Chápu a plně respektuji skutečnost, že se mnou nebudou všichni souhlasit. Na jejich názor jim právo neupírám, stejně jako jim nevnucuji nic z názorů svých. Jen bych rád zprostředkoval postřehy získané během hospodaření v lesní honitbě s porosty zdevastovanými kůrovcovou kalamitou.
Přiznávám také otevřeně, že se mi výše uvedená právní úprava po zavedení nijak zvlášť nelíbila a považoval jsem ji spíše za kontraproduktivní a nepotřebnou. Zejména celoroční lov mladé zvěře mi byl doslova proti srsti. Jak už to ale bývá, svůj názor jsem musel částečně poupravit a na celou věc jsem si vytvořil lehce odlišný úhel pohledu.
Posun doby lovu srnců
První změna, která si zasluhuje krátký komentář, je posun doby lovu srnců na 1. května. Zde ve své podstatě neshledávám žádný zásadní problém a je jen na jednotlivých myslivcích či uživatelích honiteb, zda tuto možnost využijí. Nikdo je k tomu nenutí. Po provedené jarní inventarizaci zvěře a sestavení rozumného plánu lovu je z hlediska chovu víceméně jedno, ulovíme-li skutečně průběrného srnce v tento den nebo o dva týdny později.
Jako protiargumenty se zde nabízí několik názorů. Na prvním místě bychom mohli jmenovat vžitý přístup, že srnec by se měl lovit po přebarvení, tedy v tzv. „červeném kabátě“. Podle mého nemá kromě estetického hlediska žádné racionální opodstatnění, a tak trochu mi připomíná zvyklost vyháčkovat pernatou zvěř. Pouze přináší menší hygienické dopady. Ale budiž. Řešení je v tomto případě jasné – komu vadí zimní srst, ať si počká…
Druhým argumentem, který občas slýcháme nejen v souvislosti se srnci, ale také s odstřelem srnčat v prvních podzimních týdnech, je zvěřina. Kolegové zde argumentují tím, že je potřeba, aby ještě „něco dorostlo“. Je to, s prominutím jeden z největších blábolů, který jsem měl možnost slyšet. Kolik kilogramů asi za dva týdny doroste? A především – jako dobří hospodáři lovíme přece proto, abychom přispěli k redukci stavů zvěře a provedli takový chovatelský zásah, který je odůvodnitelný a přispěje ke zkvalitnění populace. Jedna či dvě porce svíčkové na talíři navíc jsou v tomto směru opravdu marginální záležitostí.
Pozor – připouštím, že se může stát (nyní již víceméně teoreticky a sám jsem tento stav na Vysočině zažil snad jen dvakrát za čtyřicet let), že zima je opravdu krutá a dlouhá (výjimku představují samozřejmě i vyšší nadmořské výšky). Příchod května pak připomíná spíše konec března a zvěř se po skutečném strádání nestihla zotavit. Zde máme samozřejmě opět stejné řešení – s odstřelem počkat. Je to jen na naší úvaze.
Nu a tím třetím oponentním tvrzením proti včasnému zahájení lovu, je vývoj trofeje. Zde bezesporu nalezneme racionální důvod, proč odstřel posunout, protože roční srnci nemívají skutečně ještě vytlučeno. Nicméně i tady platí opět a znovu totéž, co v odstavcích předchozích – proč v tomto konkrétním případě u konkrétního kusu nepočkat, resp. proč neulovit vyloženě slabý kus?
Co s paličkáči?
V souvislosti s vytloukáním trofeje si nemohu odpustit ještě jednu praktickou poznámku týkající se kategorie paličkáčů. Tito srnci bývají výrazně opoždění nejen ve vývoji trofeje, ale také v tělesném rámci. Nikdy se nestanou hodnotnými prvky chovu a pro jejich okamžité neodebrání z populace není nejmenší důvod. Čekat v tomto případě na vytlučení bývá problematické, protože se často protáhne až do prázdnin, velká část z nich zmizí s vývojem letní vegetace, a následně se hledají jenom obtížně.
Osobně zde ale opravdu nenabádám pro další posun odstřelu směrem kupředu, který je vzhledem k věku z hlediska zákona teoreticky možný. V dubnu mi přijde výstřel na srnce přece jen brzy. Pro zahájení a úspěšné splnění lovu je v této kategorii zvěře určitě následující časový prostor dostatečný. Začátek května je už ale pro paličkáče čas „tak akorát“ a dále obvykle neotálím.
Aby nedošlo k mýlce – v předchozích odstavcích mám na mysli samozřejmě srnečky, kteří nosí mezi slechy opravdu pouhé bulky a váží po vyvržení kolem deseti kilogramů. Ochranu si naopak zasluhují ti, kteří slibují vývoj paroží ve stupni alespoň slušnějšího špičáka nad úrovní výšky slech. Právě zde se dělá na jaře nejvíce chyb, protože tito nejnadějnější ročci budou ve vývoji trofeje pokračovat ještě minimálně měsíc a jejich brzké ulovení v lýčí by bylo velkou chybou!
Srnec – proč neotálet?
Jaký je tedy podle mého nejpádnější argument pro potenciální zahájení odstřelu srnců hned začátkem května? Pozorný čtenář ho již v textu částečně našel – je to budoucí vývoj vegetace, který je navíc v posledních dvou desetiletích oproti původním zvyklostem vzhledem k oteplování urychlen. Zvěř je na jaře dobře vidět, navíc pravidelně vytahuje na volné plochy, nedochází ještě k tvrdým teritoriálním střetům, v populaci je relativní klid. O měsíc později jsou již rozdělována teritoria a průběrná zvěř je zatlačena do krytu.
S příchodem června se zejména v lese, o kterém hovořím primárně, vše změní. Olistění stromů i keřů dosáhne maxima, zlepší se úkrytové možnosti a začíná jedno obrovské omezení, které postihuje zejména postkůrovcové plochy – masívní nárůst třtiny. Její výška dosahuje koncem července až po naši bradu a najít v těchto podmínkách zvěř se na vrcholu léta stává prakticky nemožným úkolem.
Řeknu to na tomto místě zcela bez příkras – co neulovíme do zhruba poloviny června, maximálně do jeho konce, je dnes mimo říji dosažitelné pouze na úrovni náhody a za vynaložení násobně většího úsilí. Z tohoto důvodu dřívější nástup lovu srnců jednoznačně vítám. Zejména u kategorie paličkáčů se dva týdny více než hodí. Umožní to daleko lepší dodržení chovatelských zásad průběrného odstřelu.
Přestože je to poněkud jiné téma, nedá mi, abych na tomto místě alespoň několika větami nepřipomenul obecné zásady průběrného lovu srnců v jednotlivých fázích roku podle věku. Bez nich by totiž předchozí odstavce mohly být interpretovány nesprávným způsobem.
Vysvětluji-li význam včasného zahájení lovu srnců, hovořím zásadně a výhradně o zvěři MLADÉ a PRŮBĚRNÉ! V kategorii první věkové třídy bychom měli totiž ulovit zhruba 50 % plánu lovu a o tyto kusy se jedná na jaře především! Přidáme-li k nim nějakého průběrného srnce druhé věkové třídy, kteří se nejhůře hledají, a případný sanitární odstřel (fibropapilomatóza,…), nic se nestane.
Jarní odstřel by se ale NEMĚL týkat zvěře dospělé! Trofejové kusy se loví zásadně až během říje (kdy to není z hlediska úspěšnosti opět až tak náročné) poté, co předají geny další generaci. A tuhle zásadu bychom měli plně respektovat i při jarním poplatkovém lovu. Jaká je realita je ovšem jiná věc a nejvíce mě dojímá, když proti jarnímu odstřelu paličkáčů tvrdě brojí stejní lidé, kteří neváhají v tradičním termínu poloviny května prodat poplatkovým lovcům všechny srnce třetí věkové třídy…
Jarní lov holé zvěře
Otevřením možnosti celoročního lovu holé zvěře do dvou let věku se dostáváme k jednomu z momentálně asi nejkontroverznějších témat současné myslivosti, které má své horlivé odpůrce i zastánce. Jak jsem již naznačil, přestože jsem stál zprvu jednoznačně na jedné straně barikády, začal jsem se v postupujícími roky pomalu posouvat na stranu druhou. Nic ovšem není černobílé a chce to používat zdravý rozum. Naštěstí v tomto sporu můžeme klidně zůstat někde uprostřed obou linií.
V každém případě jsem dnes spíše, a to již čtenář zajisté vytušil, pro zahájení lovu ročních srnek v jarních měsících. Ovšem až od začátku května, společně se srnci, při v podstatě shodných argumentech i protiargumentech. Rozhodně jsem ovšem, a to jednoznačně, proti lovu celoročnímu, respektive lovu zimnímu. Důvod je zde jednoduchý – klid pro zvěř.
Tak jako nesouhlasím s často zaběhnutým odkládáním lovu holé zvěře na prosinec, kategoricky nesouhlasím ani s jeho pokračováním během prvních čtyř měsíců následujícího kalendářního roku. Zvěř má šetřit energií, nestresovat se a využívat naší péče u krmelce, ne u zateplené kazatelny, nebo, nedej bože, u „hromádky“ pro prasata. Zasvěcení ví, o čem mluvím.
Statistická souvislost
Nedá mi to, abych v daném směru lehce neodbočil od argumentů chovatelských k argumentům statistickým. Posuneme-li odstřel holé zvěře na nový rok (myšleno kalendářní) a budeme se tvářit, resp. věřit, že to, co v kategorii srn ulovíme, jsou opravdu srny roční a dvouleté (jedná se o naprosto úsměvný předpoklad), nezapomínejme, že do konce března podléhají tyto kusy plánování předchozího mysliveckého roku a teprve od 1. dubna roku dalšímu.
To s sebou přináší jeden jediný vývod – na leden až březen pouze odsunujeme odstřel srn, které jsme díky svému šlendriánství nedokázali ulovit za předchozích osm (!!! počítáno od května) měsíců. A chceme se následně tvářit, že teď vše doženeme podle chovatelských zásad? Je to opět více než úsměvný argument. V březnu pouze doslova pobijeme ten počet, který nám do splnění plánu lovu předchozího roku chybí…
Omlouvám se za odbočku, kterou jsem ovšem považoval za nezbytnou z hlediska celkové argumentace.
Roční srnky a jaro
Nyní prosím zpět k jarnímu lovu srnek a k hlavním argumentům pro jeho podporu. Na prvním místě si musíme uvědomit, jak roční zvěř vypadá v květnu, a jak budou stejné kusy vypadat v září, tedy v klasické době lovu holé zvěře. Je to zcela zásadní z hlediska jejich identifikace a posouzení kvality.
Mladých srnek je v populaci stejně jako mladých srnců. Statisticky, samozřejmě. Máme-li tedy v květnu ulovených v honitbě pět paličkáčů, mělo by se nám zde pohybovat minimálně pět ročních srnek nevalné genetické kvality, které sem nepatří. A ty jsme schopni právě nyní objevit, zatímco v září je již většinou neodhalíme. Proč?
Protože za ony čtyři letní měsíce se na vizáži zvěře mnohé změní. A u roční holé to platí dvojnásob. Chceme-li daný vývoj pochopit, udělejme si jednoduchou analýzu toho, co roční srnka absolvuje a jaký je rozdíl oproti starší holé zvěři i jejímu ročnímu sourozenci samčího pohlaví.
Starší srny musí klást mláďata, která následně opatrují a celé léto přikrmují. Je to obrovský energetický i psychický výdej, jehož projevy můžeme sledovat například na opožděné jarní výměně srsti plných srn. V případě ročních srnců se musí tito jedinci potýkat s konkurenčními tlaky v prostředí, musí být opatrní při kontaktu se staršími srnci a jsou vyháněni z obsazených teritorií na periferie prostředí, kde mají pro krytí potravních nároků obvykle horší podmínky.
V porovnání s těmito skupinami prožívá roční srnka relativně klidné měsíce, a kromě období říje se má čas plně věnovat zajištění svých potřeb. Ve výsledném efektu to znamená jediné – i u slabších jedinců se tělesné proporce změní do klasického podzimního období lovu natolik, že rozeznat na první setkání geneticky hůře založenou srnku od kvalitních kusů je značně obtížné, zatímco na začátku května je tato srnka identifikovatelná okamžitě. Nemluvím samozřejmě o skupině těch opravdu nejhůře disponovaných jedinců, kteří by už dávno v honitbě neměli být.
Nesouhlasí-li někdo s výše uvedeným odstavcem, nechť si udělá na jaře klidné a nestranné vyhodnocení toho, kolik na první pohled opravdu slabé holé zvěře (neulovené v předchozím roce v kategorii srnčat) se nám nyní v honitbách potuluje. A následně nechť si toto zjištění porovná se stejným pozorováním v průběhu září. Zjistí pak překvapivě, že nám tyto kusy někam záhadně zmizely.
Došlo-li nyní k pochopení toho, co jsem se snažil sdělit, je jasné, jak můžeme právě druhou polovinu jara využít k efektivnímu průběrnému lovu mladé holé zvěře. Na tomto místě snad ještě připomeneme ty nejjednodušší a základní znaky, podle kterých slabou roční srnku v květnu a červnu poznáme. A pochybujeme-li o tom, zda se jedná o roční kus? Prostě a dobře a opět – nevystřelíme…
Rozpoznávací znaky
Na prvním místě se jedná o celkovou vizáž a tělesný rámec, který mezi ostatní zvěří v této roční době doslova chytne za oči. Za ostatní znaky jen stručné shrnutí – obličej s mladistvými rysy, štíhlé břicho bez provisu, při čelním pohledu úzce postavené běhy, útlé boky bez vyklenutí břicha. S postupujícím časem se přidává ještě další markant – nastupující přebarvování, které je v druhé polovině května nejvýraznější.
V případě dospělých srn je naprosto jasné, že již s pokračujícím jarem se začne výrazně projevovat březivost a břicho se výrazně vyklenuje jak směrem dolů, tak zejména do boků, což nejlépe patrné při čelním pohledu. S blížícím se termínem kladení se přidává výrazné vemínko mezi zadními běhy.
Pozorování naposledy uvedených partií doporučuji v každém případě. U mladší srny, která již kladla srnče (pozor – první se mohou objevit již v druhé polovině dubna) by její proporce mohly připomínat roční srnku. V prvních týdnech po kladení nás ale právě výrazné vemínko upozorní na probíhající mateřství. Z tohoto důvodu nikdy nevystřelím na srnu, kterou bych si nejdříve neprohlédl v bočním, čelním i zadním pohledu!
Při posuzování srn na jaře jsem ještě zapomněl na jeden důležitý ukazatel, kterým je chování a sociální zařazení mladých srn. Dokud se nerozvolní vztah s matkou způsobený nastupujícím novým mateřství, zdržují se její loňští potomci často v její blízkosti. I po odpoutání pak udržují po nějakou dobu kontakt se svými sourozenci a tyto mladé dvojice je možné vídat ve vzájemné blízkosti, při vytahování na paši apod. I to nám může napomoci při nelehkém rozhodování.
Pozorný čtenář zajisté pochopil výhody i odhalil záludnosti jarního odstřelu holé zvěře. Vyžaduje v každém případě dostatek času na pozorování a musíme se při něm vyhnout rychlým ranám i unáhleným úsudkům. Samozřejmostí by měla být kvalitní, vysoce výkonná optika.
Závěr
Odstřel srnčí zvěře, resp. mladé průběrné zvěře v jarním období jsem se snažil popsat jako výhodný a výkonný nástroj při udržování populací. Může nám výrazně pomoci při smysluplném naplnění plánu lovu skutečně průběrnými kusy.
Nikoho nepřemlouvám a nenutím zejména k lovu ročních srnek, protože má svoje specifika a není nijak jednoduchý. Kromě dobrého napozorování místního standardu zvěře vyžaduje celou řadu dalších znalostí. Obtížnost a riziko uvedeného lovu je zde zřejmé – chyba v úsudku může vést k ulovení plné srny, případně k ulovení srny s odloženým srnčetem. Potomka tím odsuzujeme k nevyhnutelné a nepříjemné smrti. S tím se ale musí myslivec vyrovnat ve svém vlastním svědomí.
V každém případě má každý z nás možnost volby – necítíme-li se na to, nemusíme se do uvedeného způsobu lovu v daném termínu zapojit. A když se ho účastníme, nemusíme přece na daný kus zvěře nutně vystřelit. Stačí mít sebemenší pochybnost a následně sundat prst ze spouště.
Do nadcházejících týdnů a měsíců začínající sezóny vám přeji jen ta dobrá rozhodnutí. Nejen se srnčí zvěří.
Josef DRMOTA