Letošní ročník se svými 1050 vystavovateli a více než 25 000 návštěvníky indikuje, že se pořadateli, NuernbergMesse, podařilo zastavit pokles počtu vystavovatelů (v roce 2025 bylo 1083 vystavovatelů) a asi i návštěvníků (v roce 2025 asi 30 000 návštěvníků). Svým rozsahem byla IWA 2025 podobná jako vloni, zabrala celkem tři velké pavilony (1, 3 a 4), dva střední (3C a 5) a tři malé pavilony (2, 3A a 4A). Z nich pavilon č. 5 byl věnován především nožům a č. 2 paintballu a airsoftu. Výrazně ubylo vystavovatelů loveckého oblečení, vlastně i oblečení pro pobyt v přírodě vůbec.
Z loveckých zbraní hodně návštěvníků lákala opakovací kulovnice Walther RS3 – první lovecká kulovnice tohoto výrobce vůbec. Konstruktéři zvolili poměrně neortodoxní cestu, protože si zvolili přímotažný závěr s rotačním závorníkem přetaženým do hlaviště, tzv. koncepci bull pup. Podobné pokusy tady již několikrát byly, ale nikdy se opravdu neujaly. Na druhou stranu – Walther je dostatečně velká a silná firma, aby dokázal pro svoji novinku na trhu najít zájemce.
Španělská Bergara přišla s novými kulovnicemi řady CIMA Pro. Vycházejí z osvědčené linie opakovacích kulovnic B14, ale zbraně jsou výběrově sestavovány s menšími tolerancemi a při jejich konstrukci byl dbán důraz nízkou hmotnost. Mají proto pažby uhlíkového laminátu a také hlavně mají oplet z uhlíkových vláken. Výsledkem je zbraň, která by měla mít přesnost na úrovni těžké varmintové hlavně, přitom hmotnost zbraně se pohybuje (bez zaměřovače) kolem 2,6 kg. Ať už půjdete do hor nebo na dlouhou pěší výpravu, CIMA by vám mohla pomoci dojít až k cíli a tam uspět.
Hodně zájmu poutal stánek Colt CZ, na kterém hlavním lákadlem byla sportovní velkorážová pistole TS3 Orange – sportovní speciál pro střelbu praktických disciplín a nové pistole z řady CZ P10. Zbrojovka nejenom vyhrála výběrové řízení na služební pistoli německého Bundeswehru, ale představila i novou kompaktní pistoli pro každodenní nošení.
Největší novinkou ale asi byla zbrusu nová varianta terčové malorážky CZ 457 Target určená pro sportovní střelbu olympijských disciplín. Česká Zbrojovka Uherský Brod využila potenciál olympionika Matta Emmonse ve svých řadách a přestavěla s využitím jeho znalostí osvědčenou CZ 457 na kvalitní závodní zbraň. Možná to není úplně olympijský brus, ale určitě je to zbraň schopná podpořit dobrého střelce třeba i na národní úrovni. Přitom je v cenové kategorii, kterou si může dovolit i běžný střelecký klub. Sice s vypětím peněženek, ale může. Ačkoliv to není úplně lovecká zbraň, přesto bych se k ní rád ještě vrátil samostatným článkem.
Druhým velkým hráčem, který se drží na IWA, je FN Browning. Představil nové varianty nejmladší generace slavné B25, modelu B825 s novými sportovními zahrdlovacími nástavci a samonabíjecích brokovnic (automatů) Winchester SX4 (nesmělo chybět provedení s pažbou uhlíkového kompozitu). Jim sekundovaly zdatně opakovací kulovnice X Bolt Gen 2 v nových provedeních, asi největší zájem mezi nimi poutal Alpen GRS Hunter v laminované pažbě se stavitelnou lícnicí a odlehčená varianta v pažbě z uhlíkového vlákna.
Posledním z velkých hráčů byl Merkel, který jako novinku představil na společném stánku s C. G. Haenel kulovnici pro dálkovou střelbu LR/One v ráži 223 Rem, s pažbou typu šasi.
Na rozloučení s velkými mi dovolte upozornit, že firma Ruger obnovila nabídku brokové kozlice Red Label. Jednoduchá zbraň iniciovaná ještě W. B. Rugerem byla si získala oblibu mezi farmáři amerického „obilného pásu“ jako příjemný společník na obchůzku pole s pointerem a sklizení pár bažantů na nedělní oběd; neotravuje a nezklame. Nyní nabízená Gen III se nabízí v ráži 20, má výměnná zahrdlení, jednospoušť a je to prostě lehounká flintička, která je přesně to, co o ní výše zmínění farmáři říkají.
I letos jsem si všiml dalšího tureckého výrobce brokovnic. Tentokrát je to Kofs, který mě překvapil pyramidovým trojákem v různých délkách hlavní i povrchu, hodně podobným trojáku Mammut od Akkaru. Když jsem se zeptal proč troják, odpověděl mi pán na stánku: „Třeba jste v revíru, kde nejsou povolené automaty. A tady máte tři rány pohotově. Na tahu vodního ptactva jako když najdeš.“
Vloni jsem psal o malorážce Liwa, letos Liwa nabídla novou verzi zapažbenou v plastu s uhlíkovým vláknem. A uhlíkovým vláknem je vyztužená i hlaveň. Pažba je od rakouské firmy FBT, která podobné pažby nabízí na celou řadu moderních kulovnic. Současně Liwa nabídla těžkou terčovnici (kulovnici na střelbu na velké vzdálenosti, občas také označované jak F-Class) s pažbou z probarvené překližky. Poslední novinkou od Liwy byla kulovnice Z20 Chayeh s přímotažným závěrem pro levou ruku.
Další malorážku také prezentovala moravská JK Nástroje. K vloni představené malorážce s přímotažným závěrem letos přidala malorážku B26 s klasickým válcovým odsuvným závěrem. Jedná se o konzervativní jednoduchou konstrukci, která by v nějaké neměla chybět v trezoru žádného myslivce a střelce.
Kulovnice Turqua s těžkou pažbou z překližky a stavitelnou lícnicí nabízí nově i turecká ATA. Není to možná úplně těžká terčovnice, ale určitě by to mohl být dobrý výchozí bod. Střelba na velké vzdálenosti jde prostě do módy, problém v hustě obydlené Evropě ale je, kde na takové vzdálenosti střílet. Veřejně přístupné střelnice umožňující střelbu přes 500 metrů spočítáme v ČR na prstech u ruky.
Před několika roky jsem napsal, že až se naučí Turci vyrábět kulovnice, budou mít evropské zbrojovky problém. Vloni jsem testoval kulovnice TA Turqua a buďme upřímní, výsledek mě trochu zaskočil. Jsou to přinejmenším normální kulovnice evropské kvality.
Letos jsem stál před stánkem Istanbul Silah (Zbrojovka Istanbul) a koukal jsem na jejich kulovnice Monza. Poprvé jsem je zaregistroval před pár lety a byl jsem z nich tehdy hodně rozpačitý. Dnes na stánku byly kulovnice, které alespoň na první pohled vypadají docela slušně a u nich slogan: Jednoduchost nevadí. Americké weby o nich hovoří jako o dobré zbrani do trucku (v Česku bychom řekli do traktoru), prostě dobrá pracovní zbraň. A na tom samém stánku byla vystavená i jednouchá, ale asi funkční kulovnice na dálkovou střelbu (F-Class). Tak mi vytanula na mysli vzpomínka na závěr Čapkovy Války s mloky (volná citace): … pan Vondra sklonil hlavu. „To nebyl sumec. Už jsou i tady.“
Pokud tady před pár řádky padlo slovo o pažbách, pak bych řekl, že jsme svědky postupného posunu vnímání toho, co je základní nebo ekonomická zbraň. I u loveckých zbraní již jsou plastové pažby vnímané jako legitimní volba pro pracovní zbraně, přitom se těží z nízké hmotnosti a současné netečnosti ke klimatickým vlivům plastových pažeb. Současně se stavitelné lícnice a stavitelné délky pažby (ať již formou nějakého mechanismu nebo prostých, jednoduše výměnných podložek) čím dál víc stávají běžnou součástí již základního provedení zbraně.
Syntetickou pažbou jsou i pažby vyrobené s použitím uhlíkových vláken (carbon fibre), které jsou ale vnímány jako prémiové. Tuhost syntetickým skořepinám dodává nějaká forma vnitřních výztuh, buď žebra a přepážky, nebo dnes čím dál častější vypěnění.
Velmi vydařenou novou pažbu pro své kulovnice přitom nabídla firma Savage na své časem prověřené (už úctyhodných 70 let) kulovnici model 110. Pažba nabízí regulaci výšky lícnice i délky pažby, obojí ovládané jedním a tím samým knoflíkem. Jeho otáčením se seřizuje lícnice, pokud jej jenom prostě zamáčknete, uvolní se botka a je možné ji nastavit na požadovanou délku.
Překvapilo mě, že jsem letos na IWA zaznamenal návrat nabídky kvalitních pažbových přířezů z kvalitního ořechu, převážně z Turecka nebo obecně z oblasti Kavkazu.
Mám dojem, že se vracejí (alespoň trochu) brokové dvojky. Kvalitní italští výrobci jako je třeba Rizzini obnovují jejich produkci a Fabarm dokonce nabízí sportovní dvojku s vysunutou lištou a stavitelnou lícnicí. Poptávka prý není malá, v některých zemích se začíná znovu střílet soutěžně z dvojek a je to vnímáno jako samostatná kategorie.
A nejsou to jenom dvojky. Hezký kulový dvoják Express představila firma Rizzini jak v těžkých tropických rážích jako je 416 Rigby 470 NE nebo 375 H& H, tak i v běžných kulových jako 8x57JS, 308 Winchester nebo 30-06 Sprg. Snad si ho dali k 60. narozeninám firmy, ačkoliv mám ten dojem, že novost je pouze v designu výzdoby, protože pokud mě paměť neklame, viděl jsem dvojáky Rizzini již v minulosti.
Další dvoják jsem zaregistroval na stánku Merkel, kde byl vystaven opravdu moc hezký dvoják 140AE v ráži 375 H&H s osmihrannými portovanými hlavněmi (na ústí hlavní jsou otvory směrované vzhůru, které stabilizují zbraň při výstřelu). Cena je vysoká, přesahuje 400 000 Kč, ale ta zbraň je prostě krásná.
Diskutuje se hodně o oprávněnosti zákazu olova, dnes to vypadá, že se za olovo budou možná brát i někteří ochranáři přírody, protože se ukazuje, že ocelové broky prostě nemají tu letalitu (účinnost) jako broky olověné. Monolitické kulové střely se ale už definitivně pevně usadily v nabídce a jejich místo na slunci jim už nikdo asi nevezme. Hezkým příkladem je nová střela Odin od Normy, Ta navazuje na již existující monolitické střely, ale odlehčovací drážky na válcové vodicí části střely mají podobu kruhové úseče. Náběh odlehčovacích drážek do vývrtu je tak pozvolnější, bez rázu, hlaveň se méně rozkmitá a má delší životnost. Současně dutina má proměnlivý profil, takže příď střely se lépe deformuje a účinněji předává energii.
Německá RWS nabízí řadu Driven Hunt s monolitickými střelami s masivní tupou půlkulatou přídí, která způsobí mocný zastavovací účinek.
Ale nejsou to jenom zavedené firmy, které rozvíjejí nabídku monolitických střel. Letos poprvé jsem si všiml italské firmy Twenty Nine. I oni se zaměřují na monolity ze slitin mědi, i jejich střely mají odlehčovací drážky s postupně nabíhajícím, tentokrát s lichoběžníkovým profilem. Nabízejí jak sportovní terčové střely s vysokým balistickým koeficientem, tak lovecké střely s expandující přídí. Zatím je nabídka omezená na nejběžnější průměry střel, ale zdá se, že firma zvládla přesnou výrobu monolitických střel – je to jednodušší než u klasických jádrových střel – a tak se další rozšíření dá čekat v brzké době.
Stále ještě čekáme na návrat některých předních značek. Z optických přístrojů postrádám zejména Swarovski i Zeiss. Je pravda, první jmenovaná byla zastoupená na samostatném stánku svoji dceřinou značkou Kahles, která se zaměřila svojí prezentací zejména na sportovní optiku, zejména na zaměřovací dalekohledy s osminásobným zoomem a extrémně velkým zorným úhlem, určené pro přesnou střelbu na velké vzdálenosti.
Druhá jmenovaná, Zeiss, dnes prochází obdobím radikálních změn. Již v roce 2025 Zeiss oznámil, že v roce 2026 ukončí výrobu sportovní optiky ve Wetzlaru. Letos těsně před IWA pak skupina Zeiss Group oznámila prodej své divize sportovní a lovecké optiky německé soukromé investiční skupině Palero. Právo užívat značku Zeiss výrobci zůstává, výrobce oznámil, že změna vlastníka přispěje ke zpružnění firmy. Zatím to vypadá, že se bude soustředit spíš na prémiovou a vyšší střední třídu optiky a opustí nejnižší třídu.
Naše Meopta představila dva nové binokuláry, model MeoHunter B, 10x42 a 8x42. Oba jsou to podle popisu solidní binokuláry, ale podobně jako i ostatní novinky posledních let se jedná o přístroje vyráběné v Asii. Tím nechci říci, že by byly špatné, ale přece jenom, srdce patriota lehce pláče.
Německá German Precision Optic představila nové zaměřovací dalekohledy s montážní lištou Zeiss, integrovanou pod tubusem.
Americký Leupold představil novou generaci svých zaměřovacích dalekohledů Mark V HD. Z nich mě zaujal především model 3-15x44, který vychází vstříc trendu návratu zaměřovacích dalekohledů s objektivy průměru někde mezi 44 a 50 mm. Tenhle trend je důsledkem zlevňování termovizí a vůbec optoelektroniky a současné snahy o odlehčení zbraní.
Rozloučím se s optikou řadou zaměřovacích dalekohledů Integrix od firmy Leapers. Jsou to moderní přístroje, které mě zaujaly poměrně širokým zorným polem, kompaktní stavbou, dobrým optickým výkonem ale hlavně, záměrnou osnovou v první rovině zobrazení, která podporuje střelbu na větší dálky použitím tradičního starosvětského přenášení a ne klikání. Zdá se, práce s dílcovou osnovou se znovu vrací do obliby a jak zástupce firmy na veletrhu uvedl: Při přenášení nehrozí, že byste si „rozklikali“ zaměřovač. Řada Integrix iX6 nabízí zaměřovače 1-8x28, 3-13x44, 4,5-27x56, 6-36x56 a přístroj 4,5x28 určený primárně na vojenské útočné pušky (ale umím si ho představit i na lehké pracovní pušce do traktoru).
Nožům na IWA budu věnovat samostatný článek, snad zatím jen, že bylo opravdu na co koukat.
V porovnání s předchozím ročníkem opět o něco vrostl počet různých prezentací. Asi nejzajímavější měli němečtí kolegové, kteří hovořili o problematice první pomoci v lese, třeba při společných lovech. Hezkou prezentaci měla i firma zabývající se přístroji na vakuování všeho možného. Teprve tady jsem si uvědomil, jak mohutný a mnohostranný nástroj vakuovačka je.
Na závěr mi dovolte několik drobných postřehů bez ladu a skladu. Opět letos bylo k vidění několik nabídek dehydrované expediční stravy, jedna z nich z Česka. Nabízená strava byla chutná, ale balení bylo hlavně až neskutečně lehké. Na jednu stranu – najděte mi v Česku místo, kde hostinec nebo bufet dál než tři hodiny chůze; na druhou stranu – pořád ještě se mezi námi najdou lovci, kteří pro úspěch jdou cestou necestou a přespání v lese pro ně není problém.
Jeden z významných stánků s oblečením patřil české firmě Banner. Pořád ještě se vyrábí lovecké batohy z přírodních materiálů.
Zajímavé oděvní doplňky nabízela firma Capapie – oblečení pro sportovní střelbu jak brokovou, tak kulovou. Je to sice indická firma, ale část designu jí dělají Češi. A chystají se i na lovecké oblečení.
Na rozloučenou mi dovolte říci asi tolik. Před dvěma roky jsem si myslel, že IWA umírá. Loňský ročník ve mně vzbudil naději, že by svůj postcovidový kolaps mohla přežít. Letošní ročník tuto naději dál oživil. Pomalu se vracejí významní vystavovatelé, možná si kupují menší stánky, ale vracejí se.
Výstava se zpřehlednila a současně sice odpadli velcí vystavovatelé, ale také odpadly podivné firmičky „bůh-sám-ví-odkud“, u kterých jsem často nepochopil, proč do Norimberka vlastně přijely, když na stánku není nikdo, kdo by se domluvil evropským jazykem. Prostě IWA se začíná křísit a já doufám, že tu s námi ještě pár let bude.
Ing. Martin HELEBRANT
