ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator
vychází v 7:44 a zapadá v 16:41
vychází v 0:08 a zapadá v 10:39
 

Časopis Myslivost

MALÍŘKA ALENA LUKEŠOVÁ

16  Text a snímky Pavel KLOZÍK
Sympatická, usměvavá a energií nabitá malířka Alena Lukešová z Příbrami letos poprvé vystavovala na Natura Viva své obrázky zvěře. Mezi malíři není nováček, donedávna se věnovala především malování koní. Známe se asi deset let. Když mně nedávno řekla, že připravuje obrazy s mysliveckou tématikou, přišel čas, abych napsal její portrét…
Ali, když vidím Tvé nádherné myslivecké obrazy, napadá mě, jestli jsi tatáž žena, kterou znám jako malířku koní. Podle obrazů zvěře bych řekl, že jsi snad vyrostla v lese.
Nejsem lesní žínka ani bludička, přesto nejsi daleko od pravdy. Jsem holka z vesnice Orlov u Příbrami. Babička pracovala v lese, jako malá jsem znala spoustu dalších lidí, kteří v lese pracovali, a se psem jsem byla v lese pečená vařená. Miluji houby, dodnes jsem vášnivá houbařka. Les mi byl a je blízký.
 
Jestli se pamatuji, myslivkyně nejsi, nebo se něco změnilo?
Nezměnilo, myslivec nejsem, protože se mi příčí střílet na zvěř. Můj vztah ke zvěři je, dá se říct, platonický.     
 
Slyšel jsem o platonické lásce, ale platonický vztah ke zvěři je něco nového.
Zvěř mám ráda, ráda ji pozoruji - nejraději ze hřbetu koně.
 
O pozorování zvěře ze hřbetu koně jsem již hovořil s více lidmi, takže mě zajímají Tvé zkušenosti.
Zvěř bere koně jako člena přírody a neutíká před ním. Člověka v sedle považuje za jeho součást. Koně nemám na závodění, ale právě na projížďky do přírody. Když mám trochu času, ráno, někdy na celý den, s ním vyjíždím. Jsme sehraní, kůň přesně ví, co chci. Někdy stačím jen pomyslet, nebo naznačit, a on to udělá bez velkého pobízení.
 
Jakého koně máš?
Deset let mám valacha českého teplokrevníka, letos je mu třináct let.
 
Zatím jsme hovořili o lese a koních. Co Ty a malování?
Malování byla třetí věc, která ke mně patří od dětství. Od malička jsem něco patlala a snažila se malovat. Na základní a střední škole jsem malovala portréty svých kamarádů i učitelů.    Absolvovala jsem talentové zkoušky na střední uměleckou školu. Jenže tam byl vždy velký nával a pro mě se místo nenašlo. Tak jsem šla na zemědělskou školu studovat obor chovatel, se zaměřením na chov koní. Na škole mně chyběl užší kontakt s koňmi. Naučila jsem se krmné dávky, ale jak si s koněm porozumět a na to, jak ho přimět, aby si ke mně našel cestu, jsem musela přijít sama. Ve svém oboru jsem nikdy nepracovala a spoustu věcí jsem se později naučila na rančích u přátel. O to více jsem se vždy věnovala malování. Malovala jsem portréty podle fotografií, a maluji je dodnes, baví mě to, ale koně jsou má srdeční záležitost. Díky obrázkům koní jsem se dostala do povědomí lidí.
 
Malba krajiny Tě neláká?
Láká, ačkoli nejsem krajinářka. Myslím si, že na sobě ještě musím pracovat a hodně se učit.
 
Na Tvých kresbách a malbách mě vždy upoutává realita.
Snažila jsem se a dodnes se snažím o dosažení maximální věrohodnosti obrazu, který maluji. Koně maluji nejraději podle fotografií, které mi lidé pošlou. Chtějí mít svého koně namalovaného, protože fotografie a obraz představují jiné zobrazení reality. Studuji chování koní, sleduji, jak se pohybují, a spolupracuji s fotografem Daliborem Gregorem, který mně posílá fotografie koní. Mnoho koní fotím sama na různých akcích a setkáních. Ale pozor, když maluji, netvořím vysloveně kopie fotografií. Snažím se, aby kůň na mém obraze vypadal věrohodně, aby bylo poznat, který kůň to je, a majitel ho poznal, i když je namalovaný v pohybu, v jiné pozici nebo jiném prostředí.  
 
Ačkoli jsi neudělala talentové zkoušky, bez talentu bys nebyla tím, čím jsi, skromnost stranou. Prozraď něco ze své malířské kuchyně, nějaké tajemství své tvorby.
Žádné tajemství není. Možná mám špetku talentu, ale je za mnou spousta práce, protože malování a kreslení mě zcela pohlcuje, samozřejmě kromě péče o rodinu. Maluji denně a stále na sobě pracuji.
 
Jsi v dobrém smyslu slova živel a nepůsobíš jako domácí puťka. Jak na Tvé zájmy pohlíží rodina?
Rodina je pro mě základ. Manžel má pro mě pochopení, naše dcera taky maluje a má svého koně. Malovat můžu taky díky svému svobodnému povolání. Rodina to se mnou asi někdy nemá lehké. Léta maluji, žiji ve městě, ale stále utíkám ke svým báječným rodičům do domečku na vesnici, ke koním a do přírody. S rodinou jezdíme na různé akce.   
 
O Tvé touze a plánech malovat zvěř, přírodu a myslivecké motivy, jsme spolu hovořili před několika lety, ale teprve nedávno, před Natura Viva, jsem se dověděl, že jsi se mysliveckým motivům skutečně začala věnovat. Proč až nyní?
Řada lidí a mnozí přátelé myslivci mě dlouho žádali, abych jim namalovala zvěř nebo jiný myslivecký obraz. Nebyli sami, ať maluji les a zvěř říkal už můj děda před mnoha lety. Všechno má svůj čas. Malovala jsem koně, kovboje, indiány, obrazy lidem na chaty a portréty. Nynější okolnosti, mé rozpoložení, inspirace a mnoho dalších věcí, které ovlivňují tvorbu, vyústily do stádia, kdy jsem začala malovat zvěř a přírodu.
 
Svému stylu a pohledu jsi zůstala věrná. Myslivcům a všem návštěvníkům Natura Viva v Lysé nad Labem se Tvé obrazy moc líbily.
Maluji jen to, co existuje, zvěř, kterou jsem viděla, a kterou pozoruji, když jedu na koni přírodou po lesích a na pasekách. Stále zůstávám realista, nevymýšlím si. Chci, aby zvěř na mých obrazech vypadala jako zvěř, květina byla květinou a pes vypadal jako pes. Řada myslivců touží mít portrét svého psa. Když jdu nebo jedu na koni do lesa, mám s sebou dalekohled a fotoaparát, ale s paletou a štětcem do lesa nechodím. Abych mohla perfektně nastudovat zvěř, začala jsem spolupracovat s fotografem Jiřím Liščákem, jehož fotografie mě zaujaly a oslovily. Pan Liščák rozšířil můj rozhled a pomohl ve výtvarném vnímání přírody, lesa, i třeba ve vnímání života obyčejných ptáků, kteří v přírodě žijí.
 
Používáš různé malířské techniky, nicméně malbami zvěře a ostatních mysliveckých motivů na dřevo jsi vystihla, co myslivci chtějí.
Maluji akvarelem, olejovými barvami na papír, plátno a další materiály. Malbu olejem považuji za královskou techniku. Dělám airbrush, kombinuji akvarel s airbrushí a používám různé malířské techniky. Po letech jsem oprášila malbu na dřevo. Cítím spojení mezi mysliveckými náměty a dřevem. Mám pocit, že si myslivecké obrázky řekly o dřevo a dřevo si řeklo o myslivecké motivy. Našla jsem si vlastní cestu kresby akvarelem. Snažím se, aby obrazy, které maluji, a podklad, na němž jsou namalovány, vytvářely vzájemné souznění.              
 
Alena Lukešová vydává kalendáře, pohledy se svými malbami, její obrazy můžeme vidět na výstavách, které pořádá samostatně nebo společně s dalšími výtvarníky a fotografy. Svou tvorbu uvádí na stránkách www.lukesova.wz.cz.

Fotogalerie

Zpracování dat...