ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator
vychází v 7:43 a zapadá v 16:42
vychází v 0:08 a zapadá v 10:57
 

Časopis Myslivost

Čarovný dědeček z pohádky...

38  Oldřich KOUDELKA
Když jsem se s ním setkal poprvé v životě, hned na mne zapůsobil jako čarovný dědeček z pohádky. Prošedivělé vlasy, milý úsměv a příjemný hlas vyprávějící mnoho zajímavých příběhů o lidech, zvířatech, stromech, přírodě, ale i konkrétních místech, která kdy navštívil a zamiloval si. Věděl jsem sice, že je vášnivým fotografem, ale až později, když jsme se spřátelili a dokonce společně udělali několik výstav jsem zjistil, že mezi jeho oblíbená témata se před lety zařadila i myslivost. Myslivost ale dělaná poněkud jinak než je běžné. Barevný svět myslivosti černobílým objektivem mu přinesl největší uznání na předních světových fotografických salonech. Bohužel, svitavský Josef Čermák už není mezi námi. Zemřel v čase intenzívních příprav na soubornou výstavu ke svým pětaosmdesátinám, které měl oslavit v příštím roce...
 Rodák z Rozhraní na Svitavsku byl autorem mnoha dovedností. Intenzitou a utříbeností osobního a fotografického směřování byl podobný stovkám těch fotografů - amatérů, kteří si jako únik od stereotypu každodennosti a současně jako možnost osobní výpovědi zvolili moderní řeč fotografie. Když přišel v roce 1927 na svět, když začal vnímat jeho krásy i zákonitosti, oslovil ho nejvíce kraj vysokého nebe a nízkých chalup, kraj jeřabin, opuky a klikatých cest, vedoucích do polí, kraj lesních studánek, potoků a říček, který v nedávné minulosti inspiroval mnohé umělce, například Chitussiho, Martinů, Slavíčka, Zrzavého, nebo Novákovou. Tehdy však ještě Vysočina neměla svého fotografa, neboť ten se teprve soukal z plínek. „Od ryzího amatérismu a tehdy i zvládnutí techniky základů černobílé fotografie jsem musel přes řadu škobrtnutí a nezdarů dospět, ověřit si, co umím a vstoupit do období tvůrčího a myšlenkového zrání. Někomu to trvá rok, dva, to podle míry talentu, ale já jsem nechtěl nic uspěchat a tak jsem se této škole života věnoval dlouhá desetiletí,“ řekl mi před časem Josef Čermák.
     Nevynechal jedinou příležitost k získání fotografického záběru, o němž byl přesvědčen, že zaujme i jiné, případně že by ho jiní mohli upotřebit. Úžasný a odbornými kritikami vysoce hodnocený byl autorův smysl pro grafickou jednoduchost v pojetí snímku a z něho pak vyplývající záliba ve fotografování v zimním období, pro Vysočinu nejtypičtějším. Není žádným tajemstvím, že byť nemyslivec, právě těmito snímky dosáhl Josef Čermák svých největších soutěžních úspěchů - připoměňme například cykly či seriály snímků Po honu, Zimní lov, Odchyt zajíců, Výřad, Na traktoru, Honci a další. „Byl jsem mnohokrát na myslivecké akce pozván svými přáteli, což je pro fotografa přírody jedinečná příležitost něco zajímavého „ulovit“. Jsem rád, že jsem měl možnost zachytit jedinečnou atmosféru lovů na drobnou zvěř, bažanty a zajíce, a to v situacích, které se už vzhledem ke klesajícím stavům těchto druhů nemusejí alespoň v některých honitbách nikdy opakovat,“ konstatoval umělec.
     Když jsem se nejednou měl možnost probírat jeho snímky a při instalování výstav, například v rámci chovatelských přehlídek trofejí a podobně, se do jejich „tváří“ dlouze dívat, teprve potom jsem začal chápat jejich jedinečnost a originalitu. Preference maximální jednoduchosti, strohosti a čitelnosti, násobená smyslem pro zachování čistoty fotografického ztvárnění, se v jeho případě vzácně vyhnula tak oblíbenému a často frekventovanému tvrdému kontrastu. I proto jeho „lovy“ zaujaly porotce prestižních fotosalonů až v dalekém Hong Kongu, Macau, Korei, Íránu, Austrálii, Malajsii, Číně a většině evropských zemí, odkud si odvezl mnohá přední ocenění, čestná uznání a umělecké tituly, například Artiste FIAP.
     Vždy když jsem se v minulosti s Josefem Čermákem setkal, nikdy jsme se nebavili pouze o umělecké fotografii, ale také o životě. Nikdy jsme nevynechali téma lesa a myslivosti. „Myslím si, že myslivcem či lesníkem nemusí být zákonitě vždy jen člověk s loveckým lístkem v kapse a puškou na rameni. Mne les a příroda bezesporu provázaly celým více než osmdesátiletým životem a měl jsem je odmala v srdci. Místo pušky jsem nosil fotoaparát, dříve klasický, dnes digitální. Jako poklad ukrývám dobovou fotografii, na které jsou moji předkové coby lovci. Rád vzpomínám na všechny myslivce, kteří kdy vstoupili na mého života a nějakým způsobem mne inspirovali - lidsky i umělecky,“ říkával Josef Čermák.
     Kouzelný dědeček z pohádky měl svůj nezastupitelně lidský rozměr a navždy mi bude chybět. Se svým úsměvem, stříbrnými vlasy a především se svými jedinečnými obrázky, z nichž některé tolik voněly pokorou, láskou, vírou i časem zasněženým, jiskřivým až vánočním, který tolik miloval a komponoval do svých originálních scenérií...
 
Text: Oldřich Koudelka
Foto: Autor, archív autora

Fotogalerie

Zpracování dat...