Pušky z jeho firmy s pěknými plastickými rytinami a řezbou, zaujmou na první pohled. Když jsem se obdivoval jeho řemeslu, ani jsem netušil, že dlouho pracoval ve věhlasných světových firmách zbrojního průmyslu - společnosti Colt a Henry...
Jarku, výrobky vašeho puškařství doslova dýchají myslivostí. Tudíž se musím zeptat, jestli má myslivost ve vaší rodině nějaké kořeny?
Díky dědovi z Vlčnova, který byl velký myslivec, jsem s myslivostí vyrůstal. Myslivec je i můj brácha. Navíc jsem se přiženil do myslivecké rodiny, takže mám myslivce tchána i švagra. V mém srdci má myslivost své místo.
Neuvažoval jste o studiu na lesnické škole?
Za humny máme Uherský Brod a zbrojovku. Mně se vždy líbila práce na strojích. Vyučil jsem se proto jako nástrojař v COPT a po ukončení jsem začal pracovat na montáži dlouhých zbraní. Ale dlouho jsem tam nepobyl, protože jsem dostal nabídku pracovat ve zbrojovce Colt ve Spojených státech.
Takové nabídky zatím u nás na stromech nerostou...
V roce 1995 přijel do Uherského Brodu pan Louis Imperato z USA a když procházel výrobu, zastavil se u mne. Ptal se, kolik zbraní smontuji za směnu. Odpověděl jsem a on se zeptal znovu, protože si nebyl jistý, zda jsem mu rozuměl. Dostal stejnou odpověď. Asi jsem ho zaujal, tak se zeptal, zda bych nechtěl pracovat za mořem. Já jsem váhal, moc se mi odjet nechtělo, ale pak se objevil znovu a nabídku zopakoval. Nakonec jsem do Ameriky odjel o rok později. Doma jsem dostal dlouhodobé neplacené volno. Imperato měl tehdy licenci na firmu Colt Black Powder v New Yorku, kde vyráběl perkusní revolvery Colt a potřeboval na montážní linku lidi, kteří mají s montáží zbraní již nějaké zkušenosti.
Jak na vás Amerika zapůsobila?
Zpočátku mě překvapil velký binec. Původní Coltova fabrika byla v dezolátním stavu. Začátky nebyly nijak růžové. Ale vydržel jsem. Za dva roky se výrobní postupy hodně změnily a vše se zlepšilo. Nejdříve jsem pracoval na montáži a později jsem přešel na výrobu henryovek.
Proč byla obnovena výroba právě těchto zbraní?
Protože pan Imperato cítil potřebu oživit a znovu proslavit starou legendu. Tehdy už pomalu ustupovala zbrojovka Winchester a Imperato henryovkami zaplnil prostor mezi winchestrovkami a Marlinem, jejichž závěr se rovněž ovládá spodní pákou. Začínali jsme malorážkou Henry Lever Action. U Henryho jsem opět začínal na montáži. Vedle toho jsme museli připravit novou výrobní linku a postavit střelnici na kontrolu funkce zbraní a druhou na nastřelování. Po čase jsem dostal na starost objednávání a výrobu součástí, přípravu výroby a halu, kde se zbraně vyráběly. Moje nynější manželka, která za mnou do Ameriky přijela, vedla sklad se součástkami. Občas jsem také jezdil do prodejny zbraní John Jovino Gun Shop v New Yorku, což je nejstarší newyorská prodejna zbraní, založená již v roce 1911 a Imperatovi ji vlastní.
Dá se tedy říci, že ve Státech zabodovaly zlaté moravské ruce?
To bychom přeháněli. Do Ameriky jsem odjížděl ve dvaceti a moc jsem toho neuměl. Znal jsem postup výroby zbraní. U Coltu jsem se snažil přenést poznatky s postupem výroby. Pomalu jsem se vypracoval z mistra na šéfa výroby a musel jsem se naučit řídit lidi. U Henryho se zpočátku hodně věcí kupovalo. Abychom mohli vyrábět ve vlastních provozech, museli jsme nakoupit CNC stroje a vyvrtávačky hlavní, protože původně se kupovaly ve Španělsku. Hodně věcí jsme se snažili udělat vlastními silami.
Říkal jste, že za moře za vámi přijela i přítelkyně Markéta. Neobjevil jste pěknou Američnaku?
Američanky mají jinou povahu, než naše holky. A chybí jim charisma. Markéta si mne ulovila když jsem přiletěl domů na svatbu své sestry. Pobyt doma jsem si trochu prodloužil a Imperato mně pořád volal, abych se už vrátil. Když jsem mu řekl, že jsem si našel děvče, tak odpověděl, abych ji vzal s sebou.
Nechtěl jste ve Státech zůstat natrvalo?
Zaměstnavatel se nás sice snažil udržet, ale doma je doma. Natrvalo jsme se vrátili v roce 2004, ale prakticky každý rok jsem se do Ameriky vracel. Když jsem si v Nivnici založil puškařství, pokračoval jsem ve spolupráci. Rytiny na jejich zbraně děláme dodnes.
Lovil jsi v USA?
Ano. Ve státě Main jsem ulovil medvěda baribala. Pak mě Imperato seznámil s policistou Bilem Pavonem. Spolu jsme jezdili lovit divoké krocany a jelence viržinské. Rád jsem také rybařil a k mým úlovkům patřili dokonce i žraloci.
Vraťme se však domů, na Moravu. Počítal jste se založením vlastní firmy?
Plánoval jsem to vlastně od počátku. V roce 2000 jsem vystudoval obor puškař na střední škole COPT v Uherském Brodě. Když jsme se vrátili z amerického pobytu, tak jsme založili firmu na výrobu, úpravu a prodej zbraní. Najali jsme zbrojíře, rytce a řezbáře a od té doby postupně rozšiřujeme výrobu. Začínali jsme u rodičů, později v pronajatých prostorách. Nyní už jsme ve vlastním.
Co všechno děláte?
Děláme jednotlivé zbraně, malé, nebo větší série na zakázku. Spolupracujeme přitom z různými firmami. Stále spolupracujeme s Anthony Imperatem a pro Henryho děláme rytiny zbraní. Hodně nás zákazníci žádají o úpravu ruských loveckých pušek. Na ižkách děláme napínáčky a instalujeme pojistky od puškaře Miroslava Vacka z Kamene u Habru. Máme sklad přířezů s tureckými ořechy a vlastní kopírku na pažby, při této výrobě spolupracujeme s firmou Luboše Klinského. Průběžně zkoušíme různé druhy dřev. Na puškách dokážeme udělat prakticky jakoukoliv úpravu. Kromě puškařských prací se věnujeme zdobení zbraní, děláme řezby, rytiny, taušírování zlata, stříbra a zlacení. Vyrábíme také podložky pod trofeje, lampy, trofeje z paroží, sochy ze dřeva a hodiny.
Přivezl jste si nějakou specialitu z Ameriky?
Jako jedni z mála umíme na kovových součástech vytvořit mramorové brynýrování. Naučil mne to puškař J. D. Cabrera z Bronxu v New Yorku.
Překvapilo mě množství rytin, které u vás ve firmě děláte. Dají se vysoké počty zvládat, aby neutrpěla kvalita?
Určitě. Naši rytci pracují ručně i graverem, což je strojní rýtko. Domnívám se, že na použití graveru není nic špatného, stále je to ruční práce a rytec musí pracovat s citem a plným soustředěním. Jen nemusí tlouct kladívkem. Je to jako když kovář použije buchar místo klasického kladiva. Buchar za něj odvede větší část fyzické práce, ale pokud kovář nezvládá řemeslo, s bucharem stejně nic nesvede. Vyrábíme si vlastní rytecké nástroje a speciální rytecké svěráky podle amerického vzoru. Přitom naše svěráky jsou stejně kvalitní, ale podstatně levnější. O zákazníky nouzi nemáme, což svědčí o vysoké kvalitě práce.
Vedení firmy je určitě náročné na čas. Najdete si přesto chvíli na myslivost a les?
Samozřejmě. Když je to možné seberu se, a jdu si na nějaký ten den odpočinout do lesa. Manželka se pak trochu čertí, ona zatím myslivec není, ale kdo ví... Když mám čas, tak se synem zajdeme i na ryby.
Můžete se pochlubit zajímavými úlovky?
Ulovil jsem jelena lesního, nerovného desateráka, bronzového daňka, pár srnců, mezi nimi i desateráka. Rád lovím divočáky, loni se mi podařil kus se zbraněmi dlouhými třiadvacet centimetrů. Přestože miluji především české a slovenské hory, chystám se do Afriky a láká mě Aljaška. Tam bych si chtěl ulovit losa.
Text a snímky Pavel KLOZÍK,
archív Jaroslava HALUZY