ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator
vychází v 7:44 a zapadá v 16:41
vychází v 0:08 a zapadá v 10:39
 

Časopis Myslivost

Velikonoční romance

29  Jan LEFKÝ
Již řadu let nechodím v čase velikonočním jak se lidově říká „po mrskutě“, ale brzy ráno vstanu a jdu na obchůzku honitby. Poslední Velikonoce jsem vstal už v pět ráno, dopřál si nezbytný čaj s medem a slivovicí, obléknul se, zavěsil na krk dalekohled, foťák a přes rameno hodil kozlici. Za půl hodiny jsem už seděl na malém posídku u liščích nor v remízku nedaleko Černčína...
     Dnes se jaksi rychle rozednívalo. Než jsem se stačil pořádně zachumlat do hubertusu, bylo již světlo. Na lišky jsem přišel pozdě. Ale nevadí. Je jarní svátek a i ony mají právo na sváteční klid. Obloha byla úplně vymetená a nad lesem se začalo vynořovat sluníčko. Citelně se ochladilo a nově se rodící travička byla pokryta jinovatkou. V dolině přede mnou se kdesi od Bučovic vynořila mlhavá bariéra, která vyplnila celou enklávu polí a jako přízrak se sunula směrem na Kojátky. Již jsem chtěl odejít, když po mé levici vytáhl z houštiny srnec. Jako socha stál uprostřed křovisek. Pojednou se rozběhl k mladému výstavku černého bezu a začal bušit parožím ze všech stran, až se ten slabý proutek ohýbal téměř k zemi. Okamžik postál s vyplazeným lízákem a mohutně oddechoval. Poté znovu zaútočil na bezový proutek, kterým si vytloukal nové paroží z lýčí, které mu v cárech viselo od výsad až k hlavě. Ve strouhání pokračoval asi pět minut. Když ho to omrzelo, s hrdě vztyčenou hlavou našlapoval směrem dolů k potoku, kde se mému pohledu ztratil v buření. Konečně jsem mohl slézt z posedu. Poněkud ztuhlý jsem vyrazil k nedalekému Hájku.
     V tichosti a proti větru jsem se snažil dostat do táhlého údolí, kde máme umístěno centrální krmeliště. V místě, kde říkáme U kaluže, jsem nad slaniskem spatřil sedm kusů srnčího. Vyrušená zvěř odskočila a začala mě obcházet po vrstenici. Ale ne daleko. Nechtělo se jí z údolí vyhřátého jarními paprsky. Proto jsem se rychle vytratil směrem k nedalekému kališti.
     To již slunce prohřálo celý les. Zůstal jsem v údivu stát. Rozhlížel jsem se kolem sebe a sledoval rozkvétající se krásu. Všude kolem cesty kvetlo bezpočet sasanek hajních a žlutých podbělů. Na jiném místě mě k sobě lákaly bleděmodré podléšky či trsy plicníku a fialek. Kde oko dosáhlo, samá nádhera. Svážnicí jsem vyšel z Hájku a vydal se ke staré lípě. Postál jsem u ní s tichou úctou a v duchu jí popřál ještě mnoho let ve zdraví a kráse, kterou si zachovala i přes svou pohnutou historii. Hned vedle ní roste mladá bříza, v plném květu krásných jehněd a olivově zbarvených čerstvých lístků. Jen kousek dál se rozprostírají mé milované Hašky. Očima jsem pohladil jejich vráščitý a originálně členitý půvab. Potom letmý pohled na rodné Nesovice a pomalý návrat k vesnici...
     Cestou k domovu jsem pozoroval krajinu ozářenou velikonočním sluníčkem a naslouchal houkání hřivnáčů a vrkání hrdliček, věčnému štěbetání ptačí drobotiny a kodrcání roztoužených bažantích kohoutů.
     ...užíval jsem si svou další velikonoční romanci...
 
Jan LEFKÝ
Ilustrační snímek František KŘENEK
Zpracování dat...