Myslivec je dnes první na ráně. Je v honitbě vidět, je podepsán pod plánem lovu, komunikuje s vlastníky půdy. Jenže pracuje v krajině, kterou nevytvořil. Současná zemědělská struktura poskytuje černé zvěři téměř ideální podmínky – rozsáhlé lány plodin, dostatek energeticky bohaté potravy a minimum přirozených bariér. Připočtěme mírné zimy posledních let , semenné roky a vysokou schopnost černé zvěře přizpůsobit se prostředí. V takových podmínkách populace přirozeně roste. Lov pak často reaguje spíše na důsledky než na příčiny.
Ani vlastníci pozemků nejsou zcela mimo tento řetězec odpovědnosti, byť to nemusí být populární konstatování. Struktura plodin, absence členění krajiny či klidových pásů – to vše ovlivňuje pohyb i koncentraci zvěře. Pokud vytváříme rozsáhlé potravní zdroje bez přirozeného členění prostoru, nemůžeme se divit, že je zvěř intenzivně využívá. A když následně dochází ke škodám, očekává se, že je myslivec jednoduše „odstřelí“. Jenže tak jednoduché řešení neexistuje.
Stát určuje legislativní rámec – nastavuje pravidla lovu, plánování, odpovědnosti i náhrad škod. I zde je nutné hledat rovnováhu. Přílišná volnost bez koncepce může vést k necílenému tlaku na populaci, zatímco přehnaná regulace může bránit efektivnímu zásahu tam, kde je potřeba. Rozhodnutí přijímaná od stolu mají v terénu konkrétní dopady a jejich následky nejsou vždy předvídatelné.
A pak je tu samotná černá zvěř - druh inteligentní, sociálně organizovaný a mimořádně přizpůsobivý. Reaguje na tlak lovu změnou chování, posunem aktivity do nočních hodin i přesuny do jiných částí honitby. Dlouhodobý a jednostranný tlak může měnit strukturu tlup i jejich prostorové rozložení. Výsledkem pak může být vyšší migrace a rozptýlení škod do širšího okolí.
Odpovědnost tedy neleží na jediném článku řetězce. Myslivec nemůže nést plnou tíhu problému, který je důsledkem způsobu hospodaření v krajině, klimatických vlivů i legislativních rozhodnutí. Zároveň se však nemůže tvářit, že se ho situace netýká. Je odpovědný za způsob, jakým do populace zasahuje – nejen za počet ulovených kusů, ale i za promyšlenost a kontext svého jednání.
Pokud budeme dál hledat viníka, budeme se jen točit v kruhu. Pokud budeme hledat souvislosti, máme šanci věci skutečně zlepšit. Regulace černé zvěře nemůže být redukována na pouhou intenzitu lovu. Musí být součástí širšího pohledu na krajinu, způsob hospodaření i odpovědnost všech, kdo ji využívají.
Černá zvěř není problém sama o sobě. Je ukazatelem toho, jak krajina funguje. Dostávají-li se její stavy do konfliktu s hospodařením, je to signál narušené rovnováhy. A rovnováhu nelze obnovit jen puškou ani jediným paragrafem.
Odpovědnost je společná. Znamená to nejen podíl na problému, ale i ochotu nést svůj díl řešení. Dokud si tuto skutečnost nepřiznáme, budeme řešit především následky – místo abychom se zaměřili na příčiny.
Mgr. Jiří DOLNÍČEK