ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator
vychází v 7:44 a zapadá v 16:41
vychází v 0:08 a zapadá v 10:39
 

Časopis Myslivost

Starý pantáta

14  Jaromír ZUMR st.
Starý pantáta
Fotografové přírody jsou někdy svědky neopakovatelných okamžiků, které se odehrávají uprostřed přírody. Nejinak tomu bylo i v případě, kdy jsem fotografoval divoké králíky. Divoký králík je opravdu velmi „divoký“. Právem mu přísluší toto jméno, protože během fotografování je tak temperamentní, že trvá hodně dlouho, než se podaří získat solidní snímky z jeho života.
     I když králíci žijí v malých koloniích, jejich život spočívá především v noční aktivitě a proto jejich sledování a zejména fotografování je velmi obtížné. Jsem přesvědčen, že je mnoho fotografů, kteří ještě stále touží po lepších snímcích králíků, než jaké mají.
Každý fotograf plachých zvířat musí mít velkou trpělivost, aby mohl vůbec v přírodě pobývat mezi zvířaty a zobrazovat je. Divocí králíci vyškolí každého, kdo se pokouší přijít do jejich blízkosti a fotografovat. Jen velmi stěží se vám podaří zastihnout králíka v klidu, protože ten je ihned ve střehu a už vidíte jen jeho bělavé pírko, jak se míhá, když úprkem mizí do své skrýše.
     Ten, kdo chce fotografovat divoké králíky, tak musí na ně vymyslet různé lsti, jak se k nim nejlépe dostat. Je mnoho způsobů, které se mohou použít. Já jsem jich vyzkoušel několik a musím říci, že ne všechny byly úplně dokonalé. Králíci jsou také velmi chytří a brzy nás prokouknou a tak je po fotografování. Někdy se pracně postaví fotografický kryt právě v místech, kde se králíci nejvíce zdržují a sotva si tam fotograf usedne a čeká, tak králíci změní stanoviště a chodí o kus dál. I takové zkušenosti mám z fotografování divokých králíků, kdy jsem několik dní pomalu stavěl kryt u lesa, kde se k večeru zdržovali králíci a sotva jsem tak sedl s kamerou v ruce, tak jako by tušili, že je někdo pozoruje a přestali sem chodit.
     Snímek na kterém se mi podařilo zachytit divokého králíka v zajímavé pozici v přírodě byl pořízen zcela jinak. Než jsem tento snímek získal, tak nejdříve následovalo fotografování kácení stromů. Navštívil jsem lesní úsek, kde probíhala těžba. Fotil jsem tenkrát reportáž o  zpracování dřeva a tak jsem byl po celý den mezi lesáky, kteří zpracovávaly stromy.
V poledne jsem s nimi usedl do jejich maringotky, která vždy stojí v blízkosti. Byl jsem svědkem toho, jak se v takových podmínkách připravuje i oběd, jak se provádí údržby motorové pily a také jsem se dozvěděl mnoho zajímavostí, ale i „drbů“, které se vedou mezi těmito chlapy. Z okna maringotky jsem si všiml, že jsou nedaleko králičí nory. A tak, když oběd končil a parta šla znovu do práce, prohlédl jsem si je. Vše nasvědčovalo tomu, že nory budou obydlené, protože okolí bylo ušlapané a našel jsem i králičí trus. V hlavě mi bleskla   
myšlenka, že by možná bylo vhodné z nedaleké maringotky králíky nafotografovat. Proto jsem se domluvil s lesáky, až půjdou domů jestli můžu zůstat v jejich pojízdném „domku“. Souhlasili s mým návrhem. Jen jsme se domluvili, kam schovám klíč, až půjdu domů.
     Pozdě odpoledne, když krajina ztichla a všichni se rozjeli k domovům, já byl na stráži. Seděl jsem u okna a upřeně hleděl na králičí nory. Měl jsem štěstí, protože zelená maringotka tam stála již čtrnáct dnů a tak si obyvatelé lesa na tuto podivnou věc s velkými koly zvykli. Sotva se slunce přiblížilo k obzoru, tak se objevili první králíci. Rozběhli se na všechny strany, aby našli chutné sousto v podobě šťavnaté trávy. Pozoroval jsem je velmi dlouho. Potom jsem opatrně odešel, abych se tam mohl vrátit zase druhý den s potřebným teleobjektivem, který jsem dnes s sebou neměl.
     Má další návštěva probíhala podobně, jen s tím rozdílem, že jsem si už ráno „opevnil“ podvozek maringotky jako fotografický kryt. Husté smrkové větve jsem postavil vedle kola a za ně položil krátké prkýnko, jako sedátko. Provedl jsem to proto, abych nebyl při fotografování tak vysoko a neměl králíky z nadhledu. Odpoledne jsem čekal a doufal, že zase přijdou. Tentokrát mne nezklamali. Znovu, když nadešel podvečer a krajina usínala, tak v králičí kolonii začínal teprve život. Z nor vylézali králíci a vždy odhopkali do trávy. Ten, který byl nejblíže mne zaujal svým chováním. Stále se opatrně rozhlížel na všechny strany, jako by čekal odněkud nějaké nebezpečí. Přes teleobjektiv jsem sledoval každý jeho pohyb a najednou, když před něho do trávy spadl list z nedalekého dubu, který v mírném větru připlachtil do jeho blízkosti, tak se králík natáhl do výšky a panáčkoval. Pátral po příčině, která ho najednou vyrušila při večeři. Vztyčený pátral po okolí, zda nehrozí nějaké nebezpečí. To byl také signál pro moji nenasytnou kameru. A tak jsem tiskl spoušť. Uvnitř zůstal navždy zachycen nevšední snímek plachého divokého králíka po kterém jsem, tak dlouho toužil…
 
Jaromír ZUMR st
Zpracování dat...