Myslivecké sdružení „Kyjov les“ mělo vždy svoji rozlehlou honitbu v jihozápadní části Chřibů. Asi uprostřed revíru, kde na kraji lesa končila okresní silnice a pokračovala udržovaná lesní cesta, se nacházela známá rekreační oblast Kameňák s větší chatovou osadou. Hned za prvními chatami stála známá hospoda, kde už od první republiky nacházeli občerstvení a odpočinek domorodci, četní turisté i výletníci z celého okolí. Tady myslivci tradičně pořádali v Měsíci myslivosti, v červnu, oblíbenou Pytláckou, nebo chcete-li, Mysliveckou noc.
Na startu léta tu vždy k tanci i poslechu hrála známá hudba, na návštěvníky čekaly všemožné zvěřinové speciality, ochutnávky vín a samozřejmě bohatá, přebohatá tombola. Tato tradiční akce v krásném lesním prostředí byla známa v širokém okolí a nebylo roku, kdy by neměla hojnou návštěvu.
Tenkrát, před lety, bylo na prahu prázdnin pěkné počasí, takže účast byla velmi dobrá. Mezi přítomnými bylo hodně chatařů, jejich přátel, milovníků přírody a také hodně lesníků a myslivců z okolních vesnic a blízkého Kyjova. Zábava plynule probíhala v přátelském a veselém duchu. U kuchyně se vydával výborný srnčí guláš, pečený divočák se zelím, zvěřinové ražniči. Pivo bylo velmi dobré, jako křen, vína kvalitní, každý si mohl vybrat dle chuti. Hudba nelenošila, střídala dechovku s moderní muzikou, parket byl skoro pořád plný tanečníků. V čele sálu byla vystavena bohatá tombola s úžasnými devadesáti cenami! První cena byl menší divočák, tedy vlastně lončák, poslední cena byl srnec. Mezi dalšími „preferovanými“ výhrami byl například dárkový koš, litr slivovice, broušený popelník z kyjovských skláren, metr bukového dřeva, pro zahrádkáře fůra kvalitního hnoje a další běžné i originální ceny.
Čas pomalu běžel, atmosféra byla velmi příjemná, družná, občas i trochu halasná, přátelé a známí se zdravili, vládla všeobecná spokojenost a pohoda. Přesně tak, jak to při podobných akcích má být...
S malým zpožděním dorazili také čtyři myslivci ze sousedního sdružení Ježov. Přestože měli rezervovaná místa, měli pro zpoždění zajímavou omluvu. V rámci utužení přátelských vztahů přišli podpořit naši kulturní akci a obohatit naši tombolu. Proto do ní převezli srnce! Hudba zahrála tuš a pořadatelé tuto zajímavou nabídku přednesli do posledního místečka zaplněnému sálu. Šikovné děvčice, dcery našich myslivců, prodávaly losy a po tomto ohlášení musely přidat další bloček. Všichni se těšili na losování.
Konečně nadešel kýžený okamžik. Při přestávce pro hudebníky zahájili pořadatelé losování a jeho vedoucí všechny seznámil s tím, že pro objektivitu bude každou další cenu vytahovat z klobouku výherce předcházející. A potom už se tahalo...
Majitelé losů se těšili na výhru, občas byl slyšet výkřik radosti, nebo zazněla výzva losy opět zamíchat! Když už se losování blížilo ke konci, byl tažen los na poslední cenu - dodatečně vyhlášeného srnce od sousedů. Po určitém napětí byl znám šťastný výherce – manželský pár z Kyjova!
Na stole se svými přáteli měli už jednu výhru. Už se jen čekalo, že pořadatelé donesou výhercům srnce. Místo toho přicházeli od hlavního vchodu k výhercům dva muži – jeden myslivec od sousedů vedl rozjásaného chlapíka, který rozšafně mával kolem sebe občanským průkazem se jménem František Srnec a po cestě k výhercům se všem představoval! Já jsem S r n e c, já jsem srnec!
Podle reakce v sále ho hodně lidí znalo. Byl to známý šprýmař a milovník vína z vedlejší vesnice. Paní výherkyně měla z nečekané návštěvy, vlastně výhry překvapivý, měnící se výraz v obličeji - nejprve snad nepodařená legrace, rozjařená sázka, potom údiv až zděšení, nejistota, zlost za podvod, který se jí dotkl a snad i urazil.
Zatím jí „srnčí výhra“ utěšovala. „Paninko, nemějte strach, já toho u vás moc nesním, radši víc vypiju, já v noci moc nekopu, můžu vás přikrývat, pokopu vám vinohrad…!“
Dál už ve svém komediálním výstupu nemohl pokračovat, protože ho pořadatelé s rozzlobeným manželem vyvedli ven.
Náš hospodář a předseda chtěli situaci urovnat, velice se omlouvali a nabízeli dvě náhradní ceny, které si nikdo nevyzvedl. Paní, celá rozzlobená, však varnou konvici, ani lahev „Myslivce“ nepřijala. Dokonce ani nabídku našeho sdružení, že pravého srnce co nejdříve dodáme na jejich rodinný stůl. Znovu jsme se omlouvali, že jsme o ničem chystaném nevěděli, že to byl snad nepodařený pokus o žert z oblasti myslivecké latiny, ale nic nepomáhalo. Vítězka tomboly skálopevně opakovala, že si bude stěžovat na „omsu“, že jde o úředně povolenou akci, vyhrožovala, že bude požadovat finanční náhradu za koupené losy, a že jde o urážku její osoby.
Nu což. Nedalo se v tu chvíli nic dělat. Do mikrofonu jsme se ještě jednou veřejně omluvili a před svědky slíbili, že výherci srnce skutečně dostanou. I tak uražená dvojice ze zábavy odešla. V sále většinou brali tuto situaci jako žert, protože viděli naši snahu o urovnání nečekané a poněkud trapné situace.
Asi po dvou dnech naštěstí emoce ze strany poškozených vyprchaly. Paní výherkyně se telefonicky ozvala našemu mysliveckému hospodáři, že s návrhem na dodání srnce přece jen souhlasí.
Hospodář tedy vydal pokyn k lovu srnce. Za týden se to podařilo. Srnec byl dobrý ve zvěřině a i s loveckým právem jsme ho odvezli do Kyjova výhercům tomboly. Konečně bylo všechno v pořádku a korektně urovnáno.
Jistě vás však bude zajímat, jak jsme za nepovedený žert vytrestali naše sousedy. Inu, na poslední leči po Štěpánském honu byli odsouzeni k důkladné ryzlinkové pokutě. Navíc pro urovnání sousedských vztahů donesli do tomboly na náš myslivecký ples dva opravdové zajíce a skutečného bažanta.
Rok se sešel s rokem, uběhl jako voda, a opět jsme chystali populární Pytláckou noc. V den jejího konání jsme čekali, jestli naši bez zlého úmyslu „postižení Kyjované“ na zábavu přijedou. Dorazili včas, dokonce s dcerou a synem. Jestli si koupili losy jsme nepostřehli, ale se zatajeným dechem jsme sledovali, jak jejich dcera nesměle donesla pořadatelům příspěvek do tomboly – pěkný malovaný džbánek...
Petr NĚMEC
ilustrační snímek Táňa KOUDELKOVÁ