Časopis Myslivost

Myslivecké zábavy 06 / 2007

Chybená liška

Myslivecké zábavy 06/2007, str. 10  Gabriela KOPCOVÁ
Myslivci jsou veselá parta. Dokazuje to i myslivecká latina, jejich humorné vyprávění všemožných historek, kde nadsázka zastupuje skutečnost. Někdy však skutečnost předčí všechny historky. Někdy stačí málo a je také veselo. Každá příležitost k pobavení je vítaná. Stačí na honu mistrovská rána a nejlepší střelec platí láhev dobrého pití, nejlépe lahvinku Myslivce. Nebo naopak, střelec má špatnou ránu, chybí a také platí láhev Myslivce. Ještěže mistrovská rána připadne na jednoho střelce a ta špatná rána na dalšího. Málokdy se stane to, co našemu známému. Jemu se podařila na tom samém honu jak mistrovská rána, tak ta špatná. Zastřelil jednou ranou dva divočáky, lončáky, kteří běželi těsně vedle sebe. Obdiv za takový úlovek si vychutnal, i když byl vždycky pověstný svou dobrou muškou. „Pytlák předělaný na myslivce nikdy nechybí“, rád se chlubil svou přezdívkou. Zákon schválnosti tomu však chtěl, že po velké slávě mohl skolit ještě lišku. A jako na potvoru tentokrát chybil. A bylo to tu zase: „Další láhev za špatnou ránu“, zněl ortel. Souhlasil, ale v hospodě po honu bylo všechno jinak.
"Asi se mi něco stalo s puškou?" Napravený pytlák zaplatil jen jednu láhev Myslivce za mistrovskou ránu. O té druhé nechtěl ani slyšet. "Jen zaplať! Zaplať!" dorážel na něho kamarád hajný. "Znáte to? Víte, jak si liška vyžene všechny blechy z kožichu?" bývalý pytlák raději začal všechny bavit svými historkami. Mnozí mohli vyprávět s ním, protože už je znali. Rádi si však znovu poslechli o tom, jak si liška vezme do tlamy mech a pak jde k hluboké vodě. Pomalu se ponoří do vody, až konečně může i plavat. Nad vodou jí zůstává jen čenich a hlavně ten mech v tlamě. Blechy ve snaze se zachránit prý pilně lezou z jejího kožichu a houfně se stěhují do suchého mechu. V nejlepším liška vylézá na břeh, rychle pouští zablešený mech na zem a sama rychle prchá. "Copak srandičky, ty by ti šly, ale chybená liška nepočká!" Hajný měl na paměti jeho nezaplacenou láhev dobrého pití. Umínil si, že napravenému pytlákovi tohle jen tak neprojde. Ostatně, oni dva byli pověstní tím, že si nic neodpustí. Utahovali si jeden z druhého již léta letoucí. Možná, že pravdivá byla i jejich historka všech historek, která se dodnes vypráví jako myslivecká latina. "To byla tenkrát moje záležitost! Tehdy jsem ti ještě neměl co oplácet", dušoval se předělaný pytlák na mysliveckou čest, že on byl všeho strůjce. Náš mladý, čerstvě ženatý hajný se v té době přistěhoval na hájenku. Těšil se na první hon, ale měl smůlu. Vůbec nic netrefil, přitom zajíc vyběhl blízko něho. Jenže nekličkoval, ale vyskakoval, dělal všelijaké přemety a nakonec vylezl na strom. Na strom...? Zásluhu na podivném chování superzajíce měl předělaný pytlák. Do zaječí kůže šikovně zašil kočku. Dnešní ochránci zvířat by mu dali co proto, ale tehdy... Za tak podařeného a chybeného superzajíce musel hajný řádně poplatit. A poplatil. Takže proč by to samé nyní neudělal za chybenou lišku i jeho kamarád? "Času dost!" Předělaný pytlák raději připustil i to, jak ho mnohdy hajný přetrumfl. "Pamatuješ, jak jsem na té nově udělané a zateplené kazatelně vždycky usnul? Prý jsem chrápal na celý les. A kdo mě tam uvnitř zavřel, zadrátoval dvířka, abych nemohl ven?" Tohle všechno se odehrálo ještě za časů, kdy v televizi nebyly seriály. Tehdy se s nadšením sledovaly seriály přímo ze života, obzvlášť humorné. Dole rozebrat a znovu složit kravský povoz vysoko na střeše za komínem byl oblíbeným žertem našich předků. Bývalý pytlák s pomocníky to také svedl udělat na střeše hájenky. Hajný nelenil, ale pomstil se mu již modernějším způsobem. Také se zaměřil na střechu. Jednodušší bylo pootočit u něho televizní anténou a nejlépe při fotbalovém či hokejové přenosu. Po takovém manévru bylo hned slyšet jiné skandování. Zajímavý byl i sportovní výkon spojený s lezením za komín, který předváděl už sám majitel televizoru. Mnohokrát si ti dva jako kamarádi podali ruce na usmířenou s tím, že "čo bolo, to bolo". Místo míru však nastolili jen delší přestávku. Přišel podzim a před dlouhou zimou se museli trochu pobavit, obzvlášť, když bývalý pytlák měl ve zvyku se chlubit. Všechno mělo být jen a jen na něm. Jedině on se včas a nejlépe postaral o zvěř. Při každé rozvážce krmení do krmelců se neopomněl zastavit v hospodě, kde hledal pomocníky na roznášku pytlů s obilím. Kdyby čekal na hajného, až ten bude mít čas, to by dopadl! Hajný čas měl. Dovedl využít chvíle, kdy pomocníci se s hlavním krmičem zdrželi o něco déle v hospodě. Aniž si toho kdo všiml, jeho zásluhou pytle s obilím převelice ztěžkly. Nikdo je pak nemohl unést. Do každého pytle byl totiž vpraven velký kámen. "Jeden se mi hodil jako zatěžkávací kámen na kysané zelí do škopku", pochvaloval si předělaný pytlák, aby na něm nebylo vidět, jak se zlobí. Ostatně, nyní byl na řadě on, aby hajnému, jak se říká, pořádně zatopil. Jenže hajný se mu vyhýbal. "Však já se dočkám", dělal se trpělivým. Naskytla se mu příležitost brzy a nevadilo mu, že hajný ani jeho manželka nebyli doma. Na zahradě hájovny se sušilo na šňůře prádlo. Některé vhodné kusy rychle posbíral. V blízkém seníku, kde hajný měl zásobu sena pro zvěř, se dal do práce. Kusy oblečení vycpal důkladně senem. Podařilo se mu udělat docela pěknou vycpanou panenku v životní velikosti. "To se hajný bude divit, jakou zde má společnost!" těšil se ze svého nápadu. Na seně figurínu pěkně nachystal. Škoda, převeliká škoda, že pro seno nešel hajný, ale ještě večer tam šla hajná. Jelikož se domů vrátili za tmy, vzala si baterku a spěchala nakrmit králíky. Při takovém světle vypadala na seně vycpanina jako živá. Hajná z toho měla velký úlek. Do smíchu jí nebylo ani potom, když zjistila, oč běží. "Kdy tohle mezi vámi skončí!" lamentovala. "No kdy? Láhev za chybenou lišku ten darebák každopádně zaplatí!" hrozil hajný svému kamarádovi ještě doma, když v hospodě u něho nepochodil. Jenže hlavní lovná sezona byla již u konce a čekala je dlouhá zima. "Kdyby místo maškarního plesu byl alespoň myslivecký", litoval hajný. "Kdo ví, jestli dlužník na maškarní tancovačku vůbec přijde?" dělal si starosti. Nakonec málem z plesu sešlo. Hajná v den konání onemocněla. Již v poledne si naříkala na bolení v krku a navečer už byla celá zesláblá. Zavázala si krk a s naříkáním ulehla do postele. Hajného však na ples posílala, ať jde sám. "Sám na ples?" To se hajnému za celou dobu, co je ženatý, nepodařilo. "No, posedíme s kamarádem sami u stolu. Co jsme si, to jsme si... Dáme si něco na usmířenou", brebentil před manželkou. Dokonce si bez její pomoci našel k uniformě bílou košili a zelenou vázanku. Jí pak starostlivě uvařil ještě i bylinkový čaj. Na maškarní jak on, tak kamarád, přišli "za všedního", to je v myslivecké uniformě. Posadili se opravdu k jednomu stolu a hajný celý smutný omluvil nemocnou manželku. Brzy však bylo na něm vidět, jak mu nabytá svoboda svědčí. Předělaný pytlák byl starý mládec a tak oba dva začali protáčet mladá děvčata. "Mládí je i přes masku poznat!" přitakávali si. Když byli v nejlepším, kdosi dal u muzikantů vyhlásit sólo. Na taneční parket vstoupila pozdě příchozí maska. A byla to liška. Mladice ve skládané sukni, lodičkách. Kožíšek měla ze samých lišek a samozřejmě na obličeji liščí škrabošku. "Chybená liška zve k tanci svého myslivce", bylo ohlášeno. "Hele, já to vezmu za tebe", nabízel se rozjařený hajný. "To je pro mě! Jedno sólo pro lišku, druhé sólo je na mě!" předělaný pytlák se najednou rád hlásil k tomu, že chybená liška je jeho. Pospíchal za ní doprostřed sálu. Chybená liška pěkně tančila. Byla však němá. Neodpovídala na to, která jako doopravdy je? Každý to chtěl vědět. Kolem tančícího páru se utvořil kruh z ostatních masek, všichni hlavnímu páru skandovali, až sóla ukončili tím, že povedený pár zvedali do výšky. Lišce se po tanci dostalo pozvání na štamprličku od hajného. Starý pytlák ji zase zval, aby si sedla k nim ke stolu. Jenže nepochodili. "No jo, mládí musí znovu dokola!"domlouvali se ti dva. Vrtalo jim však v hlavě, kdo ta neznámá je. Hajný dokonce navrhl kamarádovi, že zařídí, aby se dříve odbila půlnoc a bylo odmaskování. A tak se o hodinu dříve odmaskovávalo, jak byli nedočkaví. Těžko říct, kdo ví, kdo byl víc překvapen, zda předělaný pytlák či hajný. Místo lišky oněměli oni dva. Odmaskovaná liška totiž nebyl nikdo jiný, než rychle uzdravená hajná. Najednou si šla ráda sednout ke stolu a měla chuť i na štamprličku. Předělaný pytlák bez řeči přinesl z výčepu ne štamprličku, ale celou láhev Myslivce. Postavil ji před hajnou: "Ta je celá pro vás", vysekl jí poklonu. Hajná se ujala vedení. Dobré pití rozlévala pro všechny u stolu.

Fotogalerie

vychází v 6:40 a zapadá v 19:29 vychází v 9:35 a zapadá v 0:50 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...