ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator
vychází v 7:44 a zapadá v 16:41
vychází v 0:08 a zapadá v 10:39
 

Časopis Myslivost

Strýc Martinec

29  František LIBOSVÁR
Není to náhoda, že každý myslivec má vnitřní potřebu svůj vztah k myslivosti, zvěři a přírodě nějak vyjádřit a zhmotnit . Většině se to nepodaří, a tak nějak to zůstane jen v jejich nitru. Lépe jsou na tom ti, které „políbila nějaká ta můza“. Mezi takové patří pan Jindřich Martinec, rodák z Pozlovic nedaleko Luhačovic.
Jeho otec Rudolf se vyučil řezbářskému řemeslu u mistra Jeslíka v Luhačovicích. Mistr Jeslík byl uznávaným uměleckým řezbářem a jeho největším zákazníkem byl Luhačovský hrabě Serényi.  
Svoji životní dráhu strýc Martinec popisuje stručně: „ Otec po rodičích zdědil malou zemědělskou usedlost a živil se zemědělstvím a řezbářstvím až do roku l952. Já jsem chtěl být lesníkem, ale to se mně nesplnilo. Pomáhal jsem otci a tak jsem se od něho naučil řezbářství. Některé nářadí jsem po otci zdědil a větší část až po čtyřiceti létech odkoupil od řezbáře, kterému otec pro naléhavou potřebu peněz nářadí prodal. V padesátých létech drobní zemědělci byli zatěžováni takovými dodávkami, že se tím již nedalo uživit. To byl důvod proč jsem si našel práci řidiče autobusu. Od té doby jsem provozoval řezbářství jen ve volném čase, až do odchodu do důchodu.“  
     V čtyřiapadesátém roce Jindřich Martinec složil zkoušky z myslivosti a věnuje se jí celý život. Funkci mysliveckého hospodáře vykonával pět let. Jako řezbář je všestranný, vyřezává myslivecké motivy na nábytek, rámy na obrazy, poličky, věšáky, církevní předměty, kukačkové hodiny , vyřezal dokonce i rám cimbálu, ale nejraději ze všeho vyřezává podložky pod trofeje a plastické řezby zvěře.
     Za zmínění stojí mnohaletá spolupráce pana Martince se základní školou v Pozlovicich, pro kterou vyrobil nejednu učební pomůcku a realizoval výstavy „ Červen - měsíc myslivosti“.
Umělecky dovede upravit na podložky i nalezené motýly, brouky, nerosty, chrup zvěře a ze samorostů vyrábět originální myslivecké „čagany“.
      „Řezbářství bylo v minulosti ceněným řemeslem a řezbáři své výrobky prodávali všem společenským vrstvám obyvatel,“ říká ke své zálibě pan Martinec. „To mělo za následek různorodost řezbářských výrobků a to od věcí užitkových až po výhradně umělecká díla. Lidé si nejčastěji kupovali Krista na kříži , nechávali si vyřezávat reliéfy na dveře, kolébky, vinné sudy, poličky či jiné příslušenství. Bohatší si nechávali již mimo uvedené věci vyřezávat nábytek, rámy obrazů a různé ozdobné umělecké předměty.“
       Dřevo je podle Jindřicha Martince ten nejkrásnější materiál do mysliveckých interiérů, což dosvědčuje jeho vřelý vztah k lesu a přírodě. „Žádná umělá hmota dřevo a poctivou řezbu nenahradí,“ říká lidový umělec a myslivec pan Martinec.
 
 František LIBOSVÁR
Zpracování dat...