Jakube, jak tento smutný příběh začal?
To, že zajíci mohou mít myxomatózu ještě vloni na jaře v ČR nikdo netušil. I odborníci se domnívali, že se vyskytuje jen u králíků. Bohužel, v roce 2018 se poprvé nákaza objevila u zajíce iberijského ve Španělsku. Zjistilo se, že se jedná o nový kmen myxomatózy, rozdílný od kmene, který způsobuje nákazu u králíků a který známe ho 70 let. Nový kmen viru je pravděpodobně mutací králičího viru a po Španělsku v roce 2018 se objevil v roce 2022 v severním Německu a v Holandsku. V létě loňského roku se pak virus dostal do Rakouska.
Španělsko je ale od severního Německa hodně vzdálené. Neznamená to, že vir jsme si nejspíš přenesli nějakou umělou cestou?
O tom už dnes můžeme jen spekulovat. Určitě nezmutoval vir stejně v různých částech Evropy. Víme, že se jedná o totožný virový kmen. Jak se ale přenášel na tak velké vzdálenosti s určitostí nevíme.
Jaké jsou zkušenosti z oblastí, kde se vir myxomatózy u zajíců už objevil?
Informací není mnoho, literatury na toto téma je zatím jen pomálu. Jak ve Španělsku, tak na území Německa a Holandska došlo k výraznému snížení stavu zajíců.
Od kolegů z Rakouska máme podobné informace jako z jižní Moravy. Současné stavy zajíců jsou zhruba na 40 % běžných jarních stavů z minulých let. A to na podzim už žádné zajíce nelovili. Pozitivní informací je, že určitě nedojde k tomu, že by zajíci úplně vyhynuli. Populace se nedostala na dno.
Prvotní nákaza se k nám, jak známo, dostala z Rakouska. První záchyty byly v okolí Vídně u Dunaje. Na jižní Moravu došla během dvou měsíců. Postupovala rychle. V srpnu překročila hranici a do začátku zimy se rozšířila na Olomoucko a na Českomoravskou vysočinu. Tam všude už dnes máme prokázán výskyt tohoto viru. Předpokládáme, že na jaře se dostane do Čech.
S kolegy z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti a z České zemědělské univerzity jsme spustili monitoring viru prakticky okamžitě. Odebírali jsme krev ulovených zajíců, kteří nevykazovali žádné symptomy nákazy. Dokonce kvůli nám ulovili i několik kusů v postižených oblastech na jižní Moravě, kde by jinak zajíce nelovili. Moc touto cestou děkujeme!
Analýzy protilátek a přítomnosti viru prováděl tým MVDr. Petra Václavka ve Státním veterinárním ústavu v Jihlavě.
Předběžné výsledky říkají že u zhruba 20 % zajíců bez vnějších symptomů byly detekovány protilátky. Je tedy zřejmé, že chorobou prošli a přežili. Co bohužel nevíme, je, jak dlouho budou protilátky chránit jedince před reinfekcí. Nepředpokládá se, že by získali doživotní imunitu. Stojí před námi velký úkol zjistit, jak se tento virus bude chovat a jak zaječí populace zareagují.
Může zamezit šíření viru to, že jsou oblasti, kde se zajíc vyskytuje jen sporadicky?
Není to tak, že bychom u nás měli místa, kde žádní zajíci nežijí. Zaječí populace se vyskytuje prakticky na celém území naší republiky. Šiřitelem viru je bodavý hmyz. Už proto je velice pravděpodobné, že vir celou populaci zasáhne a je jen minimální šance, že někde zůstane nedotčený ostrov.
Možná to teď bude znít zvláštně, ale u všech virových chorob je nakonec nejlepší, když se s ní populace setká naplno. Jedině postupná mutace viru a přizpůsobení hostitele totiž může vyústit v dostatečnou imunitu. Nechci spekulovat, jestli to bude trvat pět, třicet nebo padesát let, ale vidíme na řadě jiných zaječích chorob, že vždy jednou za čas vzplanou a pak se přirozeně utlumí. Příkladem je brucelóza nebo tularemie a s myxomatózou to nejspíš bude podobné. Jak ale tento vir bude mutovat a jak se na něj bude zaječí populace adaptovat, to bohužel s určitostí budeme vědět až po několika letech.
Viry většinou v čase mutují tak, aby nákaza neznamenala smrt hostitele, a virus tak nevyhubil sám sebe. Dá se to čekat i u myxomatózy?
Nejsem virolog, ale doufám, že ano. Přeji si, aby smrtnost viru začala časem klesat.
Jaké jsou symptomy nákazy?
Nákaza se snadno pozná už tak říkajíc na dálku. Zajíci jsou apatičtí, sedí, nic je nezajímá. Kousek popoběhnou a zase sedí. Často ztrácí orientaci. Ocitají se uvnitř intravilánu obcí. Mají zarudlé oči, výtok z huby, často jim olysává srst. Nápadné jsou zduřelé pohlavní orgány. Myslím si, že jen trochu zkušenější myslivci poznají tuhle nákazu velmi rychle.
Když se nákaza do honitby dostane, má smysl pokoušet se nemocné kusy eliminovat?
Ne! Naopak. Nemocné kusy je třeba v populaci ponechat. Nikdy nevíte, zda nemocný kus, který se v danou chvíli jen potácí po poli, přežije nebo nepřežije. Čím více jedinců nemocí projde, tím vznikají lepší podmínky pro to, aby se populace přizpůsobila. I virus v čase může zmutovat tak, jak jsme o tom už spolu mluvili. Kadavery samozřejmě zakopávejme, ale dokud je zajíc živý, tak ho nechme být.
Může mít vliv na šíření viru hustota zaječí populace?
Jak jsme si řekli, vir je šířen bodavým hmyzem. Ten si zajíce najde v jakékoliv hustotě populace. Ale zvířata se mohou nakazit i přímým kontaktem s nemocným kusem.
Bude větší šance přežití zaječí populace tam, kde je zajíc v lepší zdravotní kondici?
Větší naději na přežití mají zdraví, silní jedinci. Tam, kde jsou dobré podmínky pro zaječí zvěř, kde je pestrá krajina, kde nejsou velké monokulturní plochy, tam má zajíc větší šanci přežít. Tím pádem vytvořit i odolnější populaci ve chvíli, kdy nákaza dorazí.
Dobré podmínky pro zajíce současně znamenají, že máte šanci dostat se rychleji přes kritickou fázi myxomatózy. I tak to ale bude trvat roky.
Kdy si myslíš, že myxomatóza v Čechách udeří plnou silou?
Jaro může být ještě docela optimistické. Naprostá většina těchto viróz se v plné síle projeví koncem léta. Obecně platí, že pro zajíce nastává kritické období po sklizni. Velké monokulturní lány se za jedno odpoledne sklidí. Na 50 hektarech je zajíc náhle na dietetické poušti. Nemá co žrát, není tu voda, je vydán napospas všem predátorům. Nejpozději v srpnu uvidíme, jak moc se rozšířila. . Že se to někomu vyhne, je nesmysl. Stejná vlna, která vloni přišla z Rakouska, může letos přijít z Německa. Nemoc se šíří rychle, řádově stovky kilometrů za rok.
Můžeme v té situaci jako myslivci vůbec nějak pomoci?
Má cenu rozvážet vodu, mít zprovozněné napáječky. Hned po sklizni rozvážet řepu i s chrástem, aby si zajíci našli potravu v té zmíněné potravní poušti. Ale co můžeme udělat pro zajíce nejvíc? Snažit se změnit strukturu zemědělské krajiny. Tlačit na menší lány jedné plodiny, obnovit remízky, otevřené vodoteče, zajistit pestrost plodin. A v neposlední řadě je zajíc náchylný na predaci. Takže intenzivní tlumení predátorů má na zaječí populaci velký vliv.
Vím, že se vědci neradi pouští do předpovědí, ke kterým nemají dostatek dat. Ale přesto se Tě zeptám, má zajíc u nás vůbec nějakou budoucnost?
Myxomatóza dramaticky ovlivní zaječí populaci nejméně na několik let. Co je ale důležité, aby myslivci o zajíce neztratili zájem. Tam, kde o zajíce pečují, vědí, že to nese plody. Drobná zvěř velmi pozitivně reaguje na cílenou péči. Takže nesmíme nad zajícem zlámat hůl. Může to trvat i desítky let. My dva už se asi výrazného navýšení stavu zajíce nedožijeme. Ale nesmí se opakovat situace s koroptví a zajíce nesmíme jako myslivci odepsat!
připravil Martin HORÁLEK
záznam rozhovoru si můžete poslechnout na YouTube v podcastu MysliHost anebo na platformě Spotify
