ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator
vychází v 7:44 a zapadá v 16:41
vychází v 0:08 a zapadá v 10:39
 

Časopis Myslivost

Kachní tah

18  Zdeněk KOLÁŘ
Lahodný čas prázdnin se zvolna klonil k podletí. Jak já neměl rád školu! Jitra už bývala zamlžená, chladná a z léta zůstala jen konejšivá vůně mateřídoušky, kterou za polední budilo slunce z načepýřených kopečků po mezích.
Jeteliště a zbylé proužky ovsů chřestily jednotvárným cvrkotem velkých zelených kobylek. Později k podzimu se přestěhují více do korun stromů. To už budu muset celé dny dřepět ve škamně a pořád mě budou otravovat matematikou, která mi nejde...
     Teď ale můžu sedět za šípkovým keřem, držet psa kolem krku a podle čiřikání koroptviček, které se svolávají do nočních dýchánků, počítat jejich hejnka - a to mi jde! Také znám vzácného motáka lužního, co letos vyhnízdil v žitě při silnici a zrovna teď zvečera se jich několik potácí nízko nad lukami. A vím, do kterého rohu Kopanin nasedají až skoro za tmy popelavé volavky. Pod stromy to tam vypadá! Znám i tuhle toho velkého brouka, který se právě vydal na noční lov. Má krásné měděné krovky, zdobené šperkem tepaných řetízků. Jenže na to se mě nikdo neptá, všichni jen a jen ta matematika! Jak to, že o prázdninách se nikdy nenudím a ve škole skoro pořád?
     Vtom padlo někde v dálce pár výstřelů. Myslivec, kterého doprovázím zvedl prst a zašeptal: „Už jdou! To je od Horusičáku...“
    Po chvilce to zapraskalo vpravo. „To je od Pelejc, jsou tam velká pšeničná strniště.“
     Najednou zachytí napjatý sluch ostré svištění kachních letek, které tak, jak se kachny přibližují, přechází do vysokých tónů. Už jsou tu! Jenže táhnou odzadu a jsou dost vysoko.
     Myslivec sice nadzvedl pušku, ale nechal ji klesnout do klína. „Točejí se, je to první hejno, necháme je zapadnout.“
     Odněkud od země se ozve zakáchání a zase svist. Tentokrát se poslední kachna z hejna překulí a je slyšet tupé žuchnutí. „Tak to by letos byla první,“ bručí spokojeně myslivec a já tiše uklidňuji psíka.
      Dohledávat budeme až po tahu. Druhá se v ráně odloupla z hejna, které přitáhlo nízko při zemi a třepotavě mizí v šeru. „Hrome, honem psa, teď musíme jít po ní, může být kříslovaná.“ Ale zkušený kokr ji s hlasitým funěním přinesl již zhaslou.
      Trochu jsme se zdrželi a pár dalších hejn jsme nechali přeletět. Nebylo to na jistotu.
     Teprve po chvilce táhla osamělá kachna dost vysoko, ale oranžový blesk stáhl tohoto poutníka noci dlouhým obloukem. „Levá hlaveň píše,“ kvitoval ránu spokojený střelec. „Mám poslední náboj, nechceš si střelit?“
     Náboje byly tenkrát v té poválečné době nad jiné vzácnou věcí a mně chabělo ještě pár let do zákonného limitu pro lovecký lístek. Ale i svatí se modlí, aby je Pán neuvedl v pokušení...
     Upejpal jsem se jen chvilku. Pak jsem nabil pravou hlaveň.
      Hedvábný lesk hlavní se zřetelnou plošinkou mi při zkusmém přilícení pořád dával naději, ačkoliv ojedinělé výstřely v okolí již praskaly pořídku. Do hodiny po západu slunce to bylo ještě pár minut, jak mě podle svých hodinek ujistil můj dobrodinec. Na dodržování zákazu střelby za úplné tmy se tehdy přísně dbalo a sousedi by to neodpustili.
      Můj společník už asi počítal s tím, že mu náboj ušetřím, protože zůstal stát a zapálil si cigaretu.
     Jenže v mé klikaté a mihotavé lince osudu jsem měl zřejmě jednu výraznou nitku. Ze všech ženských mi nejvíce bývala nakloněna samotná bohyně Diana. Najednou se odněkud přiřítilo hejno, sotva jsem stačil zachytit vysoký svist a těsně před námi se pokusilo nabrat výšku. Jedna z kachen se při stoupání skoro zastavila a stačilo ji ohnivým zášlehem jen překrýt...
     Spadla nám málem na hlavu! „To byla hraběcí rána,“ zahlaholil myslivec. A když nám kokr přinesl zbylé kachny, vázal je na řemínky a pečlivě uhlazoval peří. „Na čtyři rány čtyři kachny, to není špatná bilance.“
     A tak jsme šlapali po prašné bílé silnici k Bukovsku a po pravé ruce nám na sametovém nebi zářilo sedm největších a šťastných hvězd ze souhvězdí Velké medvědice.
 
Zdeněk KOLÁŘ
Ilustrace Bohumil SKOUPÝ
Zpracování dat...