Územní kvalita srnčí zvěře
RNDr. I. SÝKORA
Kvalita srnčí zvěře je dána nejen její hmotností a robustností, ale u srnců převážně kvalitou parožení a u srn jejich produktivitou. Z těchto ukazatelů je problematické hodnocení produktivity srn, protože zvláště v polních honitbách je výrazně zkreslena ztrátou srnčat při polních pracích. Také hodnocení hmotnosti podle hlášenek ulovené zvěře je také nepřesné, protože ne vždy se zvěř přesně váží, záleží i na časovém odstupu od doby ulovení, kvality ošetření zvěřiny apod. Relativně nejpřesnějším ukazatelem tedy zůstává hodnocení kvality trofejí u srnců.
Území okresu Pardubice, ve kterém bylo územní hodnocení kvality srnčí zvěře provedeno, sestává většinou z polních honiteb, okres má relativně husté osídlení a je protkán mnoha komunikacemi (silnice, dráhy), včetně elektrických sítí. Pouze na východním okraji okresu jsou souvislejší lesní komplexy, další jsou na jihozápadním okraji okresu a ze západní strany vybíhá relativně úzký, dlouhý pás souvislého lesního porostu. Tyto porosty jsou tvořeny kromě smrku převážně borovicemi, listnáčů je v nich relativně velmi málo.
K získání potřebných údajů byly použity katalogy chovatelských přehlídek trofejové zvěře od roku 1974 do roku 1998. Za tuto dobu bylo na okrese sloveno 9000 srnců. Pro hodnocení kvality parožení byly vybráni pouze ti srnci, jejich trofejová hodnota přesáhla 90 bodů CIC. Bodování se na okrese Pardubice od počátku provádělo klasickou metodou uznanou pro hodnocení trofejí srnců a bodovány byly všechny trofeje, které vzhledově dosáhly minimálně 80 bodů CIC.
Za sledované období přesáhlo bodovou hodnotu 90 bodů CIC 163 srnců, tj. 1,8 % z celkem slovených. Z tohoto počtu u 122 srnců bylo zjištěno bodové hodnocení mezi 90 až 104,99 body CIC a medailové ocenění, tj. nad 105 bodů CIC bylo zaznamenáno u jedenačtyřiceti srnců. Znamená to, že z celkem ulovených srnců dosáhlo medailové hodnoty 0,45 % srnců. Tato hodnota se příliš neodlišuje od celostátní statistiky.
Průměrný věk všech těchto 163 kvalitních srnců byl určen na 5,2 roky, přičemž průměrný věk skupiny medailových srnců byl těsně pod pět let. Věkové rozmezí se pohybovalo od dvou do devíti let! Tyto výsledky, proti některým zahraničním údajům pocházející převážně z lesních a horských honiteb, ukazují na rychlejší nárůst parožní hmoty u věkově mladších srnců v polních honitbách po šestém až sedmém roku věku již dosti výrazně snižují kvalitu parožení.
V jednotlivých letech až do současnosti procentuální výskyt medailových srnců v celkem slovených kolísal od 0 do 1,5 %, ovšem v posledních deseti letech byl v každém roce sloven alespoň jeden medailový srnec. Provedeme-li toto hodnocení ze všech srnců přesahujících 90 bodů CIC, potom již je jasně patrné, že v posledních deseti letech se procento takto bodovaných srnců výrazně zvýšilo a dosáhlo průměrných hodnot okolo tří procent, tj. prakticky dvojnásobku proti hodnotám z let 1974 až 1988. Tyto ukazatelé svádějí k možnosti dávat je do souvislosti se zvyšující se kvalitou průběrného odstřelu, ale myslím, což se mi zdá pravděpodobnější, že je to spíše dopad zlepšujícího se prostředí v polních honitbách. Dochází k postupnému snižování používání pesticidů a dalších přípravků na ochranu rostlin, a to nejen co do množství, ale upouští se i od aplikací látek vyloženě toxických pro životní prostředí. Snižuje se i používání umělých hnojiv, dochází velmi často ke vzniku úhorů a tím i k větší pestrosti polních plodin, vrací se snaha o budování polních remízků a vodotečí, snižují se objemy spadů apod. Všechna tato opatření se odrážejí ve zvyšující se kvalitě prostředí, což má myslím větší význam na zlepšování kvality polní srnčí zvěře, než dlouhá léta prakticky stejně prováděný průběrný odstřel.
Na přiložené mapce okresu Pardubice jsou zaznamenána místa, kde v průběhu posledních 24 let byli sloveni medailoví srnci. Z mapky je patrno, že všichni tito srnci byli uloveni na východní straně okresu, většinou v polních honitbách, a pouze minimálně v okrajových lesních komplexech. Je tedy možno konstatovat, že v této části okresu je oblast nejkvalitnější populace srnčí zvěře. Na základě ústních informací, i v blízkých honitbách sousedních okresů (Hradec Králové, Rychnov n. Kn. a Chrudim), je relativně vysoká kvalita trofejové srnčí zvěře. Tento poměrně velký okrsek, zahrnující jen v okrese Pardubice prakticky celou jeho polovinu, ukazuje, že při stanovování chovných oblastí je nutno do ní zahrnout velký územní celek. Použitý způsob vyhodnocení kvality zvěře je objektivnější, než popsání oblasti podle struktury prostředí, stavů zvěře apod. Také hranice oblasti nelze pevně stanovit, protože jak je patrné z mapky, nejsou rozhodující ani velké toky (Labe, Chrudimka), ani městské aglomerace, dopravní tepny či změny půdní struktury (lesní porosty a otevřené polní plochy) apod. Je pravděpodobné, že v této oblasti dochází k vzájemné migraci srnčí zvěře, což naznačují blízké typy parožení v relativně vzdálených honitbách a také náhlé objevení se úplně neznámých srnců v honitbách, kde nikdy dříve nebyli spatřeni. Tento jev můžeme pozorovat jednak brzy na jaře a potom, převážně u starých srnců, ke konci říje. Dalším obdobím, kdy dochází k výraznému prolínání vzdálených populací, je zima. V té době se do některých polních honiteb, ve kterých zbytky polních plodin zaručují dostatek potravy, stahuje srnčí zvěř z velkých vzdáleností a není potom výjimkou zaznamenat stáda čítající 60 až 100 kusů. Ke konci zimy se zvěř opět rozchází a pravděpodobně ne všechna se vrací do svých původních teritorií. V původních, typických teritoriích srnčí zvěře, což byly lesní komplexy a honitby, ve kterých se menší lesy a časté remízky střídaly s polnostmi, toto velké zimní shromažďování nebylo pozorované. Tento jev se vyvinul pouze v rozsáhlých polních oblastech a asi by bylo potřeba věnovat rozsahu migrace ze strany etologického výzkumu větší pozornost.