ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator
vychází v 7:44 a zapadá v 16:41
vychází v 0:08 a zapadá v 10:39
 

Časopis Myslivost

V bučině

29  Zdeněk HLAVÁČ
Z šedavé, světlající oblohy se oddělily koruny mohutných buků. Údolí ještě spalo za větvemi mlčenlivých smrků. Za vrcholovou bučinou již prosvítávaly protáhlé vlny podhorské pastviny. Z ničeho nic se mezi korunami objevila silueta mohutného ptáka a slétla mezi stříbrné kmeny. Světla přibývalo každou vteřinou, tak jak odkapávaly vodní hodiny ranní rosy neúprosně svůj čas, tak jak první budíčky, skryté v ptačích hrdlech, rozezněly temný hvozd.
Na rezavém spadaném bukovém listí se cosi pohnulo. Výr. Přešlápl ze stojáku na stoják, sklonil mohutnou, kulatou hlavu k silným spárům. Co v nich má za kořist? Jakoby vyslyšel přání. Několika mohutnými záběry perutí vplachtil nad údolní nivu. Hlava mladého zajíce se na vteřinku vyrýsovala ve světlé mezeře mezi kmeny. Zákon přírody je neúprosný. V suchém listí zaťapkaly staccato drobné krůčky, na okrovém pozadí se zableskla bílá liščí náprsenka. Začernalá noční rosou, i ona se vracela z životadárné pastviny, protkané chodbami hraboších rozvětvených rodin, pod ochrannou náruč lesa.
Sluneční kotouč se vyhoupl někde za vzdáleným Lázkem, první paprsky červencového dne protnuly průliny mezi kmeny. Pomalu vstal a sestoupil na cestu. Na pozlacené stráni se rýsovaly temné kanýry srnčích ochozů. K těm mířil...
Na okraji okrouhlého dolíku zaregistroval hnědavou skvrnu. Srnčí hlava! Myšlenky nemohou být hlasité, ale přesto se zalehlé srnčí otočilo směrem k němu. Paličkáč. Mysl se hbitě přeladila na lovecký kanál. K dobrému výstřelu mu chybí pár úkroků vlevo. Pár úkroků po lesní půdě, plné loňského listí, zaschlých trav, skrytých suchých větviček, které explodují pod podrážkami v nejméně vhodný okamžik. Nedá se nic dělat. Opatrně zul gumovky a pokračoval v ponožkách. Ještě dostat ze zorného pole trs zakrnělého jeřábu, stále tvarovaného pravidelným okusem. Nervy se vypjaly na maximum, pnutí se přeneslo na okolní les. I na srnce. Povstal a zadíval se směrem k tušenému nebezpečí…
Zamíření na stojící cíl se nezdálo být problémem, ale výsledek problematický byl. Spolu s doznívající ozvěnou učinil srnec dva trošku směšné kozí poskoky a zadíval se na druhou stranu. Byla to výzva nebo tiché odevzdání? Rozčilené prsty lovily nový náboj a přebíjely. Hluboký nádech a nové zamíření. Tentokrát po výstřelu vyrazil ze stráně dolů a zmizel v dalším zarostlém dolíku...
Vydal se zpět pro boty. Dnes už to vypadá neuvěřitelně, ale v přehledném, zralém bukovém lese mu chviličku trvalo, než odložené gumovky našel. Cesta za úlovkem nebyla nijak přímočará, při „odložení“ si neurčil význačnější orientační body...
Srnec ležel v zeleném ostrůvku, propadlém pod úroveň mohutných pletenců bukových kořenů. Usednul, aby vydýchal poslední molekuly napětí. Z odrostlého laťáku pod cestou se ozvaly praskavé kroky. Za dob jeho honeckého mládí to byla „Hýblova houština“. Na jednom z prvních honů ho zde na ochozu málem porazila vyděšená liška. Hýblova houština. Kdo asi byl Hýbl - spíš tedy asi Hübbel? Majitel lesa? Hajný? Kdo zná odpověď? Praskání zesílilo. Jemné srnčí zapísknutí mělo svoji bleskovou ozvěnu – prudké sípání srnce, pronásledujícího říjnou srnu. V odlehlém koutu Křížového vrchu smrt vystřídal nový vznik života...
 
Zdeněk HLAVÁČ
Ilustrační snímek František Křenek
Zpracování dat...