vychází v 6:47 a zapadá v 18:57
vychází v 13:12 a zapadá v 21:50
 

Časopis Myslivost

TAJNÉ MYSLIVECKÉ RECEPTY aneb Čarování starých myslivců 1.

Myslivecké zábavy 1/2009, str. 10  Doc. Dr. J. KOVAŘÍK, CSc.
TAJNÉ MYSLIVECKÉ RECEPTY aneb Čarování starých myslivců 1.
ÚVODEM Středověk byl dobou všeobecné pověrčivosti. Ke vzdálenému působení antické kultury a k přežitkům z doby pohanské se přidaly některé negativní rysy křesťanství. Víra v zázraky a uctívání ostatků svatých utvrzovaly lid v důvěře k nadpřirozeným prostředkům. Byla to doba vzniku pseudověd: astrologie, alchymie a magie. Následující baroko bylo dobou náboženských válek a pronásledování kacířů, dobou mučíren, útrap a hrůz, dobou rozkvětu čarodějnictví. Vznik kouzel a pověr byl zcela přirozený. Jestliže lidé nemohli dosáhnout vyplnění svých tužeb – zbavení se nemocí, dožití dlouhého věku, získání moci a bohatství – cestou přirozenou, uchylovali se k prostředkům nadpřirozeným. Čarodějné léky a kouzelné prostředky slibovaly rychle dosíci kýženého. Právě v době baroka, hlavně v XVII. století, bujely ty nejnesmyslnější pověry. Myslivecký stav měl kdysi výsadní postavení. Odloučenost obydlí, ležícího většinou v lesích, střelecké umění a nošení zbraně vůbec, dodržování svérázných zvyků, znalost života zvěře, předpovídání počasí, udílení léčitelských rad a – tehdy vzácná – znalost čtení a psaní, to vše vedlo k tomu, že se myslivecký stav těšil vážnosti a od nepaměti byl obestřen rouškou tajemnosti. Podle prastaré víry byl les sídlem různých duchů i samého ďábla, zjevujícího se často v mysliveckém úboru; nebylo divu, že lid věřil ve schopnost myslivců čarovat, že věřil v jejich „spojení s čertem“. Myslivci pravděpodobně sami ještě posilovali víru, že dovedou vládnout nadpřirozenými prostředky, aby byli obáváni a usnadnili si tak ochranu zvěře a lesa proti pytlákům a lesnímu pychu.
Na loveckých úspěších, na jisté ráně a na množství úlovků závisela mnohdy myslivcova existence. Při tehdejší nedokonalosti zbraní nebylo tedy divu, že se myslivci uchylovali k různým kouzelným praktikám, kterým začali si sami věřit. "Nejvíce čar a pověr mají rybníkáři, pastýři, mlynáři a myslivci" (Bílkovský, Coelum vivum, 1724) a samozřejmě kati a pohodní. Nebylo tomu tak jen u nás, ale ve všech zemích, kde se provozovala myslivost. České myslivecké pověry mají společné základní rysy s pověrami cizími, hlavně rakouskými a německými. Podle tehdejšího zvyku myslivec po vyučení odcházel do ciziny na zkušenou, a když se po jisté době vrátil, přinesl s sebou nejen odborné zkušenosti, ale i myslivecké obyčeje. Později to byli facíři (potulní myslivci), kteří rozšiřovali "tajná umění myslivecká". "Dosud se nepodařilo ze starých spisů vyšetřit, jestli byl některý myslivec v Čechách upálen za příčinou čarování. Totiž vrchnost, která svého myslivce měla odsuzovati, o to se postarala, aby nebyl vyšetřován, když jej někdo obvinil a udal, že čaruje. A to z té příčiny, že se poddaný lid takového myslivce bál, a proto nepytlačil a nekradl dříví, z čehož měla samozřejmě vrchnost prospěch" (Myslivecký magazín 1968). Ústní podání myslivci často zapisovali pro své potomky. Též staří pytláci znali často právě tolik kouzelných prostředků. Tyto rukopisné knížečky, doplňované později výpisky z loveckých knih tehdejší doby, byly uchovávány před lidem i vrchností v tajnosti. Tak se stalo, že některé přečkaly věky, a jejich obsahu byla přikládána víra až do 19. století. Mnohé "receptury" byly otištěny v loveckých knihách minulé doby, zvláště německých. Kniha Noe Meurera "Lovecká a lesní práva" (Jagd- und Forst-Rechte, Maribor 1618) obsahuje dodatek o 70 tajných mysliveckých prostředcích: přejímá je například ještě páté vydání knihy J. Tänzera "Poznámky o lovu a myslivosti" z roku 1731 (Notabilia venatoris oder Jagd- und Weidwerks-Anmerckungen, I. vyd., Norimberk 1719). Avšak již osvícení myslivečtí spisovatelé oné doby ironizují tyto nesmyslnosti a bojují proti nim. H. F. v. Fleming v knize "Dokonalý německý lovec" (Der Volkommene Teutsche Jäger, Lipsko 1719) uvádí: "Je dostatečně známo, že mezi myslivci bují různá čarování a pověry: hned chtějí jeden druhému pušku zaříkat, hned se mstít těm, kteří učinili jejich zdraví újmu. Chtějí lít kule, které nikdy nechybí; tu si chtějí získat nepřístojným způsobem přízeň ženského pohlaví, tu opět chtějí připravit si pověrečným způsobem své pušky." H. W. Döbel, autor základního díla "Nově zpřístupněné praktiky aneb dobře vyučený a zkušený myslivec..." (Neueröffnete Jäger-Practica oder der Wohlgeübte und Erfahrne Jäger..., Lipsko 1754 píše: "Snad se najdou mnozí, kteří toto čtou a chtěli by znát dobrý kouzelný prostředek, aby při střelbě přesně a jistě trefovali. Podle mého přesvědčení je k jistému zásahu zapotřebí přesně zhotovené pušky, která má hlaveň z čistého železa, právě tak dobře zhotovený vnitřek hlavně a pružiny zámků; k tomu dobrý, rychle hořící prach a čisté olovo. Zvláště však záleží na schopném střelci, který musí umět rychle odhadnout, jak daleko od něho zvěř stojí, běží, leží, aby dokázal v mžiku zamířit; pak se věc podaří." Folklorističtí pracovníci a myslivečtí spisovatelé cizí i naši zpracovali mnoho různých kouzelných návodů a praktik, systematický sběr tohoto materiálu však dosud nebyl proveden. V souborných dílech o pověrách je této tematice věnována poměrně malá pozornost. Z cizích autorů to byli např. Majkov (Velikorusskaja zaklinanija - Ochotničie, Peterburg 1869), Grässe (Jägerbrevier, Berlin 1885), Gaidoz (Croyances et pratiques des Chasseurs, Paris 1886-1887), Achleitner (Im grünen Rock, Berlin 1919). Uveďme několik údajů o domácích autorech. Již v "Zábavách mysliveckých" F. Špatného byla v roce 1864 uveřejněna "Zpráva o ručnici: "Tato knížka komponirovaná jest léta Páně 1657, přepsaná jest dne 17. Septembris v Českých Kamenicích roku 1780, náleží Janovi Schmelhauzovi." Č. Zíbrt vydal roku 1899 spisek "Myslivecké pověry a čáry za starých časů v Čechách", čerpající z uvedených "Zábav mysliveckých", z Časopisu Českého Muzea a ze dvou rukopisů ze XVII. a XVIII. století. V další publikaci téhož autora "Myslivecké obyčeje a pověry dle šesti rukopisů staročeských" (1897), šlo o výpisky převážně z rukopisů z XVIII. a XIX. století, chovaných v soukromém majetku. Naše myslivecké časopisy uveřejnily v minulosti příspěvky různých autorů, čerpajících buď ze starých loveckých tisků, hlavně německých (např. Pelikán - Lovecký Obzor 1898, Černý - LO 1901, Moravec - LO 1905) nebo z domácího materiálu (např. Liebich - LO 1902, Berounský - LO 1926, Kraml "Knížka misliveczka" - Stráž myslivosti 1934). Sbírku starých mysliveckých čar, kouzel a pověr vydal K. Kuba (1935). Vzhledem k tomu, že uváděné prameny jsou v současnosti těžko dostupné, chtěli bychom dnešní myslivce seznámit (v rámci našeho dlouhodobého seriálu "Myslivost v zrcadle pověr") s touto jistě zajímavou stránkou dávné myslivosti. Naše sestava čítá přes 600 "receptů", ovšem nedělá si nárok na úplatnost. Do jednotlivých kapitol jsme zařadili asi 75 % souboru. Při jejich pročítání je někdy zapotřebí mít "pevné nervy", ale to jistě naši myslivci mají. ABYS DOBŘE STŘÍLEL A KULE LIL Aby ti po ručnici všechno zůstalo. když uhlídáš dvě dřeva dohromady zrostlé, prondej flintu skrze tu rozsedlinu po třikráte, tak ji budeš míti hned zase spravenou, ale na oumysl se na to místě musíš pomodlit pětkrát Otčenáš, 1 věřím v pána Boha ke cti sv. Estachijusa. Probatum. Abys mírně střílel, když vyženeš z lože zajíce, vezmi tej srsti a dej ji do střevíce. Abys mírně střílel. Vezmi plíce a srdce dutkové a usuš je a nos při sobě, na levou ruku, a budeš mírně střílet. Zabi zezulku měsíce máje, vem z ní srdce a péro z pravyho křídla třetí vod kraje a strč to péro do toho srdce, usuš a zaši to do šatu pravého rukávu a ničeho nechybíš. Chceš-li dobře stříleti, vem od krta srdce a plíce a uvaž to na pravou ruku, aby to žádný neviděl a tak dobře stříleti budeš. Když chceš směle stříleti, zab krkavce, vytáhni z něho srdce a sněz ho, teda směle stříleti budeš. Zkušeno jest. Aby byla ručnice šťastná ve výstřelu. Musíš jít na Velký pátek nahý do zahrady, setnout tam hrušku, sekat ji pomalu až do východu slunce a potom mlčky odejít. Z oné hrušky pak musí být zhotovena pažba. Abys dobře střílel, vezmi z oběšenýho zub a dej ho místo mušky na flintu. Všechno zabiješ. Když chceš na čekání jíti, vykuř ručnici vosím hnízdem, budeš míti štěstí. Aby zvěř k ráně šla, vezme se kolečko z peří z pávového ocasu, a vloží se do lůžka pod hlavní u ručnice; a přijde na ránu zvěř častěji. Abys daleko střílel. Sviň niť, kterou měřil se nebožtík a dej ji pod botku pušky, můžeš střílet na každou dálku. Když ale o tu niť budeš říkat, neříkej na co ji chceš! Pro štěstí. První košile panenská penězi nezaplacená, namoč v oleji a vytři hlavni vnitř i povrchu často a nos to v lužku ručničném, dobře stříleti budeš. Aby ručnice dobře střílela. (K)dyž najdeš na cestě kus chleba, kterou kulkou chceš nabít ručnici natři tím chlebem a pod kulkou také dej ho kus. Chytí se všeho. Probatum est. Když chceš na honbu nebo na střelbu jíti, sáhni třikrát tenkým koncem ručnice pod prah u dveří a vyplij tam třikráte, a potom vezmi tu hlínu slinami jako těsto rozdělanou a potři jí ručnici a budeš dobře stříleti. Aby ti žádnej ručnici skazit nemohl, vem kus dřeva z Božích muk a zavrtej do lůžka, nebude moct žádnej skazit. Probatum est. Aby pro ručnici dobře mřelo, dostaň tři kapky krve od toho, co si dal pouštět, vytři ní ručnici, bude po ní všechno zůstávat. Aby na tě všechna zvěř šla, vezmi zvoneček z kostela, co s ním při mši zvonějí, napiluj ho kousek srdce, taky dej to pod štanschraub. V novou neděli zastřel před východem slunce a vytři sobě tou krví ručnici. Můžeš s kýmkoliv stříleti, nikdo tě nepřestřelí. Abys dobře střílel. Vezmi od prvních včel jarní vosk a vem čtyřlistový jetel. Navrtej do líce na tý straně, kde přikládáš k líci. Budeš dobře stříleti. Prubírováno jest. Aby všechno zůstalo nač střelíš, vezmi octa vinného a moče od pacholete malýho, vlož do ručnice a nechej toho tam, až to hodně zapáchne a vytři s tím hodně ručnici, pak čistou koudelí. Všechno po ní zůstane. Aby po ručnici zvíře zůstalo. Vezmi prsti, kde zabitý leží a zavrtej ji do lůžka. Co na zemi uhlídáš, všechno zastřelíš, než tu ručnici nedávej ženskému pohlaví do ruky. Kdyby ti nechtěla (zvěř) po zbrani barvit, učiň toto: Když najdeš kus punčochy ženský, červený, tedy s ní vytři zbraň dobře a potom to čerstvě (rychle) vytrhni ven, Jak to uděláš, v co udeříš, barva vyskočí. Probatum est. Když se ti nechce (puška) chytati. Vezmi černý jahodoví, uvař a vypař sobě ručnici dobře a bude se chytati. Tomu věřiti můžeš. Abys všecko trefil. Vezmi krve dutkove a dej ji do hlavně, načkoliv přiměříš všecko trefíš. Aby tobě ručnice nikdy neselhala. Vezmi srdce z netopejra a potři s ním kohoutek, tak tobě nebude nikdy lhát. Aby ručnice dobře střílela, vočaruje se. Když najdeš na cestě provaz, neber ho do holé ruky a roztoč ho a vytři tou koudelí ručnici a nechej toho státi do třetího dne v hlavni, dobře střílet bude se. Probatum. Když najdeš hrob zabitého, vezmi hlíny z něho nazpátek v nový čtvrtek třikrát a když máš jít na myslivost, prostři ručnici po ní a budeš míti štěstí. Abys měl štěstí k myslivosti. Dostaň vody ze křtitedlnice a dostaň kus košile od ženy po porodu, která má pachole, zavrtej to do lůžka, tak se budeš míti čemu podiviti. Dobře stříleti. Vezmi vosku parunkovýho, semena vrlíčkovýho a hvojku, vlož to pod hlavni a tak dobře střílet budeš. Aby do terče střílel. Vezmi z vrabce mozek a červenej vosk a přilep to do terče, žádný netrefí do terče, než ten kdo to udělal, než musí naposled stříleti. Abys jen sám trefoval. Vezmi z umrlčí lebky z kostnice toho prachu a prosyp s ním cíl, ale dej pozor, abys ho sám nepřešel, tehdy se budou všichni chybovat, a jen ty sám trefovat. Dyž máš k terči střílet, ukroj z celého bochníka skrojek, usuš ho, lej skrz něj kulky, budou šťastný k terči i k jinýmu. Dostaň vod paní květ, tím ručnici vytři, dostaneš všechno, nač střelíš. Aby si terče nechybil, dostaň krkavce v nové dny, vezmi z něho játra a dej je sobě do toulce mezi své kulky, šťastněj budeš. Item. Chyť netopejra před sv. Janem a zabi ho, vezmi tu krev z něho a omoč sobě v tej krvi svy kulky, jak chceš mnoho, jen aby lichem bylo a tak každého odstřelíš. Kdo chceš k terči stříleti, vezmi netopýra živého a roztrhni ho a omoč kulky v té krvi, žádný tě nepřestřílí. Abys daleko střílel. Ulej na štědrý den kuličky od 11. do 12. hodin a můžeš jimi střílet na každou dálku. Všechno trefiti. Z jakéhokoliv zvířete srdce prachu dávati do kulek, když leješ, všechno trefíš. Abys ničeho nechybil. Nasekej z Božích muk, co bys moch olovo rozlejt, sekej proti slunci, potom vem kus toho spodního prkna, co z hrobu vyházený jest, v kterým je suk vypadlej aneb ho vyraž, lej skrz tu díru kulky, nechybíš. Aby všechno trefil. Vezmi barvu z dutka, namaž kulky, všechno trefíš. K ručnici hloh dobrý. Vezmi jednoroční hloh a ulej devět kulek na velký pátek před sluncem východem a dávej do každé kulky toho hlohu po malém kousku. Zkušeno. Abys všecko ostalo ležet. Vezmi člověčí sádlo, pomaž teplý kulky; nač střelíš zůstane ležet. Smrtelné kulky lejti. Roztrhni netopejře a vem z něj srdce, plíce, játra, usuš to na prach a obaluj v tom kul a kde který trefí, byť dost daleko bylo. Proba toho. Jak líti kulky, aby vše prorazily. To způsobíš tím, když při lití do každé jedno zrnko pšenice přidáš. Šťastné kulky na zvěř. Nastrouhej hromového kamene na prášek do volova, když kulky leješ, trefíš všechno. Jest zkušeno. Abys se nechybil, vezmi špice kus, co do kola pletou, dávej do kulek, dobře stříleti budeš. Abys dobře střílel. Vezmi dutka, když (je) ještě slepej a uřežmu hlavu a nech tu krev vytéci. Potom ji vem a suš ji dobře a když kulky leješ, tedy vsyp ten prach mezi olovo, takže (potom) s tím jistě nechybíš. Aby kulka každého chytila, nastrouhá se toho dřeva, který blesk (hrom) opálil, vmíchá se v olovo, když se kulky lejí, každého prorazí. Štěstí a dobře stříleti. Dostaň svěceny vody ze křtitelnice v novou neděli, lej kulky do ní anebo broky a když naleješ, nabi a jdi na myslivost, zastřel ptáka aneb jiné zvíře třebas veverku, vem z toho srdce a spal na prach, utři, dávej do kulek, velký štěstí míti budeš, kdekoliv stříleti budeš. Kdybys moch dostat krkavce živého, utni mu srdce, do schrotbeitlu mezi broky, budeš šťastný. Abys měl štěstí na myslivost. Vezmi lilijum a vořech a udělej z toho prach, a vsyp jej mezi jini prach a do olova, když kulky leješ a nikdy se nechybíš. Chceš-li vždycky jistou ránu míti, vezmi srdce ze tří krkavců a tří krtic, spal je na prach a přimíchej tento prach do prachu střelního a do broků, a po čem střílíš, ničeho se nemineš. Chceš-li míti štěstí. Vezmi mladého krkvace a vyceď z něho krev a usuš ji a kup jednu libru prachu a zmíchej to spolu, budeš míti štěstí na všechno. Item, na velký pátek zab jak můžeš vrabce a s tou krví vytři ručnici v ni i po ni a toho ptáka zakopej na tom místě a ručnici taky a nech ji tam do velikonočního pondělka a potom ji můžeš vzíti a všechno zabiješ. Aby všechno na stromě zabil. Vezmi hruškové mejlí a myší ouško a usuš to spolu, a potom stluč to na prach a smíchej to do prachu, cokoliv na stromě uhlídáš, to všecko zastřelíš. Zkušeno. Když toho kat setne, tehdy handluj s biřicem, abys kus šatu v krvi omočil. Dávej ho maličký kousek na prach a (když budeš) stříleti k živému neb k cíli, tahdy na tobě žádný nevyhrá. Aby tě žádnej neostřelil. Vezmi střízlíčka a spal ho na popel, dej si ho do prachu, budeš dobře trefovat. Abys z ručnice dobře a všechno trefil, čiň takto. Hlejď dostati netopejra. Potom ho usuš a udělej z něho prach a zmíchej ho mezi ručničnej, tak s tím ručnici napravíš, ale to dělej v nový outerý. Abys ničeho nechybil, zastřel hrdličku, vzíti z ní srdce, usušiti ho, nadělati prachu a přidávati po trošce do ručnice na jinej prach a nechybíš se nic. Pro trefování. Vezmi starečkový kořen, usuš jej a spal ho na prach, přidávej do prachu, budeš se trefovat. Aby všechno co nejmíň okrvavíš, zůstalo ležet, setři na prach slunečnou rosu a přimíchej do svýho prachu. Abys na co namířil trefil. Najdeš-li na cestě hřebík, vezmi ho do šátku (ne do holé ruky) a napiluj z něj piliny, které smíchej s prachem, jistě vše trefíš. Item. Když najdeš chléb na cestě, usuš jej, rozetři na prach a přidávej mezi svůj. Abys dobře střílel. Vezmi od hvězdy, když se tříbí, to jako rosol bílej, neber ho do holej ruky, spal to na plechovej lžíci, udělej z toho prášku, utluč v moždíři a smíchej to mezi svůj prach k čemukoliv přimíříš, všechno zůstane. Item. Vezmi mladého krkavce a vyceď z něho krev, usuš ji a udělej prášku a ten prášek smíchej mezi svůj prach, tak k čemukoliv přimíříš, všechno zastřelíš. Při střelbě vždy trefiti. Krev z pravé ruky usuš, rozemel na prášek a přimíchej do střelného prachu. Vezmi psí kost a spal ji na prach a toho prachu dej mezi ručnicnej, pak ti nebude tuze bouchati. Aby rána nebouchala. Naškrab křídy do prachu. Aby prach nebouchal, vezmi vejce, které slepice na Boží narození snese, vezmi prachu a soli, nalej do něj kořalky, co by ten prach zatopilo a to vejce vraz do toho prachu, nechej to tak za tři dni a za tři noci na slunci státi, až všechno voschne a pak prachem střílej. Aby trefil, kde a kam by chtěl, koupí se čtvrt lokte plátna, vyplatí, zač jej procení, a když kat někoho stíná, napustí se do něho té krve, a pak se z něho nadělá flastrů, a parunkovým voskem se potřou; tři rány každý den jsou jistý.
Zpracování dat...