Název příspěvku by mohl svádět k představě nočního života města v lidském smyslu. A je pravdou, že fotopasti rozmístěné v Brně zachytily ledacos, co by patřilo spíše do společenské než myslivecké rubriky. Tento text se však věnuje jiné podobě nočního města: volně žijícím savcům, skutečným nočním aktérům.
Fotomonitoring odhalil překvapivě živou mapu jejich pohybu a ukázal, že i hustě osídlený prostor má svá biologická pravidla, která se řídí instinktem a schopností přizpůsobení.
Jak jsme mapovali noční pohyb zvěře
Abychom zjistili, jak savci využívají jihomoravskou metropoli, zvolili jsme monitoring pomocí fotopastí. Tato metoda umožňuje nepřetržitě zaznamenávat pohyb zvířat v prostoru i čase, aniž by zasahovala do jejich přirozeného chování. Zařízení pracují tiše a spolehlivě jako nenápadní pozorovatelé veškerého dění.
Na území Brna a jeho příměstských částí bylo rozmístěno šedesát fotopastí v pravidelné síti. Pokrývaly celý gradient prostředí od hustě zastavěného centra přes parky a liniovou zeleň až po lesní komplexy na okraji města. Každá z nich reagovala na pohyb bez ohledu na denní dobu či počasí.
Monitoring probíhal více než rok a zachytil nejen každodenní aktivitu savců, ale i sezónní změny v jejich chování. Každý snímek byl následně vyhodnocen podle druhu, času a lokality. Celkem vzniklo více než 160 tisíc záznamů, z nichž 30 488 zachycovalo savce.
Nezaměřovali jsme se na všechny zaznamenané druhy. Pozornost patřila především těm, které tvoří jádro městské savčí fauny a představují více než 90 % všech detekcí. Patří mezi ně zajíc polní, srnec obecný, liška obecná, prase divoké, kočka domácí, kuny, pes domácí a veverka obecná.
Monitoring zároveň potvrdil přítomnost několika invazních druhů. Nutrie říční a ondatra pižmová byly zaznamenány podél toků Svratky a Svitavy, psík mývalovitý se objevil v okrajových částech města a mládě mývala severního bylo jednorázově zachyceno v jižní části Brna, v oblasti přírodní památky Ráječek.
Neviditelná mapa města
Intravilán
V hustě zastavěných částech města dominovaly druhy zvyklé na blízkost člověka. Nejčastějším nočním návštěvníkem byla kočka domácí. Pohybovala se prakticky ve všech typech zástavby, od klidných dvorků po rušnější sídlištní zákoutí.
Ze snímků bylo patrné, že ne všechny kočky mají stejný režim, některé představují trvale se potulující jedince, jiné vycházejí jen občas. U dalších podle dokonalé srsti, obojků a rolniček bylo zřejmé, že se v nočním prostředí pohybují spíše opatrně a výjimečně.
Liška obecná se překvapivě objevovala napříč celým městem. Fotopasti ji zachytily i v historickém centru, v parcích, zahradách nebo v blízkosti vodních toků. Častěji však využívala klidnější okrajové zóny a příměstské satelity. Záběry ukazovaly lišky procházející ulicemi v noci, pátrající po zbytcích potravy nebo lovící drobné hlodavce na travnatých plochách. Opakované záznamy naznačují stabilní trasy a dlouhodobé využívání města.
Přechodové zóny
Na rozhraní města a otevřené krajiny patřil k nejčastějším druhům srnec obecný. Fotopasti opakovaně zachycovaly srnce i srny se srnčaty v prostředí zástavby. Na první pohled by to mohlo naznačovat vysokou hustotu zvěře. Ve skutečnosti se jedná spíše o opakované využívání omezených ploch. V urbánním prostředí jsou domovské okrsky zmenšené dostupností krytu a travnatých ploch. Srnčí zvěř se proto vrací na stejná místa a využívá stabilní koridory.
Zajíc polní vykazoval podobný vzorec, ale s ještě větší přizpůsobivostí. Stabilně se objevoval v otevřenějších částech města, kde nacházel vegetaci i kryt. Nevyhýbal se ani netradičním stanovištím (travnatým pásům mezi silnicemi, parkům nebo kruhovým objezdům). Tyto ostrůvky zeleně mu poskytují potravu i klid.
Okraj města
Okrajové lesní části a zahrádkářské kolonie patřily především praseti divokému. Zde nacházela černá zvěř úkryt i potravu. Objevovala se pravidelně, často včetně bachyní se selaty. Využívala husté křoviny, neudržované zahrady i komposty. Fotopasti zachytily stopy rytí trávníků a záhonů, což je jasný znak intenzivního hledání potravy. V zimním období byla aktivita ještě výraznější.
Město nabízelo snadno dostupné zdroje. Do husté zástavby pronikala divoká prasata jen výjimečně, většinou v noci a jen na krátkou dobu. Tyto přesuny ukazují, jak dobře se prase divoké dokáže přizpůsobit městskému prostředí, aniž by ztratilo přirozenou opatrnost.
Časové rozložení záznamů pak ukázalo, že kde se savci pohybují, úzce souvisí s tím, kdy jsou aktivní. Prostor a čas zde tvoří jeden celek.
Časový rytmus savců
Časové údaje jednotlivých snímků ukázaly, kdy savci město skutečně využívají. Denní rytmus zde není jen biologickou daností. Je to především strategie, jak se v urbanizovaném prostředí vyhnout rušení.
Srnec obecný se ve městě objevoval hlavně v přechodových časech dne (krátce po západu slunce a těsně před svítáním). Právě tehdy se pohyboval po travnatých plochách a okrajích zástavby, kde mohl nerušeně spásat vegetaci. Jakmile se město probudilo, stahoval se do klidnějších krytových míst: do remízků, zarostlých svahů nebo neudržovaných zahrad, zde přečkával den.
Takový soumračný režim je pro srnčí zvěř typický, v městském prostředí se však ještě prohlubuje vlivem intenzivního ruchu. Opakované noční návraty na stejné lokality ale ukazují, že srnci využívají stabilní trasy a přesuny si načasují tak, aby se vyhnuli nejrušnějším hodinám.
Zajíc polní vykazoval podobný, ale pružnější rytmus. Nejčastěji byl zaznamenán v podvečerních a nočních hodinách, kdy se pohyboval po otevřených travnatých plochách. Denní výskyty byly spíše výjimečné a souvisely s klidnějšími lokalitami. Data naznačují, že zajíc dokáže svou aktivitu přizpůsobit místním podmínkám (např. intenzitě rekreačního využívání parků).
Prase divoké patřilo mezi nejvýraznější noční obyvatele města. Aktivita vrcholila mezi pozdními večerními a časnými ranními hodinami, kdy městské okraje poskytují relativní klid. V tomto čase se bachyně s mláďaty objevovaly u kompostů, v zahrádkářských koloniích i na neudržovaných travnatých plochách. Fotopasti často zachytily celé tlupy při pomalých přesunech mezi úkryty, někdy i s krátkými zastávkami u vody.
Před rozedněním se většina jedinců stahovala do hustých křovin nebo opuštěných areálů. Denní výskyty byly vzácné a obvykle souvisely s vyrušením. Tento ustálený noční režim jasně ukazuje, jak citlivě černá zvěř reaguje na městský provoz.
Liška obecná vykazovala výraznou noční aktivitu s vrcholem kolem půlnoci. Fotopasti ji zachycovaly při pravidelných přesunech mezi lokalitami, během nichž prohledávala kontejnery, dvory i travnaté pásy podél komunikací. V letním období se často objevovala i ve větších počtech (v období péče o mláďata). Denní záznamy pocházely převážně z klidnějších okrajových částí města.
Kočka domácí byla časově nejméně předvídatelná. Aktivní byla během celého dne i noci, s mírným zvýšením při soumraku. Tento rozptýlený režim odráží její vazbu na člověka i dostupnost potravy. Oproti ostatním druhům není její aktivita tak výrazně omezena denní dobou.
Časová analýza tak ukázala jednoduchou věc: město má svůj vlastní rytmus a savci se mu dokázali přizpůsobit.
Bez myslivců to nepůjde
Fotomonitoring potvrdil, že městské prostředí představuje pro savce strukturovaný a předvídatelně využívaný prostor. Jednotlivé druhy zde obsazují specifické části města podle dostupnosti krytu, potravy i míry rušení. Intravilán, přechodové zóny i okrajové části města tak vytvářejí funkční celek, v němž se prostorové a časové rozložení aktivity řídí jasnými ekologickými principy.
Ačkoli se většina tohoto území nachází mimo vymezené honební pozemky, zvěř zde podléhá stejným biologickým zákonitostem jako v otevřené krajině.
Urbanizované prostředí také může vytvářet podmínky pro koncentraci některých druhů, jejichž početnost pak může překročit únosnou mez z hlediska bezpečnosti, škod i zdravotního stavu populací. Právě zde vzniká prostor pro cílenou a odborně vedenou mysliveckou činnost.
Role myslivce proto nekončí na hranicích honitby. Odborně řízená regulace výskytu a početnosti zvěře, koordinovaná orgány státní správy myslivosti a založená na znalosti prostorových i časových vzorců aktivity, představuje důležitý nástroj stabilizace vztahu mezi člověkem a volně žijícími živočichy. Současně se jednán o úkol mimořádně náročný. Vyžaduje vysokou míru odbornosti, důraz na bezpečnost i citlivou komunikaci s veřejností.
Výsledky monitoringu ukazují, že městská krajina není biologicky izolovaným prostorem. Je součástí širšího ekosystému, v němž má myslivecká odbornost své opodstatněné místo. Propojení ekologického poznání s praktickým managementem je klíčem k dlouhodobě udržitelnému soužití člověka a zvěře i tam, kde tradiční hranice honiteb přestávají určovat realitu krajiny.
Ing. Jakub DRIMAJ, Ph.D.
RNDr. Ondřej MIKULKA, Ph.D.
Lesnická a dřevařská fakulta
Mendelovy univerzity v Brně