vychází v 5:35 a zapadá v 20:35
vychází v 21:54 a zapadá v 7:07
 

Časopis Myslivost

Srpnové ráno

Myslivecké zábavy 4/2009, str. 14  Zdeněk HLAVÁČ
Ranní tmu prořízlo první ptačí tíknutí, kdesi v dálce zaduněla kola rychlíku. Plocha strniště šedla a žloutla, z našlapovaných stébel odstřikovaly kapky rosy. Hraboší stezky občas ožily hnědým zakmitnutím překvapeného obyvatele rozsáhlých podzemních sídlišť. Světlající pás na východě vydělil z šedavé masy rozsáhlých lánů olšinami obrostlé vodoteče. Jejich tmavé pásy vyvstávaly z modrobílého oparu, postupně stoupajícího ke korunám mladých stromů. Ozvala se káně, kdesi ve výškách jí sekundovala volavka. V dálce vytáhla z posledního zbytku původního olšového porostu srna s dvěma srnčaty, objevily se hnědé hrudky schoulených zajíců. Rosou lesklé gumáky zmatněly po několika krocích po podmítnutém řepkovém poli. Z jednolité šedozelené stěny vynikly jednotlivé stromy a zabělal se kmen osamělé břízy. Pryč byly časy, kdy byla solitérem zrcadlícím se v korytu zmeliorovaného polního potůčku. Mladý nárost olše lepkavé ji za několik let dohnal, její převislé větve byly ale stále permanentním magnetem pro přetahující hřivnáče. Prořídlým porostem kopřiv, lemujícím břehy vodoteče, prosvítal lán světlezelené kukuřice.
Náhle zašustila schnoucí stébla bršlic a bolševníků, mezi kukuřičné stvoly se vnořil rezavý hřbet, ozvalo se temné zabekání. Ozývalo se, s delšími pomlkami, dál, když už se usadil na prastarý celtový batoh, maskován převislou olšovou větví a nepříjemně žahavými stvoly kopřiv, s dobrým výhledem na korunu břízy. Bö, böö ozvalo se občas z kukuřičné džungle. Den se probouzel pomalu, rozvážně. Stejně tak se jeví rozvážný měsíc srpen, kdy pomalu odeznívá vášnivá srnčí říje, mnozí ptáci nabírají jižní kurs, majestátní jeleni tiše a skrytě prožívají "tučný čas", přípravu na hektickou a halasnou říji. Štěkot psů z nedaleké vesničky čas od času vystřídali kohouti, kterým zdárně přizvukovali krocani. Od kravína se ozvalo první táhlé zabučení oznamující, že stádo vytáhlo na pastvu. Zabafal traktor, u Mladějova pískla lokálka. Za zády zaslechl jemné zapraskání následované prudkým vydýchnutím zvířecích nozder. Stačilo ale jen pootočit hlavu o pár stupňů. Na řepkoviště vytáhl srnec s větrníkem u země. I na "holubí" čekané je dalekohled ihned k dispozici. Asi čtyřletý šesterák postupoval krajem pole směrem k jeho zásedu. Co zbylo jiného než lehnout si na záda a tiše syknout při žhavém dotyku ochmýřeného listu. Srncova hlava stanula na napnutém krku, několik decimetrů nad zemí. Pár vteřin si doslova hleděli z očí do světel, z očí do světel ze vzdálenosti dvou metrů. To chtělo snímek! Vnímal veškeré detaily zvířecího těla, čerstvé jizvy na masivním krku. Těch pár vteřin vydalo za celou hodinu pozorování. Pach lidské stopy nebo lidského těla? Napjaté setiny vteřin přerušilo nenápadné tlesknutí, na boční větev břízy se zavěsil hřivnáč. Co teď? Který lov? Se zbraní nebo beze zbraně? Rozřešením byl výskok a obrat srnce o stoosmdesát stupňů a tentokrát mlčenlivý návrat do kukuřice. Obejmout pravou rukou trs bojínku a pomalu se zvedat ze zelené závěje, popálený a obalený lepkavými kuličkami svízele. Levá ruka nahmátla chladné dřevo pušky, muška našla malý šedomodrý cíl posazený mezi tmavě zelenými březovými listy. Vůně střelného prachu na pár okamžiků přehlušila kořeněné aroma břehového porostu. Tři růžově šedá pírka pomalu dosedla na chladnou hladinu, když z vody vytáhl letošního prvního. Kdesi v kukuřici se opět ozval srnec a podle slábnoucího hlasu pokračoval v cestě k nedalekým remízkům. Úlovek poněkud zjitřil smysly. Na břízu dosedlo hejnko stehlíků, nízkým letem prolétly dvě lesní hrdličky. Mezi oschlými hroudami se zableskl bílý bod, strakatá kočka, o níž neměl tušení, se plíživým krokem vydala k domovu. Svist holubích letek jej přinutil stisknout kozlici a zvednout hlavu k oblačné obloze. Ještě jedno obkroužení břízy a tři hřivnáči tleskavě usedají na podmítku zhruba sto metrů za břízou, ale v dobrém dostřelu od potoka. Stačí se jen šikovně sesunout do koryta a ve skrytu zeleně se pomalu přiblížit ke zvěři. Zdálo se to až moc snadné. Muška překryla dva holuby v zákrytu. Ještě posbírat vystřelené peří z letošních holoubat a stejnou cestou se vrátit k zásedu. Lovecká vášeň byla ta tam. Byl třemi úlovky dokonale nasycen, byť jich dosáhl během půlhodiny. Lákala jej toulka po této části revíru, toulka v nejhezčím letním měsíci. Nad obilným strništěm se ozval flétnový trylek, dalekohled letí k očím. Je to něco jako "déjà vu", spatření již spatřeného. Vybavil se mu vycpaný exponát ze školního kabinetu, nohatý bahňák s dlouhým zahnutým zobákem, přibitý k černému prkénku dekorovanému zoubkovaným štítkem s pečlivými, perem napsanými údaji: Koliha velká, škole věnoval pan XY, uloveno v Olšinách. a přesně tři kolihy se teď proletují v této lokalitě, které se říkalo, a ze setrvačnosti říká "V Olšinách". Usedají za protáhlou hromadu naváženého hnoje. Bylo to něco víc než risk a zvědavost, bylo to něco, co znají jen ti, co mají zelenou krev. Vojenskými "kačáky" pomalu a jistě, ty poslední v páchnoucí břečce, do ní také pokleknout jedním kolenem a pomalu se zvedat. Do zorného pole dalekohledu se všechny tři nevešly, tak byly blízko. Podruhé za dnešní ráno si vzpomněl na fotoaparát nebo kameru. Ale i tak. Auto přijíždějící od Trpíka je donutilo k vzlétnutí a k zasednutí na sousedním strništi. Nadhodil batoh se svým dnešním úlovkem. A vlastně - nejsou ty dnešní "bezflinťácké" úlovky vzácnější??? I takové může být srpnové ráno, ráno krásného a moudrého letního měsíce.

Fotogalerie

Zpracování dat...