává hlasitě a srozumitelně, každé po svém, promluvit přírodu, historii, kulturu a samozřejmě lov, myslivost, jejich historii, tradice a kulturně umělecké ztvárnění, a to nejen v dosahu slovenském, ale výrazně i nadnárodním.
Letošní muzejní svatohubertské narozeniny měly ještě jeden neopomenutelný dosah. Ve smyslu definice Mezinárodní rady muzeí ICOM neztratilo muzeum rozsáhlou a nákladnou rekonstrukcí z minulých let, ani nechtěnou covidovou přestávkou nic ze svého hlavního poslání, kterým je získávat, uchovávat, odborně zpracovávat, zprostředkovávat a vystavovat hmotné doklady o vývoji člověka a kulturního či přírodního prostředí, ve kterém žijeme, zabezpečovat restaurování, konzervování a dokumentaci sbírek, pečovat o budovy a park, realizovat výstavy a dny zasvěcené jednomu z mysliveckých patronů, medializovat a propagovat myslivost i myslivecké muzejnictví.
O každém z těchto nelehkých úkolů by se dalo psát obsáhle a v detailech ho přiblížit, ale zastavme se záměrně jen u třiatřicátých narozenin Dnů sv. Huberta. Ty byly orámované jako již tradičně úvodním „príhovorem“ prezidenta Slovenské poľovnícke komory Tibora Lebockého, prezidenta Slovenské poľovnícke komory zejména o významu projektu "Poľovníctvo má zmysel“, následovalo ocenění desítek významných mysliveckých osobností resortními vyznamenáními, ale rovněž zápis do Síně úcty a slávy slovenského poľovníctva. Letos v trvalém zápisu přibyl významný šlechtický rod Forgách, jeden ze strůjců moderní slovenské myslivosti, z něhož gróf Károly učinil velmi mnoho pro zvelebení hospodaření s volně žijící zvěří a především zdomácnění muflona na panství v Ghymesi – Jelenci a později i dalších honitbách. Zapsán byl i Marián Lipka, po dobu deseti let bývalý předseda Slovenského poľovníckeho zväzu, člen výkonné rady CIC, víceprezident FACE, držitel Medaile MUDr. Jana Červíčka – zakladatele Loveckého ochranného spolku pre Slovensko, žijící legenda a na slovo vzatý odborník. Ten v poněkud emotivním vystoupení poděkoval za poctu, které se mu dostalo, ale také dal přítomným myslivcům nahlédnout pod pokličku svých zkušeností a celoživotní filozofie, v níž vyzdvihl především přátelství, sounáležitost, pracovitost, celoživotní vzdělávání se, profesionalitu, lásku k přírodě a každodenní péči o zvěř.
Letošní program Dnů rovněž významně ohraničilo patnácté výročí založení Klubu slovenských poľovníčok. Již v předvečer akce se uskutečnilo slavnostní pracovní setkání, kterého se pod vedením předsedkyně Klubu Soni Chovanové – Supekové kromě slovenských pořádajících myslivkyň zúčastnily i početné delegace podobných partnerských organizací z České republiky, Polska, Maďarska, Bulharska, Slovinska a Rakouska. Ty při sobotním slavnostním ceremoniálu obdržely pamětní medaile a na večerní recepci i při neformálních setkáních s organizátory Dnů sv. Huberta i zástupci myslivecké veřejnosti zdůraznily význam stále širšího zapojení žen do myslivosti a ochrany přírody, zejména v oblasti kulturně společenské či práce s dětmi a mládeží v rámci myslivecké a přírodní pedagogiky, stejně jako nezbytnost utužování mysliveckých vazeb ve středoevropském regionu.
Osud svätoantonského zámku byl svými budovateli z rodu Koháry a Coburg již dávno předurčený. Přírodní podmínky, osudy majitelů z obou šlechtických rodů i legendy ho nadlouho, snad navždy, spoutaly s loveckou vášní a moderní myslivostí. I proto legenda pod nánosem pohádkových prvků vypovídá o skutečnosti, která stále přetrvává. Lov a myslivost je jedním z osudů zdejšího zámku, ve kterém sídlí jediné celoslovenské myslivecké muzeum.
Jedním z osudů je také vedle vlastních legend připomínat tu nejdůstojnější, - svatohubertskou. Již více než tři desetiletí se sem za ní sjíždějí myslivci i nemyslivci z celého Slovenska, ale i z okolních zemí, aby při slavnostní mši, od letoška i se mší Řádu sv. Huberta – slovenské komendy, v průvodu s uloveným jelenem, důstojném obřadu a bohatém kulturně společenském programu s plnou pokorou poděkovali Stvořiteli za mimořádný dar živé i neživé přírody.
I když samotný nedělní závěr letošní „svatohubertské párty“ ve Svätom Antone zkrápěl maličko déšť kapkami štěstí, zúčastnilo se jí více než sedm tisíc návštěvníků! Mnozí tento svátek a především samotného patrona myslivců sv. Huberta pozdravili dárkem, například v podobě koncertů dechové a lovecké hudby, svatohubertskou „kvâpkou krvi“, veřejnou galerií přítomných osobností slovenského poľovníctva, sokolnických a kynologických akčních vystoupení, zasedáním „dievčenských“ klubů či ukázkou řemeslných uměleckých činností. Na počest patrona se rovněž soutěžilo ve vábení jelenů.
Kristova léta svatohubertských Dní byla za účasti Jeho Excelence exprezidenta Slovenské republiky Ivana Gašparoviče a pod patronací ministra pôdohospodárstva a rozvoja vidieka Slovenské republiky kulturně a společensky na výši, měla reprezentativní, slavnostní, radostnou a přátelskou atmosféru. Byla úžasná, plnohodnotná, inspirující, prostě důstojná. Rámec, jaký mají všechny podobné akce mít a jaký si právem zaslouží. Kdo jiný by si za jejich přípravu měl zasloužit absolutorium, než kolektiv pracovníků Múzea v čele s Miroslavem Hudákem, pověřeným řízením Múzea, exředitelem Štefanem Engelem a nestorem muzejních aktivit Mariánem Čížem. Celoslovenské poľovnícke dni – Dni svätého Huberta i jejich hlavní organizátor Múzeum ve Svätom Antone, vstupují do dalších let a desetiletí neuvěřitelně pokorně, ale přitom mimořádně aktivně, nápaditě, profesionálně a svěže.
A ještě jedna poznámka na závěr. V posledních letech podsitnianským Dnům svatého Huberta, národním mysliveckým slavnostem Slovenské republiky, chyběla účast alespoň jediného oficiálního zástupce české myslivecké stavovské organizace. Omlouváno to z naší strany bylo nejprve covidem, potom už vůbec ničím. Je dobře, že svítá na nové, doufejme, že lepší časy a návrat k tradičnímu významnému reprezentativnímu zastoupení české myslivosti ve Svätom Antone. Po několika letech dílčího ochlazení partnerských vazeb mezi slovenskou a naší stavovskou mysliveckou organizací, nejspíše plynoucí z poněkud nešťastného chápání jednostranně zmrazených mezivládních vazeb Fialovou vládou, se třiatřicátin aktivně osobně zúčastnil předseda Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Janota. Mezi dobrými přáteli by tomu tak mělo být při narozeninách každoročně. A jelikož dobrými partnery bezpochyby jsme, zajisté tomu tak v letech následujících opět bude.
Oldřich KOUDELKA