Časopis Myslivost

Získat legálním lovem lebku zejména velké šelmy je stále obtížnější. Důvodem je ochrana velkých šelem, které jsou v některých státech celoročně chráněné. Proto lovci hledali náhradu a zaměřili se na dosud početné populace menších šelem, jakými jsou liška a jezevec, a též na nepůvodní invazní druhy, na lebky psíka mývalovitého, mývala severního a také šakala obecného. Snahou estonských lovců se do této skupiny trofejových lebek zařadily i lebky bobra evropského i kanadského.




Lovci ve Finsku, ale i v Estonsku udržují tradici zimního lovu kun lesních, který stále častěji nekončil pouze stažením kůže pro kožešnické zpracování. Z ulovené kuny si lovci brali i lebku, kterou pečlivě vypreparovali a uschovali si ji jako loveckou trofej. Aby tyto lebky nezůstaly pouze jako upomínky na lov, začali je seveřané měřit podle metody měření parametrů lebek medvědů, vlků a rosomáků. Snažili se, aby i malé lebky kun, které jim připomínaly lovecké úspěchy, byly zařazeny mezi standardní lovecké trofeje, jež lze hodnotit metodou Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře CIC.


 
Historie uznání lebek kun za loveckou trofej
 
Mezinárodní metoda CIC pro hodnocení loveckých trofejí byla schválena v květnu 1937 na pražském zasedání mezinárodní poradní komise CIC. Poprvé byla použita k hodnocení trofejí na Mezinárodní myslivecké výstavě v listopadu 1937. Od té doby se postupně stala oficiální metodou a všichni signatáři CIC ji používali a používají až do současné doby.
Tak jako u každé profesní činnosti dochází i v myslivosti, potažmo v hodnocení loveckých trofejí, k úpravám, které zpravidla prověřují, zda dosavadní metoda vyhovuje optimálnímu ohodnocení všech měřených parametrů trofeje. Proto již mnohokrát došlo k úpravě pravidel měření parametrů a není tomu jinak ani v poslední době, kdy se každoročně koná zasedání výkonného orgánu CIC – International Trophy Evaluation Board (Mezinárodní komise pro hodnocení loveckých trofejí, dále jen ITEB CIC).
Tento výbor projednává návrhy na úpravy metod předložené národními komisemi pro hodnocení trofejí nebo návrhy svých členů. V roce 2019 členové Finské národní komise pro hodnocení trofejí prezentovali na zasedání ITEB CIC obsáhlou databázi naměřených hodnot lebky kuny lesní. Jejich zájmem bylo projednat zařazení lebky kuny lesní mezi lovecké trofeje, které lze měřit zavedenou metodou pro lebky šelem. Návrh se podařilo projednat a schválit pro kunu lesní.
Česká delegace na tomto základě předložila návrh, aby se zařazení mezi lovecké trofeje hodnocené metodou CIC rozšířilo i na kunu skalní, které se v České republice uloví výrazně více než kuny lesní. I tento návrh byl projednán a schválen.
Lebky obou druhů kun se tak oficiálně staly loveckou trofejí a byly zařazeny do manuálu CIC Handbook for the Evaluation and Measurement of Hunting Trophies (dále jen CIC Handbook), v té době ještě bez hladin bodů CIC pro udělování medailí.
Návrh stanovených limitů pro udělení bronzové, stříbrné a zlaté medaile předložil později zástupce Estonské národní komise pro hodnocení trofejí a místopředseda ITEB CIC Andres Lillemäe. Jeho podnět byl projednán 16. června 2025 na zasedání ITEB CIC v Belgii (Libramont, Chateau de Freux) a návrh byl jednohlasně schválen. Rozhodnutí ITEB CIC z tohoto zasedání č. 9/2025 stanovilo následující bodové limity pro udělování medailí lebkám kun:
- bronzová medaile: 13,5 až 13,89 b. CIC
- stříbrná medaile:  13,9 až 14,19 b. CIC
- zlatá medaile:     14,20 a více b. CIC
Hodnoty pro zařazení do jednotlivých medailí jsou prozatím stanoveny pro oba druhy kuny společně. Není vyloučeno, že hladiny pro zařazení do medailí se u lebky kuny skalní upraví, pokud se podaří získat početně signifikantní databázi naměřených hodnot.
Při 23 provedených měřeních totiž bylo zjištěno, že délka, ale zejména šířka, lebky kuny lesní je větší než jsou tyto parametry u lebky kuny skalní. Délka lebky kuny lesní je při porovnání s lebkou kuny skalní v průměru o 4,5 mm větší a šířka lebky je o 3,9 mm větší. Tyto hodnoty byly zatím zjištěny na malém počtu vzorků, a proto je nelze považovat za definitivní. V každém případě je nutné, aby lovec, který lebku kuny předkládá k ohodnocení, napsal na patro lebky druh kuny, z něhož trofej pochází.
Informace o úpravách hodnocení trofejí metodou CIC jsou zapracovány do oficiálního manuálu, který je dostupný pouze on-line hodnotitelům trofejí s licencí CCM CIC a SITJ CIC. Proto Českomoravská myslivecká jednota každoročně pořádá semináře i pro hodnotitele trofejí, kteří nemají oficiální licenci CIC a k informacím o změnách metod hodnocení trofejí nemají přístup, ale je veřejný zájem, aby měření parametrů trofejí prováděli v souladu s platnými metodami.
Zařazení lebek kun mezi lovecké trofeje vyžaduje, aby se lebky dokonale preparovaly a myslivci je předkládali k ohodnocení ve stavu dobře vypreparované lebky.
 
Preparace lebek kun
 
Úprava lebek kun, patří mezi úpravu trofejí, kterou lovci zvládnou sami, ale s ohledem na skutečnost, že je lebka kuny poměrně malá, musí být lovec při preparaci pečlivý. Preparaci trofeje není vhodné odkládat, aby nedošlo k jejímu znehodnocení.
Celý proces preparace se dělí do šesti fází: stažení kůže z lebky, odkrevnění, kostrování, odmaštění, bělení a konečná úprava. Podcenit některou z fází nebo dokonce ji vynechat se nevyplácí. Po několika letech se nedbalá preparace projeví v podobě zežloutnutí lebečních kostí a vystoupení tukových skvrn.
Lebku je třeba preparovat také včas, aby v kostních cévách nezaschla barva. V případě, že není možné ihned lebku preparovat, není dobré lebku vložit do mrazicího boxu, protože tam dochází k dehydrataci barvy v cévách a je to obdobný případ, jako když necháme dlouho nevypreparovanou lebku někde odloženou, kde vysychá. Lepší variantou je vložit lebku do studené vody, kde může být i několik dnů.
 
První fází preparace je stažení kůže z hlavy a oddělení větších svalů od lebky. S velkou opatrností vyjmeme obě oční bulvy, lízák a mozek.
Lebku očištěnou od svaloviny a tukových tkání opláchneme proudem vody tak, aby se vypláchly i nečistoty z nosních dutin.
Další fází preparace je odkrevňování, při kterém vyluhujeme veškeré krevní barvivo z kostních cév a kostní dřeně, kde je hemoglobin obsahující trojmocné železo. To se projeví při nedokonalém odkrevnění zbarvením kostí do okrové barvy. Cílem preparace je bílá lebka. Odkrevňováním urychlujeme i kostrování varem. Lebku musíme umístit několik centimetrů nade dnem nádoby, aby vyluhované krevní barvivo klesalo pod ní. Pokud zakalení vody dosáhne spodní hranice lebky, musíme vodu vyměňovat, aby se další proces odkrevňování nezpomaloval.
Kostrování lebek je fáze, při níž odstraníme z lebky veškeré svalstvo a vazivo. Podle způsobu, který v této fázi uplatníme, rozeznáváme ko­stro­vání varem nebo biologickou macerací živočišných tkání.
Kostrování varem je nejčastější způsob, který se používá při preparaci lebek. Je to nejjednodušší způsob, poměrně rychlý a bez nepříjemného zápachu. Do vody, v které provedeme kostrování varem, se nesmí přidávat žádný chemický prostředek, jako jsou detergentní rozpouštědla nebo přípravky obsahující sodu. Kostrování varem trvá od 1 do 3 hodin.
Po dokončení kostrování varem vezmeme nádobu, v které se lebka vařila a postavíme ji do výlevky. Do nádoby napouštíme teplou vodu, až se vyplaví všechny nečistoty, hlavně tuk. Poté do této nádoby napustíme studenou vodu, aby se lebka ochladila. Studenou lebku očistíme od zbytků svaloviny a vaziva a na závěr ji pod tekoucí vodou očistíme kartáčem.
Při všech způsobech kostrování musíme peánem nebo pinzetou opatřenou zoubky odstranit z čichových kůstek (ventrálních skořepin) sliznici a chrupavčitou nosní přepážku. Z dutiny lebeční odstraníme týlním mozkomíšním otvorem mozkovou plenu. Očištěnou lebku omyjeme a přistoupíme k odmašťování.
Fáze odmašťování lebek se velmi často opomíjí, protože v době kostrování není tuk obsažený v kostech vždy patrný. Tuk však časem a působením světla vystoupí na povrch čelních kostí a vytváří tam mastné skvrny.
Lebka se může zbavit tuku technickým benzínem (čistým), perchloretylenem nebo 5% roztokem sody bezvodé (Na₂CO₃) ve vodě, zahřáté na 80 ^oC. Tato teplota je maximální. Při zvýšení teploty na bod varu dochází k odvápnění zejména slabších kostí, které se rozpadnou.
Jednodušší je použít k odmaštění detergentní přísady, užívané v domácnosti k mytí nádobí a hygienických zařízení. Saponátovým prostředkem odmašťujeme lebku až po dokonalém očištění. Do vody horké asi 80 ^oC přidáme na 1 litr vody 0,5 dcl saponátu. Nádobu s odmašťovacím roztokem udržujeme na vařiči při teplotě 70 až 80 ^oC. Lebku ponoříme do lázně tak, aby spodní část byla 3 až 5 cm nade dnem nádoby. Pokud lebku necháme ležet na dně nádoby, ve které odmaštění provádíme, stává se, že do spodní části lebky se vsákne rozpuštěný tuk.
 
V praxi je poměrně oblíbená metoda pro preparaci malých lebek biologickým odbouráním svaloviny. Nutné je i v tomto způsobu preparace před zahájením macerace vyjmout oční bulvy a vyjmout z mozkovny mozek. Ten se nejlépe vytlačí z mozkovny tak, že do mozkomíšního otvoru zavedeme silnou jehlu nasazenou na injekční stříkačce. Tlak vstříknuté vody z injekční stříkačky vytlačí mozek z mozkovny.
Po této fázi je třeba lebku opláchnout a vložit do macerační nádoby s vodou. Tou může být čistá zavařovací sklenice s šroubovacím víčkem.
Biologická macerace je jedním z nejstarších a nejšetrnějších způsobů odstranění svaloviny. Celá fáze ovšem probíhá velmi pomalu a je provázena nepříjemným zápachem. Při maceraci se uplatňují hnilobné bakterie.
Lebku, ze které jsou hnilobným procesem odbourány všechny živočišné tkáně, vyjmeme a opláchneme vodou. Na půl hodiny vložíme lebku do 10% dezinfekční lázně (chloramin rozpuštěný ve vodě), potom ji pod tekoucí vodou očistíme malým kartáčkem, nejlépe velikosti zubního kartáčku a necháme volně vysušit na filtračním papíře. Veškeré práce až po dezinfekci děláme v gumových rukavicích.
U biologické macerace je třeba dbát na to, aby nevypadly z lůžek ve spodní a horní čelisti řezáky.
Závěrečnou fází u obou metod preparace lebky je vybělení lebky 10% peroxidem vodíku H₂O₂ tak, že ji ponoříme do roztoku a ponecháme ji dvě až tři hodiny bělit.
Opláchnutou lebku v horké vodě necháme volně usušit a poté disperzním lepidlem zafixujeme řezáky do lůžek v čelistích.
Posledním úkonem je třeba na patro lebky napsat latinský název, zda je lebka kuny lesní nebo kuny skalní


 
Hodnocení lebek kun
 
Délka a šířka lebky kun se měří posuvným měřítkem v centimetrech s přesností na 0,1 mm. Měření se provádí bez spodní čelisti tak, že se přední část horní čelisti podloží do polohy tak, aby osa lebky byla rovnoběžná s podložkou, na které se měření provádí.
 
1. Délka lebky (bez spodní čelisti) se měří mezi dvěma kolmicemi, spuštěnými k podélné ose lebky včetně předních řezáků. Je to obecná délka mezi koncem týlní části lebky a přední části lebky v místě, kde jsou řezáky I₁, I₂, I₃. Pokud byla lebka natolik poškozena střelou, že jeden parametr na lebce nelze změřit, vyřadí se z hodnocení. Přirozené netvárnosti na lebce nejsou závadou pro hodnocení.
 
2. Šířka lebky se měří kolmo k podélné ose lebky na nejširším místě, které bývá zpravidla mezi mostem jařmovým.
 
Součet délky a šířky lebky v cm (s přesností na 0,1 mm) udává bodovou hodnotu lebky.
 
Doc. Ing. Miloslav VACH, CSc.,
SITJ CIC, člen ITEB CIC