ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator
vychází v 7:44 a zapadá v 16:41
vychází v 0:08 a zapadá v 10:39
 

Časopis Myslivost

Kapitální kňour

20  Pavel TLAPÁK
Lovecká příhoda začala prakticky již v roce 2007 a její vyvrcholení šestnáctého září 2010, bylo výsledkem dlouhodobé péče o zvěř ve svěřeném lesním úseku Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny, Mendelovy univerzity v Brně.
Úsek lesa, ve kterém se mohu myslivecky realizovat je vymezen lesní, odvozní cestou Vojanka a Morávkovou stezkou. Ve svěřeném úseku se svým tátou a bratrem pečuji o zvěř celoročně především krmením, kterým se snažíme soustředit zvěř v lese a snížit tak škody na přilehlých, zemědělských pozemcích na minimum. Na svěřeném úseku, náležejícímu polesí Vranov, máme řadu mysliveckých zařízení, krmelců, jesliček a odváděcích krmelišť, o které, ve spolupráci s personálem tohoto polesí trvale pečujeme. Do krmelců, zakládáme zvěři vojtěškové seno z našich záhumenků, letninu z lesního palouku, který v rámci péče o les pravidelně kosíme, granule, kukuřici, hlávkové zelí, krmnou řepu, jablka a jiné ovoce, které se nám podaří získat. Mimo to přikrmujeme zvěř také na odváděcích krmelištích a vnadištích. U všech zařízeních pro krmení, má zvěř k dispozici také slaniska, která ráda vyhledává. K pozorování a lovu zvěře slouží několik posedů a kazatelen, které jsou umístěny na vhodných, přehledných a zvěří hojně navštěvovaných místech.
     Místa, kde vnadíme, jsme osadili fotopastmi, abychom získali přehled, v kterou denní a noční dobu, a které druhy zvěře vnadidla navštěvují. Fotopasti jsou velmi dobrým pomocníkem lesníka a myslivce, protože mu dávají přehled o přítomnosti zvěře, jejím početním stavu, biorytmu a aktivitách v honitbě. Současně ale zachytí i další návštěvníky, zejména neukázněné občany chovající obdobně neukázněné psy všech možných plemen, kteří pobíhají po honitbě na volno, ruší zvěř na krmelištích a velmi často ji i pronásledují. Fotopasti zachytí i sběrače lysohlávek, jezdce na koních, cyklisty a krosové běžce, kteří vůbec nerespektují návštěvní řád těchto nádherných lesů a ruší zvěř i na těchto krmelištích. Fotopasti máme nainstalovány také u kazatelen a právě fotopast u kazatelny na Pískách nám již v roce 2007 zachytila silného kňoura, který pravidelně krmeliště navštěvoval.
      Pokud byl na dohled, žádná jiná černá zvěř se na krmeliště neodvážila. Často jsem já, bratr či táta na kazatelně trávili celou noc a tak jsme měli možnost kňoura dokonale obeznat. Jeho chování na krmelišti naznačovalo, že se jedná o kňoura staršího. Vždy, dříve než vytáhl z krytu houštiny zašel pod vítr, aby se ubezpečil, že je na krmelišti bezpečno. Několikrát se nám podařilo, když jsme ke kazatelně přišli později po setmění, našeho kňoura překvapit, když již byl v pilné „práci“ na krmelišti. Naopak se nám párkrát podařilo, když jsme už měli jeho vystoupení dost, a lovit jsme ho nechtěli, nebo nemohli, že jsme již sestupovali po žebříku z kazatelny a on jako by si toho byl vědom zůstával v klidu na krmelišti.
     Fotopast, v dalších letech zaznamenávala nové a nové snímky našeho kňoura a my jsme mohli sledovat, jak se jeho zbraně prodlužují a mohutní. V roce 2009 již byl naprosto neomezeným pánem krmeliště a za jeho přítomnosti se ke krmelišti odvážila přiblížit jen liška a jezevec. Koncem roku jsme již byli našimi přáteli z řad myslivců upozorněni, že se na kňoura chystají sousedi naší honitby, když náš kňour navštěvoval jejich kukuřičná pole. Proto jsme s tátou požádali mysliveckého hospodáře o povolení k jeho ulovení.
      Povolení jsme obdrželi pro rok 2010 a potom již nezbylo nic jiného, než čekat na vhodnou příležitost k ulovení tohoto mimořádně silného kňoura. Od dvacátého srpna jsme trávili dlouhé hodiny, čekáním na našeho kňoura, až se objeví ve vhodný čas na krmelišti. Čas jeho návštěvy krmeliště jsme odvozovali podle záznamu fotopasti, z předchozích dnů. Srpen byl deštivý, noci tmavé a náš kňour jako by cítil, že usilujeme o jeho život, byl čím dál obezřetnější a opatrnější. Vycházel až po setmění a i když byl v optice docela dobře vidět a dalo by se střílet, vždy stál tak šikovně, že jistou ránu neumožnil. S různými drobnými obměnami, to pokračovalo až do šestnáctého září. Toho dne jsem se již dopoledne vydal na kazatelny na Pískách a Na kališti. U obou jsem na krmelišti pohodil několik hrstí kukuřice, pár starých rohlíků a několik jablek. Vyměnil jsem karty ve fotopastích, doma jsem je na počítači prostudoval a zjistil, že v uplynulém dni kňour navštívil krmeliště na Pískách ještě za poměrně dobré viditelnosti. Rozhodli jsme se, že táta půjde čekat na Kaliště a já na Písky.
      Do lesa jsme jeli jedním autem. Já jsem vysadil tátu na Vojance a sám jsem se s autem vydal na Písky. Na kazatelnách jsme byli již krátce po šesté a počítali jsme s tím, že budeme čekat, pokud nám to viditelnost dovolí. Ten večer, bylo to týden před úplňkem, byla poměrně dobrá viditelnost, kterou velmi vydatně podporoval odraz osvětlení Brna. Hned po vystoupení na kazatelnu, jsem vše pečlivě připravil, důkladně jsem dalekohledem prohlédl okolí krmeliště, abych po zešeření rozeznal všechny existující překážky, které by mohly rozptylovat moji pozornost. Potom jsem se pohodlně usadil a při otevřeném okně, očekával věci příští.
      Na krmeliště vyšly dva kusy holé srnčí zvěře a svými spárky rozhrabávaly hromádky pohozené kukuřice a brali ji. Mezi paší se srny čistily, odbíhaly ke slanisku a vypadalo to na poklidný večer. Takto jsem čekal, čas pomalu ubíhal, když asi o půl deváté, náhle srnčí odskočilo. Zpozorněl jsem a netrvalo to dlouho, když se ve stěně houštiny objevila silueta silného kusu černé zvěře. Náhle silueta zmizela a bylo slyšet, že silný kus černé zvěře obchází krmeliště a jistí. Takto se vždy choval silný kňour, na kterého jsem čekal.
      Byl jsem již velmi napnutý dlouhým čekáním a nejistotou, jestli se skutečně objeví. Po asi patnácti minutách se na krmeliště vyloupla z houštiny velká černá silueta, stála na široko a chystala se na hodování, tak jako obvykle. V dalekohledu jsem podle zbraní i mohutnosti těla poznal našeho rytíře. Rychle, ale velmi opatrně jsem odložil dalekohled, vzal kulovnici, rozsvítil červený bod, který jsem posadil na komoru, napnul napínáček a stiskl spoušť. Zahřměla rána, kňour po zásahu prudce vyrazil a já jsem napjatě poslouchal silné lámání, které ale po malé chvíli ustalo a nastalo neskutečné ticho.
       Jsem nekuřák, proto jsem nečekal, až se vykouří cigareta, ale přibližně po deseti minutách jsem sestoupil z kazatelny, přebil kulovnici, rozsvítil čelovku a vydal se směrem, kterým po ráně odbíhal kňour. Nemusel jsem jít příliš daleko. Po asi padesáti metrech, jsem našel zhaslého kňoura, hlavou naraženého na mladý doubek. Když jsem uviděl ve světle čelovky, jeho zbraně, trochu se mně podlomily kolena a raději jsem se ještě jednou přesvědčil, že je kňour opravdu zhaslý. Protože jen prostým pohledem bylo jasné, že bez pomoci kamarádů jsem u kňoura zcela zbytečný, vydal jsem se k autu, zajel na Vojanku pro tátu, který, když uslyšel ránu, sestoupil z kazatelny a šel mně naproti. Spolu jsme se zastavili pro hajného a jeho dobrou jezevčici, který v tento večer obsadil kazatelnu Pod kaštany. Nejprve jsem pořídil nezbytné fotografie a poté jsme společnými silami kňoura ošetřili, vyvrhli, opatřili plombou, naložili do auta a odvezli na polesí.
      Vzhledem k tomu, že šlo o mimořádnou trofej, zvěřinu jsem si koupil, abych mohl provést preparaci celé hlavy. Doma jsem kňoura za pomocí táty a navijáku kňoura vyvěsil, aby se zvěřina nezapařila. Ráno jsme kňoura opět položili na trávník a provedli dodatečně ještě fotodokumentaci a provedli jsme přípravu trofeje na preparaci. Při předběžném hodnocení trofeje dvěma profesory Lesnické a dřevařské fakulty, Prof. Ing.et Ing. Josefem Hromasem, CSs., a mým otcem, Prof. Ing. Václavem Tlapákem, CSc., byly zbraně oceněny na 131,85 bodu CIC. Toto hodnocení bylo ovšem neoficiální. V březnu 2011 zasedala na žádost Vojenských lesů a statků v Lipníku nad Běčvou a také v jejich režii Mezinárodní hodnotitelská komise CIC a tato ocenila zbraně kňoura na 129,25 bodů CIC, když dva body ztratil na barvě zbraní. I tak to ale znamená, že zbraně kňoura dosáhly nejen na zlaté ocenění, protože mají více jak 120 bodů CIC, ale jsou hodnoceny i jako významná trofej, protože překročily i bodovou hodnotu 125 bodů CIC. Zcela jistě se tak zařadily mezi nejsilnější trofeje kňoura z volnosti v rámci České republiky.
                                                                                                                     
Pavel TLAPÁK
Snímky Václav TLAPÁK

Fotogalerie

Zpracování dat...