Známe se dlouho, znám samozřejmě i značku MATRIX, vídáváme se na akcích mysliveckých a hlavně akcích spojených s aktivitami Řádu sv. Huberta, ale vlastně nikdy jsme neměli možnost si v klidu popovídat jak o Vás osobně, tak o firmě a Vašem působení v Řádu. Pojďme tedy nejprve k osobnímu představení a jak jste se dostal k myslivosti…
Musím zapátrat hodně v minulosti. Narodil jsem se v roce 1964 a myslivecké zkoušky jsem složil na OMS v Rychnově nad Kněžnou ve svých osmnácti letech. Mohu tedy konstatovat, že myslivosti se věnuji už 44 let. K myslivosti mě přivedl můj otec Josef Burian, který se jí věnoval celý život a má ji rád dodnes - letos mu bude 87 let. Je stále aktivním myslivcem, každé ráno vstává za šera a vyráží do lesa, nebo si alespoň jde užít atmosféru syrového rána. Stejně jako já, je členem mysliveckého spolku Černíkovice, kde působí celý život. Takže to jsou tedy mé myslivecké kořeny.
Rád se také pochlubím, že mám dva syny - rovněž myslivce. Libor je absolventem České lesnické akademie Trutnov a následně vystudoval Fakultu lesnickou a dřevařskou ČZU v Praze. Druhý syn Tomáš letos dokončuje gymnázium. Oba mají myslivecké zkoušky. S potěšením konstatuji, že všichni čtyři jsme členy ČMMJ.
K mým loveckým začátkům se také vážou další vzpomínky, na zimy v podhůří Orlických hor, které bývaly plné sněhu a mrazu. Patřila k nim zimní péče o zvěř, její přikrmování (s otcem jsme nosili otýpky sena na zádech ke krmelcům) péče o zvěř v době strádání, myslivecké brigády při výsadbách remízků, budování mysliveckých políček. To vše tvořilo nedílnou součást myslivosti. Protože právě péče o naší krásnou zemi, krajinu a zvěř je hlavní náplní myslivce a vlastní lov je až tou pomyslnou tečkou v mysliveckých aktivitách.
Takže asi správně konstatuji, že jste tady doma…
Ano, já jsem začínal v mysliveckém sdružení Černíkovice. Byly časy myslivosti, na které my starší ještě pamatujeme, zcela jiné než dnes. Když jsem žádal mysliveckého hospodáře, zda bych si mohl ulovit srnce, samozřejmě jen první věkovou třídu, musel jsem si ho nejprve sám najít a vychodit. Když jsem srnce ulovil, hodnotilo se, zda byl lov správný, a teprve potom jsem mohl uvažovat o druhé nebo třetí věkové třídě. Na takové zvyklosti se dnes už rádo zapomíná, je jiná doba. Také získat kulovnici nebylo v té době samozřejmostí.
Co vás lákalo na myslivosti? Zbraně, kynologie, tradice, kultura, sokolnictví?
Když jsem se stal myslivcem, pořídil jsem si loveckého psa. Mým prvním psem byl jezevčík, se kterým jsem složil barvářské zkoušky v Broumově. Později jsem měl ještě několik jezevčíků, ale na aktivní mysliveckou kynologii jsem už neměl tolik času, začal jsem pracovat a po roce 1989 i podnikat, takže jsem se psům nemohl věnovat naplno.
Po čase jsem se ale ke kynologii zase vrátil. Měl jsem dvě feny hannoverského barváře a vstoupil jsem do barvářského klubu, jehož členem jsem dodnes. Myslivecká kynologie mě tedy vždy přitahovala, i když jsem se jí nemohl věnovat soustavně po celý život.
Ale k vaší otázce – kromě kynologie mě lákalo také střelectví. Rád jsem jezdil a dodnes si rád jedu zastřílet na brokové střelnice. Velmi rád střílím lovecké brokové parkúry.
Nechci, abyste tady vypočítal, kolik jste ulovil nejsilnějších trofejí atd., máte tady domovskou honitbu, ale vím, že jezdíte po světě. Nakonec váš úctyhodný trofejový sál je toho důkazem. Kam rád jezdíte na lovecké výpravy? Jaké je porovnání se zahraničím?
Já jsem vždy rád lovil u nás doma v Čechách, protože česká a československá myslivost měla tradici, zvuk a v mých očích byla vzorem. I proto spousta mých kamarádů a přátel ze zahraničí jezdilo a jezdí k nám na myslivecké pobyty, za poznáním přírody a za lovem. Vždy obdivovali a pěkně hovořili o tom, co naše myslivost dokáže nabídnout.
Pomyslnou metu české myslivosti pro mě představují Židlochovice, tam jsem zažil spoustu krásných, kamarádských a loveckých příběhů a jezdím tam rád dodnes.
Co se týče zahraničních lovů, tak i po rozdělení Československa jezdím pořád jako domů za kamarády, myslivci a lesníky na Slovensko. Líbí se my lovecké výpravy do Polska, Maďarska nebo Rumunska. Procestoval jsem řadu zemí a míst, a tak jako řadu jiných českých myslivců mne také okouzlila Afrika, zejména Namibie.
Pojďme alespoň krátce k vašemu podnikání a firmě Matrix. Kdy jste ji založil a zkuste prosím popsat alespoň rámcově aktivity a portfolio firmy.
Po sametové revoluci v roce 1989 nastalo uvolnění systému a podmínek nejen života, ale i podnikání. Nasávali jsme plnými doušky svobodu a chtěli jsme něco dělat, byli jsme mladší a aktivní. A tak jsme 12.12.1991 založili Matrix, tehdy jako s.r.o. Jak Matrix rostl, tak dnes je to a.s. a má několik dceřiných společností. První divize byla dřevařská, dneska je to Matrix Wood, pak byl Matrix Automotive. Dneska tvoří Matrix šest divizí, Matrix Wood, Matrix Automotive, Matrix Windows, Matrix autocentrum - prodej, servisování, lakování osobních vozidel. Dále máme Matrix hotel resort, to je hotelová divize. A šestou divizí je Dřevocentrum.cz, dneska Matrix D.C., je to náš řetězec dřevařský, který má po republice 18 prodejen a velké sklady.
Dlouho trvalo, než jsme přešli z prvotní fáze, vždy jsme byli výrobní firmou a u toho jsme dělali obchod, nikdy jsme nebyli jen obchodní firmou, my jsme vždy stáli na výrobě. Prvních dvanáct let trvalo, než jsme vydělali nějaké peníze, stabilizovali pracovní kolektivy a než jsme se dostali k tomu, abychom investovali do vlastní přidané hodnoty, mít svůj vlastní vývoj nebo výzkum. Pokud chceme uspět na konkurenčním trhu, minimálně evropském nebo lépe světovém, tak musíme mít finální výrobek, který na trh dáváme. Pokud ho firma nemá, tak je jen subdodavatel, support pro ty, kteří finalizují výrobek a pod svým jménem ho na trhu uplatňují.
Než přejdeme k aktivitám souvisejícím s myslivostí, zkuste alespoň rámcově se pochlubit některými úspěchy ve vašich divizích…
Kvalita divize se vždy pozná podle kvality lidí, kteří tam pracují, tím nemyslím jenom ředitele, ale přes celý management až po posledního pracovníka, který je neméně důležitý. Možná jsme měli štěstí, že v průběhu 35 let se u nás vypracovaly kvalifikované pracovní kolektivy, které dosahují úspěchů na trhu. Na každé divizi bychom našli mnoho odborníků, kteří mají tu přidanou hodnotu, po které toužíme. Na oplátku se ale vždy snažíme vytvořit nejlepší možné pracovní prostředí - například aktuálně dokončujeme novou moderní administrativní budovu s vysokým zacílením na kvalitu pracovního prostředí, investujeme do zvyšování kvalifikace našich zaměstnanců a nabízíme jim zajímavé ohodnocení jejich práce.
Mezi naše úspěšné projekty byla například pila v Třebešově, kde jsme integrovali pořez z jiných středisek a vytvořili tak inovativní, multifunkční pilu, která zpracovává 60 tisíc m
3 kulatiny. Snažíme se neprodat, jak se říká chlupaté prkno, vše zhodnocujeme dál. Vyrábíme hoblované materiály, dodáváme sušené lamely pro další zpracování, lepíme KVH hranoly, děláme podlahy, modřínové fasády a další výrobky.
Tato dřevařská cesta se prolíná a zhodnocuje dále v naší sesterské organizaci – společnosti Dřevocentrum CZ, a.s., což je jeden ze silných dřevařských řetězců v ČR. Máme 18 prodejních skladů a přes ně realizujeme svoji výrobu. Toto nastavení se nám teď vyplatilo, protože celý dřevařský sektor je v depresi, prožívá už více než dva poslední roky určitou krizi.
Co se týče automobilní cesty, tak se nám podařilo uzavřít smlouvy s velkými americkými koncerny, dříve i se švýcarskými firmami a na základě exkluzivních smluv spolupracujeme již mnoho a mnoho let a jejich zboží uvádíme na trh. Když říkám zboží na trh, tak to není nákup a prodej, ale to je celkový vývoj. My dodáváme od těchto firem do segmentu tzv. transportatiton, do výroby osobních vozů, nákladních vozů, lodí, vlaků a letadel. Jsou to hlavně systémy broušení a lepení. Když říkám lepení, tak je to celý systém automobilní chemie. Dříve se auto svářelo, dneska se vše lepí. Jelikož věříme našemu automobilnímu průmyslu, další divize Autocentrum MATRIX prodává výsledky jejich práce, konkrétně jsme autorizovaným prodejcem vozů značky ŠKODA.
V neposlední řade je okenní divize, kde vyrábíme okna plastová, hliníková, dřevěná a jejich různé kombinace. Loni jsme instalovali nejmodernější technologii pro výrobu plastových oken, kterou jsme v dubnu spustili do zkušebního provozu. Tato technologie je o kvalitě okna, kdy nabízí zákazníkovi daleko lepší kvalitu, preciznost a životnost. S polovičním počtem zaměstnanců máme čtyřnásobnou výrobu. To je ta inovační cestou, kterou musíme jít, pokud se na trhu chceme udržet.
Inovace a progres je hybnou silou dnešního světa. Neustále si hlídáme informace z okolí o novinkách v našich sektorech, abychom uměli rychle reagovat a držet si konkurenční výhody na trhu. Dlouhodobě spolupracujeme i na vlastním vývoji nebo vylepšení naších výrobků. Nejvíce spolupracujeme s Mendlovou univerzitou v Brně, dále s Vysokým učením technickým v Brně, v Praze pak nejvíce s Českou zemědělskou univerzitou nebo UCEEB Praha. Z těchto spoluprací vznikají různé průmyslové vzory či patenty, ale často i dochází k zaměstnávání úspěšných absolventů těchto univerzit.
Nebojíme se i přeshraniční spolupráce, tedy společnými projekt s účastí zahraničních univerzit. Například posledním projektem byl vývoj prototypu stroje na opalování dřeva, se kterým umíme řídit barvu a hloubku opálení, což je jeden z možných nástrojů ochrany dřeva pro určitý typ využití.
A co firma a myslivost? Máte nějaké pozemky, aktivity spojené s myslivostí, máte oboru, zpracováváte zvěřinu?
Máme vlastní mysliveckou společnost Matrix, je v ní 15 členů. Když řeknu, že má myslivecké aktivity, tak to znamená od péče o zvěř, o krajinu, lovy, ale také o společenskou záležitost, pořádáme plesy, myslivecká setkání, střelecké závody. To je celá plejáda mysliveckých aktivit.
Provozujeme tři honitby. Třebešov - Libel máme uznanou bažantnici, tam pořádáme bažantí hony. Dále máme pronajatu oboru Bědovice, je určená pro černou zvěř, je tam také daněk skvrnitý a daněk bílý. Dále máme pronajatou horskou honitbu v Orlických horách, kde je jelení, mufloní, srnčí a černá zvěř.
V myslivecké společnosti se angažují vaši zaměstnanci?
Jsou to jak zaměstnanci, tak i myslivci z okolí, kteří mají zájem u nás být. Každý z nich má nějaké povolání, je tam jak zaměstnanec Lesů ČR, tak člen Policie ČR, není v tom rozdíl. Není to tedy myslivecká společnost na zaměstnanecké bázi, není to ani firemní „gold club“ nebo jen společnost mých osobních přátel, je to běžná myslivecká společnost, která má zájem provozovat poctivou zodpovědnou myslivost a její členové mají možnost se rozvíjet v myslivosti. Máme i docela dobrý věkový průměr, máme mezi sebou členy od 18 let do 70 let a většinou jsou to místní myslivci. Aby totiž myslivost chutnala, tak by měla být v dosahu.
Jako firma máme ale ještě nějaké pozemky v jiných společenstevních honitbách, ale tam se jako firma na výkonu práva myslivosti neangažujeme.
Jaká je spolupráce s okresním mysliveckým spolkem v Rychnově nad Kněžnou, resp. s ČMMJ?
Spolupráce je dobrá. Za prvé, jak jsem už říkal, moje rodina jsme členy ČMMJ a i v naší myslivecké společnosti dbáme na to, aby všichni byli členové ČMMJ, což se nám daří, až na jednoho, ale my mu ještě domluvíme. ČMMJ je nejmasovější a měla by být zastupující organizací pro všechny myslivce. Já vím, že tady je několik dalších organizací, ale ČMMJ je jenom jedna. A jelikož ČR nemá povinné členství a nemá organizaci, která by povinně sdružovala všechny myslivce, tak ČMMJ vnímám jako onu masovou zastřešující mysliveckou aktivitu. Proto tam jsme a chceme ČMMJ podporovat, protože to má smysl.
Zase na druhou stranu, co bychom si namlouvali, dnešní doba myslivosti až zas tak nepřeje. Ta doba, která bývala historicky dříve, že pan farář, učitel, myslivec na vesnici byli autority, ta je pryč. V médiích se vytváří pokřivený obraz myslivce. Myslivec není sportovec, není to oddechová hobby činnost, myslivec je hospodář v krajině, protože on má svoje pravomoci, ale má také nedílnou a velikou zodpovědnost za přírodu v honitbě, kde se pohybuje, za zvěř, kterou tam má k chovu a i k lovu.
Jestliže tady máme organizaci, která zastupuje přes 50 tisíc lidí, tak je to ten lídr nebo hlavní síla. A jestliže si má řadový myslivec uvědomit zodpovědnost, tak by měl mít i snahu nebo cítit povinnost, že by měl být členem této organizace.
Vím, že na povinné členství není momentálně příznivá atmosféra, když řekneme něco povinného, tak je to dnes brzda. Ale myslivci by měli inklinovat k ČMMJ. A proč? Společnost není až tak pro myslivce příznivá, aby je respektovala jako hospodáře. To ale vyplývá ze společenské diskuse a my se musíme snažit zlepšit tuto diskusi. Tu má ale v prvé řadě zlepšit ČMMJ jakožto zaštiťující organizace. Potřebujeme lepší marketing ČMMJ ve prospěch mysliveckých aktivit, života na venkově a ve prospěch každodenního života myslivců ve všech regionech republiky. Musíme ukázat společnosti, že nejsme jen ti zabijáci, kteří loví, ale vždy myslivec pečuje o zvěř, zakládá remízky a biopásy, stará se i o živočichy, které nejsou lovnou zvěří, myslivci jsou ale také ti, kteří tvoří důležitou součást kulturního a společenského života na venkově a mají plno dalších aktivit.
K tomu ale potřebujeme kvalitní marketing myslivosti a ten může udělat jen ČMMJ, protože je nejmasovější organizací a zaštiťující informační servis myslivcům.
Myslivost je ale spojená samozřejmě i s určitými riziky, je to práce v přírodě, práce ve dne, v noci, je to fyzická práce v terénu a taky lov se zbraní. Tato práce má svoje úskalí, musí se umět, aby se dělala dobře a musí se dělat poctivě a být dobře organizována, aby se nestal nějaký úraz. Ale bohužel i to se může stát, riziko je tu vyšší, než když bude někdo úředníkem u stolu. A když se něco stane, kde jinde by měl myslivec hledat oporu než u své nejmasovější organizace? Nejen právní odbor této organizace měl být fundovaný k tomu, aby se za každého člena uměl postavit a uměl udělat analýzu právní situace a uměl nabídnout nějaké řešení, případně ochranu myslivce.
Ale nejenom to, že když se něco stane, aby myslivce mohl nějaký právník zastupovat, ale je třeba i předcházet takovým událostem. To je právní prevence, každý myslivec by měl dostávat informace z titulu práva, na co si dát pozor. Ale není to jen opora a pomoc právní, myslivci by měli mít přístup k podpoře a informacím obecně ve smyslu výkonu práva myslivosti, měli by mít možnost poradenství v oblasti kynologie, střelectví, ekonomiky mysliveckých spolků nebo v oblasti daňové. Poradit, jak se psem, s kynologií, jak se zbraněmi. To je ten potřebný servis pro členy. A obecně by se vůbec mělo zlepšit a zintenzivnit pravidelné vzdělávání a informovanost myslivců.
Zmínil jste péči o přírodu. Když děláme remízky, tak to děláme nejen pro zvěř, ale pro hmyz, ptactvo apod. Ale čím jiným bychom se myslivci obecně měli prezentovat? Přijde mi, že se prezentujeme hlavně tím, že vaříme zvěřinu, a to je strašně málo.
Populární jsou kotlíkové guláše, to je krásná aktivita a oblíbená, ale to je jen konečný výstup z naší činnosti ke společnosti. Pokud bychom chtěli, aby se zlepšil názor společnosti na myslivce, tak bychom měli mít svou stavovskou kvalitu k samotnému výkonu práva myslivosti. Pokud je někdo myslivcem, tak by měl být hrdý na to, že je myslivec. Měl by být rád, že někde přijde a že je prezentován jako člen cechu mysliveckého. A měl by si uvědomit, že reprezentuje svým každodenním chováním a vystupováním na veřejnosti celou mysliveckou komunitu.
Samozřejmě, že nám je občas vytýkáno nějaké ne zrovna vhodné chování, ale v každé profesní či zájmové skupině jsou ti, kteří jí nedělají dobré jméno, něco poruší, ale to jsou jen jedinci, nemůže a nesmí to být nějaký masový jev. A hodně to souvisí se vzděláváním myslivců. Myslivec, když se stane myslivcem, tak předpokládám, že se myslivosti bude celoživotně věnovat a nastavuje celý svůj život, je to pro něj velká časová invence, kterou dává ve prospěch myslivosti. Když se myslivost dostane někomu pod kůži, tak toho času bere víc, víc a víc. A právě s tím svým celoživotním nastavením neodmyslitelně musí souviset i nastavení, jak by se měl správně myslivec chovat a taky jak by se měl celoživotně vzdělávat. K tomu musí také přispět ono zastřešení, servis či nabídka vzdělávání ze strany významné myslivecké organizace.
Myslivost ale také bere nemálo soukromých finančních prostředků…
Myslivost není levná záležitost. Kolikrát je nám podsouváno, že když někdo provozuje myslivost a má svoje obory a honitby, tak na tom vydělává, ale já neznám nikoho, kdo by na myslivosti zbohatnul. Naopak, vždy se do myslivosti prostředky dávají. Samozřejmě, že myslivost vždy byla spojená s majetkem, protože když někdo chtěl dělat myslivost řádně a kvalitně, tak vždy vyžadovala finanční prostředky.
Když jsem v roce 1991 založil MATRIX, tak jsem dělal myslivost, ale jako člen mysliveckého sdružení Černíkovice. Takže jsem dělal myslivost tak, jako každý jiný a teprve potom, když firma rostla, tak jsem si dovolil pronajmout první honitbu a pak to postupovalo dál. Teď když se loví, máte zvěřinu, ta se dělí v rámci mysliveckého spolku, jak si dělení domluví členové. Dělali jsme to stejně, když jsme se dostali na nějaké penzum lovu, tak jsme řekli, dobře založíme zvěřinový závod. Ten tu dnes máme, provozujeme ho, a to už je vyšší stupeň, protože ulovený kus přivezte na zvěřinový závod, ošetříte ho, dáte do chladícího boxu a ráno směna pokračuje dál. Je to uznaný zvěřinový závod s dennodenním dohledem Státním veterinární správy. Je to vše tak, jak má být.
Začali jsme se zvěřinou, protože to dávalo smysl. Začali jsme tu zvěřinu vykupovat, zpracovávat, začali jsme zvěřinu dodávat do řetězců, do hotelů, zvěřinu od nás bere arcibiskupský palác, Pražský hrad a další podniky, které měly zájem. Dělali jsme to také proto, že jsme tím chtěli popularizovat zvěřinu. U nás se spotřebuje 1,6 kg na hlavu ročně zvěřiny. Je to málo. V Německu je to 7 nebo 8 kg. My máme velký dluh, protože musíme umět zvěřinu společnosti nabídnout. Neznám hodnotnější potravu, než je zvěřina. Ať je to jelen, srnec, daněk, z volných honiteb je to zvěř, která je bio, vybírá si bylinky, které spásá, žije na volném prostoru, nikdo jí do žlabu nic nenasype tak, jak je to u hospodářských zvířat, které jsou taky pro lidský konzum. Zvěřina je ta nejlepší hodnota a nejlepší kvalita masa, kterou můžeme nabídnout. Tato volně žijící zvěř je také humánně lovena, to znamená usmrcena bez stresu, což má vliv na kvalitu zvěřiny.
Zvěřina je v rámci propagace výborná komodita. Ale my jsme přece také první země, kde byla myslivost uznaná jako nehmotné kulturní dědictví. Jak tuto řekněme poctu či uznání využíváme?
To je hřivna, kterou jsme ještě nezvedli ze země a společnosti jsme zatím nedokázali představit.
Je to velká hodnota a já jsem rád, že byla myslivost uznána nehmotným dědictvím. Je to správně. Ale to je přesně to, o čem jsme hovořili, je to o marketingu a využití této záležitosti. Leží, není využitá a dala by se na tom postavit krásná osvěta pro českou myslivost.
Není problém v tom, že toto prosazovala minulá generace starších myslivců? A dokáží mladší myslivci vůbec vnímat, že to je hodnota, kterou můžeme využít?
Dobrá otázka. Já myslím, že to i ti mladší vnímají, ale tím, že se s touto nespornou hodnotou správně nepracuje, že tuto vlastně poctu české myslivosti neumíme dostatečně využít a zpropagovat, proto se obecně o uznání kulturním dědictvím vlastně moc neví. A to je velká škoda. My nepředstavujeme hodnotu, kterou máme, ale možná to souvisí i s tím, že je stále více lovců a stále méně myslivců, že myslivost není jen o lovu, ale my neumíme obhájit svoji činnost právě přes kulturní dědictví. Přitom jsou to kořeny, na kterých se musí stavět. Je to silný náboj, který tady je a dala by se na tom postavit krásná propagace, marketing a upevnění myslivosti ve společnosti.
A ještě s dovolením jednu poznámku s tím související. Nám bohužel vymírají respektované myslivecké osobnosti a nových respektovaných odborníků v této republice moc není, takže si myslím, že neumíme řádně zhodnotit a představit, co jsme dostali od předků, co děláme a jaké je vlastně postavení myslivců ve společnosti.
Jste významným představitelem Řádu sv. Huberta. Nebyla by právě šance tohoto momentu využít na ještě užší a lepší spolupráci mezi ŘsH a ČMMJ. Vždyť Řád má tradice, historii, kulturní dědictví ve svých základech. Nebylo by to možné využít užší spolupráce s ČMMJ a pomoci velké organizaci k propagaci nehmotného kulturního dědictví?
Řád sv. Huberta, který byl založen roku 1695 Františkem Antonínem hrabětem Šporkem na východočeském Kuksu je nositelem silné myšlenky. Důkazem toho, že je to silná myšlenka, je to, že Řád více než 300 let má kontinuitu a stále budí zájem v myslivecké veřejnosti.
Řád je světský lovecký rytířský řád, myslivecká organizace, opírající se o autoritu církve, a tak to bylo i Šporkem pojato. Počet členů řádu stále roste, členy ŘsH jsou občané České republiky, Slovenské republiky, Polska a Dánska. Důkazem toho je to, že i v této době Řád přitahuje pozornost mnoha myslivců. Každý člověk, tak jak mu přibývají léta a zraje v životě, tak by měl zrát i v myslivecké praxi a odbornosti. Měl by zrát i morálně a duchovně, čím je ve vyzrálejším věku, tak je přirozené, že ho mohou oslovit myšlenky Řádu, protože Řád je nositelem tradic. Špork položil základy odívání, základy loveckých signálů, myslivecké kynologie, zavedl pravidla mysliveckých tradic a zvyků. Prostou honbu pro maso povýšil tehdy Špork na ušlechtilou lidskou činnost.
Ale ať už se zvěř pokládá na ten či onen bok nebo se troubí takový nebo jiný signál, to je vše technikálie, která jenom zobrazuje hlavní motiv, kterým je vztah člověka k přírodě a úcta ke zvěři. Běh života většiny myslivců je stejný. Když se mladý stane myslivcem, je nadšený, divoký, touží po úlovku. Ale čím je člověk starší, tak víc poznává přírodu, zvěř a pak si váží zážitků. Do jisté míry si dovolím říct, že z mladého divokého lovce se stává uvážlivým chovatelem. Ano, máme radost, když se nám podaří dobrý úlovek, ale největší radost máme z atmosféry, z kamarádského vztahu, z toho, když se podaří kamarádovi ulovit dobrý kus, tak s radostí k němu přicházím a přeji mu upřímně „Lovu zdar!“. A mám z toho možná větší radost, než kdybych lovil já.
Tady se nabízí ještě jedna myšlenka. Já vždy tvrdil, že Řád sv. Huberta nemá být nějaká konkurence ČMMJ, ale jakási nadstavba, něco navíc. Kam i normální běžný myslivec, člen ČMMJ, by mohl postupem života dospět, pokud vyznává hodnoty víry. Ale přece i nevěřící se může ztotožňovat s myšlenkami Řádu a ten by měl obecně myslivcům ukazovat, kam by měl člověk morálně dospět…
Ano, tak by to mělo být. V úvodu rozhovoru jsem říkal, že letos to bude 44 let, co dělám myslivost a jsem celou dobu členem ČMMJ. Ale také již více než dvacet let jsem členem Řádu sv. Huberta se sídlem na Kuksu. Vztah Řádu a ČMMJ je v posledních letech na velmi dobré úrovni. Vždy ale takový nebyl, pamatuji si na období a různé drobné řevnivosti mezi ČMMJ a Řádem, kdy ze strany ČMMJ bylo na Řád pohlíženo jako na určitou klubovou aktivitu.
ČMMJ respektujeme jako masovou organizaci, která by měla zastřešit všechny myslivce a jejich myslivecké aktivity v rámci ČR a Řád nemá ambice masovosti, nemá ambice mít tisíce svých členů, může jich mít maximálně 190, to je maximální počet členů, který stanovil Špork. Řád sv. Huberta je klidná síla - pokračovatel tradic v myslivosti, ušlechtilé honby tak, aby myslivost nebyla jen prosté zabíjení zvěře, ale aby to byl styl a způsob života.
Řád svatého Huberta pořádal v roce 2025 již jubilejní 30. Svatohubertské slavnosti na Kuksu, způsob a styl těchto mysliveckých slavností se během let stal vzorem pro pořádání podobných mysliveckých slavností, které se začaly po roce 2000 pořádat v dalších regionech a jsme za to rádi, že tyto akce se pořádají. Obdobné to je i s rozmachem Svatohubertských mší, Řád sv. Huberta v tomto udělal obrovský kus práce a naučil tyto mše organizovat a připravovat myslivecké spolky a okresní myslivecké spolky. Naši členové jsou vždy k dispozici radou, jak pořádat tyto akce všem myslivců, kteří projeví zájem pomoc s organizací Svatohubertských mší nebo slavností.
Řád není konkurentem ČMMJ, OMS a MS, ŘsH je partnerem při pořádání všech mysliveckých, myslivecko-společenských, kulturních, kynologických, církevních a dalších akcí – vždy pomůžeme. Mnoho informací můžete získat i na webu ŘsH
www.radsvatehohuberta.cz a na sociálních sítích.
Jsem také velmi rád, že naše výuková videa a naše výukové texty používají při výuce uchazeči o Zkoušku z myslivosti u ČMMJ.
Když už jsme se dostali k tématu Řádu, můžete nejen mně, ale asi i vícero čtenářům Myslivosti stručně vysvětlit, jaká je vlastně struktura ŘsH?
Řád sv. Huberta má sedmistupňovou hierarchii a má dvě cesty, cestou odbornou mysliveckou a cestu duchovní. Řád se dělí na tzv. komendy, v čele komendy, která musí mít minimálně pět členů, stojí komtur a ten musí být minimálně na pátém stupni - rytíř. Komendy nejsou tvořeny jen striktně podle bydliště v regionu. V tomto neřešíme hranice kraje ani státu, prosazujeme myšlenku „osobnosti jdou za osobnostmi“.
Kdo se chce seznámit s životem ŘsH, tak nastupuje na základní první stupeň, stupeň - postulant. Někdo přijde a řekne, že se mu myšlenky a směřování ŘsH líbí a chtěl by se seznámit, to je zatím nijak zavazující rozhodnutí. Vybere si komendu, která se mu líbí a lidsky vyhovuje, požádá komtura, zda může přijít. Zpravidla se představují tito lidé celému ŘsH na jarním nebo podzimním zasedání na Kuksu, ale dále to je v rámci života příslušné komendy. Postulant kdykoliv může odejít, je zván na všechny akce komendy.
Když mu život komendy vyhovuje, tak ho komtur povýší na druhý stupeň - novic. Teprve, když by měl vstoupit na třetí stupeň, tak komtur musí napsat doporučení pro vstup na třetí stupeň a tam začíná teprve život s Řádem sv. Huberta, tento postup odsouhlasuje Rada mistrů. Třetí stupeň je člen ŘsH s časnými sliby. Na tomto stupni člen nemá hlasovací právo, může nosit řádovou insignii, uniformu, plášť-pluviál a řádový klobouk.
Dalším velmi výrazným postupem je postup na čtvrtý stupeň, ten může proběhnout nejdříve po dvou letech služby v Řádu a také o tomto postupu rozhoduje Rada mistrů. Člen se stává členem s věčnými sliby, zde již členství zaniká pouze úmrtím nebo vyloučením člena. Na čtvrtém stupni člen obdrží řádový lovecký tesák s bandalírem a má hlasovací právo. Za významné činy spojené s rytířským chováním může být člen povýšen na pátý stupeň – rytíř, zde je podmínka minimálně Zkouška pro myslivecké hospodáře nebo biřmování, o povýšení rozhoduje Velmistr a Rada rytířů, navrhuje komtur na Radě mistrů. Rytíř obdrží rytířský kříž a stává se v rámci Řádu svobodným pánem. Velmistr může rytíře jmenovat do Rady mistrů jako mistra, což je šestý stupeň. Každý mistr spravuje agendu, kterou mu Velmistr určí, v mém případě je to myslivost. Sedmý stupeň, nejvyšší, je Velmistr ŘsH.
A jaká je podmínka z hlediska církevního, z hlediska víry? Musí být člověk pokřtěn?
Ten, kdo přichází a chce se seznámit s životem Řádu a případně do něj vstoupit, tak má čas na to, aby si udělal obrázek. Proto jsou ty první dva stupně. Musí to být myslivec, musí mít základní zkoušky z myslivosti, dříve bylo pravidlo, že musel deset let vykonávat myslivost, to už se dnes nevyžaduje. A také musí být pokřtěn, ale mnoho lidí, kteří přichází, se nechávají pokřtít až před vstupem do Řádu.
Řád je myslivecká organizace opírající se o autoritu církve, která vnímá povýšení prosté honby na ušlechtilou společenskou a hospodářskou činnost. Život v Řádu je o povinnostech, o disciplíně, o práci, ale samozřejmě každý člen Řádu prožívá svoje radosti i starosti. Každý člen Řádu je členem společnosti 21. století a každý člověk je omylný. Proto se snažíme řádovou pospolitost kultivovat, aby to bylo příjemné řádové společenství s radostí ze setkávání. Snažíme se jako bratři řádoví sloužit Řádu svatého Huberta, chovat se čestně a myšlenky Šporkovy (Loveckého bratrstva) chránit, dbát o jejich bezpečnost, a tak je přenést do budoucnosti jako kladný vzor. Ovšem, někdy je to těžké, ostatně jako všude. Staré heslo třímá: „Vše krásné a hodnotné se rodí z bolesti, co je snadné a nemusíme se o to přičinit, velkou hodnotu nemá“.
Počet členů stále přibývá, máme nové a nové zájemce.
Maximální počet v řádu je 190 členů od čtvrtého stupně, jak už určil Špork. On byl numerolog a respektoval symboly, jednička je pokládána jako počátek, tedy zrození, devítka je vyvrcholení, vrchol životního vzestupu a nula je smrt, tedy konec, proto číslo 190. Na těchto symbolických náznacích a některých řádových chováních spočívá jistá tajuplnost Řádu.
František Antonín hrabě Špork určil také styl jednání a je obecně škoda, že se zásady rytířského jednání obecně ve společnosti nedodržují. Nemohu prozrazovat, co při našich interních jednáních musíme dodržovat a co ctíme, to jsou trošku mystické věci, ale dávají Řádu určité kouzlo.
Jak vnímáte to, že dneska máme v přírodě tři hlavní hospodáře, lesníky, zemědělce a pak myslivce. Ale vztah je trošku nevyrovnaný, protože lesník hospodaří s lesem, zemědělec s plodinami a hospodářskými zvířaty, ale myslivec hospodařící se zvěří je z té trojice nejslabší. Jak nejlépe by měla ona trojice hospodářů v přírodě spolupracovat?
Jaký by byl ideální stav? Ten by byl takový, kdyby jedna ruka zem obdělávala, les sázela a se zvěří hospodařila. To by bylo ideální, protože vyváženost mezi vztahem zvěř, kvalita lesa a kvalita zemědělských plodin by si měl regulovat jeden člověk zároveň. Tento ideál je obtížně dneska dosáhnout, protože nám do toho přichází vlastnické vztahy, je tu majitel půdy, lesa, pak tu může být pronajímatel, nebo majitel tu sám hospodaří a pak je výkon práva myslivosti, který organizujeme prostřednictvím společenstevních nebo přímých užívání honiteb.
Pokud hovoříme o zákonu o myslivost, zažili jsme oba několik pokusů, které chtěly zákon inovovat a někam posouvat, ale zatím vždy to ztroskotalo právě na rozdílnosti pohledů.
Je těžké najít rovnováhu. Nechce se popřít právo vlastníka, na druhou stranu nelze popřít právo uživatele výkonu práva myslivosti a diskuse o tom, jaké škody působí zvěř na lese, to je třetí kategorie tohoto okruhu.
Ale z této trojice se nám vytratilo vědomí si vlastnictví a zodpovědnost vlastníka, protože na zemědělské i lesní půdě dnes mnohdy hospodaří nájemci. Tedy ti, kterých pozemky nejsou. Ideální by bylo, kdyby zemědělec i lesník byli myslivci.
Rovnováha se hledá velmi těžko a těžko se hledat bude. Ideál by bylo sloučit aktivity do jedné osoby, vlastník půdy a lesa vykonávající právo myslivosti. A k tomu ať si pozve, koho chce, protože on si zve a když někdo něco udělá špatně, tak on říká, jak by to bylo mělo být. V dnešní společnosti se se ale tento stav nedocílí, to prostě nejde.
Lesník, zemědělec, myslivec, ale musím také zmínit i další velmi důležité hospodáře v krajině jako jsou včelaři, chovatelé hospodářských zvířat na pastvinách, správci toků, rybáři, správci chráněných území a přírodních památek.
Ale asi my myslivci bychom měli být ti, kteří přijdou za zemědělci a lesníky a říci, pojďme se pokusit domluvit…
Ano, musí vyjít aktivita od nás, vstřícnost k dosažení nějaké shody, ale bude to těžké. V prvé řadě bychom se měli vrátit ke zvěři, k etice lovu, protože na to se dneska často zapomíná. Nejprve musíme ukázat, že jsme opravdu ti zodpovědní hospodáři se zvěří, že máme zájem spolupracovat a vnímat potřeby a zájmy dalších v diskuzi. A není to jen o lovu a počtu ulovené zvěře. Například v poslední době se rozmohlo povolení lovit zvěř do dvou let věku, celoročně, v noci. Ale to přece není povinnost, pouze možnost a je na nás myslivcích, jak takovou možnost efektivně využijeme a hlavně jak při tom budeme ctít naše základní tradice a chování zodpovědných myslivců. To je přesně ten moment, kdy se ukazuje, jak to každý myslivec má v sobě nastavené. To není povinnost lovit, to je pouze možnost, jestliže nechci lovit březí samici, tak ji prostě neulovím. Zákon a vyhlášky dávají mantinely a myslivecký hospodář a všichni myslivci si určují v těchto mantinelech svoje osobní rozhodnutí.
Na závěr nezbývá, než poděkovat za možnost zajímavého rozhovoru…
I já jako Mistr Řádu svatého Huberta, komtur Orlické komendy a hrdý člen ČMMJ děkuji za tento rozhovor a na závěr provolávám „Myslivosti zdar“!
připravil Jiří KASINA