ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Odešel vzácný člověk

Ing. Jindřich LITOMISKÝ
Odešel vzácný člověk
Dne 6. května 2000 po dlouhé nemoci odešel "do věčných lovišť" Ing. Josef Vágner, CSc., český lesník, přírodovědec, zoolog, učitel, cestovatel, politik, spisovatel, publicista, zakladatel českého safari, ale především přítel a vzácný kamarád.
Josef Vágner se narodil 26. 5. 1928 ve Ždirnici v okrese Trutnov. Po vystudování průmyslové školy chemicko-textilní ve Dvoře Králové nad Labem vystudoval Vyšší lesnickou školu v Trutnově a Vysokou školu zemědělskou lesnickou v Praze. Vzdělávání přijal za své po celý život a proto pokračoval v postgraduálním studiu tropického lesnictví (1965) a v roce 1974 obhájil kandidaturu zemědělsko-lesních věd. Domluvil se rusky, německy, anglicky, francouzsky a svahilsky.

S manželkou Zdeňkou vychovali tři syny a dvě dcery. Rodina mu vždy byla svatyní a manželka oporou. Do prvního zaměstnání nastoupil jako náčelník Správy vojenských lesů v Mirošově (1952 - 1958), působil jako učitel na lesnickém učilišti ve Svobodě nad Úpou (nejprve Labská) (1958 - 1964), v roce 1965 se stal ředitelem ve VČ ZOO ve Dvoře Králové nad Labem. Toto významné postavení přijal především pro uskutečnění svého klukovského snu - Afrika. Současně v něm uzrála i velká myšlenka - ZOO Safari se specializací na africkou zvířenu. Tomuto snu podřídil i celých 18 let nejproduktivnějšího života. Založil ZOO Safari ve Dvoře Králové nad Labem a v sedmi velkých a dvou malých expedicích do Afriky a Asie přivezl do ČR téměř 2000 kusů zvířat. Při těchto výpravách byl šestnáctkrát zraněn, z toho dvakrát těžce. Několikrát onemocněl malárií a následky zanechala i hepatitida a bilharioza.

Při své práci se neustále vzdělával a stal se uznávaným vědcem a zoologem. Pracoval v Ugandě, Súdánu, Keni, Tanzánii, Zambii, Kamerunu, Mozambiku, Egyptě, JAR, Namibiku, Indii, Srí Lance. Jeho aktivity nebyly zaměřeny pouze na realizaci projektu ZOO Safari ve Dvoře Králové. Byl spoluautorem projektu ZOO v Košicích, pro Keňu vypracoval projekt osídlení levého břehu řeky Tana a pro indickou vládu vypracoval projekt záchrany indických nosorožců pancéřových. V Asuánu v NP na řece Brahmaputře. Jako lektor a člen vědeckých symposií přednášel v Polsku, Maďarsku, Rusku, Nizozemí, Rakousku, Německu, Belgii, Francii, ve Švédsku, v Dánsku, Anglii a Itálii. Tato nesmírně činorodá práce při budování svého snu - ZOO Safari mu vydržela až do roku 1983, kdy odchází do invalidního důchodu, pokračuje v literární a publikační činnosti. Zvláštní kapitolou jsou jeho knihy, ze kterých vyzařuje z nich moudrost, filozofie lidskosti, přátelství a lásky, zaujmou nás nejen fakta, ale nutí nás k přemýšlení o vztahu člověka k přírodě, o postoji člověka k životu a jeho vztahu k ostatním lidem, jsou to Sen safari (1971), Simba a ti druzí (1972), Mzuri Afrika (1975), Safari pod Kilimandžárem (na světové výstavě v Lipsku získala kniha cenu "Zlatá kniha" za nejkrásnější knihu roku 1979), Afrika, ráj a peklo zvířat (1978), Afrika, život a smrt zvířat (1979), Afrika (1987), Animal of Africa (1989), Zvířata v Africe (1992), Africká zvířata (1995), Rádžové indických džunglí (1996), a poslední dokončená kniha Kimuri. Knihy byly přeloženy do sedmi jazyků. Dále publikoval 46 vědeckých a odborných prací, psal články v novinách a časopisech, vystupoval v televizi a v rozhlase.

Za odbornou, vědeckou a publikační činnost obdržel řadu ocenění: od ČSAV stříbrnou plaketu G. J. Mendela (1978), čestné medaile od Institutu tropického a subtropického zemědělství v Praze, Zemědělské univerzity v Praze (1978), Veterinární univerzity v Brně (1984), je doživotním členem East Africal Wildlife Society. Osobnost Josefa Vágnera díky projektu ZOO Safari byla vždy pevně svázána s městem Dvůr Králové n. L. Jeho zásluhou se z nevýznamného provinčního městečka stalo světově známé synonymum - Dvůr Králové - Vágner a naopak, obrovský význam pro jeho popularitu ocenili zastupitelé města na sklonku života pana Vágnera jednomyslným udělením čestného občanství.

Ve zralém věku se projevil i jako uvážlivý politik. Nadšeně uvítal "sametovou revoluci" a aktivní účastí na veřejných mítincích jako mluvčí OF za VČ kraj významně přispěl k formování společnosti dnešních dní. Jako výraz uznání bylo Ing. Vágnerovi nabídnuto zastupovat ČR v roli velvyslance ve Východní či Jižní Africe. I zde se projevila jeho rozvážnost a vzhledem k pokročilému věku (prosazoval vždy mládí) a k zdravotním problémům, tuto nabídku nepřijal. Celou svou duší však působil na domácí scéně a se zaujetím obhajoval subjekty či organizace jemu obzvláště blízké - Lesy České republiky, s. p., Vojenské lesy a statky, Městské lesy, ČMMJ...

Tak jak byl Josef Vágner hrdý Čech, miloval i slovenský národ. Za objektivní postoj při vysvětlování československých vztahů v ČR i ve světě mu byla 30. 12. 1996 na Bratislavském hradě udělena pocta Björnstjerne Björnsona.

Josef Vágner měl rád život a lidi, muziku, zejména housle, umění - obrazy (Burian, Židlický) a dobré moravské víno. Snažil se neustále naplňovat své krédo - aktivně bojovat proti zlu a rozdávat dobro a lásku. Přestože jsme se znali 30 let a posledních 15 let jsme byli dobrými přáteli, bylo pro mě každé setkání s ním velkým zážitkem. Byl obdivuhodným vypravěčem a jak říká starosta města Dvora Králové n. L. z jeho slov jste měli vždy pocit, že jste se napili ze studánky moudrosti. Byl člověkem, se kterým si máte vždy co říci a nesledujete ubíhání času.

Mimo rodiny byla jeho velkou láskou od samého mládí příroda. Vztah k lesu vyjádřil slovy: "Les je mi chrámem, stromy zpovědníkem, zvířata důvěrníky." Příroda mu dávala inspiraci, radost, pocit rozkoše, občas i zklamání. Tak jako v občanském životě, kdy poznal slávu, ale i lidskou závist a nepřejícnost. Byl také vášnivý mylivec a přesto, že svého "životního" a současně prvního jelena (232 bodů CIC) ulovil již ve svých 22 letech (3. 10. 1949) ve Skářoši na Slovensko-maďarském pomezí a po celém světě nalovil spousty vzácných trofejí, vždy zůstal věrný zvěři srnčí. Na všech toulkách přírodou ho vždy provázel věrný přítel - lovecký pes. Byl dlouholetým předsedou klubu barvářů. V myslivosti prožil léta hojnosti, ale i neúspěchy, zůstal jí a myslivcům věrný. Dveře u jeho domu byly vždy otevřené, nešetřil zkušenostmi a každému rád rozdával ze své studánky moudrostí.

Za všechny přátele, ale i nepřátele, bych mu chtěl poděkovat, že na tomto světě s námi byl. Bude nám chybět. Čest jeho památce!



Zpracování dat...