ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator
vychází v 7:43 a zapadá v 16:42
vychází v 0:08 a zapadá v 10:57
 

Časopis Myslivost

Králováci

39  František LIBOSVÁR
Mezi myslivci je pěkný zvyk zvát si kamarády na lovy takové zvěře, kterou ještě neulovili. V duchu těchto společensko-mysliveckých tradic jsem si před lety pozval kamaráda Jožku ze slovenské Trnavy. V předvečer lovu ke mně přijel a po srdečném přivítání okamžitě zhodnotil na zdi úlovek mého královského bažanta s klínem dlouhým sto šedesát pět centimetrů. „Takéto exoty vypúšťáte strelcom krotké s kliétok, čo? Nemóže byť predsa problém takéhoto vtáka streliť.“
Jožka je sice uznávaný myslivecký odborník, ale s královskými bažanty se doposud ve volnosti nikdy nesetkal. Proto jsem jeho slova bral spíše jako jakousi formou závisti vyplývající z neznalosti chování těchto překrásných ptáků. Nevěděl, že díky své pestrosti a dlouhému klínu „královák“ oproti bažantu obecnému musí být opatrnější a rychlejší.
Ráno jsme odjeli do blízké honitby, kde nás již čekal myslivecký hospodář Zdeněk. Začal dobře organizovaný hon. Králováci vylétali v zasněženém lužním lese na značnou vzdálenost a mezi starými duby a černými ořešáky manévrovali jako letečtí akrobati z nedalekých Otrokovic. Jožka dal na kohouty devět ran a nic neulovil. Měl jsem škodolibou chuť mu připomenout včerejší výrok, ale... Host je host.
Jožka jel domů bez úlovku. Neúspěch jej natolik vydráždil a současně navnadil, že jeho první slova po honu byla, že za rok určitě přijede znovu.
Rok se sešel s rokem a Jožka skutečně přijel. Lov byl opět perfektně zorganizován, bažanti obeznáni a počasí ideální. Mimo Jožky se honu zúčastnil pracovník sekretariátu okresního mysliveckého spolku Božin. Povolenku na lov králováka dostal jako dárek k šedesátinám. Moc se na lov těšil a vzal si za honce manželku, která měla pro jeho zálibu v myslivosti značné pochopení.
Jožka po několika ranách kohouta konečně ulovil. Podařilo se to také Božinovi.
Na malé mýtince byl hon ukončen výřadem. Při hospodářově slavnostním projevu z ničeho nic Božinův kohout začal ožívat se zjevnou snahou uprchnout. Jeho manželka pohotově přiskočila a stačila jen chytit prchajícího kohouta za dlouhatánský klín, který jí ale zůstal v ruce. Kohout bez klínu bleskově zmizel v blízkém melioračním kanálu. Božin zůstal jako opařený a paní se rozplakala. Všechny pokusy dostat kohouta byly marné.
Korunu dal lovu hospodář Zdeněk, když utěšoval Božina historkou, jak jeden „...významný soudruh nasedal s uloveným královákem do „šestsettřináctky“ a nějaký „ližprdelka“, ochotně zavírající dveře, kohoutovi přecvaknul klín přesně v polovici... 
Podobný případ zmrtvýchvstání na výřadu, jako u našeho králováka jsem zažil na kachním honu i já sám. Měl jsem tehdy s sebou psa Haryka, který byl náruživý aportér. Tehdy se ulovilo kolem stovky kachen a před loveckou chatou probíhal za hlaholu borlic a záře ohňů slavnostní výřad. Pes pozoroval kachny a když uviděl jednoho kačera, jak se zvedá z řady, vytrhl se mi a za utíkajícím ptákem vyběhl do tmy mimo svit ohňů. Ceremoniál skončil a já jsem šel za psem s pocitem hrdosti, že kačera přinesu zpět na výřad. Po několika metrech jsem viděl Haryka nesoucího kačera a chtěl jsem mu ho vzít a „zapéřit“. Ale jakmile jsem vzal kačera psovi z mordy zjistil jsem, že je nějak slizký a ukrutně zapáchá.
Důvod byl zcela prostý. Kačer ve snaze zachránit si život před pronásledovatelem, se schoval do suchého záchodu postaveného nedaleko chaty a pes jej doslova vynoroval z hromady strašně zapáchajících vesměs mysliveckých exkrementů. Ostatním účastníkům to přišlo náramně k smíchu. Já jsem místo slavnostní večeře více než hodinu v nedalekém rybníce koupal a pískem drhnul řádně „zahovněného“ Haryka a ruce, kterých jsem se sám štítil...
 
František LIBOSVÁR
Ilustrační snímek archiv
 
Zpracování dat...