vychází v 5:35 a zapadá v 20:35
vychází v 21:54 a zapadá v 7:07
 

Časopis Myslivost

Žofinka, dárek jara

Myslivecké zábavy 4/2009, str. 13  Miloslava LIŠKOVÁ
Kolika lidem se asi poštěstí v životě pohladit si srnu? Mně se to už podařilo. Svatý Hubert mi připravil krásné překvapení, ale také starosti. Jsem dcera myslivce a velkého milovníka přírody. Odmala s ním chodívám na čekanou do lesa. Velkou spoustu věcí mě naučil. Vypěstoval ve mně lásku k lesu a všemu živému. Proto po ukončení základní školy byla pro mě jasnou volbou Střední lesnická škola v Hranicích, kde mi rodiče umožnili studovat. Je to krásná škola s dlouhou tradicí a já jsem pyšná na lesnickou uniformu, kterou teď mohu nosit. Mou lásku k přírodě navíc mnohonásobně upevnila moje malá svěřenkyně a kamarádka, srna, které jsem dala jméno Žofinka. Toto jméno jsem vybrala díky tomu, že ji k nám přivezli 14. května, den před Žofií. Nerozumní lidé ji coby ještě malé srnče vzali z přirozeného domova do příbytku lidí. Hnala je k tomu představa, že je nejspíš opuštěná, i když tomu tak zdaleka nebylo. Srnečka byla roztomilá, jako každé mládě v jejím věku. Třásla se taťkovi v náručí strachem. Když ji pustil v ložnici na zem, nevěděla, kam se má ukrýt. Schovala se za květináč do rohu místnosti, kde také zůstala celou první noc. Další den již šla ven do malé ohrádky na naší zahradě. Největším problémem se pro ni stalo krmení. Dostávala kozí mléko trochu přislazené cukrem. Ona však kojeneckou lahvičku s dudlíkem odmítala. Byl to boj, dostat do ní trochu mléka, teprve až jsme si začali máčet prsty v misce a dávat jí je k větrníčku, začala sama pít z misky. Tím si také zachránila život. Noc trávila Žofinka v koupelně. Na zemi musel být koberec, aby jí to neklouzalo, a v koutě z větviček udělaný malý lesík, kde spávala. Dveře do mého pokoje zůstávaly otevřené, a když začala pískat, sestra mě vzbudila a já musela jít krmit.
Celý dům se postupně přizpůsoboval jejím potřebám. Když pak byla větší, zůstávala venku i v noci. Dny ubíhaly a naší Žofince už ohrádka nestačila. Jakmile bylo jisté, že na zahradě není nic, co by mohlo podlehnout jejím chutím, branka se jí otevřela na celou zahradu. Teprve teď jsem se mohla na vlastní oči přesvědčit, jak pestrý jídelníček může mít srnčí. Procházela se po záhoncích s fazolí, ze kterých mnoho nezůstalo, šlahouny jahod také neměly moc šancí. Spásla záhon salátu a mamince okousala kadeřavou petrželku. Ani květiny neměly příliš naději na úspěšné kvetení. Žluté a oranžové květy afrikánů se jí velmi líbily a jistě i výborně chutnaly. Tuje byly do její výšky úplně holé. Jakmile se již paní zima začala hlásit o svou vládu, udělal táta malý krmelec, aby i v zimě měla Žofinka dostatečný přísun potravy. Nikdy nepohrdla jablky. Každého si svým půvabným zjevem Žofinka rychle získala. Ona sama však příliš důvěry k lidem neměla. Mně věřila - nechala se hladit a na moje zavolání pokaždé přišla. Ani nevím, čím jsem si tuto přízeň a důvěru zasloužila. Zima utekla rychle a sluneční paprsky pomalu rozpouštěly sníh a probouzely jarní kvítí. Sněženky a bledulky zdárně odkvetly, ale lilie neměly nejmenší šanci. Žofinka je spásla důkladně a tulipány dopadly stejně. Žofince u nás bylo dobře, ale my jí chtěli vrátit ztracenou svobodu. Věčně na zahradě zůstat nemohla. Proto jsem jí začala brát s sebou ven na procházky. Moje obavy, že mi uteče, se rychle rozplynuly. Dobře si hlídala, kam odcházím, abych se jí náhodou neztratila. Poslušně pobíhala kolem a objevovala nové prostředí. I zpět se se mnou pokaždé vrátila. Teplo bylo stále větší, přišel čas prací na zahradě a tím nastal čas i pro Žofinku. Měla opět získat to, co jí kdysi člověk vzal, volnost a svobodu. Opět jsem ji vzala ven, ale po našem návratu už zůstala branka otevřená. Říci jí: "Běž, máš volnost," byl ten nejhorší okamžik v mém životě. Podivná úzkost mi zamkla ústa snad na sto západů a slzy mi kropily tváře. Druhý den už Žofinka nikde nebyla. Zmizela stejně rychle, jako kdysi do mého života vstoupila. Ale vzpomínky mi zůstanou navždy. Jestli ji ještě někdy uvidím, záleží jen na štěstí a náhodě. Mohu jí jen popřát širé pastviny, stinné hvozdy a hodně zdravých mláďat. Teď je to jen na ní, už ji nebude chránit ani plot zahrady, ani já. Vzala si s sebou kus mého života a srdce a na oplátku mi nechala překrásné vzpomínky.

Fotogalerie

Zpracování dat...