Po absolutoriu Vysoké školy veterinární jsem v osmdesátých letech nastoupil jako vedoucí oddělení parazitologie na dnes již zrušeném Státním veterinárním ústavu v tehdejším Gottwaldově. A protože jsem byl už od gymnaziálních let držitelem loveckého lístku, logicky jsem při parazitologické diagnostice inklinoval k problematice cizopasníků lovné zvěře. Náhoda tomu chtěla, že se mně v té době shodou okolností podařilo získat, jakožto sběrateli staré myslivecké literatury, antikvariátní výtisk Přílohy Stráže myslivosti z roku 1937/38 od profesora Emanuela Bayera s názvem Cizopasníci naší lovné zvěře. Pomyslnou třešničkou na dortu navíc bylo, že obsahoval na titulní straně autorovo věnování přednímu českému genetikovi Prof. Dr. Jaroslavu Kříženeckému. Tenkrát jsem v antikvariátu za tuto bibliofilskou perlu zaplatil celé 4 koruny, jak je vidět z přiložené fotografie a mám z ní radost dodnes.
Při jejím pročítání v pauzách na cigaretu mezi prohlížením mikroskopických preparátů v laboratoři mě zaujala zmínka o malé motolici
Troglotrema acutum, která parazituje u tchořů v čichových a nosních dutinách, kde v konečném důsledku působí defekty v lebečních kostech, které imitují prostřílení lebky drobnými broky.
V tehdejší literatuře se o ní zjistit mnoho nedalo, její hospodářský význam byl logicky zanedbatelný a v té době na gottwaldovském okrese ohledně motolic rezonovala problematika výskytu a tlumení motolice jaterní u tehdy módního pastevního odchovu ovcí. Navíc se na Státním veterinárním ústavu prioritně prováděla rutinní diagnostika nahlížená optikou ekonomické přínosnosti a ne nějaká věda pro vědu.
V běžných učebnicích chorob zvěře, dokonce ani ve specializované publikaci Páva a Kotrlé Parazitologie zvěře tahle motolička popsána nebyla. Snad jedinou drobnou zmínku jsem našel v tehdejší parazitologické bibli Otto Jírovce Parazitologie pro zvěrolékaře z roku 1948, kde je tento cizopasník popsán jako parazit norků, tchořů a vzácně lišek, mezihostitelé jsou žáby a neznámí plži, působí řešetovité otvory nosních kostí a dostane-li se do mozku, vyvolá smrtelnou meningitidu. Je třeba si ovšem také uvědomit, že tenkrát byla odborná literatura dosti těžko k dosažení a světe zboř se…neměli jsme ani internet.
Mě tenhle parazit zaujal jakousi svou výjimečností, ono prohlížet jenom pořád dokola stovky vzorků na trichinelózu člověka časem přestane bavit. A tak jsem oslovoval myslivce, kteří nám vzorky z divočáků nosili, zda někdo nestřelil nebo nechytil v kurníku do sklopce tchoře a nemá z něj náhodou lebku. Neodradilo mě, že se na mě dívali jako na blázna, spíš mě mrzelo, že se k tomu nikdo nechtěl přiznat, byť jsem je ujišťoval svojí diskrétností. Přitom v té době byl na Valašsku kult kožešin velmi silně zakořeněn už jen proto, že za dvě hezké liščí kožešiny byla tenkrát ruská brokovnice. Ale s tchoří lebkou jsem prostě nepochodil.
Po nějaké době jsem už ne z Gottwaldova, ale opět ze Zlína odešel zpátky do Brna, profesně se věnoval jiné problematice a na milou tchoří tasemnici časem zapomněl.
To se změnilo až přesně za čtyřicet let poté. Totiž když jsem nedávno navštívil jednoho ze svých mysliveckých kamarádů, se kterým se dá povídat nejen o tom, kolik má střelených prasat, a on mně ukázal svoji kraniologickou sbírku lebek zvěře. A poznamenal, že v ní má dvě lebky, vypreparované z přejetých tchořů nalezených na silnici v rozmezí asi deseti let a že obě mají chorobné změny na čelních kostech. Když mně je ukázal, zatočila se mi hlava, v duchu se přesunul čtyřicet let nazpět do své laboratoře na gottwaldovském ústavu a prožíval splněný sen bývalého parazitologa.
První lebka, z mladšího jedince, nalezeného asi před deseti lety má v lebeční kosti pět defektů rozměrů asi 4 až 5 mm. Lebka jedince, podle stavu a opotřebení chrupu výrazně staršího, nalezeného zhruba před dvaceti lety, má v lebečních celkem 14 defektů rozměrů od asi 1 mm do 6 mm velkosti, způsobených motolicí
Troglotrema acutum! Popsané lebky pochází z úhynů na komunikaci v k.ú. Lukovany na okrese Brno venkov a podstatné jsou tři skutečnosti.
První je ta, že oba kadávery byly nalezeny poblíž mostku, pod kterým protéká pod silnicí potok. Koresponduje to se skutečností, že jedním z mezihostitelů této motolice jsou žáby, nakonec se dříve v krajové myslivecké mluvě tchoři říkalo žabař.
Druhou podstatnou věcí je časový odstup zhruba deset let od obou nálezů dokládající, že se jedná o stacionární ohnisko, což odpovídá zjištěním o ohniskovosti výskytu tohoto parazita.
A tou třetí je skutečnost, že v kraniologické sbírce onoho kamaráda nejsou na liščích a kuních lebkách získaných ze stejné lokality žádné změny, které by svědčily o napadení tímto parazitem, což dokládá, že tchoř je skutečně jeho dominantním hostitelem.
A protože už po těch čtyřiceti letech ten internet máme, zapátral jsem a podařilo se mně dohledat práci autorů P. Koubek, V. Baruš, B. Koubková : Troglotrema acutum (Digenea) u masožravců v České republice, Helmintologia, 41(1): 25-31,2004., z níž budu volně citovat to nejvíce podstatné. Celé její uveřejnění by přesahovalo odborný rámec tohoto časopisu a navíc pro eventuální zájemce o danou problematiku je zmiňovaný článek volně dostupný, byť pouze v angličtině.
Nejprve k motolicím všeobecně. Systematicky je řadíme k plochým červům, kteří ke svému složitému vývoji potřebují dva až tři hostitele. Když se dostane vajíčko motolice do vody, vylíhne se z něj larva zvaná miracidium, hustě obrvená, o velikosti asi 0,1 mm, která vniká do vhodného mezihostitele, v němž se přemění ve vakovitou sporocystu. V této pak vznikají různě utvářené zárodky další, zvané redie a v nich později ocáskaté larvy, zvané cerkarie. Ty vnikají do definitivního hostitele, kterými jsou různí obratlovci, kam se dostávají buď provrtáním pokožky těla, nebo častěji zažívacím traktem při spásání pobřežního porostu nebo při napájení.
Nicméně někteří potřebují ještě hostitele třetího, v němž se proměňují v takzvané metacerkárie a to je případ této motolice, o které je řeč. U
Troglotrema acutum je prvním mezihostitelem plž rodu
Bythinella dunkeri, druhým mezihostitelem je žába
Rana temporaria. Finálním hostitelem je nejčastěji tchoř tmavý, ostatní lasicovití a psovití jsou považováni za hostitele náhodné.
Podle zmiňovaných autorů je procentická prevalence u tchoře tmavého 7,1, nižší hodnoty byly zjištěny u kuny lesní 1,6, jezevce lesního 1,1, vydry říční 0,9, lišky obecné 0,8 a kuny skalní 0,6. Uvedená data byla zjištěna pomocí studie souboru 5282 lebek 14 druhů masožravců, pocházejících ze sbírek Národního muzea v Praze, Moravského zemského muzea v Brně, Slezského zemského muzea v Opavě a Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně. Studované lebky pocházely z poměrně dlouhého časového období, ohraničeného roky 1949 až 2002.
Dále z uvedené práce vyplynulo, že v České republice a v celém přirozeném areálu je
Troglotrema acutum relativně vzácný parazit. Jeho výskyt vykazuje značnou preferenci regionů vázaných na říční nebo rybniční ekosystémy a geografické aspekty rozšíření naznačují existenci ohnisek tohoto cizopaníka. Předpokládá se, že přirozený areál výskytu je omezen na střední Evropu, podle současných znalostí tvoří východní okraj doloženého výskytu Polsko a Slovensko. Vzhledem k jeho vysoké patogenitě může tato helmintóza představovat důležitý faktor ovlivňující hustotu populace tchoře v České republice, ovšem prevence či dokonce léčba je logicky nereálná.
A tak já to celé zakončím následujícím konstatováním. V pasáži o ohniskovém charakteru výskytu tohoto parazita jsou ve výše jmenované studii určena kritéria splnění existence ohniska, a to sice opakovaným nálezem parazita ve stejné lokalitě v období dvou a více let. Výše uvedené splňují podle uvedených autorů lokality Zábřeh na Moravě, Rouchovany, Židlochovice, Pohořelice, Bosonohy, Hlavnice, Opava, Polanka, Štáblovice, Háj a Kravaře.
Což platilo až donedávna. Protože teď díky všímavému kolegovi myslivci, který nelituje času a námahy preparovat nalezenou uhynulou zvěř na komunikaci, splňuje kritérium ohniska opakovaným nálezem výskytu parazita také katastr obce Lukovany na okrese Brno venkov. Děkuji, Libore…
MVDr. Karel CHALUPNÍK
P.S.:
Přece jen, kdyby náhodou, a život evidentně náhody přináší, někdo z myslivců, čtenářů Myslivosti, měl doma či u kamaráda myslivce podobně poškozenou lebku tchoře, případně jiných, výše zmiňovaných druhů, prosím neváhejte a prostřednictvím redakce mi zašlete informaci. Předem děkuji….