Na první pohled působí jarní krajina klidně. Vegetace roste, pernatá zvěř zahajuje hnízdění a příroda se vrací do svého pravidelného cyklu. Pod tímto klidem ale probíhá ostrý ekologický konflikt. Každé hnízdo je koncentrovaný zdroj energie a predátoři ho dokážou nalézt s překvapivou účinností. Hnízdní predace pak může během několika dnů zásadně snížit hnízdní úspěšnost.
V myslivecké praxi se její důsledky objevují pravidelně. Neúspěšné snůšky, prázdná hnízda nebo slabé přírůstky nejsou náhodné epizody, ale výsledek vztahů mezi predátorem a kořistí. Problém spočívá v tom, že většina predace probíhá skrytě. Myslivec zpravidla vidí až konečný výsledek, nikoli samotný průběh.
Právě zde pomáhají fotopasti. Umožňují zachytit kontakt predátora s hnízdem, určit druh a přesný čas útoku. Predace tak přestává být jen dojmem z terénu a stává se jevem, který lze objektivně popsat.
Experiment zaměřený na modelovou hnízdní predaci v polních honitbách na Vyškovsku, realizovaný v rámci bakalářské práce, měl jednoduchý cíl. Zjistit, kteří predátoři se na ztrátách snůšek podílejí, kdy k útokům dochází a jak rychle se predátorský tlak projeví.
Jak experiment probíhal
Přímé sledování přirozených hnízd je metodicky obtížné. Hnízda jsou dobře maskovaná a jejich vyhledávání by mohlo vést k vyrušení hnízdící zvěře i ke zkreslení chování predátorů. Proto byla použita modelová hnízda.
V honitbách na Vyškovsku bylo rozmístěno 25 umělých hnízd napodobujících snůšky kachny divoké a bažanta obecného. Byla umístěna na stanoviště odpovídající běžným podmínkám polní krajiny.
Hnízda byla nepřetržitě monitorována fotopastmi. Celkem bylo zaznamenáno několik stovek kontaktů predátorů, u nichž byl vyhodnocen druh, čas a výsledek návštěvy.
Kdo hnízda skutečně predoval
Výsledky ukázaly, že o osudu snůšky se v polní honitbě často rozhoduje velmi rychle. Ze 25 sledovaných hnízd bylo 17 zcela vypleněno, což představuje ztrátu 68 %. Více než polovina hnízd byla poprvé navštívena predátorem již v den založení.
Průměrná doba přežití činila 4,07 dne na polních stanovištích a 2,88 dne na stanovištích vodních. Nejdelší zaznamenané přežití bylo 17 dnů. Současně však 8 hnízd, tedy 32 %, přežilo celé sledované období bez jakéhokoli poškození. Tento kontrast ukazuje, že i v rámci jedné honitby existují místa s výrazně odlišným rizikem predace.
Denní a noční hodiny patřily odlišným druhům
Celkově proběhlo 450 kontaktů, z toho 270 ve dne a 178 v noci (2 kontakty nebylo možné zařadit). Denní a noční návštěvy se navíc lišily významem. Denní predátoři hnízda častěji odhalovali a narušovali, zatímco noční predátoři je častěji úplně likvidovali. V součtu to vytváří tlak, který se v čase neskládá do jedné „kritické hodiny“, ale pokrývá celý denní cyklus.
Ve dne dominovala vrána obecná šedá. Byla zaznamenána v 70 případech, což tvořilo 15,6 % všech zaznamenaných kontaktů. Nejčastěji se objevovala dopoledne mezi 8. a 12. hodinou, kdy aktivně prohledávala porost. Její návštěva vedla v 87 % případů k poškození nebo částečné ztrátě snůšky. Typické bylo postupné vybírání vajec při opakovaných návratech. Jinými slovy, vrána často snůšku „otevře“ a zvyšuje riziko, že hnízdo bude dál využíváno i dalšími predátory.
Kromě vran se objevovali i další denní návštěvníci, ale výrazně méně často. Opakovaně byla zaznamenána liška obecná, zejména v časných ranních hodinách a před soumrakem. Jednotlivě byly zaznamenány i návštěvy kočky domácí a jezevce lesního. Tyto druhy se na celkové predaci podílely okrajově, ale pokud ke kontaktu došlo, výsledek často znamenal úplné zničení snůšky.
V noci přebíraly hlavní roli kuny, především kuna skalní. Aktivita kulminovala mezi 22. hodinou a 3. hodinou ranní. Na rozdíl od denního „postupného vybírání“ byl u kun typický rychlý a definitivní zásah.
Pro hnízdící zvěř to znamená jednoduchou realitu. Hnízdo, které unikne denní detekci, vstupuje do noční fáze rizika. A hnízdo, které přežije noc, je další den opět vystaveno vizuálně orientovaným predátorům.
Současně ale platí, že pokud hnízdo unikne detekci v prvních dnech, jeho šance na přežití se výrazně zvyšuje. Právě počáteční období se tak jeví jako rozhodující fáze, která odděluje úspěch od zániku celé reprodukce.
Kontext krajiny: proč nejsou poznatky univerzální
Zjištěná ztráta 68 % hnízd během krátké doby působí alarmujícím dojmem. Je však nutné ji interpretovat v kontextu prostředí, kde byla naměřena.
Sledované honitby byly typicky polní s vysokým podílem otevřených ploch a omezeným zastoupením souvislého krytu. V takové krajině jsou hnízda vystavena predátorům z více směrů a na delší vzdálenost. Krkavcovití mohou při přeletu kontrolovat velké plochy. Savčí predátoři se pohybují podél liniových struktur, jako jsou meze, příkopy a okraje porostů. Tomu odpovídá i zjištění, že více než polovina hnízd byla navštívena už první den.
V bohatě strukturované krajině, s vyšším podílem trvalých travních porostů, remízů a křovin, bývá situace odlišná. Experimentální práce ze střední Evropy uvádějí, že predace může být v heterogennější krajině o 20 až 40 % nižší než v otevřených polních celcích. Nejedná se přitom nutně o prostý rozdíl v početnosti predátorů, ale o rozdíl v tom, jak často predátor na hnízdo v prostoru narazí.
Zásadní roli hraje druhové složení predátorů
Naše výsledky ukázaly dominantní vliv vrány a kuny, což odpovídá charakteru otevřené polní krajiny. V honitbách s vyšším podílem lesa se může zvýšit podíl lišky a jezevce. V oblastech s výskytem prasete divokého přibývá další zdroj predace. Prase hnízda aktivně nevyhledává, ale při plošném prohledávání stanovišť může snůšky náhodně nalézat a ničit. Studie z Německa a Polska uvádějí, že v oblastech s vyšší hustotou černé zvěře může tento typ predace tvořit přibližně 10 až 20 % ztrát.
Specifickou situaci představují oblasti s výskytem nepůvodních predátorů, zejména mývala severního, který kombinuje velmi dobrý čich, manuální zručnost a schopnost systematického prohledávání stanovišť. V regionech jeho expanze byly popsány výrazné nárůsty ztrát hnízd v horizontu několika let.
Zjištěná rychlost detekce hnízd ukazuje na vysokou intenzitu predátorských interakcí. Experimentální uspořádání však neumožňuje oddělit vliv početnosti predátorů od jejich vyhledávací efektivity. Výsledky proto popisují míru predace v konkrétních podmínkách, nikoli její jedinou příčinu.
Současně je nutné uvést metodické omezení spojené se zakládáním modelových hnízd člověkem. Lidský pach, narušení vegetace nebo pohybová stopa mohly v některých případech zvýšit pravděpodobnost detekce, zejména u čichově orientovaných predátorů. Tento efekt je v literatuře diskutován a nelze ho vyloučit ani zde. Na druhé straně byla predace zaznamenána u druhů s odlišnou smyslovou orientací, včetně vizuálně orientovaných krkavcovitých, a hnízda byla umístěna do stanovišť odpovídajících běžným podmínkám pernaté zvěře. Naměřené hodnoty proto poskytují použitelný obraz predátorského tlaku v polních honitbách, i když absolutní míra může být tímto efektem částečně ovlivněna.
Vrány a další denní predátoři: jiný typ tlaku
Krkavcovití ptáci představují specifický typ hnízdního predátora. Na rozdíl od savců využívají především vizuální detekci. V otevřené krajině dokáží identifikovat narušený porost nebo pohyb hnízdící slepice a predace pak může proběhnout velmi rychle.
Důležitá je i jejich schopnost učení. Krkavcovití si pamatují úspěšná místa hledání potravy a systematicky je kontrolují. V krajině s pravidelným hnízděním tak může vzniknout stabilní denní tlak, který není náhodný, ale prostorově opakovaný. V některých agroekosystémech se krkavcovití podílejí na 20 až 40 % predací modelových hnízd, přičemž podíl výrazně kolísá podle struktury krajiny.
Naše výsledky ukazují, že o úspěchu hnízdění se často rozhoduje během několika prvních dnů po založení snůšky. Právě v tomto období je hnízdo nejzranitelnější. Pokud unikne počáteční detekci, jeho šance na úspěšné vyvedení mláďat výrazně rostou.
Schopnost honitby poskytnout hnízdům prostor, kde zůstanou alespoň krátkodobě skrytá, tak může být jedním z klíčových faktorů úspěšnosti drobné zvěře v současné zemědělské krajině.
Ing. Jakub DRIMAJ, Ph.D.
Bc. Lenka SAMCOVÁ
Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně