ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Grifoni

Helena DVOŘÁKOVÁ
Grifoni
Ve Francii mají původ dvě rasy ohařů, označovaných jako "grifoni", tedy "hrubosrstí". Grifon totiž ve francouzštině všeobecně značí hrubosrstý, setkáme se tedy s několika plemeny takto nazvanými mezi honiči, a též malí hrubosrstí belgičtí pinčové nesou stejné označení.
Hrubosrstí ohaři všeobecně odvozují svůj původ od vodních psů, kteří se vyskytovali v různých variantách ve většině oblastí Evropy. Ve Francii se jmenují Barbeti a dosud se v nevelkém počtu zachovali.

Historii chovu grifonů lze ve Francii sledovat od poloviny minulého století. Už tehdy existovaly dva typy - grifoni s tvrdou srstí a grifoni se srstí dlouhou, zvlněnou. Ti první nalezli svého nadšeného propagátora v revírníku Ridetovi ze slavné francouzské lovecké rodiny Ridetů. Z jeho vyhlášeného chovu pocházel i první pár těchto psů, které zakoupil na Korthals Holanďan, který se potom celý život věnoval zušlechťování této rasy, proto je dnes grifon s tvrdou srstí často nazýván též Griffonem Korthalsovým.

V současné době je to plemeno velmi populární v mnoha zemích na všech kontinentech. Od u nás dobře známých německých drátosrstých ohařů se ovšem dost liší, ne tolik svým vzhledem, jako spíše povahou a pracovní specializací. Korthalsův grifon má stejnou povahu, jako všichni ostatní francouzští ohaři - je velmi milý, velmi jemný a každá hrubost ze strany cvičitele může způsobit nenahraditelné poškození vzájemného vztahu, které je potom v krajním případě nutné řešit i změnou cvičitele. Má vynikající nos, rychlé, ale ne překotné či příliš daleké hledání, vrozený aport s jemným stiskem. Je velmi odolný a otužilý, což znamená, že je to plemeno značně dlouhověké, běžně se dožívající v dobré kondici i věku nad 15 roků. Jeho určitou nevýhodou je pozdější zralost, neboť psychicky dozrávají tito psi okolo druhého roku. Avšak s přihlédnutím k výše zmíněné dlouhověkosti se majiteli grifona čekání na jeho zralost vyplatí, neboť o to déle s ním může potom aktivně lovit.

Ve Francii jsou Korthalsovi grifoni velmi ceněni jako psi k lovu sluk, tzv. bekasieři. Lov sluk s ohaři je totiž ve Francii považován za lov královský a skutečně takový střelec, který uloví vzlétnuvší a kličkující sluku v bažinatém a křovinatém terénu, snese označení "pan lovec". Psi, kteří pracují v těchto podmínkách, musí používat zcela jinou techniku nežli psi "plání" a schopnosti Korthalsových grifonů odpovídají tomuto využití téměř ideálně.

Vzhledově se jedná o hrubosrsté ohaře s hrubou a tvrdou srstí, která je výrazně delší, než u Německého drátosrstého ohaře. Zvláště vous a obočí jsou velmi výrazné. Před výstavou se srst upravuje trimováním, zvláště v oblasti hlavy, krku a prutu. Standardní zbarvení je hnědý, vzácně oranžový bělouš, od světlého až po tmavý odstín. Nejžádanější jsou psi s "ledově šedým" zbarvením, doplněným plotnami a maskou. Prut se u těchto ohařů kupíruje.

Grifon s vlnitou (někdy též "dlouhou") srstí se nazývá také Boulet, podle svého šlechtitele. Bouletův grifon ovšem nikdy nedosáhl popularity Korthalsova, i když i on má svoje specifické vlastnosti a osobitý zjev. Byl vždy preferován jako pes do lesa, používaný nejen k lovu pernaté, ale zvláště srstnaté, neboť velmi dobře držel stopu a byl na ní hlasitý. Ovšem vzhledem k odlišnému chápání lovu ve Francii než u nás nebylo o takovou práci ohaře příliš mnoho zájemců (musíme si uvědomit, že lov veškeré srstnaté je ve Francii doménou honičů!) a Bouletův grifon nikdy nedosáhl většího rozšíření. Zdá se, že v současnosti již toto plemeno zcela zaniklo, poslední zápis ve francouzské plemenné knize pochází z roku 1983.

Bouletův grifon je zbarven hnědě v odstínu spadaného listí, srst je matná, delší a zvlněná, s prachovou podsadou, na končetinách a prutu tvoří praporce. Prut se nekupíruje.

Kohoutková výška obou plemen grifonů se pohybuje mezi 55 až 60 cm u psů a 50 až 55 cm u fen.



Zpracování dat...