ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator
vychází v 7:44 a zapadá v 16:41
vychází v 0:08 a zapadá v 10:39
 

Časopis Myslivost

Čtení stále aktuální...

17  Antonín EŠNER
K časopisu „Česká myslivost“ z roku 1908 jsem se dostal čirou náhodou. Po prvním honu se domů nechce, zvláště tehdy, když se kamarádi dlouho neviděli a mají si co vyprávět. V hostinci U Kvasničků je u starých ocelových kamen teploučko a útulně. Prostředí svádí k rozboru průběhu lovu a k zamyšlení, jak vypadá myslivost v naší pohnuté době. Zůstali jsme s kamarádem Vítkem Frkalem mezi posledními a domluvili jsme se na návštěvě u nás. Vítek mi slíbil, že mi donese svázané vydání „České myslivosti“ z roku 1908, které zdědil po zesnulém tchánovi, abych mohl porovnat tehdejší myslivost s tou dnešní. Stalo se a já se s pokračujícím jarem pustil do dlouhého čtení krásně ilustrovaného časopisu, psaného ve staročeském jazyce.
Rok 1908 na mne zapůsobil uhrančivě. Domníval jsem se, že jsem objevil něco světoborného, že jsem objevil předchůdce současného časopisu „Myslivost“ a budu šokovat čtenáře tímto zjištěním. Naštěstí jsem nahlédl do odborné literatury, abych zjistil, že „Česká myslivost“ sice začala vycházet v roce 1897, ale měla trvání pouze do roku 1944. Předchůdcem naší současné „Myslivosti“ je „Stráž myslivosti“, která začala vycházet v roce 1923 a pod názvem „Myslivost“ pokračovala od roku 1953 (viz.„Tradice v myslivosti“ doc. MUDr. Jaromír Kovařík, CSc., str. 63, vyd. 1993).
Škoda, mohli jsme v jubileu našeho krásného časopisu překročit stoletou hranici. V úvaze nad tím, čím žila tehdejší myslivecká společnost, nám to však vadit nebude.  
Na úvodní straně vidíme název „Česká myslivost,“ ozdobený ilustrací hlavy loveckého psa a tetřeva a pod ním čteme: „Ilustrovaný ústřední časopis pro myslivce, kynology, ornitology, přátele honby, rybářství a přírody. Zodpovědní redaktoři: František a Ludvík Štětka. Ročník XII. 1908. Praha - Král. Vinohrady. Knihtiskárna Aloise Koníčka na Král. Vinohradech. 
Obsah časopisu je rozdělen do oddílů, podobně jako stránky naší současné „Myslivosti“. První část tvoří odborné články a doporučení k chovu a lovu zvěře, druhá část je věnována kynologii, další část je věnována rybářství, dále střelbě a výzbroji, loveckému humoru a konečně závěr je vyhrazen různým zprávám a reklamě. Přitom platí, že v každém čísle tyto části nemají ustálenou formu jako je tomu nyní v časopise „Myslivost“. Zatímco v dnešním časopise vidíme nádherné barevné fotografie a ruční kresby jsou vyhrazené pouze zábavné části, časopis „Česká myslivost“ je ozdoben výhradně černobílou ilustrací, která měla a má ovšem zvláštní kouzlo.
Abychom si učinili představu, čím žila myslivost před sto lety, nemůžeme číst jen příběhy tehdejších lovců, ale musíme se ponořit především do čtení různých zpráv, které vypovídají o této době nejvíce.
Například v šestém čísle je mimořádná pozornost věnována roku 1908 jako roku jubilejnímu, neboť v tomto roce oslavil František Josef I. Císař rakouský, král český a uherský, šedesát let svého panování, když usedl na trůn 2. 12. 1848. Píše se v něm: „Plno lásky a věrnosti hledí myslivectví říše ku svému panovníku – jubilantu, k nejmilostivějšímu císaři a pánu, a ctí jej nejenom jako obraz knížecích cností, dobrotivého panovníka a moudrého vladaře státu, nýbrž také co myslivce na trůnu. Jest opravdu mocným patronem myslivosti a jemu máme ve mnohém děkovati za jeho péči. Nebylo roku, ani honebního období, ve kterém by náš nejvyšší pán zábavě lovecké neholdoval. Když jej tížily starosti panovnické a nervy jeho rozrušovaly, uprchl do osamnělé nádherné přírody. On, ideální lovec, nejvyšší lovčí pán, skvěl se sparťanskou jednoduchostí ve svých tělesných požadavcích a nelitoval žádné námahy. V nádherné božské přírodě nalezl to, co hledal: ,Mír, zotavení, posilu a rozkoš, toť byla ta povznášející slova, jež pronesl k holdujícím myslivcům dne 25. června 1898 v Schönbrunně. Nezapomenutelným zůstane pro nás tento den, ku kterému se pojí i dnešní významu plné hodiny a nutí nás, abychom nadšeně volali: ,Zdar a lovecký zdar císaři!“
Jinde je zase zmínka z císařova letního pobytu: „Dovídáme se z Išlu, že se náš milovaný panovník těší dobrému zdraví a pěstuje, pokud je možno, ušlechtilou myslivost. Při jedné honbě dne 29. července ukázal se býti panovník opět mistrem ve střelbě. Složil při naháňce v ,Ari´u Offensee desateráka v plném běhu, posadiv mu brilantní ranou kulku přímo na komoru, takže jelen okamžitě klesl… Mnogalja Ljeta a hojnost zdaru loveckého přeje české myslivectvo svému milovanému císaři.“
Jako legrační nám musí připadat popis přístroje pro noční vidění, zvaným noctoskop a doporučovaný pro noční střelbu. V porovnání s dnešními nejmodernějšími přístroji by asi neobstál, i když principiálně je jim dost podobný.
Dočteme se o něm: „Novým tímto přístrojem lze za temné noci hledaný cíl s překvapující až jistotou trefiti. Při tom jest celá věc tak jednoduchá a zřejmá, že i necvičený střelec ve čtvrt hodině může se na výtečného střelce vycvičiti. Na hlaveň ručnice, neb kulovnice, též bambitky, aneb revolveru připevní se přístroj, ve které nalézá se duté zrcadlo, žárovka a čočka. Proud pro žárovku přivádí se malou suchou baterií do činnosti (suchými články), kterou střelec nosí buď ve zvláštním sáčku, aneb v kapse. Přístroj upevní se z předu na zbraň a vodivou šňůrou a kontaktem spojí se vhodně s baterií. Přístroj může také být postaven na místě tam, kde obyčejně dalekohled se staví. Celé zařízení, zvláště pouzdro s baterií jest malé lehké a příručné, takže může býti ku každé zbrani lehko připojeno. Při použití zbraně nikterak střelci nepřekáží, snese každý náraz při střílení, aniž by tím nějak poškozeno bylo. Působením elektrického proudu vrhne žárovka v určený směr světelnou zář v podobě kužele, v jejíž středu zvláště intensivně vynikne zářící kříž. Střední bod, kde se obě přímky světelné utkávají, tvoří zároveň bod průbojnosti střely při výstřelu. Aby bod úderu střely protínal právě střed světelného kříže, jest opatřen přístroj ten jednoduchým zařízením regulačním. Jakékoliv míření nyní odpadá. Dosud činil se na oko nemožný požadavek sledovati současně tři předměty, mušku zbraně, bod cíle a konečně cíl samý, což oko velice napínalo. Při použití přístroje „Noctoskop“ vidí však střelec cíl oběma očima. Zaujme se zbraní jednoduše postavení k ráně, stisknutím kontaktního knoflíku zazáří žárovka a v tomto okamžiku spatří již střelec ozářený cíl s označením bodu, kam s určitostí po výstřelu rána neb projektil přesně dopadne.“
Jako aktuální nám musí připadat výzva k zvelebování honiteb: „Máme kluby rybářské, králíkářské, kluby včelařské a mnoho jiných užitečných, ale spolků, resp. Organisací soukromých myslivců postrádáme! Činnost takovýchto spolků je předůležitá. V prvé řadě možno čeliti zbytečnému vydražování honiteb a působiti na sloučení více menších v jednu, chrániti zvěř, podporovati chov psů ušlechtilých, působiti návrhy na změnu bohužel nejasného a neúplného našeho honebního zákona, pěstovati odborné vzdělání atd.atd.“
Mezi kuriozitami objevíme článek: „Zmužilost zaječky obdivoval jsem dne 13. května t.r.. Nedaleko hojně používané cesty , viděl jsem velkou šedivou kočku žitem se plaziti. Pojednou objeví se zaječice, zajisté starostlivá o své mláďata v blízkosti se nalézající a počne v plném trysku uděšenou Mycinku honiti až na silnici. Neobyčejná tato honba byla lidmi tam jdoucími hlasitě přivítána, avšak statečná matka zaječice neustála ve svém pronásledování, až se kočka vyšplhala do koruny jabloně, nalézající se  při silnici. Zaječka opustila místo pak, když se diváci přiblížili.“
V kynologické části najdeme recept na to, jak přivyknout psa na nového pána: „Chceme-li psa rychle a jistě zvyknouti, doporučuji novému pánovi, aby sobě přinesl nějaký potřebný předmět od dřívějšího majitele. K účelu tomu se hodí nejlépe kapesník, který byl nošen starým majitelem v kapse u kalhot. Šátek nechává se psu očichávati a vezme se pak k sobě, aby nasákl vlastním zápachem, na který si má pes zvyknout. Zvyk, že se dává psovi kousek chleba, který se dříve nosí pod paží, se též osvědčil. Důležité jest, aby pes nalezl předmět se zápachem starého pána a pak je přechod snadný. Jak známo, lehnou si psi, když pán odcestuje, ke stěně pod visící šat svého pána. Když nemají svého pána, chtějí mít alespoň jeho zápach. Na tomto pudu dlužno tudíž celý plán zbudovati, aby zvířata na svůj starý domov zapomněla.
Aby si pes ještě rychleji zvykl na nového pána, má jej každý sám krmiti, jím se zabývati a ponechati jej spáti před postelí na starém kusu šatstva a tak pes záhy zvykne.“
     V části různé nalezneme zajímavou zprávu o upravení platu a drahotních přídavcích: „Hrabě Colloredo-Mansfeld v Dobříši dopřál za příčinou panovnického jubilea císařova svým úředníkům a služebníkům na svých panstvích Opočno, Dobříš a Zbiroh značné upravení platu již od 1. ledna 1908. V nejnižších stupnicích služného zvýšen plat o 20 procent a v dalších o 19, 18 procent atd. Jak značný jest tento jubilejní dárek, vysvítá z toho, že obnos služného na panstvích Opočno, Dobříš a Zbiroh jest dohromady o 47.800 korun ročně větší. V rozumné a v pravdě otcovské starosti o blaho svých podřízených nechal hrabě Colloredo-Mansfeld případné dekrety svým služebníkům odevzdati právě na štědrý den, dne 24. prosince m.r., aby jim radost způsobil. – Robert svob. Pán z Biedermannů, majitel panství Jevišovického na Moravě, překvapil své úředníky k vánocům s 10procentním drahotním přídavkem , který charakterizuje šlechetnost a starost dotyčného o své služebníky.“
„Člověk škůdcem honby“ zní název článku, který pojednává o všech možných nepřátelích myslivosti, v nichž autor pranýřuje nešvary své doby slovy: „Vášeň lovecká, ziskuchtivost, zlomyslnost a hloupost jsou vlastnosti činící z člověka škůdce honby!“ Na místě jiném pak pojednává o rozdílech mezi pytláky, kteří provozují myslivost, aniž by měli oprávnění, ale ctí veškerá pravidla a pytláky, kteří se neštítí použít jakýkoliv drastický prostředek k získání zvěřiny, jako jsou oka, apod., aby na závěr odsoudil zejména politiky, jako největší škůdce honby slovy: „Tito štváči a demagogové jsou vlastně nejhorší a nejnebezpečnější škůdcové honby, jelikož jejich konání namířeno jest na zvěř a celou myslivost. Zdolati je a dle možnosti neškodnými je učiniti, jest nutné, tak jako boj proti pytlákům a řadí se mezi přední povinnosti každého lesníka, myslivce a přítele honby.“
Velmi zajímavým se jeví článek o odstřelování zvěře na hranicích revíru: „Neúnavné vytloukání hranic revíru, tento hluboce zakořeněný zlořád a nesmysl u mnoha a mnoha pánů revírníků vším právem zasluhuje býti nazván rasovstvím… a tak to jde vesele dále a obě strany vyrovnávají se hříchy svými navzájem… kvantum zvěře se samozřejmě očividně menší a koneckonců, když jsou již postižené díly revírů do posledního chlupu vybouchány, nastává svatý pokoj – jelikož tam již ničeho není.“
A protože lov souvisí s přípravou zvěřiny, bude namístě seznámit čtenáře s receptem na slučí mázku, která je pro většinu z nás již nedostupná, jelikož lov sluk je již k naší škodě, vzhledem k její nízké populaci, zakázán: „Sluky jsou pro své chutné maso na stole labužníka velmi rády vítány, a slučí pečeně jest vyhlášena za velkou delikatesu na stole bohatých velmožů a mlsných břichopásků. Mimo chutné tělíčko dlouhozobého ptáka jsou výbornou pochoutkou jeho vnitřnosti; plíce, játra a střívka, zcela nevyčištěná, s plným obsahem stráveného i nestráveného pokrmu, které se drobně rozsekají a dusí na másle. Toto tvoří znamenitou pochoutku, nazvanou slučí mázka, která na knížecích a královských tabulích je vyhlášenou delikatesou. Pojídá se prostřená na housce, máslem osmažené. Podivné toto jídlo, jak vidno, vyhlíží zcela jinak, než si naivní lidé obyčejně představují. Též hlavy sluk labužníci rádi pojídají.“
Vybral jsem tyto úryvky zcela záměrně, aby si čtenář učinil představu o mysliveckých poměrech před více než sto lety. Co z nich vyplývá? Jsme ve svém uvědomění o stavu přírody dále, než tenkrát? Změnil se člověk v nazírání na provozování myslivosti? Myslím si, že ani ne příliš.
Nenalezneme dnes nikde článek, oslavující nějakou osobnost, která by se na nejvyšším postu zastala myslivců. V tomto směru jsme na tom hůře, než před sto lety. Ať chceme nebo ne, úloha šlechty v pěstování myslivosti byla nezpochybnitelná a těšila se dokonce určité úctě.
Máme dnes mnohem modernější zbraně a vybavení, avšak zvěře drasticky ubývá každým rokem a nikdo tomu nedokáže zabránit, proto jsou nám i ty nejkrásnější a nejdokonalejší zbraně k ničemu, leda tak mohou posloužit ke sběratelským účelům. Jen hrstka vyvolených si může dovolit lovit v oblastech, kde ještě zvěř je, ale je ohrožena stejně jako u nás bez rozdílu.
I dnes mají myslivecké organizace obrovské problémy s tím, jak optimalizovat svou velikost, jak finančně zajistit svou existenci a učinit tak opatření ke zkvalitnění chovu zvěře, jak zákonem zvýšit pravomoci myslivců k ochraně zvěře a zabránit bezohledným lobby v ničení naší krásné přírody (neomezené zastavování zemědělských pozemků, využívání honebních pozemků ke sportovním účelům, apod.).
I za této neutěšené situace se nezměnilo chování některých mysliveckých sdružení na hranicích honebních pozemků, a přestože jsou si vědomi obrovského úbytku zvěře, i dnes vytloukají na hranicích se sousedními sdruženími poslední zbytky zajíců nebo bažantů.
I dnes máme v našich řadách masaře, kteří nemají v sobě žádnou etiku, protože loví povolené druhy zvěře, u které není stanovena kvóta, v neomezeném množství a nevynechají žádnou příležitost k jejímu bezohlednému vraždění. Kladu si častokrát otázku, jak je možné, že tito lidé nebyli ještě veřejně pranýřováni, i když zastávají důležité posty a snad právě proto, protože by měli jít ostatním příkladem.   
Na druhé straně však máme naštěstí mnoho, a těch je většina, obětavých myslivců, kteří se snaží udržet alespoň na určité úrovni vysoký standart naší myslivosti. Myslím tím nejen uchování našich mysliveckých zvyků a tradic, které jsou národním bohatstvím a svou jedinečností nemají ve světě obdoby, ale i chov a péči o zvěř za svízelných podmínek, aby byla zachována ve své rozmanitosti pro další pokolení.
Svou důležitou úlohu sehrává i náš současný časopis „Myslivost“, který rozkvetl do nebývalé krásy. Kdo si pamatuje náš časopis před dvaceti lety, musí mi dát za pravdu. Náš časopis je zároveň veřejnou tribunou, kde máme umožněno některé problémy diskutovat a hledat cesty, jak zachránit, co se ještě zachránit dá. Jeho představitelé vynakládají velké úsilí, aby české myslivosti vrátili tvář před laickou veřejností a ospravedlnili tak její existenci.
Konkrétním výstupem těchto snah je vznik Klubu autorů při ČMMJ a natočení seriálu „Tisíc let české myslivosti“ pro Českou televizi, které má společného jmenovatele - důstojnou propagaci české myslivosti!   
Za to patří kolektivu redakce „Myslivost“ naše díky a uznání. Oni jsou i tak pokračovateli průkopníků, kteří probíjeli cestu naší drahé myslivosti před více než sto lety.
 
Antonín EŠNER
Ilustrační snímky archív autora
    
 

Fotogalerie

Zpracování dat...