Řada Presidio obsahuje mnohem víc členů, jedním z nich je střední zaměřovací dalekohled 2-12x50 HDR 1, který mi dovozce, firma Zbraně Šubrt České Budějovice, umožnil otestovat.
Kód HDR 1 je označení záměrné osnovy Hunter Dot Reticle 1, což není nic jiného než klasické silné trámky s nitkami a tečkou uprostřed. Zaměřovač je postaven na 30mm tubusu, vlastní optický průměr je objektivu je 50 mm. Rozsah zvětšení (zoom) je šestinásobný, což je dobré pro světelnou propustnost. Konstrukce je klasická.
Na levé straně (z pohledu střelce) je pod šroubovacím víčkem šachta pro baterii CR 2032 a kroužek regulace přisvícení záměrného bodu a za ním korekce paralaxy, nahoře je pod šroubovací čepičkou svislé stavítko rektifikace a napravo je opět pod šroubovací krytkou stavítko vodorovné rektifikace. Celá střední stavba vypadá na pohled poměrně skromně, ale fakticky měří 81 x 53 mm a je dlouhá pouhých 43 mm. Největší průměr okuláru je 58 mm.
Celek je matně černý, s černým lesklým lakem vytištěným logem výrobce (Sightmark) a názvem řady (Presidio). První dojem z celého zaměřovače je solidní, pokud naháňkový 1-6x24 HDR působil skoro křehce, tohle je už zaměřovač dnes normální velkosti. Stavítka působí na pohled ploše, ale to dané celkovými rozměry. Zdrsnění ovládacích ploch čepiček rektifikačních stavítek i seřizování osvětlení záměrného bodu a paralaxy má podobu ozubených koleček se šikmým ozubením. Jen víčko bateriové šachty je na obvodu zdrsněné klasickou křížovou rybinou. Tenhle design je společný celé řadě Presidio.
Součástí balení jsou plastové odpružené krytky objektivu i okuláru. Jsou neprůhledné, ale odpor pružinek je přiměřený a ovládání je rychlé a pohotové. Kromě krytek je přibalená i páčka rychlého ovládání zvětšení a červík, kterým lze otvor v nose stavěcího kroužku zaslepit, pokud nechcete páčku používat. K tomu v balení najdete šestihranný klíček, baterii CR 2032 a optickou utěrku.
Záměrný obrazec tvoří tečka mezi nitkami a trámky. Tečka je přitom pocitově malá a vysloveně láká ke snaze o přesnou, mířenou střelbu. Trámky a vůbec všechny prvky záměrné osnovy jsou hodně jemné, trámky mají tloušťku 0,25 MOA (tj. asi 7,5 mm na 100 metrů), tečka má průměr 0,5 MOA (asi 15 mm na 100 metrů). Prostor mezi trámky je 20 MOA, tj. asi 60 cm na 100 metrů, jinými slovy od středu k trámku je to asi 30 cm na 100 metrů. To vše platí při devítinásobném zvětšení, protože záměrný obrazec je ve druhé rovině zobrazení.
Je to jednoduchý záměrný obrazec, který umožňuje mířenu střelbu na zvěř velikosti srnčí zvěře až daleko za 200 metrů. Mezera mezi trámky je „vojenských“ 60 cm, standardně braných za šířku mužských ramen.
Záměrný bod je přisvícený v šesti stupních, od opravdu velmi jemného přísvitu pro noční lov, po poměrně výrazné přisvícení. Mezi jednotlivými stupni jasu je poloha „vypnuto“.
Rozsah rektifikace je 300 cm ve vodorovném i svislém směru, to je dar 30mm tubusu. Seřizování je po ¼ MOA, tj. krok je asi 7 mm na 100 metrech, což pro potřeby lovecké střelby v českých honitbách, kde se prakticky nestřílí dál než na 200 metrů, to bohatě stačí.
Pojďme nyní k optickým vlastnostem. Přenos světla, tzv. světelnou propustnost, testuji nepřímou metodou pomocí testovacího obrazce ISO 12233 a svého dalekohledu – binokuláru Leupold 10x50 Tactical, jehož vlastnosti mám laboratorně proměřené. Zaměřovačem i dalekohledem pozoruji při nastupujícím večeru testovací obrazec a zkoumám, kdy mi šrafy ve zkušebních políčkách splynou do šedi. Podle časového odstupu mezi oběma přístroji pak usuzuji na propustnost zkoumaného přístroje. Test mi usnadňuje skutečnost, že zaměřovač i dalekohled mají shodný průměr objektivu 50 mm. Do binokuláru pochopitelně hledím pouze jedním okem. Zvětšení nastavuj i na zaměřovači na 10x a pak již se mohu klidně věnovat sledování testovacího obrazce. Zaměřovač skončil asi 5 minut po dalekohledu, podobně jako jeho naháňkový bratr. To by odpovídalo světelné propustnosti někde kolem 87 až 88 %. U lovecké optiky to považuji za dostatečnou hodnotu, před deseti lety by to bylo hodně dobré, dnes je to slušný standard.
Zaměřovač nemá významné optické vady, ačkoliv lehounkou soudkovou vadu na okraji zorného pole najdete. Obraz je ostrý až k okrajům. Barevné podání je věrné, i když možná trochu plošší. Podíl by na tom mohlo mít i to, že kontrast se mi zdá být méně tvrdý. Korekce fázového posuvu je velmi dobrá, aberace (žluté nebo modré „svatozáře“ na kontrastních hranách obrazu) jsou potlačené opravdu na minimum. Obecně bych řekl, že obraz obou Sightmarků Presidio (naháňkového i zde testovaného) svědčí tom, že oba přístroje jsou zkonstruované a vyrobené jednou a tou samou firmou a jejich obrazy jsou si hodně podobné, ne-li totožné. Mohu se domnívat, že to bude platit pro celou řadu Presidio.
Improvizované klimatické testy jsou klasika. Důkladně na sluncem na okně rozehřátý zaměřovací dalekohled jsem vystavil odstřikující vodě ve sprchovém koutu, pak jsem ho chladil ledničce a mrazil v mrazáku a zkoumal těsnost a funkci. Sightmark Presidio 2-12x50 HDR byl těsný, vlhkost dovnitř nepronikla. Měl jsem ale dojem, že vnější povrch Presidia 2-12x50 HDR byl méně smáčivý než u jeho naháňkového sourozence. Vzhledově vypadá povrch stejně, neumím říci, jestli je rozdíl ve smáčivosti jen rozdílem mezi dvěma výrobními sériemi nebo zda se jedná o jinou povrchovou úpravu.
Vodoodpudivá úprava čočky objektivu byla kvalitní, kapky vody se rychle družily k sobě do velkých kuliček a pak stačil malý otřes aby se skutálely dolů, dokonce jsem měl problém přenést zaměřovač k fotografování na podložku.
Při promrznutí zatuhl kroužek dioptrické korekce a ruka v pletené rukavici na něm beznadějně klouzala, ale holou rukou si říci dal. Kroužek seřizování zvětšení při promrznutí také zatuhl, i tady ruka v rukavici klouzala, ale opření prstů o nos na kroužku pomohlo, ale měl jsem pocit, zda již nechci po zaměřovači trochu moc. Opravdu na hraně bylo seřizování promrzlé paralaxy, i seřízení jasu přisvícení záměrného bodu bylo hodně tuhé. Seřizování prvků bylo ale tuhé i za tepla, což vnímám u nového dalekohledu jako plus. Podchlazení tuhost jen zvýraznilo, což je dané tím, že se kov smrští, a hlavně zatuhnou maziva. Funkce zůstala zachovaná.
Poslední etapa testu je kontrola mechaniky seřizování nastřelení. Postup je standardní. Napřed protočím stavítka od jedné meze do druhé a pak je vrátím na střed (jedno úplné otočení stavítka přesune záměrný bod o 15 MOA). Tohle doporučuji udělat u každého zaměřovače, který poprvé montujete na zbraň. Mechanismus se zbaví nadbytečných maziv, vyrovnají se vůle v mechanismu; pořád přitom dávejte pozor, zda se někde nezmění skokově odpor stavítka.
Zaměřovač upevním tak, aby záměrný bod ležel na nějakém výrazném vzdáleném objektu. Nyní pomocí stavítek opíšu napřed „krabičku“, tj. napřed otočím vodorovným stavítkem o jednu úplnou otáčku doprava. Pak následuje stejný počet kroků směrem dolů. Pak znovu jednou dokola doleva vodorovným stavítkem, nakonec jednou dokola svislým stavítkem nahoru. Záměrný bod má skončit tam, kde jsme začali. A přesně také skončil.
Zkusil jsem také posuny o 10 kliků nahoru a zase zpět, desetkrát to samé ve vodorovné ose, chtěl jsem, aby se nasčítaly případné vůle v mechanismu. Nenasčítaly se, asi tam nejsou. Celkově byl „střední Presidio“ o trošičku lepší než ten naháňkový, ale nemyslím, že by rozdíl byl významný.
Vlastní seřizování zaměřovače je jednoduché. Sejměte krytku a otáčením stavítka nastavte správnou polohu záměrného bodu. Nejspolehlivější je napřed se dostat na terčový list (třeba na 50 metrů). Pak nastřílet třírannou nástřelku se zamířením na střed terče. Nyní zbraň vyrovnejte na střeleckém vaku, na stolici nebo třeba několika igelitových sáčcích s rýží, tak, aby záměrný bod osnovy byl na středu terče. Zbraň zafixujte – třeba ji podrží kamarád nebo přes ni položíte další pytlíky s pískem nebo přetáhnete páskou se suchými zipy a pohybem stavítek přesuňte záměrný bod na střed nástřelky. Ověřte nastřelení dalšími několika výstřely. Proveďte konečnou korekci.
Když se nastřelení hotovo, vyšroubujte šroubek s jednoduchou drážkou na horní ploše stavítka, zvedněte bubínek a nastavte nulovou značku na bubínku proti značce na těle věžičky. Drážka se tváří jako mincovní, ale je široká 1,6 mm, což nepasuje na žádnou českou minci, odpovídá americkým drobným mincím. Kamarád má z kusu rozbitého plastového nárazníku vyřezanou malou „hruštičku“ s okraji různého poloměru a tloušťky, kterou používá na povolování a utahování mincovních drážek na optických přístrojích. Výhodou plastu je, že drážku v žádném případě nevymačkají a nepoškrábou. Asi si ji vyrobím také.
Zaměřovač jsem použil při testování kulovnic ATA Turqua a byl jsem s ním velmi spokojen. Nemohu říci, že zbraně dosáhly opravdu nečekaně dobrých výsledků jen díky zaměřovači Sightmark 2-12x50 HDR 1, přesnost je vždycky součinem střelce, zbraně, náboje a zaměřovače, ale určitě dosažení přesnosti nebránil.
Seřizování paralaxy je spolehlivé a účinné. Zkoušel jsem ti seřizovat od 50 do 300 metrů – bez problémů. Označení vzdálenosti na bubínku paralaxy beru za vzdáleností asi 75 až 100 metrů dál jen jako orientační, číslice jsou nahlučené k sobě a navíc, bez brýlí už na blízko špatně vidím. Ale když jsem se snažil dosáhnout stavítkem paralaxy obrazu se stejně ostrým cílem i záměrnou osnovou, bez koukání na číslíčka na bubínku, končil jsem někde v blízkosti uvedené vzdálenosti.
Dovolte mi několik subjektivních dojmů z testu a závěrečný souhrn. Stejně jako u celé řady Sightmark Presidio je i u modelu 2-12x50 zdrsnění na úchopových plochách ovládacích prvků efektní, originální, ale není z nejúčinnějších. Za tepla je funkční, za chladu je na hraně a je třeba sundat rukavici.
Záměrný obrazec byl pro mířenou střelbu hodně příjemný a seřizování jasu v šesti krocích považuji za zcela dostatečné, od slabého přisvícení za šera či v noci až po plný jas použitelný i v pravé poledne. Zejména když jsou jednotlivé polohy oddělené vypnutými pozicemi.
Hodně příjemné jsou klapkové krytky, opět se jedná o americkou klasiku. Když si zvyknete, je jejich používání příjemné, na těle zaměřovače drží jen třením, ale je to zjevně dostatečné.
Chválím kryt bateriové šachty, je dobře ovladatelný a snadno se nasazuje.
Pokud jsem řekl, že naháňkový sourozenec 1-6x24 je prostě “el Americano“, tak střední 2-12x50 HDR1 je „Evropan“, snad s výjimkou těch mincovních drážek. Evropan, který udělá radost jak posedovému myslivci, tak myslivci šoulacímu. Sice nemá balistické „cvakací“ věžičky, ani balistickou záměrnou osnovu, ale umožní účinnou loveckou střelbu až na 200 a více metrů.
Zaměřovací dalekohled Sightmark 2-12x50 HDR 1 je podle mého názoru dalším z dobrým „střeďákem“ – universálním zaměřovacím dalekohledem středního rozsahu zvětšení, středních rozměrů, s velkým rozsahem seřizování, sice střední třídy, ale také střední ceny. Prostě dobrý pracant za dobrou cenu.
Ing. Martin HELEBRANT