Říjen je sama zádumčivost raného podzimu saturovaná v hustém polštáři bílé mlhy. Ta neproniknutelná opona zahalí zrána celý kraj a tiše ukolébává vše k dlouhému spánku. I vítr, ten všudypřítomný pokušitel, náhle na chvíli ustrnul kdesi za modravou linií kopců a nad zemí se rozhostilo podivné ticho.
Nejsou však všechna říjnová rána stejná. Po dnech těžkého a dlouhého svítání udeří náhle, jak závan zrozený kdesi v říši fantazie, do očí pestrá paleta podzimních odstínů, pohlazená překvapenými paprsky probuzeného slunce. A koncert barev může začít.
„Proč?“, ptáte se v duchu. „Proč tolik nádhery na samém konci, jen malou chvíli před nástupem jednotvárné černobílosti paní zimy?“ Jako nezodpovězená otázka zasviští náhle po nebi klíny vodního ptactva prchajícího před časem nepohody. Dál, jen dál za sluncem. „Škoda, přeškoda, že i my nemůžeme s nimi takhle letět!“, mihne se v tom čase hlavou nejednoho myslivce trpělivě vyčkávajícího v šumivém šeru rákosin na svoji příležitost. Jen lezavý chlad deroucí se vzhůru od vodní hladiny je mu nevlídnou odpovědí.
Říjen je podivným měsícem přechodu, měsícem, u něhož lze jen těžko říct, zda se ještě jedná o příjemný čas babího léta či o první opravdu sychravé, nevlídné týdny skutečného podzimu. Jeho duch je zaklet do pestrobarevného převleku stromů a rodící se kořenité vůně tlejícího listí.
Mnohem víc je z něj ale ukryto v hustých mlhách, které se náhle zrozené zhmotní nad chladnými vodními hladinami, aby táhlými cáry okupovaly říční údolí. Jsou jako kouř z pohřebních hranic, na něž právě probuzený podzim položil nenávratně přemožené Léto. A jako popel z jeho kostí posypou stráně bělavé plochy jíní vyslaného vstříc všemu a všem prvními mrazíky, co od severu šlehnou ostrým bičem.
To ten skutečný říjen vykročil rázným krokem do kraje a nenechá nikoho na pochybách, co se chystá. Dobře to ví i unavené Slunce, které se jen líně, nechtěně vyvalí nad východní obzor. Kdeže je ukryta jeho někdejší spalující síla pronikající od první minuty prostorem. Dnes je podobné rudému míči, který jen neochotně překoná hranici dne s nocí a obtížně proniká chladnoucí atmosférou.
O konci lepších časů zpívají náhle opuštěné dráty. Ještě před týdnem se prohýbaly pod tíhou ptačích těl. Nyní napnuly svoje struny vstříc prvním chladným poryvům letícím přes prázdná, čerstvou oranicí svítící pole. Nad smutnými hroudami skrývajícími velmi vzdálený příslib budoucího zrna. Vše je ovšem pofiderní. I dlouhá doba či rychlost plynoucího času. Vše je o úhlu pohledu. A ten se právě nyní, na začátku skutečného podzimu dramaticky mění.
Měsíc říjen je v přírodě měsícem nejpestřejším. Většina stromů si oblékla barevný šat hrající odstíny tmavě zelené, okrové, žluté i červené barvy, tak, jak stromy stahují z listů zelený chlorofyl, jehož zásoby ukládají na příští rok. Hledáme-li typickou barvu každého jednotlivého měsíce, jsme právě nyní v koncích. Z barevné palety přírody zde téměř nic nechybí. Snad kromě barvy bílé. Pro ni je vyhrazena jiná roční doba, která teprve přijde.
Tak, jak si podzim vykračuje krajem, a listopad se blíží, snáší se stále více listů ve vířivém tanci k zemi. Do kraje vstupuje nevlídná hnědá barva se zemitě šedým nádechem. Ten smutek pro oči nás bude provázet až do prvních jarních chvil. Snad jen sníh na chvíli zpřetrhá nevábnou jednotvárnost. Ta chvíle je však poslední roky stále kratší a kratší.
S úžasem jsem si nedávno uvědomil, že říjen, jež rád velebím coby čas hroud a oranic, se ve skutečnosti pozvolna stal měsícem učesaných polí. V krajině dominují plochy řepky a vzcházejících osetých ozimů. Smyky a secí stroje vnášejí do okolního chaosu vířícího listí nečekaný řád pečlivě upravených šachovnic promísených s uvadající zelení luk a pastvin. Jak záplata vedle záplaty, tak se dnes z výšky kopců jeví podzimní krajina.
Spolu s barevným listím padají k zemi i dozrávající plody, které jsou intenzívně vyhledávány zvěří. Pod korunami vrostlých dubů, buků i kaštanovníků se můžeme po ránu setkat s rozrytými a převrácenými plochami, na kterých v noci hodovaly tlupy divočáků. Ke starým alejím ovocných stromů se stahuje srnčí zvěř i zajíci. Pro vše živé nastává doba sklizně.
Zdánlivě nevlídný říjen je tedy moudrým dárcem budoucího přežití, budoucího života. A shánčlivým hospodářem. V energii plodů dokázal přetavit nádheru květů i energii Slunce, kterou okolní příroda během předchozího půl roku nastřádala.
Výrazné změny postihují v říjnu ptačí říši, v níž nastává velké střídání druhů. Z našich zeměpisných šířek mizí jedinci, kteří se snaží ukrýt do teplejších oblastí Evropy, ale i severní a střední Afriky. K nám se pro změnu posunou hosté ze severu a pokud podmínky dovolí, zůstanou s námi přes celou zimu. Mezi nejčetnější patří káně rousné, kvíčaly, havrani a mnohé druhy vodního ptactva.
V právě probíhajících týdnech začíná skutečně intenzívní přikrmování spárkaté zvěře, které se zaměřuje především na podávání jadrného krmiva. Klasické seno se uplatní teprve později, po příchodu sněhové pokrývky a mrazivého počasí.
Chladné dny přináší i další namlouvání zvěře. Po zvěři jelení, jejíž svatební úsilí pozvolna odeznívá, se do varu dostává krev daňků. Dříve vzácné rochání se stále častěji ozývá i v otevřené krajině. Přestože není druhem původním, nalezl u nás vyhovující podmínky a původně středomořská zvěř se z obor úspěšně šíří do volnosti.
Početní nárůst daňků je v posledním desetiletí markantní a nejsou již na mnoha místech neznámou zvěří. Důvody, které k tomu vedou, nejsou zcela jasné. Z části půjde zajisté o posílení populace úniky z dnes populárních zájmových chovů. Nicméně se zde určitě uplatní i klimatické změny, menší počet dnů se sněhovou pokrývkou a vyšší průměrné teploty, které této teplomilné zvěři nahrávají.
Do jaké míry ovlivní nejen stavy daňků na našem území kůrovcová kalamita a s ní související změna věkové i druhové struktury lesních porostů, můžeme nyní pouze odhadovat. V každém případě, až uslyšíte s přicházejícím soumrakem odněkud z lesa podivný, drnčivý, několikaslabičný hlas, vězte, že daněk již dorazil i k vám a pomalu se zabydluje.
Říjen je skutečným zlodějem světla. Málokdo si uvědomí, že týdny kolem rovnodennosti jsou dobou, kdy se světlá část dne zkracuje nejrychleji. Dělo se to samozřejmě již v září. Tento jev jsme ale tolik nevnímali. Slunce bylo ještě relativně vysoko a jeho svit nám nescházel. Nyní se však noc začíná naplno prosazovat a nastává skutečné vystřízlivění. Říjen, zloděj světla a zloděj času ukázal, co umí.
Hodin aktivně trávených venku neustále ubývá a lidé se stahují do tepla domovů prozářených světlem technických zázraků. Naštěstí se i dnes dokáží romantické duše zatetelit radostným pocitem při pohledu na žhnoucí polena krbů. Na plápolající plamínky svíček, které odedávna symbolizovaly víru a naději. V lepší budoucnost, v lepší zítřek. V návrat ztracených časů. Cyklus ročních proměn nám jde v tomto směru vstříc a naše tužby budou nakonec odměněny. Potřebují jen jedno – dostatek trpělivosti. A vyrovnání se s vědomím, že až se lepší čas navrátí, budeme zase o rok starší…
Josef DRMOTA